Workshop 2025 - sdílení zkušeností členů SIUZ

21. 05. 2025 Ing. Martina Poláková; Spolek pro inovace a udržitelné zemědělství, z.s. Technologie pěstování Zobrazeno 1172x

Praktické zkušenosti se zaváděním a využitím technologií pro snižování spotřeby přípravků na ochranu rostlin, variabilní aplikace, ochranu půdy proti erozi, práce s organickou hmotou, emise a uhlíkové zemědělství nebo moderní trendy v živočišné výrobě, to byla hlavní témata, která na workshopu sdíleli členové Spolku pro inovace a udržitelné zemědělství. Odborně vysoce kvalitní program doplnila vystoupení zástupců zemědělských univerzit, výzkumu, Ministerstva zemědělství, ÚKZÚZ a poradců SIUZ. Spolek tak zahájil již 5. rok své činnosti, jejíž hlavním cílem je sdílení informací progresivních zemědělců a přenos získaných zkušeností směrem k výzkumu a zájemcům z řad farmářů, pro lepší rozhodování a zavádění moderních zemědělských postupů.

Tentokrát dvoudenní workshop (obr. 1) se tradičně uskutečnil v areálu vzdělávacího centra Zemědělské ekologické a regionální agentury ZERA v Náměšti nad Oslavou. O své zkušenosti a výsledky pokusů z předešlé sezony se stihlo podělit jedenáct z aktuálních třiceti členů SIUZ. V rámci prezentací zazněly jak přínosy nových postupů, vize na zlepšení, tak i komplikace, limity, případně rizika, čemu je vhodné se vyhnout a kde si nové postupy vyžadují legislativní změny. Několikrát byla zmíněna potřeba propojení moderní praxe a výzkumu, a to jak z úst zemědělců, tak i výzkumníků. Sama praxe předbíhá výzkum, a proto řada členů SIUZ k realizaci svých vizí nebo získávání informací a výsledků využívá projektů Evropského inovačního partnerství. Workshop byl shrnutím uplynulé sezony a zároveň startem nových témat pro pracovní skupiny. Aktuální informace budeme opět pravidelně v průběhu roku publikovat formou článků v časopise Agromanuál.

Obr. 1: Workshop 2025 - sdílení zkušeností členů SIUZ ve školícím centru ZERA

Technologie pro redukci spotřeby přípravků

Z informací, které v úvodu své prezentace zmínil Ing. Josef Čejka, bylo patrné, že Česká republika patří k zemím s nejnižší spotřebou přípravků v Evropě. V podniku ZD Dolní Újezd, díky silné živočišné výrobě a širokému osevnímu postupu dosahují ještě nižší než průměrné spotřeby. Představil způsoby, jak lze díky moderním technologiím jít ještě dál. Jedná se o páskový postřik jen osetých řádků plodin s meziřádkovou vzdáleností 50 cm, tedy ozimou řepku, kukuřici, cukrovku a do budoucna i sóju nebo slunečnici. Tímto způsobem lze redukovat spotřebu nejen přípravků, ale i tekutých hnojiv na 50 %.

Význam páskové aplikace (obr. 2) doplnil také Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D. z ČZU, který kromě ekologických a ekonomických přínosů redukce spotřeby postřiků, vyzdvihl efekt udržení účinnosti a zabránění tvorby rezistence u přípravků na ochranu rostlin, kde došlo ke snížení povoleného množství účinné látky/ha. Zmínil i zkušenost z Německa, kde samy chemické společnosti motivují zemědělce k páskovým aplikacím, a to u přípravků, kde k restrikci došlo a chybí alternativní přípravek. Při plošné aplikaci již není zajištěna požadovaná účinnost, proto jsou nutné tank-mixy. V opačném případě hrozí, že část populace škodlivého organizmu přežije a postupně si vybuduje rezistenci. Páskovou aplikací v tomto případě nedojde ke snížení hektarové dávky, ale koncentrací pouze do pásku potřebného zásahu se zajistí dostatečná účinnost přípravku a možnost jeho dlouhodobějšího využití. Jedná se především o herbicidy a insekticidy.

Využití robotů pro ultra přesný postřik a redukci spotřeby přípravků představil agronom ZD Unčovice Jiří Turek. Postřikovač ARA pořídili v roce 2023 s cílem snižovat spotřebu a zvyšovat efekt herbicidních zásahů v cukrovce, kukuřici, případně sóji. Kamerový systém za jízdy vyhodnocuje stav zaplevelení a z řady trysek, které jsou ve vzdálenosti 4 cm od sebe, spouští pouze tu, která zasáhne nasnímaný plevel v ploše 4×6 cm. Úspory jsou až 70 % spotřeby přípravků. Pro úplnou automatizaci těchto zásahů si v roce 2024 zapůjčili od společnosti Leading Farmers autonomní robotický traktor. Zavádění každé inovace ale potřebuje spoustu času a nutností je též řešit nové situace, proto výkonost byla nízká. Uplynulý rok byl tedy především přípravou na letošní sezonu, kdy bude velká část problémů „vychytána“ a očekává se, že tímto způsobem bude ošetřena v Unčovicích většina ploch cukrovky i kukuřice.

