Setí do nezpracované půdy v podmínkách ČR - jarní plodiny (IV)

09. 06. 2025 Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D. a kol. Technologie pěstování Zobrazeno 436x

Zakládání porostů jarních plodin do nezpracované půdy je mimo kukuřice seté v ČR spíše omezenou záležitostí. Z hlediska struktury plodin se potenciálně jedná o časné výsevy jarních plodin (jarní obilniny, hrách a mák), poté případně o výsevy jarních brukvovitých druhů počínaje hořčicí bílou a konče méně rozšířenými druhy jako jsou hořčice černá, sareptská, ředkev olejná, katrán habešský a řepice, kde se může jednat o semenářské porosty pro produkci osiva meziplodin. Termín výsevu zde bude spíše na začátku dubna. Poslední skupinou jsou teplomilnější druhy, dominantně vysévané přesnými secími stroji s využitím vyšší rozteče řádků (kukuřice, slunečnice, sója a čirok). U sóji jsou samozřejmě opodstatněné i možnosti výsevu do úzkých řádků, což platí i pro čiroky a případně béry.

Do setí řepky je nyní ještě spousta času, avšak v našich končinách se ujal zvyk porozhlédnout se okolo, jak která řepka vypadá a přemýšlet o budoucích kandidátech na výsev už teď. Můžeme dokázat, že nabídka odrůd řepky společnosti Limagrain je komplexní a zahrnuje hybridy vhodné do všech podmínek a na každé pole.

Jarní plodiny a termíny výsevu

Zásadní rozdíl v přístupu k zakládání porostů do nezpracované půdy na jaře je určován termínem výsevu. Výsev časně zakládaných porostů (obilniny a konvenční luskoviny) snižuje efektivitu použití neselektivních herbicidů v termínu před setím až do termínu vzcházení, a to z důvodu snížení jejich účinku v důsledku působení nízkých teplot, omezujících translokaci účinné látky především do kořenových systémů. To je problematické zejména u trávovitých druhů, nevymrzlého a přerostlého výdrolu ozimé obilniny a u dvou- až víceletých a vytrvalých plevelů. U později vysévaných plodin je regulace plevelů před setím výrazně efektivnější a zasahuje i regulaci plevelů vzcházejících z důvodu nízkých teplot později.

Na rozdíl od podzimních výsevů je založení jařin (obilniny a časně seté luskoviny) spojeno s větší škálou možností úpravy strniště či regulace porostů meziplodin na podzim, nebo omezeně na jaře. Dominantní jsou podzimní provedení přípravy pozemku, kdy hrozí menší riziko zhutnění půdy, tvorby kolejí apod. Na jaře lze očekávat větší vlhkost půdy, včetně vlivu mulče, a omezení drobícího efektu mrazu, alespoň v honí vrstvě půdy. Jarní období sice může nabízet vyšší degradaci rostlinných zbytků, včetně menšího spojení nadzemní a podzemní biomasy zbytků předplodiny či umrtvené meziplodiny, ale lze předpokládat, že jejich vyšší vlhkost bude snižovat možnosti držení, přesunu apod.

I u jařin je nutné přemýšlet o adekvátní potřebě umrtvení porostů meziplodin, především při teplých podzimech, aby nedošlo k nadměrné tvorbě biomasy komplikující průchodnost mezi secími botkami, k omezení rizika tvorby semen na rostlinách meziplodiny a k odkrytí povrchu půdy pro efektivní aplikaci neselektivních herbicidů na jaře při regulaci výdrolu obilniny. Vyšší rostlinné zbytky mohou omezovat dopad postřikové jíchy na povrch půdy.

Jarní obilniny a časně seté luskoviny

V rámci ČR jsou zkušenosti s výsevem jarních obilnin, dominantně jarního ječmene, omezené. Zásadním problémem je riziko vysoké půdní vlhkosti pro setí. U jarního ječmene lze očekávat i problémy se vzcházením, kdy zasetí do mokré půdy, spojené s utužením stěn a dna výsevní rýhy, může při následném vlhkém průběhu jara omezovat vývoj klíčenců v důsledku snížení dostupnosti kyslíku. Následný vývoj rostlin může být i při dobrém vzejití jarního ječmene negativně ovlivněn odhalením odnožovacích uzlů rostlin. Na obrázku 1 je stav porostů jarního ječmene založeného do vymrzlé meziplodiny. Kromě potřeby oschnutí povrchu půdy, ale i možnosti regulace plevelů do termínu setí jarního ječmene, lze spíše počítat s pozdnějším termínem setí.

