Vojtěška za květu a včely

06. 04. 2023 Ing. Antonín Kintl a kol. Technologie pěstování Zobrazeno 2448x

Vojtěška setá (Medicago sativa L.) patří mezi nejstarší kulturní plodiny. Využívána byla již před 2 500 lety v oblasti Persie. Dlouholeté zkušenosti se střídáním plodin vedly v 18. století k vytvoření osevních postupů, jejichž základním kamenem byly druhy rostlin z čeledi bobovitých (Fabaceae). Jejich hlavním využitím byla produkce krmiv pro hospodářská zvířata v podobě čerstvé i sušené píce, přípravě senáže či horkovzdušných úsušků. Nemalým úkolem bylo jejich využití pro přirozenou reprodukci půdní úrodnosti, a to díky bohatému kořenovému systému ovlivňujícímu půdu a půdní biotu prostřednictvím biologické fixace dusíku a mnohé další benefity.

Z víceletých pícnin se především jedná o jeteloviny, jejichž význam bývá opomíjen nejen při zvyšování půdní úrodnosti, ale i produktivnosti osevních postupů, což se odráží na zvýšení a stabilizaci výnosů následných plodin. Jejich nízký, pouze osmiprocentní podíl v osevním postupu v rámci ČR, může z dlouhodobého hlediska vést k narušení půdní úrodnosti staletého ekosystému.

Stepní původ vojtěšky ovlivnil její příznivé charakteristiky, kam patří mrazuvzdornost nebo suchovzdornost. Přičemž stepnímu původu odpovídá i morfologie kořene. Větvený silný kůlový kořen proniká hluboko do půdy. V prvním roce 1,5 m a v dalších letech více jak 5 m. V některých případech může dosahovat délky až 10 m. Porosty vojtěšky se většinou využívají po dva užitkové roky, ale doba využití může být prodloužena. Pokud chceme prodloužit vytrvalost vojtěšky, tak je třeba zachovat odstup mezi předposlední a poslední sečí v délce min. 7 týdnů.

Produkce osiv a opylení

Pro zdárné využívání jetelovin v rámci osevních postupů je důležitá úspěšná produkce osiv. Opylení u všech hospodářsky důležitých entomofilních plodin podstatně zvyšuje množství nasazených semen. Rozkvetlé květy samy o sobě neposkytnou semeno. Aby došlo k opylení např. u vojtěšky, je nutno květ otevřít. To zajišťuje hmyz, především různé druhy samotářských včel, čmeláci a včela medonosná (Apis mellifera) - obr. 1. Většina druhů jetelovin je však cizosprašná a pro opylení je nutný pyl z jiné rostliny (alogamie).

Obr. 1: Včela medonosná navštěvující květ vojtěšky (Nováková, 2022)

Včela medonosná opyluje (otevírá) květy vojtěšky v prvních dnech po přistavení úlů k porostu. Včela dosedne na květ a snaží se dostat k nektaru a pylu tím, že tlačí na člunek. Uvolní tím „zámek“ člunku a generativní sloupek. Srostlé tyčinky s pestíkem se vymrští a otřou se o tělo včely. Včelu medonosnou zasáhnou obvykle do oblasti sosákové jámy, která je citlivá a někdy včelu mohou i krátce v květu uvěznit. Samotářské včely umějí květ otevírat tak, aby se ráně do bolestivého místa vyhnuly. Včela medonosná se po několika zkušenostech s tímto bolestivým úderem naučí otevření člunku vyhýbat a sbírá proto jen nektar z boku květu („pašování nektaru“). Neotevřený květ zůstává neopylený (obr. 2 a 3). Proto je efektivita opylení včelami vysoká první dny po přistavení včelstva k porostu. Pro maximálně efektivní využití přisunutých včelstev je nutné dodržovat některé zásady. Jedná se zejména o počet včelstev (alespoň 6 silných včelstev na hektar), jejich rozmístění po poli (200 až 300 m od sebe) a termín přisunutí k porostu, kdy optimální doba je těsně po začátku plného kvetení vojtěšky. V tomto případě jde tedy o využívání jetelovin na orné půdě spojené s potřebou produkce osiv. Ta se následně využívají pro založení porostů k produkci biomasy pro krmení hospodářských zvířat.

Obr. 2: Otevřené a nejspíš i opylené květy vojtěšky

Obr. 3: Zavřené a tedy neopylené květy vojtěšky

Význam kvetení

Vojtěška, která patří mezi nejhodnotnější a nejvýnosnější pícniny, se musí alespoň jednou za rok nechat zakvést. Jinak si porost nevytvoří přírůstek kořenové hmoty, ani dostatek zásobních látek tolik potřebných pro jeho vytrvalost na pozemku pro další roky vegetace. A právě když se nechá zakvést před třetí sečí, může včelám poskytnout zdroj potravy podobně jako porost semenářský, a to navíc v době, kdy většina nektarodárných rostlin již odkvetla. Ale pozor, čas zkázy může přijít ze dne na den.

