Biotická intenzifikace rozkladu posklizňových zbytků v půdě pro ozimou řepku

19. 11. 2025 Ing. Tomáš Javor, DiS., Ing. Lenka Beranová, DiS.; AGRIPOR Žamberk s.r.o. Hnojení Zobrazeno 24574x

Biotická intenzifikace rozkladu posklizňových zbytků představuje inovativní přístup k optimalizaci výživy půdy a následných plodin. V kontextu pěstování ozimé řepky hraje klíčovou roli efektivní rozklad organické hmoty, který ovlivňuje dostupnost živin, strukturu půdy i výnosy. Mikrobiální biostimulanty aktivují půdní mikroflóru a urychlují mineralizaci zbytků. Výsledky polních pokusů potvrzují, že správná volba přípravku podle typu půdy může výrazně zvýšit efektivitu výživy a přinést ekonomické i ekologické výhody.

Obilniny pro zrno produkují posklizňové zbytky, které jsou významným zdrojem organických látek a živin pro půdu a následnou plodinu. Bazální část jarního ječmene (strniště) je zdrojem v průměru 0,8-1,0 t/ha organických látek. Po ponechání skliditelných rostlinných zbytků (slámy) na pozemku je ječmen o výnosu zrna mezi 5,5–7,5 t/ha zdrojem okolo 2,2–4,0 t/ha organických látek. Veškeré ponechané zbytky obilnin pokrývají mezi 50–90 % roční potřebu organických látek orných půd.

Organické látky posklizňových zbytků obilnin jsou tvořeny v průměru ze 48–53 % celulózou, která je stavebním biopolymerem (polysacharidem) buněčné stěny společně s obsahem 7-8 % hydrofobního ligninu, který je vysokomolekulární, amorfní látkou s polyfenolickými řetězci. Mezi strukturami celulózy a ligninu se nacházejí méně polymerní sacharidy hemicelulóz a pektinu, které tmelí celulózní řetězce a váží je s ligninem, čímž se zpevňuje buněčná stěna rostlin.

Posklizňové zbytky dále obsahují převážně organicky vázaný dusík v bílkovinách a zbytkových amino-cukrech, fosfor vázaný ve fosfolipidech, draslík je převážně nevázaný a vápník nevázaný nebo částečně vázaný v organických kyselinách. O množství fixovaných živin ve slámě rozhoduje hnojení plodiny, úrodnost půdy a průběh počasí v závěru vegetace. Přísušek nebo delší sucho v závěru vegetace obilnin omezuje transport živin do klasů, čímž se zvyšuje obsah živin ve slámě a posléze dostupnost živin pro řepku (tab. 1).

Tab. 1: Výnos posklizňových zbytků jarního ječmene a přívod organických látek a živin pro půdu a následnou plodinu ozimou řepku (sklizeň 2024)

Problematika půdní přeměny zbytků

Kumulace nerozložených zbytků zrnin přináší fytopatogenní rizika (houbové a bakteriální choroby plodin) omezuje kapilární proudění vláhy ke kořenům plodin, narušuje půdní strukturu a graduje podmínky výskytu kalamitních škod hrabošem polním (Microtus arvalis). O rychlosti a intenzitě nástupu mikrobiálního procesu půdní přeměny posklizňových zbytků obilnin rozhoduje kromě biologicko-fyzikálních a chemických vlastností půdy poměr obsahu uhlíku a dusíku (C:N) ve slámě a zbytcích, který je u většiny druhů nepříznivě široký (60-95:1) a vyžaduje z potřeb agronomické praxe omezovat kumulaci zbytků rostlin v povrchové vrstvě půdy vhodným agrotechnickým opatřením.

V procesu půdního rozpadu a mikrobní přeměny posklizňových zbytků je přednostně za osídlení (kolonizace) půdními celulolytickými bakteriemi (v aerobním prostředí z rodu Cellulophaga, Cellulomonas, Nocardia, Streptomyces, Vibrio aj. a v anaerobním prostředí hlavně z rodu Clostridium) přeměňována celulóza a následně přilehající vrstvy hemicelulóz (složeny z xylózy, galaktózy aj.). Při přeměně celulózy a hemicelulóz je z posklizňových zbytků nejvíce živin, které tvoří obvykle sestupné množství: dusík>draslík>fosfor>vápník>hořčík>síra a některé mikroelementy (Mn>Zn>Cu>B). Přeměna poměrně stabilní substance organických látek ligninu probíhá později na závěr procesu již za minoritní účasti bakterií (z rodu Pseudomonas) a převážně tím za účasti mykotické (houbové) kolonizace (především vláknité mikromycety z rodu: Alternaria, Aspergillus, Fusarium nebo Trichoderma).

