Historický přehled vývoje metodik pro hnojení orných půd fosforem vypracovaných VÚRV (I.): Intenzivní hnojení

26. 10. 2020 RNDr. Václav Macháček, DrSc., Ing. Eva Kunzová, CSc.; Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i., Praha-Ruzyně Hnojení Zobrazeno 2984x

Ke zvýšení rostlinné produkce na orné půdě, aby plnila společenskou funkci, je zapotřebí z pohledu výživy rostlin fosforem zvýšit intenzitu hnojení fosforem oproti dřívější úrovni. Hlavní poslání intenzivního hnojení fosforem je zvýšení hladiny fosforu v půdě a následné její stabilizace po delší období. Rostlina využívá pro svoji výživu hlavně fosfor z půdní zásoby. Z tohoto důvodu metodiky výživy rostlin fosforem byly zaměřeny k plnění této funkce.

Z historického hlediska je nutno uvést původní metodu pro stanovení fosforu v orných půdách, která byla prvně zveřejněna v roce 1938 Egnerem. Po okupaci Německem byla tato metoda zavedena pro Čechy a Moravu vládním nařízením 376 ze dne 29. srpna 1940, pro „povinné zkoušení půd“ (tab. 1). Tyto hodnoty v tabulce sloužily jako výchozí pro další využití po roce 1945. Dávka hnojiva nechávala se na rozhodnutí zemědělce, která se ve většině případů řídila na základě plánovaného výnosu, a tím množstvím odebraného fosforu pěstovanou rostlinou.

Ve výzkumném ústavu výživy rostlin (současně v. v. i.) v Praze-Ruzyni, jak probíhal výzkum výživy rostlin, postupně vznikaly následující zásadní publikace.

Tab. 1: Kategorie zásobenosti půd přístupným fosforem používaná od roku 1940 pro Čechy a Moravu

Abeceda výživy rostlin

Baier ve své publikaci „Abeceda výživy a hnojení rostlin“ (1969) vychází z tabulky 1, a to je v době, kdy na základě výsledků AZZP-ÚKZÚZ v roce 1965 bylo 70,9 % půd v kategorii malá (ŠZ), 7,7 % v kategorii střední (mírná) a 11,4 % v kategorii dobrá (DZ). Pro špatnou, malou a částečně mírnou zásobu fosforu doporučuje k získání „staré půdní síly“ meliorační hnojení v kombinaci s hnojem pod okopaniny dávkou 200 kg/ha P₂O₅. Baier shrnul již uvedené poznatky o melioračním hnojení v metodice „Meliorační hnojení fosforem“. V té době platila možnost hnojení fosforem do zásoby, a to maximálně na 3 roky. Při určování dávek počítalo se s tím, že v prvním roce po hnojení je využito z hnojiva 10–20 % fosforu a zbytek využitelného fosforu rostlinou je odebíráno ze „staré půdní síly“, toto platí dodnes.

Autor uvádí velmi složitý systém hnojení založený na tomto principu:

a) výrobní typy“ (kukuřičný, řepařský, bramborářský a horský);

b) vybere se „plodina“, která má určitý počet “předplodin“;

c) následuje určení zásoby přístupného fosforu podle Egnera „malá (ŠZ), střední (SZ) a dobrá (DZ)“;

d) teprve se určí z příslušných obsáhlých tabulek dávka „P₂O₅/ha“, která je buď střední nebo slabá.

Například: k určení dávky hnojiva u pšenice ozimé, která má u kukuřičného výrobního typu 9 předplodin, u řepařského typu 7 předplodin, u bramborářského a horského typu 12 předplodin a pak u každé předplodiny vybere se různá dávka P₂O₅/ha, a to podle obsahu přístupného fosforu.

