Dostupnost a optimální obsah fosforu v půdě

26. 01. 2026 Ing. Jaroslav Hynšt, Ph.D.; Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno Hnojení Zobrazeno 956x

Fosfor patří mezi základní živiny a pro rostliny je zcela nepostradatelný. Proto je hnojení fosforem nedílnou součástí úspěšného pěstování jakékoliv plodiny a jeho obsah v půdě je důležitým ukazatelem její úrodnosti. Přes značnou pozornost, která je fosforu věnována, však existuje celá řada nejasností.

Obsah P v půdě je v našich podmínkách nejčastěji sledován s využitím metody Mehlich 3. I když je to metoda široce rozšířená, v některých případech je interpretace výsledků zkreslována různými vnějšími vlivy, což ztěžuje i následné využití při hnojení.

Výsledky pokusů ÚKZÚZ, publikované poznatky i zemědělská data však přinášejí řadu informací, které by mohly být pro hodnocení obsahu P v půdě využitelné.

Fosfor v pokusech ÚKZÚZ

ÚKZÚZ provádí a vyhodnocuje řadu polních i nádobových a pokusů (obr. 1), ve kterých je sledován také obsah P v půdě. V prezentovaném nádobovém pokusu s ječmenem odpovídají čísla nádob variantám pokusu: 1 - nehnojená kontrola, 2 - hnojení jen dusíkem a dále jsou varianty 3 - P30, 4 - P90, 5 - P120 a 6 - P180 hnojené N a dávkou P odpovídající 30–180 kg P/ha. Ze srovnání variant 1 a 2 je patrný značný vliv N na výnos. Vliv P je zpravidla menší, i když je průkazný.

Největším zdrojem informací je dlouhodobý pokus „Sledování vlivu stupňované intenzity hnojení na výnos plodin, na agrochemické vlastnosti půd a na bilanci živin“, ve kterém je testován i vliv stupňované dávky P na výnos a obsah P v půdě (obr. 2).

Obr. 1: Rostliny ječmene z nádobového pokusu před sklizní

Obr. 2: Dlouhodobý polní pokus, jehož součástí jsou i varianty hnojené stupňovanými dávkami P

Limity obsahu P

Výsledek jakékoliv analýzy sám o sobě nepřináší žádnou informaci, pokud ho nemáme s čím porovnat. K vyhodnocování výsledků analýz půdy slouží kritéria uvedená ve vyhlášce č. 275/1998 Sb. Obecně platí, že s rostoucím obsahem živin by měl narůstat výnos až do určité hranice. Další zvyšování už na výnos nemá vliv a hodnoty překračující tuto hranici představují nadbytek.

V současné době směřují doporučení optimálního obsahu P v půdě k nižším hodnotám, vysoký obsah P v půdě je považován za potenciální zdroj znečištění. Dle nařízení vlády 83/2023 Sb., by se v rámci ekoplatby Udržitelné používání živin, měl optimální obsah P pohybovat v rozmezí 60–100 mg P/kg, což je obsah vyhovující–dobrý dle současného hodnocení. Z výsledků dlouhodobého pokusu ÚKZÚZ vyplývá optimální obsah v rozmezí 50–80 mg P/kg, což je zhruba v souladu s navrhovaným obsahem dle uvedeného nařízení vlády.

Obsah P v půdě jako výsledek obhospodařování půdy

Intenzita pěstování, osevní postup, hnojení dusíkem, organické hnojení a zpracování půdy, to všechno má vliv na obsah P v půdě. Obsah je značně ovlivněn především úrovní výnosu a vstupů, jejichž rozdíl představuje bilanci. Pokud vstupy převyšují export P sklizní, bilance je kladná a P se hromadí. Ale naopak, je-li sklizeň větší než vstupy, bilance je negativní a v půdě ubývá. Teoreticky by nedostatečné hnojení mělo po nějaké době vést k vyčerpání, ale nemusí to být pravda. Např. v dlouhodobém pokusu je i půda po několika desetiletích bez hnojení stále zdrojem P. Není úplně jasné, co je zdrojem tohoto P, ale je možné, že k jeho bilanci přispívají hlubší vrstvy půdy, ze kterých jej dokáží získávat hluboce kořenící rostliny, což jsou v podmínkách pokusu především jeteloviny. Také se uvádí, že evropské půdy obsahují značné zásoby z minulosti, kdy vstupy jednoznačně převyšovaly export sklizní. Tyto staré zásoby mohou být rostlinám zpřístupňovány a přispívat k jejich výživě P po relativně dlouhou dobu.

