Vliv délky vegetace na výnosové parametry máku setého

07. 09. 2026 Ing. Andrea Rychlá, Mgr. Viktor Vrbovský Technologie pěstování Zobrazeno 2531x

Pěstování potravinářského máku je tradičně spjato především se slovanskými národy střední Evropy. Přestože se s makovými semeny jako potravinou setkáváme i v jiných částech světa, právě u nás má mák postavení pomyslného „rodinného stříbra“. Své uplatnění nachází ve sladké i slané kuchyni a pro mnohé z nás je představa čerstvého, voňavého pečiva neodmyslitelně spojena s modrými makovými semínky.

Tradiční plodina a její nutriční význam

Z nutričního hlediska jde o velmi hodnotnou potravinu. Kromě kvalitního oleje s vysokým podílem esenciálních mastných kyselin obsahuje mák také významné množství vápníku, hořčíku a vitamínů skupiny B. Odrůdy potravinářského máku jsou šlechtěny tak, aby produkce semen nemohla být znehodnocena nadměrným obsahem alkaloidů, které při sklizni ulpívají na povrchu semen v podobě prachu z makoviny. Moderní šlechtění se proto zaměřuje na materiály s nízkým obsahem těchto látek, jež jednoznačně splňují přísně nastavené normy.

Také pro pěstitele představuje mák zajímavou komoditu. Přestože jeho výkupní cena meziročně kolísá, zůstává jeho pěstování při správně zvolené technologii rentabilní. Je však třeba zdůraznit, že z agronomického hlediska nejde o plodinu zrovna jednoduchou. Mák velmi citlivě reaguje na podmínky prostředí a je náchylný k celé řadě stresových faktorů. Nejnáročnějším obdobím je především počátek vegetace. Semena máku jsou velmi drobná, vzcházení trvá relativně dlouho a vyžaduje dostatečně prohřátou půdu i optimální vláhové podmínky. Mladé rostliny jsou až do fáze 5–6 pravých listů křehké a jejich kořenový systém je v této době slabě vyvinutý. Teprve ve fázi plně vyvinuté listové růžice dochází k výraznějšímu zrychlení růstu a k intenzivnímu nárůstu nadzemní biomasy i kořene. Kůlový kořen následně proniká do hlubších vrstev půdy, což rostlinám umožňuje lépe využívat vláhu i v období mírného přísušku. Z uvedeného vyplývá, že klíčovým obdobím pro pěstitele je samotný začátek vegetace. Zemědělec musí v této fázi vytvořit podmínky pro rovnoměrné a rychlé vzcházení, zajistit dobré zapojení porostu a ochránit mladé rostliny před negativními vlivy prostředí, aby byl výsledný porost silný, zdravý a perspektivní.

Situaci navíc v posledních letech dále komplikuje klimatická změna, která přináší častější a výraznější extrémní projevy počasí. Dlouhá období sucha jsou střídána krátkými, avšak intenzivními srážkami, průměrné teploty rostou a zvyšuje se výpar vody z půdy. Negativní dopad mají také silné větry či častější výskyt krupobití. Pěstitel tak musí čelit celé řadě nepříznivých faktorů a neustále hledat způsoby, jak tato rizika co nejvíce omezit a stabilizovat produkci.

Na pracovišti Výzkumného ústavu olejnin v Opavě se problematice máku věnujeme dlouhodobě a systematicky. Kromě šlechtitelských aktivit se zaměřujeme také na ochranu porostů a ověřování nových technologických postupů. Současně spravujeme rozsáhlou kolekci genových zdrojů máku setého v rámci Národního programu konzervace genetických zdrojů rostlin. Na všech těchto úrovních aktuálně probíhají výzkumné aktivity směřující k prakticky využitelným výsledkům pro zemědělskou praxi. Klíčovou oblastí je šlechtění moderních odrůd s vyšší tolerancí k nepříznivým podmínkám prostředí. Současně testujeme vhodné kombinace agrotechnických zásahů a hodnotíme jejich vliv na výnos i kvalitu produkce.

Obr. 1: Podzimní výsev 2025 - stav před zimou

Obr. 2: Podzimní výsev 2025

Analýza výsledků výzkumu a vliv podzimního výsevu

V rámci rozsáhlé kolekce genových zdrojů se zaměřujeme na hodnocení reakcí jednotlivých genotypů na prodloužení vegetační doby při použití podzimního výsevu. Sledujeme především jejich odolnost vůči vyzimování a současně posuzujeme, zda tato technologie může přispět ke zvýšení výnosu semen i makoviny.