Zakládání hrachu pomocí no-till je v současné době v ČR ve fázi ověřování. Naše historické zkušenosti ze Spolkové republiky Německo z 90 let poukazují na problematické vzcházení porostů při nekvalitním uložení semen, ale i na rizika zaplevelení. Na obrázku 2 je patrný vliv neuzavření výsevní rýhy v kombinaci se suchým počasím po výsevu na velmi nízkou vzcházivost hrachu setého. Předplodinou byl ozimý ječmen. Na podzim založená meziplodina, která měla kořeny zpracovat půdu a nadzemní biomasou potlačit plevele, nevzešla. Zásadním pro pěstování hrachu pomocí setí do nezpracované půdy je zajištění odplevelení pozemku, včetně rostlin plevelné řepky (obr. 3). Zejména u luskovin je nutné no-till směřovat na humózní půdy s dobrou strukturou, případně na půdy lehčí, kde je však větší riziko sucha během vegetace.

Nemalou roli hraje i teplota půdy, kdy u hrachu lze za minimální teplotu klíčení považovat hodnotu 3 °C, za optimální však 10 °C. Setí do nezpracované půdy či do mulče předplodiny zpomaluje ohřev půdy, čímž se prodlužuje doba vzejití porostů. Prodloužení doby vzcházení snižuje konkurence schopnost porostů vůči plevelům, které jsou na teplotu méně citlivé. I při setí do nezpracované půdy je nutné počítat s vysycháním horní vrstvy půdy, včetně prostoru ve výsevní rýze, což může limitovat vývoj klíčenců, kteří obtížně pronikají utuženým dnem výsevní rýhy. Kořeny klíčenců se tak na začátku vývoje rozrůstají především do stran ve výsevní rýze.

V České republice jsou dostupné zkušenosti s pěstováním máku setého, primárně do umrtvených porostů meziplodin (obr. 4). Obecným problémem u časného jarního setí bude utužení souvratí a riziko redukce výnosu. Zde lze samozřejmě pracovat se sníženými výsevku na souvratích, včetně jejich navyšování v jednotlivých jízdách na souvratích od nejnižší hodnoty až po hodnotu blížící se výsevku mimo souvrať.

Obr. 1: Následný vývoj rostlin může být i při dobrém vzejití jarního ječmene negativně ovlivněn odhalením odnožovacích uzlů rostlin

Obr. 2: Neuzavřená výsevní rýha po časném setí hrachu setého pomocí no-till

Obr. 3: Podmínkou pěstování hrachu technologií setí do nezpracované půdy je efektivní odplevelení porostu do termínu výsevu

Obr. 4: Porost máku setého založený do umrtveného porostu meziplodiny s obsahem travních druhů, kde lze počítat s riziky jejich regenerace - fotografie vpravo

Teplomilné plodiny

Pravděpodobně nejvyšší potenciál využití technologie setí do nezpracované půdy lze i z důvodu ochrany půdy před degradací, a ve vztahu k riziku sucha, očekávat u kukuřice seté. Výhodou je použitelnost většího počtu secích strojů pro přesné setí do nezpracované půdy, čímž nemusí docházet k pořízení strojů nových. Ověřené zkušenosti jsou u kukuřice i se zonálním hnojení k osivu, včetně systémů aplikace kapalných látek při setí.

Pozdější termín setí kukuřice je předpokladem pro efektivní regulaci plevelů na principu zonálních aplikací neselektivních herbicidů až do termínu zasetí, případně ještě před počátkem vzejití rostlin. V praxi je poukazováno na skutečnost, že při nedokonalém uzavření výsevní rýhy je nutné omezit aplikace neselektivních herbicidů v době, kdy je již patrný klíček. Zonální aplikace mohou při dobře zvládnutém systému zajistit značnou úsporu na jednotku plochy, ale také zvýšit efektivitu pracovních souprav postřikovačů. Opomenout nelze ani význam omezení plochy půdy zasažené herbicidem, a to nejen z ekologického hlediska, ale i ve vztahu k eliminaci kumulace herbicidů v horních vrstvách půdy s následným negativním působením na plodiny při nepromyvném režimu půd v suchých oblastech. Cestou ke snížení nákladů na pracovní operace se i u no-till otevírá prostor pro aplikaci herbicidů při setí.