Toto téma bylo velmi zajímavé, a tak mu byl věnován velký prostor při odpolední diskuzi. Zapojil se také Ing. Josef Svoboda, Ph.D., ředitel sekce vstupů ÚKZÚZ, který poznamenal, že současná legislativa páskovou aplikaci přípravků nezná. Doplnil, že požadavek o přeregistraci přípravků pro páskovou aplikaci musí podat chemické společnosti. Opačně, aby tuto registraci navrhl a následně vymáhal ÚKZÚZ, není možné. Souhlasil s názorem, že pokud by k přeregistraci došlo, mohly by přípravky s účinnou látkou, která je Evropskou komisí označena jako riziková, a hrozí jí ukončení povelení, zůstat v seznamu povolených přípravků i nadále.

V diskuzi se také řešilo téma plošně diferencovaných nebo zonálních aplikací přípravků, které řada členů SIUZ prezentovala. Jednalo se o bodové aplikace herbicidů především proti vytrvalým plevelům, případně bodovou aplikaci insekticidů v ozimé řepce do zón s pomalejším vývojem rostlin, kde hrozí delší dobu poškození dřepčíkem. Odborníci z Mendelovi univerzity, Doc. Ing. Vojtěch Lukas, Ph.D. a Ing. Petr Širůček, komentovali současné možnosti využití satelitních snímků pro přípravu podkladových map pro variabilní aplikace, kdy se využívá vegetačních indexů. Na základě nich jsou pak variabilně aplikována nejen hnojiva, ale také fungicidy nebo regulátory růstu. S využitím dalších indexů lze ze satelitních snímků identifikovat i zaplevelení, což potvrdily praktické zkušenosti zemědělců. Využití dronů pro snímkování přípravků sebou naopak nese potřebu zpracování velkého množství dat, proto se využívají hlavně v případech, kdy vzhledem k dlouhodobé oblačnosti chybí satelitní snímky.

Téma aplikačních dronů otevřel Ing. Miroslav Florián, Ph.D. Členové SIUZ mají zkušenosti například s aplikací parazitických vosiček proti zavíječi kukuřičnému nebo u ekologického zemědělce, kde byl prováděn test podpory růstu rostlin kompostovým extraktem. Potenciál pro využití aplikačních dronů je především za mokra, kdy není možné do porostu jinak vstoupit. Během diskuze také padl návrh, zda by neměly mít aplikační drony vlastní kategorii. Díky nízké výšce letu a výrazné podpoře vzduchu je totiž riziko úletu minimální. Současné zařazení do letecké aplikace jejich využití ale výrazně omezuje.

Obr. 2: Páskové aplikace herbicidu kombinují v ZD Dolní Újezd s mechanickou kultivací meziřadí plečkou

Hodnocení variability pozemků

Tématu plošně diferencovaných vstupů se věnoval Ing. Vítězslav Krček, Ph.D. z Agra Řisuty, kde se preciznímu zemědělství věnují již od roku 1994. Jejich podnik označil za průkopníka těchto technologií a připomněl, že hospodaří ve srážkovém stínu Krušných hor. Proto je u nich dlouhodobě limitujícím faktorem výnosu vodní deficit. Vzhledem k výrazné heterogenitě polí, na kterých hospodaří, rozlišují pro variabilní aplikace hnojiv výnosový potenciál půdních bloků, a až na něj navazují mapy relativního výnosového potenciálu. To znamená, že jsou půdní bloky rozděleny do různých výnosových úrovní, čemuž odpovídá odlišná maximální intenzita vstupů. Pro potřeby pěstování sbírají celou řadu dat, která slouží jako podklad pro hodnocení variability pozemků a tvorbu map relativního výnosového potenciálu. V současné době aplikují variabilně hnojiva, osiva, přípravky na ochranu rostlin, a i zpracování půdy je variabilní.

V příspěvku věnovaném především cukrovce a půdoochranným technologiím zmínil Martin Janecký, hlavní agronom ZOD Zálší skutečnost, že i u nich postupně zkouší variabilní aplikace zavádět. Dlouhodobě již také mají rozdělené pozemky podle kvality a výnosového potenciálů, čemuž přizpůsobují vstupy a také osevní postup. Pro cukrovku vybírají nejlepší pozemky, pravidelně dosahují výnosů nad 90 t/ha, což je dáno i tím, že na některých blocích neosévají souvratě, které potřebný potenciál výnosu nemají. Na nich sejí silážní kukuřici nebo směsky pro krmení dobytka.