Kolekce genových zdrojů máku v současnosti zahrnuje 215 položek v kolekci řádné a 88 položek v kolekci pracovní. V letech 2021–25 byly na Opavsku opakovaně zakládány polní maloparcelní pokusy s 250 vybranými genotypy z obou kolekcí. Do hodnocení byly zařazeny jak moderní, tak historické materiály (odrůdy modrosemenné, bělosemenné i okrovosemenné), genotypy domácího i zahraničního původu a rovněž formy ozimé i jarní (s převahou jarních).

Celkem byly realizovány 4 pokusné ročníky, přičemž ve všech letech byly testovány totožné genotypy ve stejném experimentálním uspořádání. Materiály byly vysévány na parcely o rozměrech 1,13×3 m, vždy v jednom opakování. V rámci jednoho honu proběhl výsev ve 2 termínech: časně podzimním (1. dekáda září) a časně jarním (konec března). Ochrana porostů byla zajištěna standardní aplikací herbicidů a insekticidů. Fungicidy ani morforegulátory použity nebyly. U položek z podzimního výsevu byla na jaře hodnocena míra vyzimování rostlin. Oba pokusy byly vedeny až do plné zralosti, kdy bylo z každé varianty ručně odebráno 30 primárních makovic. Na základě jejich odsemenění byl následně predikován výnos semen i makoviny. Po ukončení každého vegetačního roku byl vyjádřen poměr výnosu semen (resp. makoviny) mezi podzimním a jarním termínem výsevu.

U naprosté většiny hodnocených materiálů byl zaznamenán jednoznačný nárůst výnosu semen z tobolky i produkce makoviny při použití podzimního výsevu, což souviselo především s tvorbou větších makovic. Pouze jednotky genotypů vykázaly při podzimním výsevu nižší výnos než při výsevu jarním. Pro přehlednější prezentaci výsledků byla vybrána tzv. core kolekce 24 odrůd, které se v ČR pěstovaly či dosud pěstují, případně jsou dobře známy zemědělské veřejnosti. V grafu 1 jsou znázorněny přínosy podzimního výsevu ve srovnání s výsevem jarním napříč všemi testovanými ročníky.

Z hlediska jednotlivých ročníků byl nejvýraznější nárůst výnosu semen zaznamenán ve vegetačním období 2023/24. Naopak v ročníku 2024/25 bylo zvýšení výnosu nejnižší, přesto však dosáhlo ekonomicky zajímavé úrovně. Produkce makoviny vykazovala vyrovnanější průběh, a to jak mezi jednotlivými genotypy, tak napříč ročníky. Stabilně velmi dobrých a poměrně vyrovnaných výsledků dosahovaly ozimé odrůdy, například Leila, Josef a Zeno Plus. Proti tomu bělosemenné materiály, zastoupené odrůdou Orel, vykázaly pouze menší a méně stabilní přínos, což naznačuje, že pro technologii podzimního výsevu nemusí být tyto materiály optimálně vhodné. Pro větší přehlednost jsou průměrné výsledky za celé období testování uvedeny v grafu 2.

Ze sklizní v letech 2022–25 byly provedeny laboratorní analýzy zaměřené na obsah oleje, spektrum mastných kyselin a obsah morfinu v makovině, a to metodou FT-NIR. Výsledky ukázaly, že průměrná olejnatost sklizně z podzimního výsevu (core kolekce) vzrostla o 13,62 %. Zastoupení kyseliny olejové a linolové bylo u obou technologií srovnatelné, zatímco obsah kyseliny linolenové se při podzimním výsevu snížil v průměru o 17,01 %. V tabulce 1 jsou uvedeny průměrné obsahy morfinu v makovině v testovaných letech.

Obsah morfinu v makovině mezi jednotlivými ročníky kolísal, pravděpodobně v závislosti na průběhu počasí před sklizní, který z velké části překryl vliv délky vegetace. Předpoklad, že podzimní výsev a prodloužení vegetační doby máku povedou ke zvýšené kumulaci morfinu, se potvrdil pouze v ročníku 2023/24. Celkově však převládal opačný trend - tedy spíše pokles obsahu morfinu při použití podzimního výsevu.

