Pěstování tropických plodin na Vysočině - povijnice batátová

24. 07. 2026 Ing. Anna Šedová; Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. Technologie pěstování Zobrazeno 2784x

Batáty jsou v našich podmínkách poněkud netradiční okopaninou. Jedná se o hlíznaté kořeny tropické plodiny povijnice batátové (Ipomoea batatas L.). Rostlina pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Přestože se původ této rostliny neustále zkoumá, nejčastějším tvrzením je, že pochází z oblasti mezi Mexikem a Venezuelou. Do Evropy se batáty pravděpodobně dostaly v době Kolumbových cest. Z Evropy se poté rozšířily v průběhu 16. století do Afriky, Indie a Číny.

V současnosti se tato plodina pěstuje ve více než 100 zemích po celém světě, a to zejména v Asii, Africe a Latinské Americe. Největším producentem batátů na světě je dlouhodobě Čína. Pěstují se také v jižních státech USA (Severní Karolína, Florida), Brazílii a Indonésii, v Evropě pak hlavně ve Španělsku, Portugalsku, Itálii a Řecku. Z potravinářských plodin jsou batáty 7 nejpěstovanější komoditou na světě po pšenici, rýži, kukuřici, bramborách, ječmeni a manioku. Celosvětová roční produkce se pohybuje kolem 131 mil. t s průměrným výnosem 13,7 t/ha. Uvádí se, že plodina má potenciál poskytnout 20–50 t/ha hlíz. Výnosová úroveň hlíz ovšem velmi závisí na lokalitě, technologii pěstování, odrůdě a ročníku.

Botanický popis rostliny

Povijnice batátová je vytrvalá dvouděložná rostlina náležící do čeledi svlačcovité (Convolvulaceae). Rod Ipomoea zahrnuje asi 800 druhů rostlin. Povijnice batátová je přitom jediným druhem z tohoto rodu, který dokáže vytvářet hlíznaté kořeny. Batáty jsou běžně nazývány jako „sladké brambory“. Tento termín je však zavádějící, protože s bramborami příbuzné nejsou. Povijnice batátová vytváří hlíznaté kořeny, zatímco lilek brambor (Solanum tuberosum) produkuje hlízy stonkového původu a patří, na rozdíl od batátů, do čeledi lilkovité (Solanaceae). Podobnost těchto 2 botanicky odlišných rostlin spočívá ve způsobu pěstování, kdy pro obě plodiny je nejvhodnější pěstování v hrůbcích.

Plodina se pěstuje zejména pro produkci sladkých hlíznatých kořenů - batátů. Tuto část rostliny lze zároveň použít k přípravě sadby. Vzhled batátů a celé rostliny se velmi liší podle odrůdy. Tvar batátů bývá spíše oválný a barva (dužiny i slupky) může být oranžová, červená, fialová, případně krémově bílá. Hmotnost se pohybuje, podobně jako u brambor, od desítek gramů až po přerostlé hlízy vážící ke 2 kg (obr. 1). Nadzemní část rostliny je tvořena několika poléhavými lodyhami. Listy jsou obvykle sytě zelené barvy, přičemž některé odrůdy mají listy fialové. Tvar listu může být srdčitý, vejčitý, ledvinitý, s laločnatým, ozubeným nebo hladkým okrajem. Z úžlabí listů vyrůstají bílé trubkovité květy s růžovým až fialovým středem (obr. 2), podobné květům svlačce. Květy se v našich podmínkách objevují zřídka a samotné kvetení trvá krátce, pouze několik dnů.

Obr. 1: Hlíza povíjnice batátové

Obr. 2: Květ povíjnice batátové

Význam a využití

Batáty patří mezi základní potravinářské plodiny. Jedná se o kořenovou zeleninu, kterou lze řadit i mezi pícniny anebo zahradnické rostliny. V podstatě celou rostlinu lze využít v lidské výživě nebo jako krmivo pro hospodářská zvířata. Nutričně hodnotné jsou především hlízy. Batáty se připravují dušené, vařené, grilované, pečené, smažené jako hranolky nebo lupínky. Mohou být surovinou v různých receptech, používají se do pekařských a cukrářských výrobků. Zpracovávají se na pyré, kaše, pro výrobu těstovin nebo mouky. Listy se konzumují hlavně v Asii, Africe a Tichomoří. Plodina se dále využívá pro zpracování na škrob. V Japonsku se z batátů s oranžovou dužinou získává betakaroten a z fialových kultivarů antokyanové pigmenty, které mají uplatnění v potravinářství. Antokyany obsažené v hlízách a listech fialových odrůd tak mohou být přírodní náhradou syntetických barviv v potravinách nebo v textilním průmyslu.