Hnojivé opatření pro rozklad zbytků

Porosty ozimé řepky jsou zakládány z velké části po obilních předplodinách, které včas opouští pozemky pro následný srpnový výsev. Posklizňové zbytky obilnin však přináší pro řepku výživářská, růstová a fytopatogenní rizika. Zejména proto, že nepříznivě široký poměr obsahu C a N omezuje kolonizaci zbytků prospěšnými celulolytickými mikroby, což podmiňuje jejich hledání zdrojů dusíku pro rozklad dusíkem chudých posklizňových zbytků v okolním půdním prostředí. Tato poptávka půdních mikrobů po dusíku je doprovázena během podzimního období výskytem deficitu minerálních forem dusíku (N_min.) v půdě, což se vizuálně na řepce projevuje symptomy žloutnutí a fialovění starších a později i mladších listů a později doprovázeno celkově slábnutím kořenových krčků rostlin. Mikrobiální fixace reziduálního N_min. z půdy v tělech mikrobů může přetrvávat několik týdnů. Pro omezení vzniku tzv. dusíkové deprese v půdě po zapravení obilních zbytků a proti nástupu poruch ve výživě ozimé řepky byla v dřívějších rámcových metodikách výživy a hnojení plodin doporučována kompenzační (vyrovnávací) aplikace dusíkatých hnojiv na podporu rozkladu slámy. V původním pojetí byla doporučována aplikační dávka mezi 10–12 kg N na tunu slámy obilnin nebo při menším výnosu slámy 7–8 kg N/t. Uvažovalo se s cílovým snížením poměru C a N ve zbytcích pomocí přídavku dusíku z hnojiva až na 30:1, který již provokuje kolonizaci substrátu mikroby a započne následně rozklad s uvolňováním živin do půdy (tab. 2).

Tab. 2: Doporučené původní konvenční opatření hnojení dusíkem na podporu rozkladu slámy obilnin a omezení kumulace zbytků v půdě a dusíkové deprese ve výživě následných plodin

Poslední výzkumy však ukazují, že dusík z kompenzačních hnojiv, a to i těch s vyšším nebo majoritním podílem amonné formy (N-NH₄⁺) upřednostňované půdními mikroby je využit půdní mikrobiotou jen z poloviční někdy jen z třetinové části a zbylý podíl dusíku hnojiv přechází skrze oxidované formy na nitráty (N-NO₃^-) v nezámrzných zimách do ztrát vyplavením. To přináší pěstiteli ekonomické ztráty podle aplikační dávky dusíku na slámu mezi 500–1000 Kč/ha a k tomu působí významná ekologická rizika pro okolní vody.

Poslední optimalizované dávky dusíkatých hnojiv na podporu rozkladu posklizňových zbytků obilnin jsou doporučeny maximálně mezi 5–6 kg N/t, při nižším výnosu slámy 3–4 kg N/t, které zohledňují zúžení poměru obsahu C a N ve slámě na hranici okolo 50:1. To proto, aby nedocházelo ke ztrátám dusíku rychlou mineralizací dusíku během teplejších podzimů, protože porosty řepky nestačí přijmout vysoké hladiny N_min. nebo naopak za teplejšího a vlhčího průběhu počasí vlivem vysokého příjmu dusíku přerůstají a zvyšují riziko vyzimování.

Z gesce nařízení vlády o Akčním programu nitrátové směrnice (NV č. 193/2024 Sb.) je povolena podpora rozkladu slámy dusíkem pouze obilnin a použití minerálních dusíkatých hnojiv je povoleno pouze pokud následuje ozimá plodina. Dávka dusíku v minerálních hnojivech je omezena na 30–60 kg/ha podle rizika ztráty dusíku v konkrétních půdních profilech. V tekutých organických hnojivech (digestát a kejda) je omezena aplikační dávka na 50–100 kg N/ha.

