Pěstování netradičních druhů jetelovin: Jetel alexandrijský

12. 06. 2026 Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D. a kol. Technologie pěstování Zobrazeno 1167x

Rod jetel (Trifolium) je kosmopolitní rod z čeledi bobovitých, který obsahuje více než 250 druhů. Mnohé z nich se pěstují jako kulturní plodiny, které se využívají zejména na produkci píce. Jedním z těchto druhů je i jetel alexandrijský (Trifolium alexandrinum L.)

Jetel alexandrijský

Jetel alexandrijský pochází z Egypta, kde se pěstoval už ve starověku. Z Egypta se rozšířil do celé řady dalších zemí. V teplejších podmínkách je to ozimý druh jetele, ale u nás obvykle nepřezimuje a vysévá se na jaře. Snáší nízké teploty cca do -4 °C, ale u některých odrůd (např. Big Bee, Frosty) je uváděna vyšší tolerance k mrazu (až do -12 °C v případě holomrazu). V případě sněhové pokrývky bylo zaznamenáno přežití jetele alexandrijského i při -31°C.

Pěstuje se jako pícnina nebo jako meziplodina na zelené hnojení. Za příznivých podmínek dobře roste a rychle obrůstá po seči. Poskytuje 2–4 seče kvalitní píce, která je pro dobytek velmi chutná a nezpůsobuje nadýmání. Píce má podobnou kvalitu jako píce vojtěšky a obsahuje 17–22 % proteinů, 20–32 % vlákniny, 13 % cukrů a 1–3 % tuku. Jetel alexandrijský lze pěstovat v čistých kulturách i ve směsích s jinými plodinami, např. s jílkem jednoletým a je možné ho využít pro výrobu sena a senáže. Velmi atraktivní je také pro zvěř (zajíce, králíky, srny apod.). U nás se jako meziplodina na zelené hnojení využívá hlavně ve směsích se svazenkou, světlicí a dalšími plodinami, kdy má příznivý vliv na půdu. Podobně jako jiné druhy jetelovin vytváří na kořenech hlízky a dokáže vyprodukovat 55–450 kg N/ha. Výnos suché hmoty se může pohybovat okolo 8–10 t/ha. V ČR je registrována jedna odrůda jetele alexandrijského, a to Faraon, vyšlechtěná ve Výzkumném ústavu pícninářském, spol. s r.o., Troubsko.

Svým habitem se jetel alexandrijský podobá vojtěšce. Má kůlovitý kořen, který nezasahuje tak hluboko jako kořeny vojtěšky a nejvíce prokořeňuje půdu do hloubky 60 cm. Přesto za příznivých podmínek vytváří značné množství hlízek. Lodyhy jsou vzpřímené, duté a mohou dosahovat výšky 30–80 cm. Listy jsou jemně chlupaté, trojčetné, s poměrně velkými kopinatými až eliptickými lístky. Začíná kvést 50–80 dní po výsevu (květen–červen). Květenství je vejčitá hlávka s 50–200 kvítky bílé až žlutobílé barvy (obr. 1). Je hmyzosnubný a je velmi atraktivní pro včely a další hmyz (obr. 2). Dostatek včel a jiných opylovačů má velký význam pro dobré opylení a produkci semen. Po opylení se vytváří drobná semena, tmavě skořicové barvy. Pokud začíná kvést v květnu, dozrávají semena obvykle koncem července. Hmotnost tisíce semen se pohybuje od 2,6 do 3,2 g.

Obr. 1: Květ jetele alexandrijského

Obr. 2: Jetel alexandrijský je nektarodárná rostlina

Nároky na pěstování

Vyhovují mu úrodné středně těžké půdy se středně kyselou až neutrální reakcí, ale dobré výnosy dosahuje i na lehčích, nebo naopak těžších půdách. Nevhodné jsou velmi lehké písčité půdy. Je tolerantní k zamokření a toleruje i mírně zasolené půdy. Na rozdíl od jiných druhů jetelů si velmi dobře vede ve vlhkých půdách. Toleruje srážky od 380 do 1 660 mm, ale nejlépe se mu daří v oblastech s minimálním úhrnem srážek od 540 mm. Zvláště citlivý je na nedostatek vláhy v období vzcházení. Je světlomilný, nemá rád zastínění a je poměrně vzrůstný. Na rozdíl od jiných druhů jetele velmi rychle dosahuje fáze intenzivního prodlužování stonku, proto je vhodný i pro pěstování ve směsích (se svazenkou apod.).

Při intenzivních způsobech pěstování se doporučuje hnojení v dávce 20 kg N, 60 kg P₂O₅ a 40 kg K₂O/ha. Podobně jako jiné jeteloviny omezuje při dostatku dusíku v půdě (okolo 150 kg/ha/sezona) produkci hlízek a fixaci vzdušného dusíku, a proto se hnojení tímto prvkem doporučuje už k předplodině. Přihnojení je vhodné zejména na chudších půdách. Při pěstování semenných porostů je podle zásoby v půdě vhodné také přihnojení bórem, molybdenem a sírou.

