Pěstování luskovin (7) - Vikve a směsky

18. 11. 2019 Ing. Miroslav Houba, CSc.; Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin, z.s. Technologie pěstování Zobrazeno 9382x

Rozsáhlý rod Vikev (Vicia) zahrnuje kolem 140 druhů. Patří k nim zemědělsky využívané (pícniny), ale převážná většina jsou jednoleté i vytrvalé druhy rostoucí na loukách, pastvinách, mezích, lesních světlinách apod. Mnoho vikví je řazeno mezi plevele.

V ČR se vyskytuje 26 druhů vikví. V Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize jsou hlavní druhy tři a to: vikev huňatá (Vicia villosa) s ozimými odrůdami Modra a Viola, vikev panonská (Vicia pannonica) se starou ozimou odrůdou Dětenická panonská (1941) a vikev setá jarní (Vicia sativa) s odrůdou Ebena.

Uváděné tři druhy mají několik podruhů. Např. vikev setá jarní, rozšířená v četných lokalitách světa i Evropy, má mnoho forem i krajových odrůd s různými morfologickými znaky; liší se např. tvarem listů, velikostí a barvou semen, barvou květu, ochmýřením lodyhy atd.

Hospodářský význam

Proti dřívějšímu velkému rozšíření dnes plochy významně klesly. Dle několikaleté statistiky je vykazováno ročně kolem 30 tis. ha veškerých luskovin pěstovaných na zeleno, tj. včetně směsek. Vikev množená na semeno je dle ÚKZÚZ v rozsahu asi 500 ha. Příčinou poklesu je snížení stavů živočišné výroby, resp. skotu. Přitom v zemích západní Evropy, včetně sousedních států, je oceňována schopnost dosahování vysokých výnosů zelené hmoty. Rovněž účinek přerušovače osevních sledů v podobě meziplodin i směsek s doprovodným efektem omezování potřeb hnojení i aplikací pesticidů má svůj specifický význam.

Zelená hmota je zkrmována v různých formách - jako čerstvá píce nebo častěji z balíků vzniklých při sklizni na senáž a siláž.

Pěstování vikví včetně komponentů ve směskách, má významné uplatnění v ekologickém zemědělství.

Požadavky na prostředí a pěstování

Vikve jsou obecně tolerantní k výkyvům půdního složení, stavu výživy i pěstitelských podmínek ve vazbě na klimatickou polohu i průběh počasí. Jako většina plodin nesnášejí ovšem extremní sucho, což ovlivňuje přirozenou schopnost růstu a vývoje.

Nároky na základní půdní živiny jsou běžné, relativně vyšší je potřeba draslíku u ozimých forem (kolem 60–100 kg/ha).

Příprava půdy nevyžaduje zvláštní podmínky, ale je potřeba postupovat s cílem co nejvyšší úspory vláhy. Na podzim se vysévá v průběhu září, na jaře v průběhu 1.–2. týdne jarních prací, obvykle do hloubky 3–5 cm, do řádků 12,5–30 cm podle cíle pěstování. Výsevek v čisté kultuře je cca 2 mil. klíčivých semen (MKS), ve směskách je např. 0,5 MKS vikve a 1,5 MKS pšenice.

Vikev nevyžaduje žádná mimořádná opatření a zákroky během vegetace, požadavky na ochranu rostlin prakticky nemá a vše se řídí běžnými agrotechnickými zásahy. Použití herbicidů pro čisté kultury je užitečné a postupuje se podle doporučení v manuálech časopisů nebo v příslušné literatuře.

Na zelenou hmotu je třeba pro sklizeň dodržet přiměřenou svěžest a vyrovnanou zralost včetně komponent u směsek. Při sklizni na semeno musí být nejméně 2/3 spodních lusků v plné zralosti. Další postupy byly popsány v jiných částech seriálu.