Zároveň je však na základě historických zkušeností ze zahraničí nutno připomenout, že pěstební systémy postavené na častějším využití neselektivních herbicidů (dominantně glyfosát) jsou spojeny se vznikem rezistentních populací plevelů. Nejčastěji je tento problém řešen kombinací neselektivních herbicidů s dalšími skupinami herbicidů selektivních. Případná rizika zaplevelení v porostech kukuřice lze samozřejmě řešit pomocí dostupných postemergentních herbicidů. Je však otázkou, jaká bude vzájemná dynamika vývoje porostu a plevelů. Z hlediska regulace plevelů v širokořádkových plodinách při setí do nezpracované půdy bude možná pro Evropu, včetně absence GMO plodin rezistentních vůči herbicidům, nutné pracovat se systémy meziřádkové a podlistové aplikace herbicidů, které se dnes intenzivněji rozvíjejí na východě od nás. Pozitivně lze uvažovat i o zakládání porostů slunečnice roční do nezpracované půdy.

Ve vztahu k problémům sucha lze diskutovat i o setí čiroku pomocí přesných secích strojů s roztečí řádků 0,45–0,75 m. Technologie přesného setí se širšími řádky je v České republice ověřena v systémech celoplošného zpracování půdy. Z hlediska regulace plevelů v porostech čiroku, kde je herbicidní spektrum zásadně omezeno, bylo vždy využíváno dvojí předseťové přípravy půdy, čímž byl zásadně regulován tlak plevelů v porostech po zasetí. Při setí do nezpracované půdy by tak problém plevelů musel být řešen opakovanou aplikací neselektivního herbicidu, což je z hlediska posunutí výsevu čiroku o 14–20 dní vůči kukuřici reálné. Jen připomínáme, že čirok na začátku vývoje vykazuje pomalejší dynamiku růstu než kukuřice. Při chladném počasí je dynamika růstu výrazně omezena, ale nevadí růstu plevelů.

Sója jako specifikum

Zakládání porostů sóji do nezpracované půdy lze v našich podmínkách provést do strniště předplodiny nebo do umrtvených porostů meziplodin. Nejčastěji se jedná o obilní předplodinu, a to i z hlediska termínu výsevu sóji později sklizenou. Při výsevu do strniště obilní předplodiny hraje zásadní roli regulace výdrolu, který by měl být regulován před zimou, aby rostliny nevytvářely větší trsy a do jara došlo k degradaci kořenových systémů. Pozdější výsev sóji na jaře však mnohdy vyžaduje jarní regulaci jednoletých plevelů, které jsou ozimého a časně jarního charakteru, včetně zbytků výdrolu obilnin (obr. 5) a vytrvalých plevelů.

Pro sóju lze využít i další předplodiny jako je slunečnice a kukuřice na siláž a na zrno. U slunečnice hraje zásadní otázku regulace výdrolu před výsevem, či okamžitě po výsevu sóji. Po vzejití sóji je regulace výdrolu slunečnice velmi omezená (obr. 6). Výsev sóji po kukuřici na siláž může být problémový z hlediska vysokého zatížení půdy při sklizni sklízecí a odvozovou technikou a vznikem hlubokých kolejí. V těchto případech je vhodné mělké zpracování povrchu sóji. U zrnové kukuřice je pro výsev do nezpracované půdy vhodné provést rozmělnění rostlinných zbytků, aby došlo k jejich částečné degradaci do jarního období.

Výsev sóji do řádků s roztečí 166–250 mm v kombinaci s optimalizací výsevku lze povařovat za efektivní řešení. Zajímavé výsledky přineslo ověřování pěstování sóji s využitím no-till v České republice, kdy výsevy probíhaly pomocí úzkořádkových secích strojů pro setí do nezpracované půdy. Výsledky potvrdily předpoklady, že setí do nezpracované půdy jsou u sóji jednoznačně spojena s volbou úrodných pozemků a pozemků s větší výměrou a pravidelným tvarem. Na půdním bloku s úrodnou půdou činil výnos semen u velmi vyrovnaného porostu (obr. 7) 3,1 t/ha a na pozemku s těžší půdou 2,0 t/ha. Na menším pozemku s členitým tvarem a těžší půdou činil výnos pouze 0,9 t/ha, kdy se na redukci výnosu podepsaly i souvratě, kde z důvodu jejich utužení při otáčení pracovní soupravy rostliny téměř nevzešly.

Na základě ověření pěstování sóji v širších řádcích v technologiích celoplošného zpracování půdy a strip-till založených stroji pro přesné setí, lze očekávat i reálné uplatnění těchto technologií při no-till. Zde lze zásadním způsobem počítat se systémy meziřádkové či podlistové aplikace herbicidů během vegetace. Významným faktorem u setí sóji do nezpracované půdy pomocí přesných secích strojů je i zvládnutí povedení souběžné aplikace inokulantů, což opět snižuje náklady na technologii, ale vede i k omezení poškození osiva při inokulaci na osivo. Nezbytnou podmínkou pro tyto systémy je vysoká kvalita osiva.

