Zakládání porostů jarního máku

27. 03. 2025 Ing. Eva Plachká, Ph.D., Ing. Andrea Rychlá, Mgr. Viktor Vrbovský, Ing. Jaroslav Kořínek Technologie pěstování Zobrazeno 595x

Mák setý (Papaver somniferum L.) je tradiční kulturní plodinou České republiky. Je to jednoletá plodina bez ohledu na to, zda se jedná o jarní formu nebo ozimou. V ČR se pěstují potravinářské odrůdy máku setého. Latex takových odrůd je výrazně chudší na alkaloidy. Cílem produkce jsou semena máku. K dispozici jsou odrůdy s bílou, okrovou a modrou barvou semen. Přehled registrovaných odrůd v ČR máku je uveden v tabulce 1. Vývoj osevních ploch máku kolísá v závislosti na odbytu a výkupní ceně máku. V posledních 5 letech 2020–24 byla průměrná sklizňová plocha 34 622 ha. V roce 2024 činila sklizňová plocha 36 611 ha. Průměrný výnos semen v letech 2020–23 byl 0,69 t/ha. Odhadovaný výnos v roce 2024 činí 0,79 t/ ha.

O výši výnosu semen máku rozhoduje již kvalita založení porostu. Ta je silně závislá na povětrnostních podmínkách a vlastnostech půdy. Tyto faktory jsou příčinou vysokých nároků na zemědělce v období zakládání porostu máku. Eliminace vlivů biotických a abiotických stresů, působících negativně v období vzcházení máku, docílíme především vhodnou přípravou půdy a předseťovým ošetřením osiva. Plošná ošetření ochrání rostlinky až od 2 pravých lístků dále.

Morfologie a anatomie klíčení a vzcházení máku setého

Fáze klíčení a vzcházení trvají celkově 15–20 dnů, někdy i více. Hypokotyl je po vyklíčení semena zprvu ohnutý, později se narovná. Mladá rostlina máku nejprve proniká na povrch půdy ohnutým hypokotylem se složenými dělohami. Postupně se osemení uvolňuje a děložní lístky se vidlicovitě rozevírají, hypokotyl se narovná. Děložní lístky se rozevírají. Jsou úzce čárkovité, 5–10 mm dlouhé, 0,5–0,8 mm široké, zašpičatělé. 1. pár pravých lístků má tvar podlouhlý–podlouhle vejčitý, součástí je řapík. Jemný kořínek rychle roste a větví se. Postupně svým růstem a větvením mnohonásobně převyšuje nadzemní část vzcházejících rostlin. Právě proto, že na počátku vývoje má mák jemné, drobné rostlinky, je obtížné podchytit počátek vzcházení porostu, což je pro pěstitele velmi důležité období s ohledem na citlivost k napadení patogeny a škůdci, které může vést až k likvidaci založeného porostu.

Nároky na prostředí

Výběr pozemku

V požadavku na půdu je mák celkem nenáročnou plodinou. Přesto jsou některé druhy půd pro pěstování nevhodné, a to především půdy těžké, jílovité, které se snadno slévají, ale také půdy písčité, kde rostliny máku mohou trpět nedostatkem vláhy, zvláště v době přísušků v raných fázích vývoje. Pro pěstování máku je nutné vybírat hlinité, středně těžké, strukturní a dostatečně hluboké, vzdušné půdy, neutrální–mírně zásadité reakce, ne příliš kyselé (pH <6,2) s dostatečnou zásobou živin. V oblastech sušších je možné mák pěstovat i na těžších půdách, jílovitohlinitých, ale strukturních (omezení rizika vzniku půdního škraloupu), a naopak jen v oblastech vlhčích se pro pěstování mohou využít i lehčí půdy písčitohlinité až hlinitopísčité.