O schopnosti půd zásobovat rostliny P svědčí poměrně vysoké výnosy, kterých je v podmínkách ČR dosahováno při nízké spotřebě P hnojiv. V podmínkách dlouhodobého pokusu ÚKZÚZ dokáže půda zásobovat rostliny asi 15–20 kg/ha/rok. Spotřeba intenzivním pěstováním však může být i více než 2× vyšší, a k udržení uspokojivého výnosu nelze jen na tento zdroj spoléhat. Současně ale nemá příliš smysl vnášet do půdy další a další vstupy a nevyužít dostatečně P, který je už v půdě přítomný.

Vliv hnojení na výnos a obsah P v půdě

Nízký obsah živin v půdě neznamená, že v půdě nic neporoste. Je to hlavně informace, že je třeba živiny dodávat hnojením. Například v nádobových pokusech byl zaznamenán vysoký výnos i při nízkém obsahu některých živin v půdě, pokud bylo těmito živinami současně hnojeno. Hnojení samo o sobě nemusí zvýšit obsah P v půdě, pokud je vstup zhruba stejný jako množství P ve sklizených produktech. Z výsledků řady pokusů vyplývá, že při nedostatku P zvyšování jeho dávek zvyšuje nejdříve výnos.

Nárůst výnosu však není neomezený a existuje hraniční hodnota, nad kterou už se výnos dále nezvyšuje, může však ještě narůstat obsah živin v rostlině. Do jisté míry to platí pro všechny živiny. V případě P nebývá nárůst obsahu při nadměrných dávkách tak vysoký, jako v případě některých jiných prvků (především N a K mohou rostliny čerpat ve značném množství). Nárůst výnosu, případně obsahu prvků v sušině, následně zvyšuje odběr, přidané živiny jsou spotřebovány a teprve až dávka překročí spotřebu rostlin, narůstá obsah v půdě (graf 1). V dlouhodobém pokusu byl pozorován nárůst obsahu, pokud dávka P překročila asi 1,5× odběr výnosem. V grafu 1 jsou znázorněny výsledky ze 6 pokusných stanic ÚKZÚZ: Horažďovice, Chrastava, Jaroměřice, Pusté Jakartice, Hradec nad Svitavou a Uherský Ostroh. Hodnoty jsou průměr a směrodatná odchylka za dobu trvání pokusu. Varianty: kontrola - bez hnojení, hnůj - hnojení hnojem 1×/4 roky, varianty P0–P3 jsou hnojeny všechny stejnou dávkou N a stupňovanou dávkou P odpovídající 0 (P0), 13 (P1), 26 (P2) a 52 (P3) kg P/ha. Odlišná písmena označují statisticky průkazné rozdíly zjištěné analýzou variance.

Z výsledků je patrné, že největší vliv na výnos má N, rostoucí dávka P zvyšuje výnos jen málo. Větší vliv má zvyšování dávky P na odběr P výnosem, a především zvyšuje obsah P v půdě.

Současně by dávka P potřebná na dosažení uspokojivého výnosu neměla dlouhodobě převyšovat spotřebu. Někdy se uvádí, že P je třeba hnojit v nadbytku vzhledem k jeho nízké využitelnosti. Vzhledem k uváděné spotřebě fosforečných hnojiv však není tento scénář asi příliš rozšířený. Z výsledků dlouhodobého pokusu také vyplývá, že nadbytečný P se spíše hromadí v půdě. Ale především existují efektivnější možnosti, jak podpořit příjem P rostlinou bez nadměrného zvyšování spotřeby omezených zdrojů P hnojiv, například lokální nebo listová aplikace.

