Pěstování netradičních druhů jetelovin: Víceleté a vytrvalé druhy jetele II

22. 07. 2026 Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D. a kol. Technologie pěstování Zobrazeno 1033x

Rod jetel (Trifolium) je jedním z největších rodů z čeledi bobovitých (Fabaceae) a patří do něho široké spektrum vytrvalých druhů jetelů. K méně známým kulturním druhům patří jetel prostřední (Trifolium medium L.), jetel alpský (Trifolium alpestre L.), jetel červenavý (Trifolium rubens L.) a jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum L.).

Jetel prostřední

Jetel prostřední je původním evropským druhem, který se vyskytuje po celé Evropě s výjimkou středomořských ostrovů a oblastí za polárním kruhem (nejsevernější výskyty jsou okolo 64° severní šířky). Jako nepůvodní druh se vyskytuje také v Severní Americe, na Novém Zélandu a v Tasmánii. V ČR se mimo nejteplejších a nejsušších oblastí vyskytuje na celém území až do nadmořské výšky 800–900 m n. m. Je považován za perspektivní pícninu, která je ve srovnání s jetelem lučním odolnější vůči chorobám i poškození těžkou mechanizací. Využívá se do jetelotravních směsí, a také jako zdroj pastvy pro opylovače. V ČR jsou registrovány dvě odrůdy jetele prostředního: Melot (Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., CZ; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., CZ) a Růža (Ing. Hana Jakešová, CSc., CZ).

Je to vytrvalá bylina s dlouhým kůlovitým kořenem a bohatě větvenými plazivými oddenky. Lodyha je vystoupavá až poléhavá a dorůstá až 50 cm. Větví se v pravidelných intervalech a často je nápadně lomená (od toho je odvozen i anglický název „zigzag clover“). Listy jsou krátce až dlouze řapíkaté, trojčetné s vejčitými až podlouhle kopinatými celokrajnými lístky, které jsou na líci lysé, na rubu přitiskle chlupaté s nápadnými žilkami. Kvete obvykle od června do srpna a květenstvím je kulovitá hlávka s růžovými, purpurovými až fialovými květy (obr. 1). Je hmyzosnubný a velmi atraktivní pro včely i další hmyz. Po opylení se vytváří vejčité, jednosemenné, nepukavé lusky. Semena dozrávají od července do října. Hmotnost tisíce semen (HTS) se pohybuje okolo 1,9 g.

Obr. 1: Květ jetele prostředního

Jetel alpský

Jetel alpský, také nazývaný jetel alpínský roste na slunných loukách, mezích a skalnatých stráních ve střední a východní Evropě. Menší populace lze najít také ve Francii, Itálii, na Balkánském poloostrově a v jihoevropské části Ruska. U nás se vyskytuje v teplejších oblastech. Využívá se do jetelotravních směsí a jako zdroj pastvy pro opylovače. V ČR je registrována odrůda Alpin (Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., CZ; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., CZ).

Jsou to vytrvalé byliny s dlouhým kůlovitým kořenem a větvenými plazivými oddenky. Lodyhy jsou přímé nebo vystoupavé, vysoké 20–50 cm, přitiskle nebo vzácněji odstále chlupaté. Listy jsou trojčetné, krátce řapíkaté s jemně chlupatými řapíky i lístky. Lístky mají krátké řapíčky a jsou úzce eliptické až kopinaté, celokrajné až mírně vykrajovaně zubaté s výraznými žilkami. Kvete od pozdního jara (duben–květen) do srpna. Květenstvím je vejčitá až kulovitá hlávka (obr. 2). Barva květů bývá purpurová, vzácněji růžová nebo bílá. Plodem je jednosemenný nepukavý lusk zúžený v zobánek. Semena jsou pískově žlutá–světle hnědá, nesouměrně srdčitá s HTS okolo 1,7 g.