Příjem živin

Nároky na příjem živin z půdy se liší dle vývojové fáze máku. V prvních fázích růstu je pro rostliny nejdůležitější příjem dusíku, a pak fosforu a draslíku pro tvorbu sacharidů. Na tvorbu kořenů a pevnost stonku má vliv dobrá zásoba vápníku. Mák je náročný také na stopové prvky, hlavně bor a zinek. Pro pěstování máku se využívá organické hnojení k předplodině nebo hnojení při podzimní orbě před setím máku po obilnině. To zajistí rovnoměrné rozložení živin do hloubky. Živiny rozmístěné v celé orniční vrstvě je potom kořenová soustava máku s pevným kůlovým kořenem schopna lépe využít. Živiny uložené v povrchové vrstvě totiž rostliny máku nevyužijí.

Voda

Vláha je rozhodující pro vyklíčení semen máku a vzejití porostu i pro jeho další vývoj a dosažení dobrého výnosu. Semena vyžadují pro vyklíčení tolik vody, kolik sama váží. To se může zdát jako zanedbatelné, s ohledem na HTS máku, která se pohybuje kolem 0,50 g. Z uvedeného vyplývá, že pro úspěšné vzejití většinou zcela postačí lehce provlhčená vrstva půdy s dostatkem vzduchu. Rizikové jsou 2 faktory, teplota vzduchu a srážky. Makové semeno nejprve potřebuje nabobtnat - akumulovat vodu, aby začalo klíčit. Tato fáze probíhá bez ohledu na teplotu, limitující je pouze přítomnost malého množství vláhy. Klíčit začne pouze v případě, že teplota prostředí stoupne nad 6–8°C. I v relativně chladném předjaří sluneční záření prohřívá nejvrchnější vrstvu půdy na tuto teplotu, i když po omezenou dobu, umožní tak ale rostlinám vzejít. 2. negativním faktorem tohoto období jsou srážky. Obecně lze říci, že silnější déšť je pro vzcházející mák nebezpečnější, než sucho (v chladném jarním ránu dojde i za relativního sucha ke kondenzaci vodních par ve svrchní vrstvě půdy, což pro klíčení stačí). Nebezpečím nejsou samy srážky, ale půdní škraloup, který klíčící rostlinky spolehlivě zahubí.

Vyklíčené rostlinky vyžadují vláhu i nadále, jinak hrozí jejich zaschnutí. Toto období ale naštěstí netrvá příliš dlouho, protože rostliny rychle tvoří hluboký, kůlový kořen a na vodu do hlubších pater rychle dosáhnou. Nadbytek vody může být v tomto období příčinou napadení klíčku a vzcházejících rostlin původci houbových chorob. Mák je hodnocen jako náročný na dostatek vláhy po celou dobu tvorby biomasy až do kvetení. Na dostatečnou zásobu půdní vláhy má pozitivní vliv zvolená technologie, která s ní šetří. Jde především o podzimní, středně hlubokou orbu. Na jaře je potřeba provést přípravu půdy co nejdříve, abychom zachovali vyrovnané rozložení půdní vláhy, a tím zabránili nerovnoměrnému vzcházení. U předseťové přípravy dbáme na to, aby nedošlo k nadměrnému zkypření půdy. Volíme minimální počet operací a připravujeme jen mělce. Vzniklé menší hroudy, vedle jemně rozdrobené půdy, jsou vítanou přirozenou ochranou máku proti slití půdy a vodní či větrné erozi, a jsou také ochranou vzcházejícího máku proti pozdním mrazíkům. Optimálně připravená půda je na povrchu mírně hrudkovitá s pevným seťovým lůžkem, které není přehnaně utuženo. Aby byla využita půdní vláha k vyklíčení osiva, následuje setí máku ihned po předseťové přípravě. Výparu vody z půdy brání také překrytí osiva, uloženého ve výsevní brázdě, vrstvou strukturní půdy 1–2 cm při vlastním setí. Rovnoměrné nahrnutí zeminy na osivo je podmínkou vyrovnaného vzcházení. Nikdy nepřipravujeme půdu mokrou, při setí by hrozilo tzv. zamazání semen, které výrazně zhoršuje schopnost vzcházení.

Teplo

Mák je v období klíčení a tvorby listové růžici otužilá rostlina. Semena klíčí již při nižších teplotách, a proto se mák může vysévat již v březnu. Vzešlé mladé rostlinky snášejí teplotu -3 až -4 °C. Odolnost máku vůči nízkým teplotám se výrazně snižuje až v prodlužovacím růstu. V ochraně vzcházejících porostů proti pozdním nočním mrazíkům má význam orientace řádků setí ke světovým stranám. Pokud je to možné, směr setí orientujeme napříč severnímu proudění studeného vzduchu, aby byly rostliny chráněny nejen hroudami, ale také i ve vytvořené seťové rýze.