Nutriční přínosy

Nutričním benefitem batátů s oranžovou dužninou jsou karotenoidy, hlavně β-karoten, který se v těle přeměňuje na vitamín A, jenž je důležitý pro správné fungování imunitního systému, zdraví kůže, sliznic, očí a zraku. Karotenoidy fungují také jako antioxidanty, které zachytávají volné radikály. Kromě dalších vitamínů (B1, B2, B3, B6, C, E) jsou hlízy bohaté na lehce stravitelné sacharidy, vlákninu, železo a draslík. Proteiny batátů jsou tvořeny z mnoha esenciálních aminokyselin (leucin, izoleucin, lysin, methionin, fenylalanin, threonin, tryptofan a valin). Batáty jsou proto vhodnou součástí zdravé výživy. Příznivé účinky mohou mít ve stravě pacientů s diabetem, jelikož mají nízký glykemický index.

Technologie pěstování

Vedle nutričních přínosů je tato plodina zajímavá i po pěstitelské stránce. Navzdory tomu, že se jedná o rostlinu pocházející z tropů, dokáže růst a poskytnout přijatelný výnos (40–50 t/ha) i v našich podmínkách mírného klimatického pásma (graf 1). Povijnice batátová je, co se týče půdně-klimatických podmínek, velmi přizpůsobivá plodina. Snese široké rozmezí pH půdy, ale optimální je neutrální až mírně kyselé pH. Nejvhodnější jsou hlinitopísčité půdy s propustným podložím. Nežádoucí jsou podmáčené půdy, kde dochází častěji k hnilobám batátů. Na těžších, málo provzdušněných půdách, se může vyvíjet slabší kořenová soustava a tvořit nepravidelné tvary hlíz. Rostlina poměrně dobře snáší sucho během vegetace, před výsadbou je ale dostatek vláhy nezbytný pro zakořenění sazenic.

Graf 1: Výnos hlíz povíjnice batátové (Valečov, 2024)

Batáty jsou relativně nenáročnou plodinou na minerální hnojení, postačující dávka dusíku se pohybuje okolo 50 kg/ha. Vyšší úroveň hnojení dusíkem zřetelně nenavyšuje výnos hlíz a způsobuje více růst nadzemní hmoty. Reakce na aplikaci hnojiv jsou však rozdílné dle odrůdy a způsobu pěstování. Záleží i na půdním druhu a typu a celkově na dané lokalitě pěstování. V doposud provedených pokusech s pěstováním batátů ve výzkumné stanici Valečov, Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, nebyl zaznamenán závažný tlak chorob. Typičtí batátoví škůdci (např. larvy nosatců) se zde neobjevují. Značné škody na hlízách ale mohou napáchat hraboši a larvy kovaříkovitých brouků - drátovců. Nadzemní část rostliny mají naopak v oblibě zajíci.

Způsoby pěstování a přípravy sadby jsou různé, záleží na oblasti pěstování, objemu produkce a možnostech pěstitele. Příprava sadby zahrnuje řízkování, tj. odebrání krátkých částí stonků (5–10 cm) z mateční rostliny, které se následně umístí do vody nebo do substrátu. Takto lze poměrně snadno předpěstovat sazenice, které se poté vysazují do půdy (obr. 3). V případě velkých pěstebních ploch se vysazují přímo stonkové řízky prostřednictvím sazečů. Batáty se většinou pěstují v hrůbcích, stejně jako brambory. Pěstování bez hrůbků (na rovině) je také možné, ale běžně se tento způsob nepoužívá. Pěstování v hrůbcích je pro batáty optimální. Rostlina má v nakypřených hrůbcích příznivější podmínky pro tvorbu a růst kořenů a hlíz. Technologie umožňuje také snadnější sklizeň a snižuje riziko mechanického poškození hlíz. Doba před výsadbou je vhodná pro aplikaci minerálních hnojiv. V rámci přípravy půdy probíhá i umístění závlahových hadic do připravených hrůbků. Zavlažovací systém lze využívat i k fertigaci, tzn. aplikaci minerálních hnojiv spolu se závlahou. Na pokusnou plochu se dále pokládá černá netkaná agrotextilie z důvodu zamezení růstu plevelů. V tradičních oblastech pěstování se batáty sází často do řádků širokých 100–120 cm (někde i více). Ve výzkumné stanici Valečov se předpěstované rostliny sází ve sponu 0,75 × 0,45 m. Rostlinky nesnesou mráz a jsou citlivé na teploty již pod 10 °C. Výsadba se z tohoto důvodu provádí od konce května do počátku června, kdy už nehrozí příchod mrazů. Pozdější termín výsadby je ovšem nevhodný vzhledem k délce vegetační doby plodiny.