Obr. 2: Květenství jetele alpského

Jetel červenavý

Jetel červenavý (obr. 3) se přirozeně vyskytuje v Evropě od severovýchodního Španělska až po Polsko, Bělorusko a západní Ukrajinu. Na jihu zasahuje až do střední Itálie a severní části Balkánského poloostrova. V ČR roste roztroušeně až vzácně maximálně do nadmořské výšky 970 m n. m., nejvíce ve středních Čechách, v Podkrušnohoří, na Brněnsku a jihovýchodní Moravě. V posledních letech na mnoha lokalitách vymizel, a proto byl zařazen mezi ohrožené druhy. Dá se využít do lučních a pastevních směsí. Je atraktivní pro včely a další prospěšný hmyz a dá se využít jako zdroj pastvy pro opylovače. Pro svůj dekorativní vzhled je perspektivní také jako okrasná rostlina. V ČR je registrována odrůda Rudolf (Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., CZ; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., CZ).

Je to vytrvalá bylina s dlouhými silnými kořeny a plazivými oddenky. Lodyhy jsou lysé, přímé, málo větvené až nevětvené. Bývají vysoké 20–60 cm, ale za příznivých podmínek mohou dorůstat i 1 m. Listy jsou řapíkaté, trojčetné s úzce eliptickými až podlouhlými přisedlými lístky, které jsou lysé a na okraji pilovitě zubaté. Kvete od června do července a hlávky jsou zpočátku kulovité–oválné, později válcovitě protažené (podobně jako u jetele nachového) dlouhé až 7 cm. Koruny květů jsou tmavě purpurové, vzácně mohou být bílé. Po opylení se vytváří obvejčité nepukavé lusky. Semena jsou elipsovitá, hnědě zbarvená a HTS se u nich pohybuje okolo 2,4 g.

Obr. 3: Květenství jetele červenavého

Jetel jahodnatý

Jetel jahodnatý pochází z Evropy a západní Asie, ale v současnosti se vyskytuje téměř na všech kontinentech. Je původním druhem květeny ČR a lze ho najít téměř po celém území zhruba do nadmořské výšky 470 m n. m., ale v jižních Čechách a na severní a severozápadní Moravě se vyskytuje jen vzácně. Jedná se o halofyt. Roste na zásaditých půdách a ze všech pěstovaných jetelů je nejodolnější proti zasolení. Také dobře snáší zaplavení (až po dobu 2 měsíců), protože jeho oddenky vykazují reakci, kdy se konce zvedají nad hladinu vody. Využívá se jako přísev do pastvin a do pícních směsí. Je odolný proti spásání a ve chvíli, kdy rostliny vytvoří silné oddenky, je vhodný i pro intenzivní pastvu. Ideální výška pro zahájení pastvy je okolo 10 cm, a na konci spásání by měla zůstat výška okolo 7–8 cm. Intenzivní spásání na výšku porostu okolo 5 cm podporuje růst jetele. Méně intenzivní spásání (nebo sečení), kdy se výška porostu udržuje 10 a více cm podporuje růst trav. Při vysokém podílu jetele jahodnatého může u přežvýkavců docházet k nadýmání, proto je vhodné na pastvině zachovat dostatečně vysoký podíl trav. V ČR je registrována odrůda Fragan (Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., CZ; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., CZ).

Je to vytrvalá bylina, která svým habitem připomíná jetel plazivý. Lodyhy jsou převážně poléhavé a podobně jako u jetele plazivého zakořeňují. Hlavní kořen chybí. Listy jsou dlouze řapíkaté se třemi vejčitými nebo eliptickými lístky, které jsou lysé nebo řídce chlupaté a nemají bílou kresbu. Začíná kvést už v roce výsevu a obvykle kvete od června až července do září. Hlávky jsou kulovité. Květy jsou zpočátku bílé–narůžovělé a připomínají květy jetele bílého (obr. 4A). Později mají nápadně nafouklý kalich, kterým se od jetele bílého výrazně odlišují (obr. 4B). Kulovitá plodenství jsou složená z 1–2 semenných lusků. Semena jsou úzce nesouměrně srdčitá, zploštělá, pískově hnědá, občas s tmavšími skvrnami. HTS se pohybuje okolo 1,8 g.

