Regionální variabilita dílů půdních bloků ve vztahu k obhospodařování (1)

18. 02. 2026 Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D. a kol. Technologie pěstování Zobrazeno 651x

Vhodnost půdních bloků či jejich dílů k obhospodařování je jedním z faktorů, který je určován regionálními podmínkami krajinného prostoru a následně se samozřejmě na dané úrovni regionalizace promítá do ekonomické efektivity zemědělského využití půdy. Z hlediska dalšího třídění je na úrovni regionů dále ovlivněna strukturou půdních bloků (PB) či dílů půdních bloků (DPB), které jsou obhospodařovány konkrétním zemědělským subjektem. V rámci pohledu na konkurenceschopnost zemědělství z hlediska globálního vnímání je vhodnost pozemků pro obhospodařování významnou informací o potenciálu konkurenceschopnosti vůči ostatním státům, či kontinentálním regionům, včetně určení specifikace vývoje technologií, jejich reálné implementace a ekonomické návratnosti.

V rámci parametrizace DPB ve vztahu k novým technologiím, včetně rozvoje systémů autonomizace a robotizace procesů v rostlinné výrobě, byla v ČR věnována pozornost této problematice na celorepublikové úrovni v publikaci (Kapička a kol., 2019) a na úrovni omezeného množství zemědělských subjektů, které optimalizaci půdních bloků ověřovaly a realizovaly na větší či menší části výměry obhospodařované půdy.

S intenzivním rozvojem nových technologií, zejména s nástupem polních robotů a prvků pokročilé navigace strojů, je však nutné začít uvažovat o rozvoji těchto technologií na regionální úrovni, včetně specifikace benefičních a omezujících kritérií. Dlouhodoběji nepříznivá ekonomická situace v odvětví zemědělství je dalším z faktorů, který vede k potřebě optimalizace práce a k efektivnímu využití vstupů za účelem stabilizace ekonomických procesů. Naplnění ekologizačních cílů vycházejících z nadnárodních a národních politik, je rovněž faktorem, který se promítá do efektivity výroby. Na základě legislativních podmínek v ČR na úrovni ochrany půdy a podpory biodiverzity dochází ke změnám parametrů DPB, které následně ovlivňují efektivitu jejich obhospodařování.

Hodnocení na úrovni ČR

Z hlediska potenciálu efektivního hospodaření na zemědělské půdě v ČR lze vyjít z průměrných údajů charakterizujících vhodnost DPB k obhospodařování. Průměrné údaje o parametrizaci DPB z hlediska obhospodařování na základě metody Multikriteriální faktorové analýzy (MFA, Kapička a kol., 2017) dokládá obrázek 1. Do analýzy byly zahrnuty všechny DPB bez ohledu na kulturu na zemědělské půdě. MFA vychází z rozčlenění DPB do 4 klasifikačních tříd, kdy třída I. zastupuje pozemky velmi vhodné z hlediska tvaru, sklonitosti, přístupnosti a např. i absence stožárů a jiných enkláv uvnitř DPB apod.

Naopak třída IV. již představuje skupinu pozemků s členitým tvarem, vysokým výskytem enkláv uvnitř DPB, s omezenou dostupností vhodných vstupů na pozemek apod. Především pozemky spadající do kategorií III. a IV. lze ve vztahu k efektivitě obhospodařování vhodně dělit, provádět změnu pracovního směru linií pracovních jízd, optimalizovat plochy pro produkci vhodným návrhem environmentálně-technických ploch a dalšími opatřeními.

Půdní bloky klasifikované do tříd III. a IV. se vyznačují vyššími nároky na obhospodařování z důvodu nepravidelných jízd souprav, vyšší potřebou na objíždění otáček, vyššími náklady na osivo v důsledku přesevů při šikmém nájezdu secího stroje ze souvratě do linie pracovní jízdy, ale také vyšším počtem kolejových stop, a tudíž i narůstajícím rizikem technogenního zhutnění.

Výsledky analýzy na úrovni tříd MFA

Z hlediska ČR je největší zastoupení počtu a výměry (graf 1) DPB ve velikostní škále dle výměry spadajících do kategorií I. a II. při výměře DPB do 5 ha. Většina DPB vznikla dělením větších půdních bloků, kde došlo k zajištění optimálního tvaru. Kritériem, které nebylo u půdních bloků do analýzy zahrnuto je však poměr délky a šířky, který je především u pozemků do 20 ha vhodný v hodnotě 3–4:1. Především u menších podniků, kde se pracuje s menšími záběry strojů by však poměr délky a šířky pozemků s menší výměrou neměl klesnout pod hodnotu 0,5 (spíše 0,8), v systémech redukovaného zpracování půdy a setí do nezpracované půdy pod hodnotu 1. Důvodem je vyšší podíl souvratí na ploše DPB. Největší podíl v I. třídě zaujímají pozemky do výměry 2 ha. Z hlediska podílu z celkové obhospodařované plochy půdy v ČR však představuje tato kategorii malou část, kdy celková výměra DPB v kategorii do 1 ha činí 113 tis. ha a v kategorii 1–2 ha 155 tis. ha.