Obr. 5: Výsev sóje do strniště pšenice ozimé po provedení jarní regulace plevelů a regenerujícího výdrolu neselektivním herbicidem

Obr. 6: Porost sóje vysetý do strniště slunečnice, kde došlo k nevhodné volbě regulace výdrolu předplodiny

Obr. 7: Na úrodných půdách a při zvládnutí regulace plevelů před výsevem lze i při technologii setí sóje do nezpracované půdy dosáhnout velmi vyrovnaných porostů

Selektivní aplikace před výsevem a on-line senzory

Zásadní význam ve vztahu ke snížení ekonomické náročnosti a ekologických rizik u teplomilných jařin vysetých do nezpracované půdy, včetně omezení reziduálního působení, mají zonální aplikace herbicidů. Jedná se o aplikace proveditelné v termínu od sklizně předplodiny až po výsev následné plodiny na jaře.

V současné době lze v České republice provádět zonální aplikace postřikovači podle aplikačních map (mapa 1), získaných snímkování pomocí autonomních bezpilotních prostředků. Celý proces je složený ze tří částí. První částí je snímkování pozemku pomocí bezpilotního prostředku vybaveného RGB nebo multispektrální kamerou, případně oběma zároveň. Standardním požadavkem je také přesnost bezpilotního prostředku na úrovni RTK (±25 mm), za doplňkovou výbavu můžeme považovat lidar nebo funkci kopírování terénu pro přesnější informaci o poloze nežádoucí rostliny. Předpisová mapa musí splňovat požadavky terminálu aplikační techniky, do které je nahrána. Následně aplikační technika na základě předpisové mapy spíná a vypíná jednotlivé trysky (obr. 8).

Dalším očekávaným krokem ve vývoji je v Evropě nástup on-line senzorů, které umožňují provedení zonálních aplikací na základě okamžité detekce plevelů přímo při jízdě. Zatím jsou v provozu on-line senzory pro rozlišování plevelů na základě barev zelená/hnědá (obr. 9), ale ověřuje se jejich funkčnost i na plochách s rostlinnými zbytky. Dosavadní výsledek ověřování on-line senzorů v provozu ukazují na skutečnost, že tyto systémy mohou rovněž přispět k úspoře účinné látky na jednotku plochy v rozmezí 20–80 %. On-line senzory při aplikaci na strniště, regenerující či mrtvou meziplodinu, zjednodušují a zlevňují dosavadní postupy zonálních aplikací postavených na potřebě tvorby aplikačních map. Problémem je stávající nedostupnost těchto systémů pro část zemí v rámci EU, vycházející z rozdílné míry přístupu k legislativě.

Mapa 1: Příklad předpisové mapy pro zonální aplikaci herbicidů před výsevem hlavní plodiny

Obr. 8: Pro zonální aplikace podle předpisové mapy je nutné využít postřikovače s individuálním ovládáním jednotlivých trysek

Obr. 9: Postřikovač John Deere vybavený systémem See&Spray, senzory jsou umístěny na aplikačním rámu

Závěry

Systémy setí do nezpracované půdy se v evropských podmínkách vyznačují především optimalizací ve vztahu k široké škále pěstovaných plodin. Má-li se jednat o tvorbu systému absence zpracování půdy pro většinu pěstovaných plodin, musí být technologie zvládnutá pro ozimy, včetně ozimé řepky, pro časně vysévané jařiny i pro později vysévané teplomilné druhy. To je hlavním faktorem, v čem se evropské zemědělství při využití těchto technologií liší od ostatních pěstebních systémů ve světě. Jednou z reakcí na výše uvedenou skutečnost v podmínkách ČR může být výraznější redukce pěstovaných plodin, což však bude narážet na stávající cíle evropské legislativy, ale i na fakt, že by se jednalo o omezení na plodiny, které jsou v ostatních částech světa vůči evropským cenově konkurenčnější.

Jistým kompromisem, a to velmi realisticky pojatým, je kombinace no-till se systémy velmi mělkého kypření půdy apod. Zde ale narážíme na náklady spojené s pořízením a udržováním většího počtu techniky v podnicích.

Práce vznikla v rámci projektů: QL24020309 - Systém environmentálně-technických optimalizací prostorových parametrů zemědělských pozemků v kontextu setrvalého efektivního hospodaření (NAZV).

Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., Ing. Josef Chára; Centrum precizního zemědělství při ČZU
foto: 1–3, 8, 9 - J. Chára, 4, 6, 7, 10 - V. Brant, 5 - A. Jenček