Obr. 4: Květenství jetele jahodnatého - počátek kvetení (A), pozdnější fáze kvetení (B)

Nároky na pěstování

Jetel prostřední roste na loukách, pastvinách, mezích, okrajích lesních lemů, travnatých stráních a ve světlých lesích. Má rád mírně vlhké půdy s dobrou drenáží (nesmí být přemokřené) a světlá až mírně zastíněná stanoviště. Ve srovnání s jetelem lučním snáší horší půdní podmínky, a také je odolnější k chorobám. Vhodné jsou pro něho střední půdy s mírně kyselou nebo neutrální půdní reakcí. Do vlhčích podmínek je vhodný také jetel jahodnatý, který vyžaduje srážky okolo 630 mm a roste na vlhkých nebo střídavě podmáčených pastvinách. Velmi dobře snáší alkalické nebo zasolené půdy (snáší pH v rozmezí od 5,3 do 8,2). Do sušších podmínek se hodí jetel alpský a jetel červenavý, které rostou na sušších lokalitách, slunných skalnatých stráních a mezích a vyhovují jim neutrální až zásadité půdy. Půda pro jejich pěstování musí být dobře odvodněná. Oba druhy preferují světlá, slunná stanoviště.

Vesměs se jedná o poměrně nenáročné druhy, ale před setím je možné přihnojení NPK (5-10-10), které podpoří počáteční růst. Pro pěstování jsou vhodné nezaplevelené pozemky a pro dobré vzcházení je důležitá pečlivá příprava půdy a seťového lůžka. Sejí se obvykle na jaře a výsevky se u těchto druhů uvádí okolo 10–15 kg/ha. Při výsevu do směsí se výsevek snižuje podle složení směsi. Na semeno je možný výsev do krycí plodiny sklízené na zeleno, kdy se výsev provádí kolmo nebo šikmo na směr řádků krycí plodiny. Hloubka setí 1–2 cm. Pokud jetel na pozemku dříve nerostl, je vhodná inokulace osiva hlízkovými bakteriemi. Na semeno se ponechávají z první seče a přísun včelstev k porostu zvyšuje výnosy semen. Výnosy semen se u jetele jahodnatého mohou pohybovat od 40 do 300 kg/ha. U jetele prostředního může výnos semen dosahovat až 400 kg/ha.

Ochrana proti škodlivým organizmům

K ochraně proti škodlivým organizmům se využívají preventivní agrotechnická opatření, kdy je důležitý výběr vhodného nezapleveleného pozemku. S výjimkou jetele jahodnatého, který snáší i zaplavení, nejsou pro pěstování vhodné zamokřené pozemky. S ohledem na přenos chorob a škůdců je vhodné dodržovat osevní postup a nepěstovat jeteloviny brzy po sobě (doporučený odstup je 3–5 let od jiných bobovitých plodin). Velký význam má také kvalitní zpracování půdy, využívání kvalitního osiva a podobně. Při výskytu škodlivých organizmů lze k ošetření využít také přípravky na ochranu rostlin.

Choroby

I u těchto druhů jetelů se mohou vyskytovat choroby typické pro jetele, jako jsou stonkové a listové choroby (Sclerotinia, Phoma apod.) nebo kořenové a krčkové choroby způsobené houbovými patogeny (Rhizoctonia, Fusarium apod.). U jetele jahodnatého byl zaznamenán také výskyt hlízenky jetelové (Sclerotinia trifoliorum). Zakládání porostu může nepříznivě ovlivnit také padání klíčních rostlin, zejména za nepříznivých půdních podmínek. Mohou se vyskytovat také virové choroby, ale např. u jetele prostředního byla zaznamenána zvýšená odolnost proti virovým chorobám, a také k padlí. Proti některým chorobám je možné použít fungicidy registrované do jetele (tab. 1).