Graf 1: Výsledky dlouhodobého polního pokusu ÚKZÚZ - výnos pšenice (A), odběr P výnosem všech plodin (B) a obsah P v půdě stanovený metodou Mehlich III (C)

Obsah P v půdě a úrodnost půdy

Pokud může být dostatečného výnosu dosaženo i při nízkých hodnotách obsahu P v půdě, je otázkou, jestli má význam obsah v půdě sám o sobě. Z pokusů však současně vyplývá, že i když pro dosažení výnosu často stačí i relativně nízký obsah P, pro udržení úrodnosti má význam určitá míra nasycení rostlin živinami, což zpravidla znamená i nárůst obsahu dostupných živin v půdě. Z dlouhodobého hlediska však nedává smysl aplikovat P v nadbytku a P musí být v dostatečné míře zpřístupňován z půdních zásob. Dostupnost živin není vázána jen na vstupy, může být udržována i rozkladem organické hmoty, posklizňových zbytků nebo rozpouštěním minerálů. Půda je živý organizmus a P v ní podléhá mnoha přeměnám.

Fosfor vytváří celou řadu nerozpustných sloučenin a většina je ve formě, která je biologicky obtížně dostupná. Všechny živé organizmy, které jej čerpají z půdy, proto jsou vybaveny celou řadou schopností tento prvek z půdy získávat, a udržovat v dostupném stavu. Dostupnost je proto určována nejen dávkou, ale také zpřístupňováním. To se neobejde bez přiměřené biologické aktivity, která však také sama o sobě má na něj nároky, které mohou převyšovat nároky rostlin. I když je v půdě dostatek P pro dosažení výnosu, je otázkou, jestli je ho vždy dost pro udržení této biologické aktivity. Půdní organizmy však budou reagovat spíše na obsah P v rostlinných produktech, který při zvyšování dostupnosti P roste jen omezeně a hromadění většího množství P v půdě jim mnoho nepřinese. Naopak, nadbytek P může mít opačný účinek a omezuje některé biologické mechanizmy udržující dostupnost P.

Také P dodaný hnojením prochází celou řadou procesů, které významně zvyšují nebo naopak snižují jeho dostupnost. Nemusí se tak dostat ke kořenům rostlin, a naopak P dostupný z půdy může velmi výrazně přispívat k výživě pěstovaných plodin. V půdě s nízkým obsahem P není jisté, že dodaný hnojením bude skutečně využit rostlinou a přiměřená dostupnost zvyšuje pravděpodobnost jeho využití na tvorbu výnosu. Pro praxi lze doporučit krátkodobé zvyšování obsahu zvýšenými dávkami při jeho obsahu pod 50 mg/kg, a následné udržování obsahu v rozmezí 50–100 mg/kg dávkami na úrovni roční spotřeby na výnos.

Živiny se také v rámci svažitého pozemku postupně transportují shora dolů erozí nebo vyplavováním, což snižuje jejich obsah v horní části pozemku, v nižších polohách se naopak hromadí. Úrodnější půda může potom zpřístupňovat živiny z těchto vnitřních zdrojů. V půdách s nahromaděnými zásobami živin nemusí dojít k jejich vyčerpání ani při dlouhodobé absenci hnojení. Naopak je otázkou, do jaké míry lze zúrodnit vyšší polohy, ve kterých odnosu živin nelze úplně zabránit.

Omezení platnosti kritérií

Optimální obsah se může lišit pro různé plodiny a půdní podmínky. Významný vliv má například obsah karbonátů v půdě, který snižuje rozpustnost fosfátů. Pro objektivnější hodnocení těchto půd jsou navržena odlišná kritéria hodnocení. Je pravděpodobné, že i další půdní vlastnosti mohou ovlivňovat hodnocení testů, hodnoty uváděné v metodikách nemusí být univerzální. Cenným nástrojem při jejich použití je tak zkušenost zemědělce, jehož úkolem není za každou cenu naplňovat tabulkové hodnoty. Pokud hnojení reaguje na analýzu půdy, mělo by se to nějak projevit, a to buď zvýšením výnosu, zvýšením odběru živin nebo zvýšením dostupnosti živin v půdě.

Závěr

I když je P hnojení nedílnou součástí všech systémů doplňování živin, optimální obsah P je stále předmětem mnoha diskusí. Na základě výsledků lze odhadovat, že optimální obsah P se pohybuje v rozmezí 50–80 mg/kg půdy a optimální hnojení by mělo udržovat obsah na těchto hodnotách. Nicméně to nemusí platit absolutně a lze jen doporučit pečlivé hodnocení přínosů hnojení zemědělcem. V půdách dobře zásobených P nemusí mít hnojení vliv a přednostně by měl být využit P z půdy, i když dlouhodobě nelze na půdní zásoby spoléhat.