Komplexní metodiky výživy rostlin

Od roku 1980 pod vedení Neuberga vycházely v 5letých cyklech tzv. Komplexní metodiky výživy rostlin (KMVR), které jsou „doporučované“ a ne „závazné“. Tyto metodiky zahrnují hnojení fosforem a jsou výsledkem širšího kolektivu odborníků zabývající se problematikou fosforu: Neuberg a Jedlička (agronomická opatření), Pirkl, (odběry vzorky půd a jejich příprava k analýze pomocí metod používané v AZZP), v poslední době i Macháček (speciální metody k upřesnění výsledků metody AZZP).

Cíle intenzivního hnojení podle Neuberga byly následující:

a) zajistit, aby nepoklesnul obsah fosforu v půdách;

b) zvyšovat půdní úrodnost, starou půdní sílu fosforu;

c) docílit průměrné EHV 5,5 t/ha pro celou republiku s minimální dávkou 59 kg/ha P₂O₅.

Metodika z roku 1980 (ÚVTIZ 17, 1980)

Pro určení dávky hnojiva vycházelo se z Egnerovy metody, půdního druhu a výrobní hladiny (EHV t/ha), při dodržení úrovně půdní úrodnosti. V původní metodice byly uvedeny zvlášť dávky fosforu pro lehké, střední a těžké půdy. V tabulce 2 jsou uvedeny dávky fosforu pouze pro střední půdy. V tomto stručném přehledu nejsou uvedeny dávky pro lehkou půdu a těžkou půdu, které jsou téměř shodné s dávkami pro střední půdu a jsou v rozmezí aplikačních chyb při rozmetání hnojiva. Při kategorizaci půd se vycházelo podle stupně dosyceni: NVV - nedosycené velmi výrazné, NV - nedosycené výrazné, NS - nedosycené střední, DD - dosycení dobré a DVD - dosycení velmi dobré. Pro dosycení NVV, NV a NS je doporučováno každoroční hnojení a pro DD se může hnojit před zásobně na 2 roky a pro DVD až na 3 roky. Pro meliorační hnojení doporučuje se současná aplikace vápnění nebo organické hnojení. Opět se vycházelo ze staré půdní síly, k udržení půdní úrodnosti, a dávky jsou vyšší až o 15–20 kg P₂O₅ kg/ha. Při určování dávek se počítalo s tím, že v prvním roce po hnojení je využito z hnojiva pouze 10–20 % fosforu, zbytek z půdní úrodnosti. Poslední dvě opatření platí nadále u následujících metodik z roku 1985 a 1990.

Tab. 2: Dávky P₂O₅ pro střední půdy (metodika 1980)

Metodika z roku 1985 (ÚVTIZ 15, 1985)

Pro určení dávky hnojiva se opět vycházelo z Egnerovy metody a z EHV t/ha, ale je odlišné názvosloví kategorizace půd od metodiky z roku 1980 (tabulka 3). Kategorie: VM - velmi malá, M - malá, S - střední, D - dobrá, V - vysoká. Opět je dodržena náhrada odebraného množství fosforu rostlinou a dávka hnojiva je opět vyšší za účelem zvýšení obsahu fosforu v půdě ke zvýšení půdní úrodnosti - staré půdní síly. Bylo uvedeno, pomocí studia dynamiky fosforu v půdě, že ve sporných případech k upřesnění Egnerovy metody lze použít nového ukazatele - faktoru intenzity, který určuje stupeň mobility, uvolňování fosforu z půdní zásoby do půdního roztoku. Pro různé půdní typy byla navržena vhodná rozmezí: černozem 350–500, hnědozem 300–450, hnědá půda 200–300 P µg/1000 ml. Při tomto rozmezí hodnot faktoru intenzity jsou půdy velmi dobře zásobeny přístupným fosforem a je možno použít ke hnojení pouze odběrové dávky hnojiv. Jsou uvedeny intervaly hnojení fosforem pro klimatický region VT až Ch, půdy písčité a jílovotopísčité: VM, M hnojí se každoročně, ostatní za 2 roky a u V za 3 roky.