V ročníku 2024/25 bylo u devíti položek kolekce porovnáno množství sušiny nadzemní biomasy a kořene. Ve fázi BBCH 60 (počátek kvetení) byly odebrány 3 rostliny z vybraného genotypu a po vysušení byla stanovena hmotnost sušiny. V grafu 3 jsou uvedeny dosažené podíly sušiny rostlin z podzimního a jarního výsevu.

U všech hodnocených genotypů byl při podzimním výsevu zaznamenán nárůst celkové sušiny. Rostliny byly vyšší a robustnější. Větší listová plocha vedla k vyšší asimilační aktivitě a následně ke zvýšení produkce semen i makoviny. Mezi genotypy se však projevily výrazné rozdíly. Materiál Turecký vykázal nejnižší nárůst nadzemní biomasy a hmotnost jeho kořenů se prakticky nezměnila. Naproti tomu odrůda Aristo reagovala na prodloužení vegetační doby velmi pozitivně a tvorba biomasy se u ní výrazně zvýšila.

Tab. 1: Průměrný obsah morfinu (%)

Graf 1: Podíl výnosu jednotlivých odrůd v závislosti na termínu výsevu (podzim/jaro, 2021–25)


Graf 2: Průměrný podíl výnosu jednotlivých odrůd v závislosti na termínu výsevu (podzim/jaro, 2021–25)


Graf 3: Podíl hmotnosti sušiny v závislosti na termínu výsevu (podzim/jaro, 2021–25)


Graf 4: Porovnání průměrných měsíčních teplot a úhrnů srážek (2021–25) s dlouhodobým průměrem

Adaptace na klimatické změny a směry pěstování

Z období před výraznějšími projevy klimatické změny si pěstitelé pamatují, že podzimní výsev máku byl značně rizikový - v příznivých letech porost přezimoval, častěji však docházelo k jeho poškození či úplnému vyzimování. Klimatické podmínky se však v posledních letech proměňují. V grafu 4 jsou porovnány průměrné dosažené měsíční teploty na lokalitě Opava a dlouhodobý průměr.

Ve sledovaném období 2021–25 byly všechny zimy nadprůměrně teplé, stejně jako většina vegetačního období. Srážkové poměry byly naopak výrazně nevyrovnané - delší období sucha střídaly epizody nadměrných srážek (například září 2024). V lokalitě Opava přicházely podzimní srážky zpravidla včas, takže založení porostu nebylo problémem. Zimy bývají však stále častěji suché, což vede k nedostatku vláhy na jaře a činí jarní výsevy rizikovějšími.

V rámci pokusů bylo každoročně hodnoceno vyzimování genotypů. Nejvyšší míra poškození byla paradoxně zaznamenána v prvních 2 letech, přestože zimy byly teplotně nadprůměrné. V obou případech se však vyskytly podprůměrné teploty v časném jaře (březen, začátek dubna). Prudké střídání teplot a výskyt přízemních mrazíků v době, kdy rostliny již obnovily vegetaci, představují významný stresový faktor a mohou vést k jejich odumření. Přesto byl počet genotypů, které pravidelně či alespoň v některém roce zcela vyzimovaly, velmi nízký - pohyboval se pouze v jednotkách.

Zima 2025/26 bude v tomto směru jiná. Podprůměrné teploty a dlouhá období celodenních mrazů můžou založené pokusy poškodit více než doposud.

Lze tedy konstatovat, že v důsledku klimatické změny narůstá počet nadprůměrně teplých zim, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného přezimování porostů z podzimního výsevu. Prodloužená vegetační doba umožňuje rostlinám vytvořit větší objem biomasy, což se následně promítá do vyššího výnosu semen i makoviny. Reakce jednotlivých genotypů je však rozdílná. Bělosemenným odrůdám obecně lépe vyhovují jarní výsevy, zatímco jistotu pro pěstitele představují ozimé materiály, které jsou šlechtěny na vyšší odolnost vůči vyzimování a svým habitem lépe snášejí nepříznivé podmínky zimního období. Ozimé odrůdy v sobě spojují výbornou výkonnost s přirozenou odolností a jsou tedy cestou, kterou lze jen doporučit.

Obr. 3: Stav pokusných porostů 24. 6. 2025

Příspěvek vznikl díky řešení Národního programu konzervace MZE-62216/2022-13113/6.2.7 a institucionální podpory MZE-RO1823.

Ing. Andrea Rychlá; OSEVA PRO s.r.o., Výzkumný ústav olejnin, Opava
Mgr. Viktor Vrbovský; OSEVA vývoj a výzkum s.r.o.