Biostimulační podpora rozkladu

Novou metodou, která nevnáší dusík a jiné účinné množství živin na podporu rozpadu a půdní přeměny umrtvených (suchých) posklizňových zbytků, je ošetření zbytků při zapravení do půdy vhodnými biostimulačními látkami, které působí jako prekurzory osídlení (kolonizace) substrátu a rozkladné aktivity půdní mikrobioty. V polních pokusech byl pro tento účel ověřen rostlinný biostimulant Albit, který obsahuje lyzáty (autolyzáty), především kyselinu poly-beta-hydroxymáselnou (PHB), kterou produkují přirozeně vyskytující se půdní bakterie Bacillus megaterium a Pseudomonas auerofaciens. Tento nemikrobiální biostimulant (tzn., že neobsahuje vitální mikroorganismy) vykazoval ve víceletých pokusech účinky na regulaci půdní přeměny a uvolňování živin z posklizňových zbytků. Jeho účinnost byla zjištěna velmi plastická a tím přizpůsobivá konkrétním podmínkám půdního prostředí. Účinek biostimulantu Albit jako prekurzoru půdní přeměny zaschlých rostlinných zbytků se projevuje také v půdách s kyselejší reakcí (pH půdy nižší než 5,6), také v půdách zároveň chudších na organickou hmotu (humusem) včetně její horší kvality. Široký rozsah účinku na podporu rozkladu zaschlých rostlinných zbytků zrnin, tj. v půdách slabě kyselých a neutrálních až částečně alkalických, také v půdách s vyšším obsahem půdní organické hmoty, avšak o horší kvalitě vlastního humusu, vykazuje nově vyvinutý rostlinný biostimulant AISe. Obsahuje odlišné lyzáty (produkty) od prekurzoru Albit, a to vřeckovýtrusných hub řádu Pezizales (Řasnatek), které jsou pěstovány v substrátu obohaceném o selen a jód. Je známo, že houby řádu Pezizales také spolupůsobí u kořenů plodin ve vnější mykorhize (ekto-mykorhiza), a tím zprostředkovávají preferenční přísun vláhy a živin k plodinám.

Po ošetření posklizňových zbytků obilnin včetně zbytků po zrnové kukuřici prokázaly rostlinné biostimulanty Albit a nově také AISe, že signalizují tvorbu podmínek pro zvýšenou aktivitu málo početných a v rozkladných procesech organických látek málo aktivních druhů mikroorganismů (bakterií, hub nebo aktinomycet) v konkrétní půdě. Například v půdách s nižším pH účinkoval v pokusech zpočátku lépe na přeměnu posklizňových zbytků prekurzor AlSe. Je totiž známo, že kromě většinového podílu aerobních bakterií se na přeměně celulózy podílejí houby z rodu Trichoderma, Aspergillus, Fusarium, Phoma aj., které obsazují větší niky v relativně kyselejším prostředí. Po dočasném zvýšení pH v půdě a obsahu labilních organických látek po aplikaci organických hnojiv účinkuje lépe prekurzor Albit, který signalizuje k vyšší aktivitě bakterií.

Účinky prekurzorů na přeměnu posklizňových zbytků

V založených pokusech vykazoval prekurzor Albit se signálními látkami pro osídlení substrátu a aktivitu na něm bakteriálních společenstev průměru o 4-15 % pokročilejší účinek na přeměnu (rozklad) organických látek posklizňových zbytků ječmene v půdě oproti neošetřené kontrole. Po ošetření zbytků ječmene mykotickým prekurzorem AISe bylo zjištěno ve stejný čas v průměru o 10-19 % vyšší úbytek organických látek oproti kontrole. Pokud po následném ošetření a podmítce následovala aplikace organických hnojiv (digestátu nebo hnoje) naopak prekurzory mírně zpomalovaly odbourávání organických látek ze zbytků v půdě. Prekurzor Albit snížil v interakci s organickým hnojivem intenzitu přeměny zbytků v půdě v průměru o 7-9 % a prekurzor rozkladu AISe o 2-6 % oproti kontrole. Zjištěné menší zpomalení rozkladu po organickém hnojení je pěstitelsky naopak výhodné z hlediska přesunu uvolnění dusíku a dalších živin z organických látek na následné plodiny.