Směsky (luskovino-obilné a další)

Pro krmné účely se kromě upravených semen luštěnin používají luskoviny pěstované na zeleno. Je tomu tak buď v čisté podobě jednotlivých druhů (vikve, hrách, peluška, bob, sója a lupiny) nebo častěji v podobě směsek. Ty jsou nejčastěji složené z příslušné luskoviny a obilniny nebo trávy a jeteloviny. Kromě použití ke krmení hospodářských zvířat (skotu) jsou směsky ideálními meziplodinami se všemi přednostmi těchto technologií, a také možnou formou zeleného hnojení.

Nejčastější je užití jednoletých pícních směsek ozimých a jarních. Patří sem i výroba senáží a siláží se specifickými požadavky na postupy sklizně a další ošetření a skladování. Nejčastější složkou směsek je podíl vikví.

Příklady směsek:

Ozimé směsky

• Ozimá pšenice + ozimá vikev
• Jílek mnohokvětý italský + ozimá vikev
• Landsberská směska: vikev panonská, jetel inkarnát a jílek mnohokvětý

Jarní směsky

• Jarní vikev + jílek mnohokvětý
• Jarní vikev + pšenice jarní (ječmen)
• Peluška + oves setý
• Bob obecný + jílek mnohokvětý

Hrachové siláže

• listový hrách + pšenice (200 +70 kg/ha)
• úponkový hrách s ječmenem (200 + 50 kg/ha)
• samotný úponkový hrách

Siláže vyžadují důsledné dodržování pěstování a manipulací a jsou předmětem samostatných prací, článků a informací, včetně polních dnů apod.

Blíže k problematice směsek a dalších postupů je uvedeno např. v 50 stránkové tiskovině vydané pod názvem Metodika pěstování luskovino-obilních směsek v ekologickém zemědělství v r. 2013 v Agritec Plant Research. Lze ji opatřit prostřednictvím APZL nebo na webu www.agritec.cz. Mnoho informací naleznete také v tématických číslech Zpráv APZL (www. apzl.cz).

V ČR se vyskytuje 26 druhů vikví. V Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize jsou hlavní druhy tři a to: vikev huňatá (Vicia villosa) s ozimými odrůdami Modra a Viola, vikev panonská (Vicia pannonica) se starou ozimou odrůdou Dětenická panonská (1941) a vikev setá jarní (Vicia sativa) s odrůdou Ebena.

Uváděné tři druhy mají několik podruhů. Např. vikev setá jarní, rozšířená v četných lokalitách světa i Evropy, má mnoho forem i krajových odrůd s různými morfologickými znaky; liší se např. tvarem listů, velikostí a barvou semen, barvou květu, ochmýřením lodyhy atd.

Hospodářský význam

Proti dřívějšímu velkému rozšíření dnes plochy významně klesly. Dle několikaleté statistiky je vykazováno ročně kolem 30 tis. ha veškerých luskovin pěstovaných na zeleno, tj. včetně směsek. Vikev množená na semeno je dle ÚKZÚZ v rozsahu asi 500 ha. Příčinou poklesu je snížení stavů živočišné výroby, resp. skotu. Přitom v zemích západní Evropy, včetně sousedních států, je oceňována schopnost dosahování vysokých výnosů zelené hmoty. Rovněž účinek přerušovače osevních sledů v podobě meziplodin i směsek s doprovodným efektem omezování potřeb hnojení i aplikací pesticidů má svůj specifický význam.

Zelená hmota je zkrmována v různých formách - jako čerstvá píce nebo častěji z balíků vzniklých při sklizni na senáž a siláž.

Pěstování vikví včetně komponentů ve směskách, má významné uplatnění v ekologickém zemědělství.

Požadavky na prostředí a pěstování

Vikve jsou obecně tolerantní k výkyvům půdního složení, stavu výživy i pěstitelských podmínek ve vazbě na klimatickou polohu i průběh počasí. Jako většina plodin nesnášejí ovšem extremní sucho, což ovlivňuje přirozenou schopnost růstu a vývoje.