Obr. 3: Výsadba

Zpočátku vegetace (1–2 týdny) je nutné rostliny zavlažovat, dokud nezakoření. Poté jsou zdravé rostliny schopné vystačit si v podmínkách Vysočiny s běžným úhrnem dešťových srážek. Jiná situace může nastat v sušších podmínkách, na písčitých půdách apod. Pravidelná zálivka pomocí kapkové závlahy by měla zajistit kromě vyššího výnosu také pravidelnější tvar hlíz a snížit výskyt rozprasků, ke kterým dochází, podobně jako u brambor, při nevyrovnaném přísunu vody během vegetace.

Ve Valečově se sklizeň provádí většinou ručně na konci října. Na větších plochách lze batáty sklízet podobnou technikou jako brambory, tzn. vyorávačem, sklízečem. Před samotnou sklizní je nutné zlikvidovat nať, což se u velkoprodukce standardně provádí drtiči. Na této lokalitě se nať odklízí většinou ručně, protože se jedná o malou pokusnou plochu. Hrůbky navíc bývají v některých letech (2024) smyté vlivem působení srážek a hrozilo by tak poškození hlíz, které vyčnívají nad povrch půdy. Je nezbytné s batáty zacházet opatrně, protože jsou velmi křehké.

Skladování

Způsoby skladování batátů se liší dle možností pěstitelů a velikosti produkce. Od velkých skladovacích prostor s přesně řízenými podmínkami pro dosažení co nejdelšího uchování hlíz s dobrou kvalitou, až po různé způsoby uchovávání v zemi. Ve výzkumné stanici Valečov se batáty skladují ve větraných chladících boxech v plastových bedýnkách při teplotě 10–12 °C a relativní vlhkosti vzduchu 70–80 %. V těchto podmínkách je lze skladovat po dobu 2–3 měsíců. Zahrádkáři mohou batáty uchovávat v písku, kde vydrží nejdéle. Při velkém objemu produkce není skladování v písku obvyklé. Skladování batátů ve velkovýrobě zahrnuje určité postupy již před samotným naskladněním, to proto aby si hlízy co nejdéle zachovaly odpovídající konzumní kvalitu a mohly být použity také pro produkci sadby v následujícím roce.

Závěr

Pěstování netradičních okopanin v mírném podnebném pásmu nabývá v současné době na významu, vzhledem k probíhajícím klimatickým změnám. Batáty jsou nutričně přínosná potravina a relativně nenáročná plodina na pěstování, která navíc docela dobře snáší sucho. Z dosavadních pokusů s pěstováním batátů ve Valečově vyplývá, že plodina může v našich podmínkách poskytnout přijatelný výnos (graf 1), a to i bez vysokých požadavků na hnojení a ochranu proti škodlivým činitelům. Doposud zde nebyl zaznamenán výskyt typických chorob nebo škůdců batátů. Technologie pěstování batátů v podmínkách Vysočiny je nicméně stále na začátku vývoje, výsledky a nové poznatky jsou získávány z malé pokusné plochy. Chybí také porovnání s praxí, protože se v ČR aktuálně batáty komerčně nepěstují, s výjimkou některých velkopěstitelů zeleniny, kteří je v minulosti zkoušeli pěstovat (Bramko Semice s.r.o.). Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod se kromě pěstování batátů (obr. 4) dlouhodobě zabývá i dalšími, pro ČR netypickými plodinami, jako jsou slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) nebo jakon (Smallanthus sonchifolius).

Obr. 4: Polní pokusy s netradičními okopaninami (vlevo batáty, vpravo jakon)