Organické látky byly štěpeny zejména prostřednictvím nejvíce zastoupené celulózy v rostlinných zbytcích. Po ošetření zbytků prekurzorem Albit bylo zjištěno v průměru o 9-21 % vyšší odbourání celulózy a po prekurzoru AISe o 19 % bez rozdílu mezi dávkami. Přídavek organických hnojiv do půdy vykazoval omezení rozkladu (úbytku) celulózy z posklizňových zbytků. Je možné, že probíhalo v době hodnocení větší měrou štěpení bílkovin. Přilehlé vrstvy a struktury hemicelulóz k celulóze vykazovaly po ošetření zbytků ječmene prekurzorem Albit v průměru o 17–26 % a prekurzorem AISe o 12–19 % vyšší úbytek (rozklad) mikrobní přeměnou. Po následné aplikaci organických hnojiv do půdy byly zjištěny kolísavé změny v odbourávání hemicelulóz.

V procesu půdní přeměny byly štěpeny organické látky prostřednictvím celulózy a hemicelulóz na jednodušší řetězce sacharidů. Tmelící přidružená hmota polyfenolického ligninu vykazovala minimální změny v rozkladu po uplynutí 297 dní půdní přeměny. V důsledku úbytku (poly)sacharidové složky obilní slámy dochází ke zakoncentrování obsahu ligninu v sušině zbytků, například ze 7 % původního obsahu v době sklizně na 15–20 %. Štěpení ligninu je dále pozvolný proces za účasti lignikolních houb a mikromycet (graf 1).

Graf 1: Odbourání organických látek a hlavních forem celulózy, hemicelulóz a ligninu z posklizňových zbytků ječmene v půdě po 297 denní mikrobní přeměně s porovnáním bez a s následnou aplikací organických hnojiv před založením porostu ozimé řepky (pro sklizeň 2025)

Během podzimu bylo zjištěno uvolnění živin z posklizňových zbytků do 10 kg/ha dusíku a draslíku. Během květnové a červnové mineralizace byl uvolněn téměř celý potenciál vnesených živin ječnou slámou (okolo 25 kg N a 40 kg K, 10 kg Ca, 4 kg P, 4 kg Mg a 3 kg S/ha). Během konce dlouživého růstu a nástupu kvetení a dále až po odkvětu byly porosty následné plodiny ozimé řepky dotovány lepší výživou z půdy po podpořené půdní přeměně posklizňových zbytků obilní předplodiny. Výživa rostlin řepky v období nejvyššího uvolnění živin z obilních zbytků v půdě dusíkem, draslíkem, fosforem, vápníkem, částečně hořčíkem a sírou byla v průměru dle prvků o 2–18 % vyšší v naplnění diagnostického optima výživy než na kontrolách bez podpořeného rozkladu.

Zejména u organicky vázaných živin v rostlinných zbytcích a obecně v půdě je však nutno počítat s běžnou reverzibilitou uvolněných (plodině zpřístupněných) živin. V pokusech bylo zjištěno, že obvykle počátkem července probíhá poměrně silná imobilizace (zpětná fixace) uvolněného dusíku, síry a fosforu, částečně také vápníku a hořčíku a některých mikroprvků zpětně do posklizňových zbytků, zřejmě v důsledku popisované depresivní aktivitě půdních mikroorganismů po poptávce minerálních (zejména N-NH₄⁺) nebo lehce hydrolyzovatelných organických forem dusíku (z jednodušších amino- skupin) pro zajištění zdrojů energie pro jejich reprodukci a aktivity rozrušování substrátů.

Vizuálně patrný rozpad rostlinných pletiv (stébel) a intenzivní průběh anaerobního hnilobného procesu posklizňových zbytků ječmene v půdě s charakteristickým zápachem a mazlavou konzistencí byl zjištěn po ošetření prekurzorem Albit v dávce 100 ml a intenzivněji v dávce 250 ml/ha. Po ošetření prekurzorem rozkladu AISe v dávce 100 ml/ha byl patrný částečný rozpad stébel a probíhající částečné hnití se slabším zápachem. Intenzivnější mazlavá konzistence zbytků byla zjištěna po dávce 250 ml/ha. Proces aerobního tlení se slabšími příznaky hnití se vyskytovaly ve zbytcích ošetřených dusíkem v močovině nebo po aplikaci digestátu (obr. 1).