Škůdci

Podobně jako u jiných jetelů se mohou vyskytovat škůdci, zejména mšice, listopasi, klopušky a na semenných porostech také nosatčíci, u kterých byla škodlivost uváděna zejména u jetele prostředního. Také se mohou vyskytnout háďátka. Proti hmyzím škůdcům je registrována celá řada insekticidů určená do jetelů (tab. 1).

Tab. 1: Účinné látky fungicidů a insekticidů registrované k použití do jetelovin a jetele bez určení druhu ke dni 24. 1. 2026

* pouze do semenných porostů

Plevele

Stejně jako jiné druhy jetelů mají i tyto druhy pomalejší počáteční vývoj, a proto jsou u nich významnými škodlivými organizmy plevele. Plevelné spektrum je podobné jako u ostatních vytrvalých jetelovin a liší se dle termínu výsevu a lokality. Z hlediska zaplevelení jsou pro pěstování vhodné nezaplevelené pozemky. Hubení odolných dvouděložných plevelů je nutné zajistit už v předplodině a pro prevenci zaplevelení v období počátečního růstu má velký význam kvalitní předseťová příprava provedená krátce před výsevem.

V současné době jsou herbicidní přípravky registrovány pouze do jetele prostředního (tab. 2). Jsou to pouze přípravky určené k postemergentnímu ošetření proti jednoděložným plevelům, a to Agil 100 EC (propachizafop) a Targa Super 5 EC (chizalofop-P-ethyl). Oba přípravky mají velmi dobrou účinnost na jednoděložné plevele a fytotoxicita k jetelům bývá obvykle nízká, ale u jetele jahodnatého byly s těmito přípravky realizovány pokusy a ukázalo se, že je dost citlivý na účinnou látku chizalofop-P-ethyl, která u něho způsobovala silné kroucení řapíků a listů. Proti dvouděložným plevelům je do netradičních jetelů (rod Trifolium) bez uvedení druhu registrována účinná látka MCPA (Dicopur 75), ale pro jetel prostřední, alpský, červenavý a jahodnatý není přesně známá fytotoxicita, a proto je vhodné před aplikací ověřit fytotoxicitu přípravku na malé ploše.

Tabulka 2: Účinné látky herbicidů registrované k použití do netradičních jetelů ke dni 24. 3. 2026

Pozn.: *nižší dávka určena proti jednoděložným plevelům, vyšší dávka proti pýru a dalším vytrvalým trávám; **do netradičních jetelů (rod Trifolium), ***nejnižší dávka určena proti výdrolu obilnin, střední dávka proti jednoděložným plevelům jednoletým a nejvyšší dávka proti vytrvalým jednoděložným plevelům

Závěrem

K méně známým kulturním druhům jetelů patří jetel prostřední, jetel alpský, jetel červenavý a jetel jahodnatý. Jedná se o vytrvalé druhy, které se dají využít do pastevních a lučních směsí. Jetel alpský a červenavý jsou vhodnější do sušších podmínek. Další dva druhy se hodí do vlhčích podmínek. Jetel jahodnatý snáší i dočasné zaplavení (až 2 měsíce), a je vhodný i na zasolené půdy. Vysévají se obvykle na jaře a pěstování je podobné jako u jiných druhů vytrvalých jetelů. Podobné je i ošetření proti chorobám a škůdcům. Při ochraně proti plevelům je potřeba maximálně využít preventivní agrotechnická opatření, protože je registrováno jen málo herbicidů, které lze do těchto druhů použít, a navíc jejich působení na tyto druhy zatím nebylo dostatečně prozkoumáno a po aplikaci herbicidů se u nich může projevit nežádoucí fytotoxicita.

Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D.¹, Ing. Helena Hutyrová ¹, Ing. Karla Kolaříková^2
1Zemědělský výzkum, spol. s r.o., Troubsko, ²Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., Troubsko

foto: H. Hutyrová