Pestrý průběh počasí od zimy do léta 2024
22. 01. 2025 Technologie pěstování Zobrazeno 792x
Letošní rok přináší velmi pestré počasí, které má ale často podobu řady extrémů anebo přinejmenším nezvyklého průběhu. Samozřejmě, že proměnlivé počasí je typická vlastnost středoevropského a tedy i českého klimatu. Nicméně stále častěji a výrazněji se do jeho podoby propisuje vliv změny klimatu. Ta je z drtivé většiny způsobena činností člověka, tedy hlavně spalováním fosilních paliv a náhradou přírodních povrchů povrchy umělými. V následujících řádcích zmapujeme počasí od loňské zimy do letošního léta a změříme se především na zajímavosti i netypické podoby v dané části roku.
Graf 1: Průměrné teploty za zimu stoupají (zdroj: ČHMÚ)
Graf 2: Průměrné úhrny srážek za zimu - ta uplynulá se umístila na 1. místě (zdroj: ČHMÚ)
Zima 2023/24
Na úvod začněme zimou 2023/24. Ta skončila jako 2. nejteplejší od roku 1960/61, od kdy se pro Česko tato vyhodnocení provádějí. S průměrnou teplotou 2,4 °C byla o pouhé 0,3 °C chladnější než dosud nejteplejší zima 2006/07. Dodejme, že zimní teploty v Česku mají dlouhodobě rostoucí trend. Nadprůměrně teplé zimy tedy zažíváme stále častěji - ostatně 3. nejteplejší zima přišla před 4 roky. Zajímavé na průběhu poslední zimy bylo například datum výskytu nejnižší teploty - naměřili jsme ji totiž už 4. prosince (na stanici Volary, Luční Potok klesla teplota na -28,1 °C), ačkoliv typicky nejnižší teploty registrujeme spíše v lednu či únoru. Nejchladnějším dnem z celorepublikového pohledu byl 9. leden s průměrnou teplotou -10 °C. Naopak nejteplejší den přišel už 25. prosince, kdy průměrná republiková teplota dosáhla +8,3 °C.
Z hlediska jednotlivých měsíců byl prosinec teplotně nadprůměrným, leden se stal teplotně průměrným měsícem, ale stále s kladnou odchylkou vůči normálu 1991–2020. Mimochodem, tento normál budeme používat i dále v textu, pokud nebude uvedeno jinak. Zcela mimořádný byl ale z teplotního pohledu únor. Opakované přílivy teplého oceánského vzduchu, které se postaraly i o hodně oblačné a díky tomu teplé noci, vedly k umístění letošního února nejen na absolutně 1. místo (a dokonce byl o 2 °C teplejší než dosud nejteplejší únor!), ale s průměrnou teplotou 5,7 °C (o 6,1 °C více než dlouhodobý normál) by se při srovnání s dosavadními březny dokonce umístil na 5. místě! Výjimečnost letošního února ještě více vynikne při pohledu na klementinskou teplotní řadu dlouhou 250 let. Pouze 13 březnů z 250 dosavadních březnů od roku 1775 bylo teplejších než letošní únor a víc než čtvrtina dubnů od roku 1775 měla nižší průměrnou teplotu než letošní únor!!
Graf 3: V letošním únoru nebyl jediný den s průměrnou teplotou za Česko pod dlouhodobým průměrem (zdroj: ČHMÚ)
Z hlediska srážek byla uplynulá zima rovněž výjimečná - stala se historicky srážkově nejbohatší, v průměru spadlo 203 mm, což představuje 160 % normálu. Oproti dosud srážkově nejbohatší zimě 1986/87 spadlo o 6 mm více. Nejvíce srážek spadlo v prosinci (92 mm, což představuje 200 % normálu). Pro milovníky sněhu se ale, bohužel, takto vydatné srážky zrovna neprojevily dlouho trvající sněhovou pokrývkou, naopak. Přitom začátek zimy byl sněhově mimořádně vydařený - sněžení, které přinesla tlaková níže Ciro, a které zasáhlo Česko první prosincový víkend, si vynutilo dokonce vydání výstrahy před extrémní sněhovou pokrývkou - což je situace, která se stává opravdu velmi výjimečně. V Husinci u Prachatic spadlo za 24 hodin 60 cm - což je absolutní denní rekord na této stanici. Na několika stanicích v jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině padly rekordy prosincové výšky sněhu - třeba v Děbolíně u Jindřichova Hradce naměřili v neděli 3. 12. výšku sněhu 53 cm. Výsledkem byla sněhová kalamita, která zasáhla velkou část Česka a která - i přes varování meteorologů - zaskočila řadu řidičů.