Obr. 1: Stupeň rozložení posklizňových zbytků ječmene v půdě po uplynutí 293 dní od ošetření prekurzory přeměny a zapravení do půdy (lokalita Dolní Dobrouč, o. Ústí n. Orlicí), (Foto: Lenka Beranová)

Slabý stupeň přeměny vykazovaly neošetřené zbytky a v interakci po aplikaci hnoje (lokalita Líšnice). U nich bylo zjištěno větší zaplísnění bez příznaků pokročilých hnilobných procesů, a to včetně výskytu nápadně narůžovělých mycelií přisuzovaných k patogenním houbám (plísním) rodu Fusarium (obr. 2).

Obr. 2: Stupeň rozložení posklizňových zbytků ječmene v půdě po uplynutí 300 dní od ošetření prekurzory přeměny a zapravení do půdy (lokalita Líšnice, o. Ústí n. Orlicí), (Foto: Lenka Beranová)

Vliv přeměny zbytků na výnos semene řepky

Podpořená půdní přeměna zbytků po sklizni obilniny dotuje vysoké nároky následné ozimé řepky na výživu a hnojení nejen dusíkem. V čase a intenzitě příznivou regulaci uvolňování živin z posklizňových zbytků prokazují biologické prekurzory rozkladu, které převážně zlepšují výživu rostlin řepky dusíkem, fosforem, draslíkem, vápníkem a částečně hořčíkem a sírou během intenzivního jarního růstu a příhodně i při závěrečné tvorbě výnosu po odkvětu. Podpora rozkladu zbytků obilní předplodiny pomocí biostimulačních prekurzorů zároveň zvyšuje využití dusíku a dalších živin z aplikovaných organických a statkových hnojiv pro ozimou řepku.

Podpora rozkladu zbytků prekurzory a digestátem

Po ošetření zbytků ječmene po sklizni a podmítce půdy byla v pokuse provedena aplikace digestátu z bioplynové stanice v dávce 80 kg N/ha. Digestát je tekutým organickým hnojivem s rychle uvolnitelným dusíkem. Na pokusném pozemku se vyskytovala kambizem arenická s nižším obsahem organické hmoty a kyselejší půdní reakcí. Aplikace digestátu se před setím řepky projevila ve zvýšení výnosu semene řepky v průměru o 24 % (o 0,72 t/ha) oproti nehnojené kontrole. Po aplikaci předchozí kompenzační dávky dusíku v močovině (50 kg N/ha) pro zúžení poměru C a N ve slámě k podpoře rozkladu a následně před setím po aplikaci digestátu bylo zjištěno zvýšení výnosu semene již jen o necelé 4 % (o 0,14 t/ha) oproti samotnému hnojení digestátem. Bylo tedy patrné, že dusík močoviny na zúžení širokého poměru C a N v zapravené slámě ječmene byl minimálně účinný na výnos následné plodiny.

Naopak inovativní ošetření posklizňových zbytků ječmene prekurzorem půdní přeměny Albit v dávce 100 ml/ha a následné aplikaci digestátu před setím se projevilo zvýšením výnosu semene řepky v průměru o 15 % (o 0,55 t/ha) oproti samotnému hnojení digestátem. Po ošetření prekurzorem Albit ve vyšší dávce 250 ml/ha stoupl výnos řepky již méně v průměru jen o 5 % (o 0,18 t/ha). Po ošetření posklizňových zbytků odlišným prekurzorem rozkladu AISe v dávce 100 ml/ha a následné aplikaci digestátu před setím bylo zjištěno zvýšení výnosu semene v průměru o 7 % (o 0,26 t/ha) oproti samotné aplikaci digestátu. Vyšší aplikační dávka prekurzoru AISe 250 ml/ha se již nepodílela na zvýšení výnosu (-0,18 t/ha).

