Setí do nezpracované půdy v podmínkách ČR - očekávání, přínosy a rizika (II)

21. 03. 2025 Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., Ing. Josef Chára; Centrum precizního zemědělství při ČZU Technologie pěstování Zobrazeno 456x

Technologie setí do nezpracované půdy má jak technické, tak agronomické limity. Jejich opomíjení je spojeno s poklesem výnosů a neefektivně vynaloženými vstupy.

Do setí řepky je nyní ještě spousta času, avšak v našich končinách se ujal zvyk porozhlédnout se okolo, jak která řepka vypadá a přemýšlet o budoucích kandidátech na výsev už teď. Můžeme dokázat, že nabídka odrůd řepky společnosti Limagrain je komplexní a zahrnuje hybridy vhodné do všech podmínek a na každé pole.

Základem je uložení osiva do půdy

Ve vztahu k plodině (rozteč řádků) a typu secí botky dochází při setí do nezpracované půdy k přibližně 10% narušení povrchu půdy. Zásadní vliv na vývoj porostů má kvalita uložení osiva do půdy (obr. 1) a jeho uzavření ve výsevní rýze. Zde hraje roli dodržení hloubky výsevu i na tvrdé půdě a omezení utužení dna výsevní rýhy především při setí do vlhčí půdy.

Při výsevu do vlhké půdy hrozí riziko zamáčknutí rostlinných zbytků, které nejsou přeříznuty řezným kotoučem (obr. 2). Vlhká půda nevytváří protibřit řezným kotoučům umístěným před kotoučovou výsevní botkou nebo samotným kotoučům výsevní botky. S vlhkostí půdy narůstá i vlhkost samotných rostlinných zbytků nacházejících se na povrchu půdy a v důsledku získané pružnosti mají rostlinné zbytky (především sláma obilnin) zvýšenou odolnost vůči přeříznutí.

Uložení osiva na rostlinné zbytky zamáčknuté do výsevní rýhy zvyšuje riziko napadení klíčenců chorobami a rostlinné zbytky zároveň vytvářejí izolační vrstvu omezující vzlínání vody. Nadměrné utužení dna výsevní rýhy zvyšuje riziko kumulace srážkové vody v rýze, která snižuje dostatečné zásobení klíčících semen kyslíkem. Problém s utužením dna výsevní rýhy za mokra, či zaplavení rýhy vodou může být zásadním problémem v evropských podmínkách, kde podzimní i jarní výsevy mohou spadat to srážkové periody. Na těžkých půdách může při setí do vlhké půdy docházet k umáznutí nejen dna, ale i stěn, výsevní rýhy a v období sucha může v důsledku pnutí půdních částic docházet k otevírání půdy v místě výsevní rýhy (obr. 3).

Při výsevu do suché půdy, zejména při zakládání ozimů, může docházet k nedodržení hloubky výsevu a k neuzavření půdy nad osivem. Výrazným důvodem omezujícím výnos je především u přesně setých plodin špatná vzcházivost v důsledku nekvalitního uložení osiva.

Obr. 1: Nedostatečné proříznutí půdy secí botkou je spojené s uložením osiva na povrch půdy

Obr. 2: Při vyšší půdní vlhkosti dochází k zamáčknutí rostlinných zbytků do výsevní rýhy

Obr. 3: Umáznutí půdy na dně a na stěnách výsevní rýhy může při vysychání půdy vést praskání půdy v zóně růstu rostlin

Kolejové stopy jsou zásadní problém

Výrazně problematický je výsev do kolejových stop vzniklých během vegetace v předplodině a zejména při sklizni. Zásadním faktorem pro technologii je tedy optimalizace kolejových stop při sklizni, eliminace tvorby hlubokých kolejí sklízecími mlátičkami a odvozovými prostředky, které by měly být sklizeným produktem plněny na souvratích, či zajistit jejich plnění mimo produkční plochu pozemku. Přestože se obecně doporučuje jezdit mírně šikmo na kolejové stopy, nelze tento způsob pohybu secí soupravy doporučit. Dochází zde ke vzniku bočních souvratí, které jsou spojeny se zhutněním půdy v důsledku otáčení souprav. Zde je opět nutné připomenout potřebu optimalizace jízd, které zajistí minimální riziko zhutnění půdy na souvrati.