Tab. 3: Dávky fosforu (metodika 1985)

Metodika z roku 1990 (ÚVTIZ 1, 1990)

Po zavedení ÚKZÚZ nové metody Mehlich II, pro snadnější přechod z Egnerovy metody, jsou uvedeny dvě kategorie zásobenosti půd přístupným fosforem a je nové názvosloví kategorií jeho obsahu: VM, M - velmi malá, malá; S₁ a S₂ - střední 1 a 2, D - dobrá, V₁ , V₂ a V₃ - vysoká 1, 2 a 3. Opět se hnojí průměrnými dávkami v celém osevním sledu, a to jak podle obsahu přístupného fosforu stanoveného oběma metodami (tabulka 4) a dávka fosforu pro příslušnou EHV t/ha je uvedena v tabulce 5. Při pravidelném hnojení hnojem za 4–5 let dávkou 35 t/ha lze v průměru odpočítávat od tabulkových hodnot uvedených v tabulce 5 15 kg/ha P₂O₅. Při VM zásobě fosforu (Egner do 15 a Mehlich II do 35 mg P/kg) a pH pod 5,4 se provede meliorační vápnění. Doporučuje se provést speciální vyšetření metodami pro studium dynamiky fosforu v půdě. V současné době za dobrou zásobu přístupného fosforu dle Egnera pro EHV t/ha 4,0–5,0 t/ha je 66–75 mg/kg P a pro 5,5 t/ha a výše 76–85 mg/kg P. Pro metodu Mehlich II jsou pro 4,0–5,0 t/ha o 30 % vyšší a pro 5,5 t/ha a výše o 30 % nižší než u Egnerovy metody.

Kritéria pro Olsenovu metodu a pohyblivého fosforu P_k, která je nejvhodnější pro karbonátové a alkalické půdy, jsou uvedena v tabulce 6 a dávky hnojiva se určují podle označení kategorií pro příslušné EHV t/ha uvedených v tabulce 5. Interval hnojení fosforem je následující: VM, M - každoročně, S₁ a S₂ až 2 roky, D a výše až 3 roky. V této metodice jsou rovněž uvedeny nejvyšší obsahy kadmia (Cd) umožňující aplikovat dávky P₂O₅ při hygienickým limitu 3 g/ha Cd za rok. Z praktického hlediska se dalo očekávat jejich nesledování, a tím i nevyužití.

Tab. 4: Kategorie zásobenosti půd přístupným fosforem stanoveným metodami podle Egnera a Mehlich II (metodika 1990)

Tab. 5: Dávky fosforu podle kategorií přístupného fosforu uvedené v tabulce 4 (metodika 1990)

Tab. 6: Hodnoty obsahu přístupného fosforu pro Olsenovu metodu a pro pohyblivý fosfor P_k

Závěr

Plánované cíle intenzivního hnojení se podařilo splnit v bodě a) nepoklesnul obsah fosforu v půdě; b) zvyšovala se půdní úrodnost (stará půdní síla) z hlediska výživy rostlin fosforem. Byla dodržována průměrná dávka 56–59 kg/ha P₂O₅. Plánované EHV 5,5 t/ha nebylo vždy dodrženo, protože výnos nezáleží jenom na obsahu fosforu v půdě, ale na ostatních agronomických opatřeních a dalších faktorech (část 2).

Se změnou politického systému v roce 1989 nastalo z ekonomických důvodů zdražení hnojiv a i dosavadní pojetí hnojení fosforem. Tato problematika bude uvedena v následující publikaci (část 2): Snížené dávky P-hnojiv.

Poznámka: Místo původního označení „normativ“ používaného v metodikách se použil název „dávka“. Pokud možno použily se některé odborné názvy používané v té době, které se dnes nepoužívají. Další literatura je u autora.

Publikace vznikla za podpory Ministerstva zemědělství, instituciální podpora MZe-RO 0418.