Nejnižší výnos semene v pokuse (5,6 t/ha) byl zjištěn po zapravení slámy ječmene bez ošetření na podporu půdního rozkladu prekurzory a bez digestátu. Po aplikaci vyrovnávací dávky dusíku v močovině (50 kg N/ha, tj. 8,9 kg N/t) bylo zjištěno vysoce významné zvýšení výnosu semene v průměru o 57 % (o 1,69 t/ha) oproti kontrole. Opatření zejména posílilo výživu a habitus rostlin (krček a kořenový systém) již na podzim a nadále probíhala v půdě nejintenzivněji mineralizace dusíku také na jaře. Příjem dusíku rostlinami byl časně na jaře nejvyšší ze všech variant. Zároveň i přes velký příjem dusíku porostem na podzim bylo patrné z výsledků na jaře, že došlo ke ztrátě dusíku z půdy po hnojení močovinou na podporu rozkladu okolo 20 kg N/ha (tj. ztráta asi 500 Kč/ha). Ošetření posklizňových zbytků prekurzorem půdní přeměny Albit regulovalo pozvolnější uvolnění živin v závislosti na ověřované dávce, s přínosem ve výnosu semene v průměru mezi 6–9 % (0,17–0,27 t/ha) oproti neošetřené kontrole. Ke ztrátám dusíku z půdy během zimy nedocházelo pro slabou mineralizační aktivitu v půdě. Ošetření posklizňových zbytků ječmene prekurzorem AISe bez následné aplikace digestátu před setím řepky prokázalo regulaci uvolnění živin s vyšší intenzitou v pozdějším jaře, což se projevilo zvýšením výnosu semene v průměru o 11–20 % (o 0,32–0,58 t/ha) oproti kontrole (graf 2).

Graf 2: Vliv aplikace prekurzorů půdní přeměny (rozkladu) posklizňových zbytků ječmene a následného hnojení digestátem z bioplynové stanice na dosažený výnos semene ozimé řepky (lokalita Dolní Dobrouč, o. Ústí n. Orlicí, sklizeň 2025)

Pozn.: Sloupce v ukazateli označené odlišnými písmeny vykazují statisticky průkazné rozdíly na hladině významnosti p <0,05 (Anova, LSD test). Půdní vlastnosti: pH = 5,5 (kyselá reakce), Cox. = 2,0 % (střední obsah org. hmoty), HK/FK = 0,31 (velmi nízká kvalita org. hmoty), Ntot. = 1,0 % (velmi nízký obsah).

Podpora rozkladu zbytků prekurzory a hnojem skotu

Dalším zdrojem živin pro ozimou řepku je tuhé statkové hnojivo s pomalu uvolnitelným dusíkem jako je nejrozšířenější hnůj skotu. V pokuse v kambizemi dystrické byla aplikována standardní dávka hnoje 40 t/ha na ošetřené posklizňové zbytky ověřovanými prekurzory půdní přeměny. Aplikace hnoje na posklizňové zbytky před založením porostu řepky vnesla bezprostředně využitelnou dávku 60 kg N/ha v minerální formě (N-NH₄⁺) a dalších potenciálně uvolnitelných 50–80 kg N/ha za vhodných podmínek během jara a léta následujícího roku. Hnojení hnojem skotu se projevilo pozitivně ve výnosu semene, a to v průměru 7 % (0,27 t/ha) nárůstem oproti kontrole. Po předchozí aplikaci dusíku (50 kg/ha, tj. 10,2 kg N/t) v močovině na podporu rozkladu zbytků ječmene bylo dosaženo zvýšení výnosu semene v průměru o 4 % (o 0,17 t/ha) oproti samotné aplikaci hnoje. Po ošetření zbytků ječmene přípravkem Albit a následné aplikaci hnoje skotu byl zjištěn nárůst výnosu semene v průměru o 22–26 % (o 0,91–1,12 t/ha) v souvislosti s výší aplikační dávky prekurzoru. Po aplikaci prekurzoru AISe na posklizňové zbytky ječmene a po následné aplikaci hnoje skotu bylo zjištěno průměrné zvýšení výnosu semene řepky o 2-14 % (o 0,07-0,61 t/ha). Vyšší účinek na výnos vykazovala nižší dávka 100 ml/ha prekurzoru AISe.