Světlo

Mák je rostlina dlouhodenní, tudíž světlomilná. Při raném setí probíhá období mezi vzcházením a butonizací v podmínkách prodlužujícího se dne. Brzký výsev tedy umožní rostlinám delší vegetativní fázi, jsou silnější, mají větší listy, a tedy i lepší předpoklady pro tvorbu semen. Pozdě zaseté porosty máku donutí prodlužující se den rychle přejít do generativní fáze, jsou celkově slabší. Generativní fáze (kvetení, tvorba tobolek, zrání) probíhají v podmínkách dlouhého dne. S ohledem na potřebu světla máku je optimální hustota porostu 50–70 rostlin/m². Při této hustotě si rostliny nestíní a optimálně větví, což vede k rovnoměrnému dozrávání. To má pozitivní vliv i na výši výnosu semen. Nedostatek světla (hustý spon) je důvodem oslabení rostlin a snížení výnosů.

Výsevek a termín setí máku

Výsevek máku se pohybuje mezi 1,0–1,7 kg/ha. Výsevek konkrétního množství klíčivých semen/ha se u máku nepoužívá. Při výsevku 1,0 kg/ha osiva s HTS 0,5 g se vyseje na 1 m² asi 200 semen, ze kterých reálně v půdních podmínkách vzejde zhruba čtvrtina. Vzcházivost je ovlivněna klíčivostí, která je u máku 80–90 %, část semen může zapadnout příliš hluboko, některá mohou být zničena půdními houbami, na které je mák citlivý, a jiná škůdci. Pozor na limity dávek přípravku/účinné látky/ha v případě ošetření osiva před setím. Ten udává maximální výši výsevku takto ošetřeného osiva/ha. Mák sejeme do řádků 12,5–25 cm.

Termín setí máku je od poloviny března do poloviny dubna, protože u pozdnějších výsevů vlivem reakce rostlin máku na délku dne rostlina rychle přechází do generativní fáze: rostliny se snaží rychle vykvést a vytvořit semena, nasazení a velikost tobolek je nižší. U pozdních výsevů výrazně klesá výnos. Přesévání/dosévání mezerovitých porostů začátkem května již dává s ohledem na nevyrovnanou výšku, vývojovou fázi a nevyrovnané dozrávání problematické výsledky a komplikuje herbicidní ošetření. Spíše je nelze doporučit. U zásevů setých na konci března jsme v našich maloparcelních pokusech zaznamenali lepší vláhové podmínky pro vzcházení než u zásevů v dubnu - obr. 1 (rána jsou již teplá a nedochází k takové kondenzaci vodních par v horní vyschlé vrstvě, vzcházející semena snadněji zasychají).

Pokusy zakládáme jižně od Opavy, v řepařské výrobní oblasti, v nadmořské výšce cca 265 m n.m. Dlouhodobá roční hodnota průměrné denní teploty je 8,94 °C a suma ročních srážek 568,4 mm (1991-2020).

Obr. 1: Stav porostu máku 30. 4. 2024 (setí 22. 3. 2024, výsevek 1,4 kg/ha, řádky 25 cm)

Ochrana proti škodlivým organizmům

Choroby

Klíční a vzcházející rostlinky máku jsou velmi citlivé k napadení patogeny přenosnými osivem a půdou. Riziko je zvlášť vysoké na těžkých, utužených a zamokřených půdách, málo provzdušněných. Jedná se o komplex půdních patogenů Rhizoctonia solani (rhizoktoniová kořenová hniloba máku), Pythium ultimum (pythiové padání máku), Fusarium spp., Dendryphion penicillatum (spála máku) a další, které způsobují hnědnutí kořenů a kořenových krčků nebo zaškrcování kořenových krčků.