Největší část výměry zemědělské půdy spadá do kategorií s výměrou DPB v rozmezí 5–50 ha. Celková výměra DPB v těchto velikostních kategorií činí 2 853 tis. ha. Zde je dominantní podíl tříd MFA v rámci třídy II. a III. Především u třídy III. je vhodné provedení rozdílných možností optimalizace DPB za účelem zvýšení efektivity obhospodařování.

Největší část výměry zemědělské půdy zaujímají v ČR DPB o výměře v rozmezí 10–30 ha, celkem 1 413 tis. ha. U této kategorie je na úrovni zemědělských subjektů vhodné posoudit přínosy optimalizace DPB u tříd II. a III., a samozřejmě u třídy IV. U DPB s výměrou větší než 30 ha je dlouhodobě patrný nárůst výměr a počtů DPB ve třídách III. a IV. Z hlediska legislativy je na těchto plochách samozřejmě plněna podmínka maximální výměry jedné plodiny, ale v praxi se dlouhodobě setkáváme nejen s neefektivním plánováním ploch jedné plodiny ve vztahu k pohybu techniky a snižování kategorie DZES, ale i neefektivním zakreslováním dělících pásů ve vztahu k využití pozemku a techniky. Ještě vyšší nároky na optimalizaci jsou u takto velkých DPB spojeny se splněním výměry jedné plodiny na plochách klasifikovaných z hlediska erozního ohrožení jako silně erozně ohrožené, kde je požadavek na výměru plochy jedné plodiny 10 ha.

Graf 1: Zastoupení tříd multikriteriální faktorové analýzy dle výměry DPB pro zemědělskou půdu v ČR (stav k 1. 4. 2025)

Vztah MFA a tříd erozního ohrožení ve vztahu k DZES 5

Procesy optimalizace DPB je nutné vztahovat k potřebám dodržování podmínek DZES (dobrý zemědělský a environmentální stav), primárně k podmínkám eliminace erozních procesů. Pomocí optimalizace DPB lze zajistit nejen změnu klasifikace erozních tříd, zejména se jedná o přeřazení do nižší třídy rizika. Dále je však nutné brát v potaz, že navrhování půdoochranných opatření spojených s tvorbou pásů, obsevů apod., je obtížnější na nepravidelných DPB a je spojeno i s riziky následného poklesu efektivity obhospodařování produkčních ploch. Problematické je i uplatnění půdoochranných technologií na nepravidelných pozemcích, kde dochází k zásadnímu omezení produkce na souvratích, které jsou u technologií redukovaného zpracování půdy náchylné ke zhutnění a při absenci zpracování půdy, či jeho mělkého kypření, spojeno s nevzejitím porostů.

Nepravidelné pozemky nejsou vhodné ani pro efektivitu systémů pásového zpracování půdy, kde se opět jedná o velmi omezenou možnost kvalitního zpracování půdy na ujetých souvratích. Graf 2 dokumentuje zastoupení kategorií DZES (plocha v ha) v rámci klasifikačních tříd MFA. Obrázek jasně dokládá, že většina DPB s narůstající hodnotou třídy MFA vykazuje spojení s přísnější třídou erozního ohrožení. Tyto skutečnosti mohou být spojeny s negativními ekonomickými riziky z hlediska navýšení nákladů na ekonomické využití půdního bloku.

Graf 2: Zastoupení kategorií DZES v rámci klasifikačních tříd MFA (stav k 1. 4. 2025)

Vztah tříd MFA s klimatickým regionem (KR)

Procentuální zastoupení DPB v klimatickém regionu (Klimatické regiony dle Vyhlášky č. 327/1998 Sb., které jsou určeny pro stanovení Bonitovaných půdně ekologických jednotek, tab. 1) koreluje s třídami klimatických regionů. První třída MFA klesá s narůstající hodnotou klimatického regionu (tab. 2), tedy s narůstající nadmořskou výškou. Třídy III. a IV. s hodnotou klimatického regionu narůstají. Tato skutečnost poukazuje na fakt, že ve výše položených regionech ČR může mít optimalizace DPB výraznější roli na efektivitu obhospodařování půdního bloku.

Tab. 1: Charakteristika Klimatických regionů dle Vyhlášky č. 327/1998 Sb., které jsou určeny pro stanovení Bonitovaných půdně ekologických jednotek(upraveno)

Tab. 2: Zastoupení tříd MFA v jednotlivých klimatických regionech ČR (stav k 1. 4. 2025)

Závěry:

Provedené analýzy poukazují na skutečnost, že většina zemědělské půdy s průměrnou výměrou DPB v rozmezí 10–50 ha je potenciálně vhodná pro optimalizaci půdního bloku. V rámci ČR může být efekt optimalizace půdních bloků výrazně vyšší v oblastech spadajících do klimatických regionů 5–9.

Práce vznikla v rámci projektu Podpora operačních skupin a projektů EIP, Strategický plán Společné zemědělské politiky na období 2023–2027, 23/001/5377c/500/004332: Optimalizace vnitřního uspořádání půdních bloků v oblasti Českomoravské vrchoviny.

Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D.^{1, 2}, Ing. Jan Lang¹, Ing. Jiří Kapička², Ing. Martin Mistr, Ph.D.^1
1Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy, v.v.i., ²Nezávislý poradce