Porost řepky bez aplikace hnoje a bez prekurzorů přeměny obilních zbytků poskytl nejnižší výnos semene. Podpora rozkladu posklizňových zbytků ječmene dusíkem v močovině se projevila vysoce významným zvýšením výnosu semene v průměru o 26 % (o 1,02 t/ha) oproti nehnojené kontrole. Výživa rostlin dusíkem během vegetace byla významně podpořena ale zároveň část dusíku z močoviny podlehla zimním ztrátám. Postupné uvolnění dusíku a dalších živin se projevilo po ošetření zbytků ječmene prekurzorem Albit. Ošetření dávkou 100 ml/ha prekurzorem Albit se projevilo v průměru 4 % (0,14 t/ha) zvýšením výnosu semene. Po vyšší dávce prekurzoru 250 ml/ha vzrostl výnos zanedbatelně o 2 % (o 0,06 t/ha). Významnější úlohu na rozpadu a mikrobní půdní přeměně zbytků ječmene mělo ošetření mykotickým prekurzorem AISe. Ošetření dávkou 100 ml/ha se projevilo zvýšením výnosu semene v průměru o 25 % (o 0,99 t/ha). Vyšší aplikační dávka 250 ml/ha prekurzoru AISe vykazovala průměrné zvýšení výnosu o 8 % (0,33 t/ha) oproti neošetřené kontrole (graf 3).

Graf 3: Vliv aplikace prekurzorů půdní přeměny (rozkladu) posklizňových zbytků ječmene a následného hnojení hnojem skotu na dosažený výnos semene následné ozimé řepky (lokalita Líšnice, o. Ústí n. Orlicí, sklizeň 2025)

Pozn.: Sloupce v ukazateli označené odlišnými písmeny vykazují statisticky průkazné rozdíly na hladině významnosti p <0,05 (Anova, LSD test). Půdní vlastnosti: pH = 5,8 (slabě kyselá reakce), Cox. = 4,2 % (velmi vysoký obsah org. hmoty), HK/FK = 0,52 (nízká–střední kvalita org. hmoty), Ntot. = 1,8 % (střední obsah).

Vliv podpory přeměny zbytků na tvorbu a kvalitu semene

Působení prekurzorů rozkladu zbytků a digestátu

Podpora rozkladu zbytků po sklizni ječmene aplikací digestátu s rychle uvolnitelným dusíkem se projevila zvýšením počtu semen na rostlinách v průměru o 57 % oproti nehnojené kontrole. Rostliny vykazovaly po hnojení digestátem navíc o 1-2 hlavní větve a četnější druhořádové větvení oproti kontrole. Podpora rozkladu posklizňových zbytků prekurzorem Albit a následná aplikace digestátu před setím řepky se projevila v průměru o 2–20 % vyšším počtem semen na rostlinách oproti účinku samotného digestátu. Vyšší účinek na tvorbu semen vykazoval Albit v nižší dávce 100 ml/ha. Aplikace odlišného prekurzoru rozkladu AISe na posklizňové zbytky před aplikací digestátu vykazovala zvýšení počtu semen na rostlinách v průměru o 7 % po nižší dávce 100 ml/ha. Vyšší dávka prekurzoru AISe na zbytky ječmene naopak snižovala počet semen na rostlinách řepky v průměru o 5 %. Bez aplikace digestátu před setím řepky vykazovala aplikace prekurzoru Albit na posklizňové zbytky zvýšení počtu semen na rostlinách v průměru o 11–18 % podle intenzity dávky. Ošetření zbytků po sklizni prekurzorem AISe zvýšilo počet semen na rostlinách v průměru o 11–19 % oproti neošetřené kontrole. Vysoký účinek v průměru o 58 % vyšší počet semen na rostlinách vykazovala aplikace dusíku (50 kg/ha) v močovině na podporu rozkladu posklizňových zbytků ječmene.

Hmotnost tisíce semen (HTS) nebyla aplikací prekurzorů rozkladu nebo aplikací dusíku v močovině zásadně ovlivněna. Rovněž aplikace digestátu před setím řepky se neprojevila na větší HTS. Olejnatost semen byla mírně vyšší po aplikaci prekurzoru Albit a po aplikaci dusíku v močovině bez následné aplikace digestátu. Po aplikaci digestátu vykazovalo semeno u všech variant s biotickou podporou rozkladu zbytků předplodiny minimálně odlišnou olejnatost.