K nejzávažnějším chorobám máku patří pleosporová hnědá skvrnitost máku a spála máku. Pleosporovou hnědou skvrnitost máku způsobuje fytopatogenní houba Pleospora papaveracea (nově Crivellia papaveracea), spálu máku pak Denddryphion penicillatum. Rostliny máku mohou být oběma patogeny napadány od vzcházení do sklizně. Oba druhy patří k původcům padání klíčních rostlin. Primárním zdrojem infekce je osivo. U napadených klíčenců je osemení vynášeno nad povrch půdy. V listové růžici se projevuje zaškrcováním kořenového krčku. Houba sporuluje na odumřelých pletivech klíčních rostlin. Ty jsou zdrojem sekundární infekce, která napadá listy, stonky a makovice. Šíření a sporulaci patogena podporuje deštivé počasí a přehoustlé nebo zaplevelené porosty.

Další významnou chorobou máku je plíseň máku (obr. 2), kterou způsobuje patogen Peronospora arborescens z říše Chromista. Patogen se přenáší především osivem, nicméně oospory v půdě mohou být také zdrojem primární infekce. Vhodnými podmínkami pro napadení jsou nižší teploty, vysoká vzdušná vlhkost a hustý porost. Zasažené rostliny jsou žluté se zkroucenými listy a později s viditelným myceliem na rubu listů. Napadené pletivo, nebo celé rostliny, odumírají a jsou zdrojem sekundární infekce. U rostlin napadených v prodlužovacím růstu a později nedochází k odumření, ale jsou deformované a nedají očekávaný výnos.

Prvním krokem pro snížení poškození klíčních a vzcházejících rostlin máku fyziologickými poruchami a původci chorob je výběr pozemku, technologie zpracování půdy a osevní odstup v pěstování máku na jednom pozemku (3–4 roky). Dalším požadavkem je dobrý zdravotní stav osiva. Předseťově je možné osivo ošetřit pro podporu zdravotního stavu dostupnými přípravky na bázi fungicidů a přípravky na bázi mykoparazitických hub. Přehled možností ošetření osiva mořením proti chorobám je uveden v tabulce 2. Platnost uvedených informací o použití přípravků na ochranu rostlin je nutné ověřit v době použití.

Obr. 2: Rostliny s příznaky plísně máku (v horní části prožloutlé listy s okraji svinutými dolů)

Škůdci

Významným škůdcem vzcházejícího jarního máku je krytonosec kořenový (Stenocarus ruficornis). Patří do skupiny nosatcovitých brouků, je 3–3,5 mm velký, tmavohnědě zbarvený, s bronzovým leskem. Za štítkem v mezeře mezi prvními rýžkami krovek má světlou skvrnu, za ní se táhne černá skvrna na světlém podkladě a před zakončením krovek bílá skvrna. Beznohé žlutobílé larvy jsou 5–6 mm dlouhé. Na nadzemní části máku škodí dospělec krytonosce kořenového, na kořenech larvy. V půdě přezimují dospělci a brzy na jaře nalétávají do vzcházejících porostů, kde provádějí úživný žír. V případě vzcházejících rostlin může tímto žírem dojít k likvidaci porostů, dochází k oslabení až odumření poškozených rostlin. Typickými příznaky jsou skeletování listů ze spodní strany, okénkový žír a boční okusy listu (obr. 3).

Nejvýznamnější jsou škody způsobené žírem brouka od vzcházení do 4.–5. pravého listu. Samičky kladou v období od poloviny května po dobu cca 2 měsíců do hlavního listového nervu vajíčka. Vývoj nejmladších larviček je vázán na listy. Později přelézají do půdy ke kořenům máku, kde způsobují svým žírem v pletivu jamky, podélné rýhy a chodbičky. Při silném napadení dochází k omezení růstu rostlin, ty jsou zakrslé, mají menší kořenový systém a silně poškozený hlavní kůlový kořen. Rostliny s poškozeným kořenem často polehnou, dochází ke zlomení rostliny v místě poškození kořene larvami. Suché a teplé počasí podporuje výskyt škůdce. Samotný brouk je v porostu velice těžko pozorovatelný. Krytonosec kořenový je plachý a při pocitu nebezpečí spadne na půdu, se kterou splývá. Při kontrole výskytu tohoto brouka je vhodné do porostu vstupovat proti slunci, pohybovat se opatrně a sledovat výskyty na rostlinách, kterých jsme se nedotkly. Poškození máku eliminujeme ošetřením osiva a cíleným postřikem na základě kontroly porostu v době vzcházení–listové růžice (tab. 2).