Jenže takto vydatná sněhová nadílka dlouho nevydržela, na přelomu 1. a 2. prosincové dekády se citelně oteplilo a sníh v nížinách rychle tál. A na většině území byl tento příval sněhu na začátku prosince i vrcholem letošní zimy z pohledu sněhové pokrývky.
I když před Vánocemi nastala ještě jedna zajímavá situace - nad střední Evropou se vytvořilo zvlněné frontální rozhraní, které jen zvolna postupovalo k východu. Hlavně 22. a 23. přinášelo vydatné srážky do Česka, které byly zpočátku i v nížinách sněhové - a hlavně na Vysočině a okolí spadly i desítky centimetrů těžkého mokrého sněhu, což značně zkomplikovalo dopravu. Od jihozápadu ale sníh přecházel do deště. A následné oteplení, které vyvrcholilo na už zmíněný 1. svátek vánoční, pak vedlo k masivní oblevě a tání sněhu. V kombinaci s deštěm, padajícím do sněhu, následně došlo k rozsáhlým plošným povodním, které v takovéto míře uprostřed zimy už dlouho nenastaly. Těm napomohla právě i intenzita, resp. extremita srážek - třeba v Krkonoších se pro 6denní úhrn od 20. do 25. prosince (na Dvoračkách 308,1 mm) jednalo až o 100leté srážky!
Taky u zimních nadprůměrných srážek můžeme najít spojení se změnou klimatu - během loňského roku dosáhla mořská voda rekordně vysokých povrchových teplot, a platilo to plnou měrou i pro severní Atlantik. Přitom vyšší teplota moře znamená snadnější vypařování vody do atmosféry, a navíc teplejší atmosféra pojme více vodní páry. Za vhodných podmínek pak tato vodní pára zkondenzuje a může vést k výrazně nadprůměrných srážkám. Pokud jde o sníh, tam sice platí, že v teplejším klimatu obecně klesá počet dní se sněžením i sněhovou pokrývkou, ale současně roste pravděpodobnost výskytu potenciálně kalamitních situací.
Konec zimy a jaro 2024
Po ochlazení na přelomu 1. a 2. lednové dekády, kdy nás ovládly celodenní mrazy a pocitová teplota na severovýchodě republiky kvůli čerstvému větru klesla až k -25 °C, přišla ledovková situace na začátku 3. dekády a pak už jen teplo. Mimořádně teplé únorové dny značně urychlily vývoj vegetace, o čemž čtenáři tohoto magazínu asi vědí své. Na rekordně teplý únor navázal opět rekordně teplý březen. A to i přes krátké ochlazení a sněhové vločky v období kolem jarní rovnodennosti. Nadprůměrně teplo bylo i v 1. dekádě dubna včetně Velikonoc. Ty ale přinesly ještě jeden zajímavý fenomén, a to masivní příchod písečného prachu ze Sahary. Ten se k nám sice dostává poměrně často, ale tentokrát šlo o situaci, která se výrazně projevila i v přízemní vrstvě. Na pozemních stanicích byly zaznamenány tak vysoké koncentrace prachových částic PM10, že pro řadu oblastí Česka byla dokonce vyhlášena smogová situace. A prach v tak nízkých výškách dramaticky ovlivnil i dohlednost, která místy klesala i výrazněji pod 10 km.
Mapa 1: Druhá polovina dubna přinesla do Česka vpád arktického vzduchu s poměrně silnými nočními mrazy (zdroj: ČHMÚ)
Po skončení epizody se saharským prachem zesílil příliv teplého vzduchu do Česka a 7. dubna byl na třech stanicích zaznamenán letošní první tropický neboli horký den - tedy den, kdy maximální teplota vyšplhala alespoň na 30 °C. Současně šlo o nejdřívější tropický den zaznamenaný na našem území od začátku měření - dosud byl tímto dnem 17. duben.
Duben sice pokračoval v řadě nadprůměrně teplých měsíců, jenže po teplotně nadprůměrné první dekádě následovala druhá, kdy se charakter počasí a proudění nad Českem dramaticky změnil. V polovině měsíce pronikl do střední Evropě studený arktický vzduch od severu a teploty se výrazně propadly pod dlouhodobý průměr. Chladné počasí vyvrcholilo 22. dubna, kdy průměrná denní teplota za Česko byla skoro o 8,5 °C pod dlouhodobým normálem. Minima od 18. do 26. dubna občas klesala pod bod mrazu, a to na většině míst našeho území. Zejména v severozápadní polovině Čech se minima dostala dokonce pod -4 °C, a to i v nížinách a zemědělsky úrodných oblastech.