Působení prekurzorů rozkladu zbytků a hnoje

Aplikace hnoje na posklizňové zbytky ječmene se projevila v průměru o 13 % vyšším počtem semen na rostlinách řepky. Po aplikaci dusíku v močovině na podporu rozkladu a následné aplikaci hnoje bylo zjištěno zvýšení počtu semen v průměru o 7 %. Ošetření zbytků ječmene prekurzorem Albit před aplikací hnoje se projevilo zvýšením počtu semen na rostlinách v průměru o 23–29 % v souvislosti s dávkou. Po ošetření posklizňových zbytků prekurzorem AISe bylo zjištěno zvýšení počtu semen na rostlinách v průměru o 5–22 % přičemž většího účinku vykazovala nižší dávka 100 ml/ha. Nejvyšší počet semen na rostlinách v průměru o 40 % oproti kontrole bylo zjištěno po aplikaci dusíku v močovině na podporu rozkladu zbytků bez následné aplikace hnoje. Biotické prekurzory zvyšovaly bez následné aplikace hnoje počet semen na rostlinách v případě přípravku Albit v průměru o 5–6 % a přípravku AISe o 14–45 %. U obou prekurzorů se účinněji projevila nižší dávka 100 ml/ha.

Po aplikaci hnoje před založením porostu řepky byly zjištěny jen minimální rozdíly v HTS. Výjimkou byla podpora rozkladu zbytků předplodiny prekurzorem AISe společně s následnou aplikací hnoje, která zvýšila HTS v průměru o 5–8 %. Olejnatost semen byla minimálně odlišná. Mírně intenzivnější syntéza lipidů byla zjištěna v semeni rostlin po podpořeném rozkladu zbytků prekurzorem Albit (tab. 3).

Tab. 3: Vliv organického hnojení a prekurzorů půdní přeměny (rozkladu) posklizňových zbytků ječmene na výnosotvorné prvky a kvalitu semene následné ozimé řepky (sklizeň 2025)

Pozn.: Hodnoty mezi sloupci označené odlišnými velkými písmeny nebo hodnoty mezi řádky označené odlišnými malými písmeny vykazují statisticky průkazné rozdíly na hladině významnosti p <0,05 (Anova, LSD test).

Závěr a doporučení

Půdní přeměnu posklizňových zbytků obilnin účinně usnadňuje ošetření biostimulačními prekurzory, které nahrazují dražší a ekologicky rizikovou aplikaci dusíkatých hnojiv na podporu rozkladu. Prekurzory Albit nebo AISe regulují pozvolný rozklad obilních zbytků v půdě s dynamickým zpřístupněním živin na jaře v době intenzivní potřeby řepky. Ošetření zbytků obilnin prekurzorem Albit v dávce 100–250 ml/ha zvýšilo hnojivou účinnost následně aplikovaného digestátu v průměru o 10 % a hnoje skotu o 24 %. Prekurzor půdní přeměny zbytků předplodiny AISe zvyšoval hnojivý účinek po dávce 100 ml/ha u digestátu o 7 % a u hnoje skotu o 14 %.

Použití prekurzoru Albit nebo AISe na podporu přeměny obilních zbytků v půdě tvoří v doporučené dávce 100 ml/ha náklad okolo 920 Kč/ha. Dosahované účinky prekurzorů na následnou plodinu zvyšují současnou rentabilitu pěstování ozimé řepky v průměru o 4 512 Kč/ha.

Doporučená dávka prekurzorů půdní přeměny obilních zbytků při podmítce před založením ozimé řepky činí 15–20 ml/t. To ve většině případů odpovídá dávce 100 ml/ha pro přípravek Albit nebo AISe. Po vyšším výnosu obilní slámy než 9 t/ha je doporučeno povýšit dávku až na 250 ml/ha.

Poděkování

Autoři děkují za spolupráci ve výzkumu zemědělským společnostem Silyba a.s., Líšnická a.s. a společnosti Mayline inv. corp. lim. s.r.o.