Půdoochranné technologie

Druhý den sdílení zkušeností zahájil předseda SIUZ Jindřich Šmöger prezentací pestré palety precizních postupů, které do sebe zapadají, a předchozí zvyšuje efekt následujícího. Vysvětloval to na příkladu ozimé řepky, která je zakládána na rozteč řádků 50 cm. Do meziřádku jsou vysety 2 řádky směsí pomocných vymrzajících plodin. V pásu pohybu postřikovače je založený 3 m široký ozeleněný kolejový řádek (obr. 3). Souvratě jsou zarovnané do pravidelných tvarů pozemku a osety úhorovou směsí. Tyto neprodukční plochy spolu s kolejovými řádky jsou připraveny pro splnění podmínek prémiové ekoplatby. Díky pomocným plodinám, jejich rychlému růstu a konkurenci vůči plevelům, je možné vynechat aplikaci herbicidu proti dvouděložným plevelům. Pomocné plodiny a setí po směru vrstevnic jsou významným půdoochranným opatřením.

Během podzimu je porost řepky ošetřovaný páskově jen nad osetými řádky, díky pomocným plodinám stačila jedna aplikace insekticidu před plným zapojením porostu a jedna aplikace regulátoru růstu. Pro monitoring porostu se využívá jak satelitních snímků, tak snímkování dronem, které slouží v případě potřeby jako podkladový materiál pro tvorbu mapy variability. Výčet technologií ukazuje systém udržitelného zemědělství, který díky využití moderních technologií umožňuje efektivní propojení produkčního hospodaření s prvky ekologického i regenerativního zemědělství.

Své zkušenosti s regenerativním hospodařením prezentovali také Rostislav Mátl z DVP Agro v Bratčicíc a Petr Chrenčík z Farmy Javorník (obr. 4), který tento systém provozuje dokonce v režimu ekologického zemědělství.

Obr. 3: Ozeleněný kolejový řádek v ozimé řepce a aplikační mapa pro automatické vypínání postřiku do neprodukčních zón v ZD Dolní Újezd

Obr. 4: Ukončení vzrostlého porostu meziplodiny přejezdem Kelly disků v eko-regenerativním systému na Farmě Javorník

Uhlíkové zemědělství

Vedoucí Oddělení OZE (obnovitelné zdroje energie) a environmentálních strategií Ministerstva zemědělství Ing. Jiří Jungr, odprezentoval aktuální situaci evropských podmínek pro regulaci emisí skleníkových plynů a jejich dopadu na zemědělství v podobě povinnosti reportovat vlastní emise GHG (skleníkové plyny) z vyprodukovaných zemědělských komodit. Zmínil i očekávané příležitosti jako je výroba tzv. pokročilého biometanu či uhlíkové zemědělství. Na konci roku 2024 bylo vydáno nařízení Evropského parlamentu a Rady EU, kterým se zřizuje rámec Unie pro certifikaci trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku do produktů.

Na toto téma navázal Ing. Jaromír Chochola, CSc. z Řepařského institutu, který prezentoval, jak vypadá výpočet emisí z produkce cukrové řepy a poukázal na možné úpravy technologií pro jejich redukci.

Výsledky měření emisí CO₂ podle technologiích zpracování půdy představil Ing. Pavel Růžek, CSc. z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (graf 1). Prezentoval porovnání a výrazné rozdíly emisních hodnot různých minerálních hnojiv, které hrají podstatnou roli při výpočtu emisí skleníkových plynů. Jak vyplynulo z výstupu prezentujících, ČR poněkud podcenila přípravnou fázi i samotnou možnost získávání informací, které často jako méně dostupné zemědělcům chybí. Toto téma je velmi rozsáhle a zasloužilo by si samostatný článek. SIUZ v rámci svých aktivit organizuje pracovní skupinu Uhlíkové zemědělství, o výstupech vás budeme informovat.

Vzhledem k širokému rozsahu témat a vysoké odbornosti programu workshopu nelze všechny informace shrnout do jednoho článku. Jak již bylo výše uvedeno, další články budou blíže popisovat jednotlivá témata i výstupy pracovních skupin. Záznamy přednášek můžete shlédnout na YouTube Moudrý vůl, odkaz naleznete na stránkách www.siuz.cz.

Sdílení informací je základ, jak se rychleji přiblížit udržitelnosti. SIUZ proto nabízí i certifikované, dostatečně podpořené poradenství. V průběhu sezony budeme organizovat další workshopy přímo u členů SIUZ, kde bude možné vše v tomto příspěvku popisované, vidět přímo v praxi na poli.

Graf 1: Vliv různých způsobů zpracování půdy na emise CO₂