Pro pěstování jsou vhodné nezaplevelené pozemky, a pro dobré vzcházení je důležitá pečlivá příprava půdy a seťového lůžka. Výsevek se uvádí od 10 kg/ha, ale spíše se doporučuje 15–20 kg/ha (má poměrně velká semena) v čisté kultuře. Seje se brzy na jaře. Vzchází z větších hloubek než jiné druhy jetele a vysévá se do hloubky 1,3–2,5 cm. Optimálně klíčí, když je povrch půdy mírně suchý. Pokud jetel alexandrijský na pozemku dříve nerostl je vhodná inokulace osiva hlízkovitými baktériemi (přípravek Rizobin).

Po dosažení výšky okolo 35–40 cm, se provádí sklizeň. Na přesečení je plodina připravena, když jsou ve spodních nodech vyvinuté nové pupeny o délce 1–2 cm. S ohledem na stárnutí a zhoršování kvality píce by měla sklizeň proběhnout nejpozději v období butonizace. Při přesečení před květem také nejlépe obrůstá. Na semeno se ponechává při běžném sečení ze 2. seče. Sklízí se, když jsou všechny hlávky hnědé a je možné využít přímou i dvoufázovou sklizeň. Výnosy semen se pohybují okolo 400 kg/ha, ale byly zaznamenány i výnosy 1 500 kg/ha.

Ochrana proti škodlivým organizmům

K ochraně proti škodlivým organizmům se využívají preventivní agrotechnická opatření, jako je střídání plodin, kvalitní zpracování půdy, využívání kvalitního osiva a podobně, i ošetření přípravky na ochranu rostlin.

Choroby

Jetel alexandrijský je poměrně odolným druhem, ale přesto se u něj mohou vyskytovat choroby typické pro jetele. Jedná se o stonkové a listové choroby (Sclerotinia sclerotiorum, Phoma medicaginis apod.) i kořenové a krčkové choroby způsobené houbovými patogeny (Rhizoctonia solani, Fusarium moniliforme, Sclerotinia bataticola apod.). Také se u něj může vyskytnout spála jetele (Kabatiella caulivora) a zakládání porostu může nepříznivě ovlivnit padání klíčních rostlin (Pythium spinosum). Další chorobou jetele alexandrijského je virová mozaika vojtěšky. Na přenosu viróz se podílejí mšice, ale tento virus se ze 60–70 % přenáší osivem.

U nás jsou do jetelů registrovány pouze fungicidy proti padlí a bílé hnilobě jetele (tab. 1) a jetel alexandrijský se proti chorobám obvykle neošetřuje. Při prevenci chorob je důležité používat osivo ze zdravých porostů, dodržovat v osevním sledu minimální odstup od dalších jetelovin alespoň 2–3 roky. K omezení rizika kořenové hniloby se doporučuje také hluboká orba.

Škůdci

U jetele alexandrijského se mohou vyskytovat podobní škůdci jako u jiných jetelů, zejména mšice, listopasi a klopušky. Také je velmi chutný pro zvěř. K ošetření proti hmyzím škůdcům je do jetele registrována celá řada insekticidů (tab. 1).

Tab. 1: Účinné látky registrované k použití do jetelovin a jetele bez určení druhu ke dni 24. 1. 2026

Pozn.: *nižší dávka určena proti jednoděložným plevelům, vyšší dávka proti pýru a dalším vytrvalým trávám; **nejnižší dávka určena proti výdrolu obilnin, střední dávka proti jednoděložným plevelům jednoletým a nejvyšší dávka proti vytrvalým jednoděložným plevelům; ***pouze do semenných porostů; ****do netradičních jetelů (rod Trifolium)

Plevele

Podobně jako jiné druhy jetele má i jetel alexandrijský pomalejší počáteční vývoj a zapojování porostu je u něho poměrně pomalé. Významnými škodlivými organizmy jsou proto plevele. Pro pěstování jetele alexandrijského jsou vhodné nezaplevelené pozemky a při výskytu obtížně hubitelných dvouděložných plevelů je nutné provést účinná herbicidní opatření už v předplodině. Důležité je také kvalitní zpracování půdy a předseťová příprava provedená krátce před setím jetele. Plevelné spektrum je podobné jako u jiných jarních plodin a liší se dle termínu výsevu a lokality (v našich pokusech se nejvíce vyskytovaly merlíky, rdesna, ježatka a oves hluchý). Při výskytu plevelů je možné provést plevelnou seč nebo využít herbicidní ochranu.