Škody především na kvetoucích ovocných stromech a vinné révě na území Čech byly bezprecedentní. Riziko pozdních mrazů s potenciálem ohrozit zejména ovocné stromy v souvislosti se změnou klimatu přitom už podle dřívějších projekcí bude mít rostoucí tendenci, a to hlavně v úrodných oblastech. Letošní škody umocnil právě už zmíněný teplý únor a březen, kdy vývoj vegetace byl až o 5 týdnů urychlen. Což mělo mimo jiné dopad i na proslulý polibek na prvního máje pod rozkvetlou třešní. V nížinách a středních polohách byly tou dobou už dávno rozkvetlé, ve vyšších polohách pak květy třešní během dubna zmrzly.
Teplotně podprůměrné období ale dlouho netrvalo, koncem dubna se teploty vrátily k nadnormálním hodnotám. A i následující květen skončil jako teplotně nadnormální měsíc, vpády chladného vzduchu během něj byly jen krátké a málo výrazné. První polovina května byla ve znamení převážně suchého počasí, kdy výrazně vzrostlo nebezpečí požárů. V poslední květnové dekádě se ale režim proudění změnil a dorazily naopak srážkově bohaté dny. Díky tomu nakonec za květen spadlo nadprůměrné množství srážek, přičemž často se vyskytovaly i silné bouřky s kroupami. Rozdíly srážek na území Česka ale byly veliké. Zatímco na západě a jihozápadě Čech to bylo i kolem 200 % dlouhodobého normálu, na severu a severovýchodě se jednalo místy jen o 60 %.
Léto
Četné bouřky se - především na Moravě - objevovaly i v červnu. Na některých místech zaznamenali dokonce až 18 dnů s bouřkou. A taky v červnových bouřkách nebyla nouze o kroupy a silné přívalové srážky vedoucí k lokálním rychlým povodním, působícím značné škody. A tyto srážky se zase postaraly o značné regionální rozdíly celkového měsíčního množství srážek - na střední Moravě spadlo až kolem 300 %, na východě Čech a přilehlých částech Českomoravské vrchoviny to bylo místy jen kolem 40 %. Červen byl rovněž teplotně nadprůměrným měsícem, jen kolem 12.–13. 6. jsme zažili výrazně chladnější epizodu.
Mapa 2: Červen byl v Česku ve znamení velkých rozdílů v množství srážek - odchylka od dlouhodobého normálu (zdroj: ČHMÚ)
A série teplotně nadprůměrných měsíců pokračovala i v červenci, kdy pouze na začátku a na konci měsíce se vyskytly dny s podprůměrnými teplotami. Na desítkách stanic se vyskytlo alespoň 10 tropických dnů. Připomeňme, že za období 1961–2000 se průměrný počet tropických dnů za celý rok pohyboval i v nejteplejších oblastech kolem 12 nebo 13! Srážkově byl červenec o něco chudší než červen, nicméně zase s velkými regionálními rozdíly. A ani v červenci nebyla nouze o silné bouřky, opět s výskytem krup a přívalového deště. Letošní bouřkové situace prověřují pracovníky centrálního předpovědního pracoviště ČHMÚ, kdy na drtivou většinu z nich byla vydána (a nutno podotknout, že oprávněně) výstraha. Rostoucí ničivý potenciál bouřek související s příznivějšími podmínkami v atmosféře (více vodní páry ve vzduchu a vyšší teploty umožňující větší vertikální rozsah kupovité oblačnosti) rovněž zapadá do kontextu klimatické změny.
Teplé dny a občas i silné bouřky jsou průvodním znakem i letošního srpna. Je tak velmi pravděpodobné, že i tento měsíc skončí jako teplotně nadprůměrný.
Mapa 3: Počet dní s bouřkou během letošního června byl na střední Moravě mimořádně vysoký (zdroj: blesky.bourky.cz)
Závěr
Jak je patrné z výše uvedených řádků, počasí od poslední zimy do současnosti je v Česku opravdu velmi pestré, ve znamení mnoha rekordů a extrémů. U většiny z nich lze najít někdy jasnější někdy méně zřejmou souvislost se změnou klimatu. A i když třeba letošní léto v Česku nepřináší tak extrémní vedra jako v nedalekém Maďarsku a části Slovenska, platí, že nadprůměrně teplé počasí jednoznačně dominuje. Mimochodem, od loňského května nebyl v Česku ani jeden měsíc se zápornou průměrnou měsíční odchylkou teploty vzduchu!
Dopady a škody, které tyto podoby počasí přinášejí, jednoznačně ukazují na nutnost nejen adaptace, ale i mitigace, tedy zmírňování příčin klimatické změny. V současné složité geopolitické situaci se sice může zdát důležitost tohoto konání druhořadá, ale z pohledu budoucnosti je mimořádně naléhavá.
Další články v kategorii Technologie pěstování