Nároky na základní půdní živiny jsou běžné, relativně vyšší je potřeba draslíku u ozimých forem (kolem 60–100 kg/ha).

Příprava půdy nevyžaduje zvláštní podmínky, ale je potřeba postupovat s cílem co nejvyšší úspory vláhy. Na podzim se vysévá v průběhu září, na jaře v průběhu 1.–2. týdne jarních prací, obvykle do hloubky 3–5 cm, do řádků 12,5–30 cm podle cíle pěstování. Výsevek v čisté kultuře je cca 2 mil. klíčivých semen (MKS), ve směskách je např. 0,5 MKS vikve a 1,5 MKS pšenice.

Vikev nevyžaduje žádná mimořádná opatření a zákroky během vegetace, požadavky na ochranu rostlin prakticky nemá a vše se řídí běžnými agrotechnickými zásahy. Použití herbicidů pro čisté kultury je užitečné a postupuje se podle doporučení v manuálech časopisů nebo v příslušné literatuře.

Na zelenou hmotu je třeba pro sklizeň dodržet přiměřenou svěžest a vyrovnanou zralost včetně komponent u směsek. Při sklizni na semeno musí být nejméně 2/3 spodních lusků v plné zralosti. Další postupy byly popsány v jiných částech seriálu.

Směsky (luskovino-obilné a další)

Pro krmné účely se kromě upravených semen luštěnin používají luskoviny pěstované na zeleno. Je tomu tak buď v čisté podobě jednotlivých druhů (vikve, hrách, peluška, bob, sója a lupiny) nebo častěji v podobě směsek. Ty jsou nejčastěji složené z příslušné luskoviny a obilniny nebo trávy a jeteloviny. Kromě použití ke krmení hospodářských zvířat (skotu) jsou směsky ideálními meziplodinami se všemi přednostmi těchto technologií, a také možnou formou zeleného hnojení.

Nejčastější je užití jednoletých pícních směsek ozimých a jarních. Patří sem i výroba senáží a siláží se specifickými požadavky na postupy sklizně a další ošetření a skladování. Nejčastější složkou směsek je podíl vikví.

Příklady směsek:

Ozimé směsky

• Ozimá pšenice + ozimá vikev
• Jílek mnohokvětý italský + ozimá vikev
• Landsberská směska: vikev panonská, jetel inkarnát a jílek mnohokvětý

Jarní směsky

• Jarní vikev + jílek mnohokvětý
• Jarní vikev + pšenice jarní (ječmen)
• Peluška + oves setý
• Bob obecný + jílek mnohokvětý

Hrachové siláže

• listový hrách + pšenice (200 +70 kg/ha)
• úponkový hrách s ječmenem (200 + 50 kg/ha)
• samotný úponkový hrách

Siláže vyžadují důsledné dodržování pěstování a manipulací a jsou předmětem samostatných prací, článků a informací, včetně polních dnů apod.

Blíže k problematice směsek a dalších postupů je uvedeno např. v 50 stránkové tiskovině vydané pod názvem Metodika pěstování luskovino-obilních směsek v ekologickém zemědělství v r. 2013 v Agritec Plant Research. Lze ji opatřit prostřednictvím APZL nebo na webu www.agritec.cz. Mnoho informací naleznete také v tématických číslech Zpráv APZL (www. apzl.cz).

Druhy vikví vyskytují se v ČR

Zdroj: Pelikán, Hýbl; Rostliny čeledi Fabaceae; Zemědělský výzkum Troubsko s.r.o., 2012

Pozn.:kurzivou u českého druhu označeny jednoleté a dvouleté; ostatní jsou vytrvalé

Dětenická panonská - nejstarší tuzemská vikev z roku 1941

Luskovino-obilní směska (hrách s tritikale)

Landsberská směska - krášlí krajinu kvetoucím inkarnátem