V současné době je do jetele alexandrijského registrováno 5 herbicidních přípravků (tab. 2). Jedná se pouze o přípravky k postemergentní aplikaci. Dva z nich - Agil 100 EC (propaquizafop) a Targa Super 5 EC (quizalofop-P-ethyl), jsou určeny proti jednoděložným plevelům. Oba přípravky mají velmi dobrou účinnost na jednoděložné plevele a fytotoxicita u nich bývá nízká. Další tři přípravky - Basagran (bentazone), Escort Nový (imazamox, pendimethalin) a Lentagran WP (pyridate) jsou určené k ochraně proti dvouděložným plevelům. Nejlépe účinkují na vzcházející plevele v ranných vývojových fázích.

Tab. 2: Účinné látky registrované k použití do jetele alexandrijského ke dni 24. 1. 2026

Pozn.: *nižší dávka určena proti jednoděložným plevelům, vyšší dávka proti pýru a dalším vytrvalým trávám; **nejnižší dávka určena proti výdrolu obilnin, střední dávka proti jednoděložným plevelům jednoletým a  nejvyšší dávka proti vytrvalým jednoděložným plevelům

U jetele se může po ošetření vyskytnout fytotoxicita (tab. 3), ale její příznaky většinou časem zcela vymizí. Jetel má v počátečních fázích růstu poměrně nízkou konkurenceschopnost, takže masivní zaplevelení dokáže porost jetele silně potlačit.

Tab. 3: Fytotoxicita herbicidů k jeteli alexandrijskému v letech 2012–22

Vliv herbicidního ošetření na pokryvnost jetele alexandrijského při masivním zaplevelení porostu ukazuje graf 1, který znázorňuje pokryvnost jetele a nejčastějších druhů plevelů (rdesno blešník, oves hluchý), které vlivem minimalizace předseťové přípravy půdy způsobily v roce 2019 masivní zaplevelení pokusu, kdy pokryvnost plevelů na neošetřené kontrole dosahovala téměř 100 %. Preemergentně byl aplikován přípravek Wing-P (úč. l. dimethenamid-P, pendimethalin). U ostatních přípravků (Agritox 50 SL - úč. l. MCPA, Corum - úč. l. bentazon s imazamoxem, Escort Nový - úč. l. pendimethalin s imazamoxem aTarga Super 5 EC - úč. l. chizalofop-P-ethyl) šlo o postemergentní aplikaci provedenou ve fázi 1–2 pravých listů (BBCH 11–12) u jetele alexandrijského. Z grafu 1 je vidět, že i při silné fytotoxicitě, kterou měla preemergentní aplikace herbicidu (Wing-P - tab. 3), byla pokryvnost jetele na preemergentně ošetřené variantě srovnatelná s pokryvností jetele na kontrole, kde nebyl aplikován žádný herbicid, ale pokryvnost plevelů byla velmi vysoká.

Ve výzkumném ústavu pícninářském byly zkoušeny i další preemergentní a postemergentní aplikace u širokého spektra účinných látek, kdy byla testována fytotoxicita k jeteli alexandrijskému. Výsledky pokusů prováděných v letech 2012–22 jsou uvedeny v tabulce 3. Vysoká fytotoxicita byla zaznamenána u preemergentních aplikací, které měly zvýšenou fytotoxicitu (43 % - účinná látka clomazone) nebo silnou fytotoxicitu (65 % - kombinace úč. l. dimethenamid-P, pendimethalin) a nepříznivě ovlivňovaly vzcházení a počáteční růst jetele, u kterého se objevovaly chlorózy. Z postemergentních aplikací měla nejvyšší fytotoxicitu úč. l. 2,4-D (48 %). Mezi jednotlivými ročníky byly ve fytotoxicitě značné rozdíly, ale nejnižší fytotoxicity byly zjištěny u účinných látek bentazone a pyridate (bez ohledu na použitý přípravek a jeho formulaci). Perspektivní se jeví také kombinace bentazone s imazamoxem - přípravek Corum, ten ale není do jetele alexandrijského registrován.

Závěr

Jedná se o velmi starou kulturní plodinu, která se u nás využívá jako pícnina a jako komponent do směsí meziplodin. Na pěstování je poměrně nenáročný, ale mohou se u něj vyskytnout některé choroby jetele, kterým je možné předejít dodržováním správné agrotechniky, zejména používání kvalitního osiva a střídání plodin. Také se mohou vyskytnout někteří škůdci, proti kterým je v případě potřeby možné využít insekticidy registrované do jetelů. Jako většina jetelovin je v období počátečního růstu citlivý na zaplevelení. Zaplevelení porostu je vhodné předcházet výběrem nezapleveleného pozemku a kvalitním zpracováním půdy. Do jetele alexandrijského jsou registrovány dva herbicidy proti jednoděložným plevelům (Agil 100 EC a Targa Super 5 EC) a tři přípravky proti dvouděložným plevelům (Basagran, Escort Nový, Lentagran WP).

Seznam použité literatury je k dispozici u autorů.

Výsledek vznikl z institucionální podpory MZE-RO1726.

Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D.¹, Ing. Karla Kolaříková^2
1Zemědělský výzkum, spol. s r. o., Troubsko, ²Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o., Troubsko
foto: 1, 2 - H. Hutyrová