V případě potřeby je vhodné, obdobně jako u strip-till, provést na souvratích zpracování půdy po zasetí pozemku a souvrať osít. Tato praxe je však časově, kapacitně a ekonomicky problematická. Při jízdě v koleji kopírující její trajektorii je ve skutečnosti do kolejové stopy umístěno méně semen než při jízdě šikmo. V tvrdé půdě vzniklé tlakem pneumatik nebo pásů je problematičtější dodržení hloubky setí a zakrytí osiva půdou. V hlubších kolejích k uložení osiva do půdy většinou nedochází.

Absence zpracování půdy a její pokrytí posklizňovými zbytky vede k pomalejšímu ohřevu půdy a jejímu vysychání, zejména v jarním období, což může oddálit termín výsevu. Kvalitní práci secí botky a rychlejší ohřev povrchové vrstvy půdy lze zajistit zpracováním půdy pomocí řezných talířů s rovným nebo zvlněným okrajem. Řezné talíře zajistí rovněž rozřezání posklizňových zbytků. Hloubka výsevu, především u plodin vyžadujících vyšší teploty půdy, se na rozdíl od konvenčních technologií snižuje. Pozitivní vliv na uložení semen do půdy má efekt promrznutí půdy v zimním období, která zajistí prokypření povrchu půdy.

Rostlinné zbytky

Z hlediska kvality setí a následného vývoje rostlin je nutné zajistit rovnoměrné rozložení rostlinných zbytků na povrchu půdy. Práce s rostlinnými zbytky je závislá na dané předplodině, která rozhoduje o jejich množství, kvalitě a degradovatelnosti v meziporostním období. Obecně je popisován pozitivní vliv nižšího strniště a rovnoměrné rozptýlení slámy a semen výdrolu po pozemku.

Mimoevropské systémy pěstování plodin technologií setí do nezpracované půdy se vyznačují menší intenzitou pěstování spojenou s nižšími výnosy, ale i s nižší produkcí rostlinných zbytků vedlejšího produktu, tedy množstvím rostlinných zbytků na povrchu půdy (především u obilnin a zrnové kukuřice).

Luskoviny a brukvovité se rozkládají dobře. Pro úpravu strniště spojenou s rovnoměrným umístěním slámy především obilnin jsou používány mulčovací brány. Zde je z hlediska omezení jejich ucpávání vhodné zvolit šikmý směr jízdy na řádky, ale je třeba počítat s rizikem zhutnění půdy (vlhké roky).

Kombinace špatného rozvrstvení rostlinných zbytků předplodiny a kolejových stop zásadním způsobem omezuje vývoj porostů (obr. 4). V rámci sklizně je především u obilnin vhodné volit vyšší strniště (15–20 cm), čímž dojde ke snížení množství slámy uložené na povrch půdy. Vyšší strniště (nad 20 cm) může omezovat dopad herbicidů do porostu.

U plodin, jako je kukuřice na zrno a u slunečnice, jsou pro úpravu strniště, včetně rozmělnění zbytků strniště a stébel či lodyh, využívány řezné válce. Ty pracují dobře i při kolmé jízdě na řádek. V rámci setí do nezpracované půdy je nutné uvažovat i o optimalizaci jízd secích strojů, které by měly být z hlediska linií jízd postaveny tak, aby se selo mezi řádky předplodiny, jedná-li se o úzkořádkové plodiny.

Obr. 4: Kombinace špatného rozvrstvení rostlinných zbytků předplodiny a kolejových stop zásadním způsobem omezuje vývoj porostů

Změna pohledu na výživu rostlin

Zásadní otázkou je výživa rostlin. Především se jedná o aplikaci pevných dusíkatých hnojiv při setí či o injektážní aplikaci kapalných hnojiv. S aplikací hnojiv do blízkosti osiva může být spojeno s negativní modifikací kořenového systému. Omezení růstu kořenů do spodních vrstev půdy může být spojeno rovněž s utužením dna výsevní rýhy (obr. 5).

Obr. 5: Omezení růstu kořenů do spodních vrstev půdy (vlevo mák setý, vpravo sója luštinatá) může být spojeno rovněž s utužením dna výsevní rýhy při setí do nezpracované půdy

Práce vznikla v rámci projektů: QL24020309 - Systém environmentálně-technických optimalizací prostorových parametrů zemědělských pozemků v kontextu setrvalého efektivního hospodaření (NAZV).

foto: V. Brant