Sklizeň vojtěšky - riziko pro včely

Sklizeň porostu vojtěšky je třeba provádět ve fázi butonizace - nasazení květních poupat (Petr et al., 1980; Jakobe et al., 1987; Doležal et al., 2006), nejpozději na počátku kvetení. Později se výrazně snižuje jeho krmivářská hodnota, protože v píci narůstá obsah vlákniny a snižuje se obsah energie a dusíkatých látek.

Právě ve fázi butonizace je v porostu vojtěšky stejný podíl listů a lodyh, což je optimální termín pro sklizeň vojtěšky nejenom z hlediska její produkce, ale právě také kvality, protože obsah dusíkatých látek v tomto období přesahuje 24 %. Fáze butonizace trvá 5– 7 dní. Zemědělci s ohledem na obnovu kořenové biomasy nechají pravidelně 3. seč vojtěšky zakvést, a to i s ohledem na získání odpovídajícího množství kvalitní biomasy ke krmení. Stává se tak silně atraktivní i pro včely. A zde nastává kámen úrazu. V současné době probíhá sečení porostu vojtěšky moderní mechanizací s využitím drtiče - mačkacích válců (obr. 4). Mačkací válce jsou využívány kvůli šetrnému zpracování píce, přesněji k podélnému narušení stonků s rovnoměrným odkládáním píce.

Obr. 4: Mačkací válce (www.poettinger.at/)

Včela medonosná na rozdíl od samotářských včel a čmeláků není plachá a květu se často přidržuje i v okamžiku, když jej žací stroj již zabírá ke sklizni (Fluri a Frick, 2002). Poranění včel vznikající při kosení kvetoucích porostů není zanedbatelné, a to jak z kvalitativního tak kvantitativního pohledu. Poraněné včely nejsou schopny často dalšího života, když dochází k oddělení křídel, končetin či tykadel a často i k přerušení těla mezi hlavou a hrudí a/nebo hrudí a zadečkem. Například píce vikve ozimé sklizená v plném květu obsahovala až 68 000 zbytků těl dělnic včely medonosné (Veselý, 1974). Čerstvě sklizená píce z jetele bílého rovněž za plného květu s náletem 39 000 včel/ha před začátkem kosení obsahovala 24 000 mrtvých těl včel, což je 62 % dělnic z celkového náletu. Jsou ale i pícniny, jako je třeba svazenka, která má nálet velmi vysoký, 260 000 včel/ha, a zde bylo zjištěno 90 000 usmrcených dělnic včely medonosné v píci z 1 ha (Fluri a Frick, 2002). Jestliže včelstva na vrcholu vývoje zahrnují odhadem asi 10–20 tis. létavek, pak 1 ha posečené píce svazenky v plném květu může zlikvidovat létavky asi 4 včelstev. Jde tedy o silné oslabení. V případě vojtěšky jsou nálety nižší asi okolo 10 včel na m², ale i při tomto náletu dojde k poškození 15–22 tis. včel/ha. Sečení kvetoucí vojtěšky na začátku srpna tak způsobuje významnou ztrátu létavek.

Omezení ztrát včel

Plně rozkvetlý porost vojtěšky tak může představovat radost, ale i potenciální poškození včelstva v době, kdy se vytváří kondice zimujících včelstev. Zemědělci se snaží pro hospodářská zvířata připravit objemná krmiva náležité kvality s využitím všech dostupných prostředků. Je-li to za cenu poranění včel, je na místě se zamyslet nad řešením.

Jednou z možností, jak omezit ztráty létavek, je sečení porostu vojtěšky až po 18 hodině, kdy se výskyt včel na porostu vojtěšky snižuje tak významně, že poškození včel jsou zanedbatelná. Podobně kosení při zatažené obloze ztráty včel zásadně snižuje. Doporučuje se použití plašících rámů, které podíl poraněných včel medonosných snižují až o tři čtvrtiny (Veselý, 1974). Zvláštní zřetel byl věnován i použití mačkacích válců, kde se podařilo prokázat, že při jejich vyřazení z funkce se ztráty včel snížily až o dvě třetiny (Fluri a Frick, 2002).

Obr. 5: Dodávání glycidových zásob na začátku včelařského roku (Kintl, 2022)

Použitá literatura je u autorů.