Obr. 3: Rostliny máku poškozené krytonoscem kořenovým

Plevele

Ochrana proti plevelům je důležitou součástí pěstitelské technologie máku setého. Důvodem je slabá konkurenční schopnost v začátku vegetace pomalu rostoucího máku vůči nim. S ohledem na to, že používané herbicidy představují kompromis mezi účinností na plevele a tolerovatelnou fytotoxicitou k máku musí být při aplikaci herbicidů striktně dodržovány zásady pro použití herbicidů z etikety přípravku, abychom předešli těžkému poškození máku nebo i jeho zničení. Proto je vhodné snižovat zaplevelení již v předplodině, a to podporou vyklíčení semen plevelů a jejich následné likvidace v rámci základní přípravy pro mák.

Problematické druhy jsou vlčí mák, kdy pozemky s jeho silným výskytem nejsou pro pěstování máku využitelné, dále pak řepka, merlíky a laskavec. Nejdůležitějším herbicidním vstupem je preemergentní ošetření. Další zásahy v průběhu vegetace můžeme chápat už jen jako opravné a sloužící k redukci teplomilných, pozdně vzcházejících a vytrvalých plevelů (pcháč). V případě nepříznivého počasí pro preemergentní herbicidní zásah (déšť) mohou plevele přerůst a potom jsou již málo citlivé k většině herbicidů a rostlinám máku silně konkurují. To se týká merlíků, kdy jejich semena znehodnocují sklizeň semen máku, stanou se nežádoucí příměsí a následně stoupají náklady na dosoušení a vyčistění sklizně.

Závěr

Dobré založení porostů máku je náročné na výběr pozemku, přípravu půdy a vhodné vláhové podmínky. Nejedná se o náročnost ve smyslu počtu operací, ale o náročnost na vytvoření optimálních podmínek pro klíčení a vzcházení máku setého. Nesejeme do těžkých přemokřených půd a do lehkých výsušných půd. Během přípravy půdy pro mák minimalizujeme ztrátu půdní vláhy a zajišťujeme její rovnoměrné rozložení v půdním profilu.

Živiny v půdě musí být pod mák rovnoměrně rozmístěny v celé orniční vrstvě, jen tak je kořenový systém rostlin máku schopen je plně využít. Hnojíme k předplodině, v případě zařazení máku po obilnině při podzimní orbě. Mák je náročný na dobrou zásobu fosforu, draslíku a vápníku.

Základní příprava půdy by měla být středně hluboká, nejlépe na podzim. Půda by neměla být překypřena. Seťové lůžko má být směsí hrudek a dobře zpracované půdy z důvodu omezení slévání půdy a vytvoření ochrany vzcházejících rostlinek máku proti mrazu.

Ochranu proti plevelům řešíme již při zpracování půdy např. podmítkou po sklizni obilnin na podporu vyklíčení a vzejití semen plevelů z půdní zásoby. Při aplikaci herbicidů pro dosažení maximální účinnosti a minimální fytotoxicity striktně dodržujeme pokyny pro aplikaci dané výrobcem a schválené ÚKZÚZ.

Tab. 1: Seznam odrůd jarního máku registrovaných v ČR (ÚKZÚZ)

*Navržena registrace 2025

Tab. 2: Registrované přípravky pro ošetření osiva a porostů jarního máku proti chorobám a škůdcům vzcházejících porostů (ÚKZÚZ, stav k 17. 12. 2024)

Příspěvek vznikl s institucionální podporou MZe RO-18/23.

Literární zdroje jsou k dispozici u autorů

Ing. Eva Plachká, Ph.D.¹, Ing. Andrea Rychlá², Mgr. Viktor Vrbovský^1,2, Ing. Jaroslav Kořínek^1
1OSEVA vývoj a výzkum s.r.o., ²OSEVA PRO s.r.o.