Hnojení ozimé pšenice dusíkem po zimě

24. 03. 2026 Ing. Pavel Růžek, CSc. a kol. Hnojení Zobrazeno 840x

Na podzim loňského roku bylo vzhledem k nevhodným půdním podmínkám zaseto více porostů ozimé pšenice na konci agrotechnické lhůty nebo i po ní, a rostliny vstupovaly do zimního období málo odnožené nebo neodnožené. Během zimy s nižšími teplotami a promrznutím půdy zůstal stav před zimou zakonzervovaný a dá se předpokládat pozdější a pomalejší nástup jarní vegetace než v předcházejících letech.

Obr. 1: Ozimá pšenice po zimě částečně poškozená mrazem

Při odběrech půdních vzorků pod ozimou pšenicí do hloubky 0,6 m před zimou byly zjištěny dobré až vysoké zásoby minerálního dusíku (N) v půdě, nejvíce po máku, bramborách a organickém hnojení. Vzhledem k promrznutí půdy a nízkým až průměrným srážkám by nemělo dojít k vyplavení nitrátového N mimo potenciální dosah kořenů pšenice. Proto je třeba při jarním hnojení vycházet z rozborů půd na stanovení obsahu nitrátového a amonného N alespoň do hloubky 0,6 m.

Zásoba minerálního dusíku v půdě

Při odběrech půdních vzorků do hloubky 0,6 m před zimou bylo zjištěno větší množství N_min v půdě než v předcházejících 2 letech. Přitom většina N (více než 90 %) byla v nitrátové formě, která je dobře pohyblivá v půdě a během zimy může být vyplavena do podorničí mimo dosah kořenů rostlin. Tomu by mělo v letošním roce zabránit nebo alespoň omezit promrznutí půdy a na většině území nižší až průměrné množství srážek během zimy. Únor však patří k měsícům s největší nepředvídatelností předpovědi počasí, takže nás ještě může překvapit jak mrazy, sněžením, tak i výraznějším oteplením.

Zatímco pod ozimou řepkou je tradičně jen nízký obsah N_min v půdě, pod ozimou pšenicí jsou značné rozdíly v zásobě přijatelného N (graf 1) v návaznosti na předplodinu, organické hnojení a zpracování půdy. Obsah N_min v půdě u většiny odebraných vzorků dosahoval více než 100 kg N/ha, nejvíce po máku (200 kg N/ha), bramborách a organickém hnojení po ozimé řepce. Proto je třeba při určení dávek N k ozimé pšenici během jarní vegetace vycházet z půdních rozborů do hloubky 0,6 m. I přes vysokou cenu N hnojiv, zůstává stále dost agronomů, kteří hnojí paušálně bez zohlednění zásoby rostlinami využitelného N z půdy. Přitom N obsažený v půdě na začátku jarní vegetace je zpravidla více přijímán a má také větší využití rostlinami (60–85 %) než z aplikovaných N hnojiv (30–70 %), jejichž využití je značně závislé na následných srážkách.

Graf 1: Obsah Nmin v půdě před zimou po různých předplodinách a způsobech hnojení (podzim 2025)

Hnojení ozimé pšenice po zimě

Při hnojení ozimých obilnin na konci zimy a na začátku jara dusíkem je třeba vycházet ze stavu porostů a půdy. Při nízké teplotě půdy nejsou živiny včetně N rostlinami přijímány (červená barva na portálu Agrorisk.cz) a je větší riziko jejich ztrát vyplavením nebo povrchovým smyvem. Při časném hnojení v únoru až začátkem března, při nízkých teplotách půdy a její větší vlhkosti nebo při svažitosti pozemků aplikujeme nižší dávky do 40 kg N/ha. U bezorebných technologií (no-till, strip-till, mělké kypření apod. s rostlinnými zbytky na povrchu půdy) nebo v oblastech s častými jarními přísušky zvýšíme dávku na 50–60 kg N/ha. Půda po orbě se na začátku jarní vegetace rychleji prohřívá a zpřístupňuje se více živin mineralizací než u chladnější půdy s rostlinnými zbytky na povrchu. Větší uvolňování živin je však spojeno s vyššími ztrátami uhlíku z půdy ve formě emisí CO₂ (graf 2).

Nejdříve přihnojíme slabé, většinou později seté a málo odnožené porosty ozimé pšenice s méně vyvinutými kořeny, které zatím plně nemohou využít případné zdroje N_min ve spodních vrstvách půdy. K tomuto účelu je vhodná rychle působící a v půdě dobře pohyblivá ledková forma N, v dávce 30–50 kg N/ha, v LAV nebo LAD. Přihnojení pšenice touto formou N přináší velmi dobrý efekt také při pozdním a rychlém nástupu jara.

Vzhledem ke stále častějšímu riziku jarních přísušků je u běžných porostů pšenice, především v sušších oblastech, snahou přihnojit ozimou pšenici co nejdříve vyšší dávkou (60 kg N/ha a více), na druhé straně při příjmu většího množství N (zejména nitrátového) rostlinami se zvyšuje riziko poškození pozdějšími vegetačními mrazy nebo zhoršení struktury porostu s dopady na hospodaření s vodou a snížení odolnosti k poléhání a chorobám pšenice.

Pro přihnojení dobrých a odnožených porostů během února až do poloviny března vyšší dávkou (nad 60 kg N/ha) je vhodná aplikace močoviny s inhibitorem ureázy. Při nízkých teplotách do 10 °C je rozklad močoviny inhibován až 3 týdny a po srážkách se nepřeměněná močovina dostává ke kořenům rostlin, kterými je ve srovnání s nitrátovou a amonnou formou N pozvolněji přijímána. Odběr N z močoviny rostlinami se zvýší až po prohřátí půdy a přeměně močoviny na amonný N.

Ve vlhčích oblastech (nad 600 mm) na lehkých, mělkých a promyvných půdách s rizikem vyplavení nitrátů se kromě inhibitorů ureázy používají také inhibitory nitrifikace, které zpomalují přeměnu amonného N na nitrátový. Inhibitory nitrifikace a různé sorbenty amonného N, obsažené v N hnojivech při aplikaci na povrch půdy, často zvyšují koncentraci amonného N v povrchové vrstvičce půdy (graf 3) a zpomalují transport N ke kořenům rostlin, což je zejména při nízkých následných srážkách nepříznivé a většinou se také projeví nižším příjmem rostlinami na začátku jarní vegetace. Proto není doporučováno jejich používání v oblastech s jarními přísušky.

Graf 2: Mineralizace v půdě pod ozimou pšenicí po různém zpracování půdy (Ruzyně, 2025)

Používání hnojiv s amonnou formou dusíku

Dusíkatá hnojiva s převažující amonnou formou (např. síran amonný, DASA, Ensin) nebo s inhibitory nitrifikace (Ensin, Alzon neo-N) není vhodné používat k regeneračnímu hnojení ozimů po zimě na půdách s horší povrchovou strukturou, např. po roztátí sněhu a v oblastech s častými jarními přísušky. Po těchto hnojivech zůstává amonný N delší dobu na povrchu půdy a může přispívat k jejímu rozplavení a zhoršení povrchové struktury, a navíc není delší dobu přijímán rostlinami. Obsah amonného N v povrchové vrstvičce půdy 5–6 týdnů po aplikaci různých hnojiv v dávce 80 kg N/ha je znázorněn v grafu 3, kde je patrný vysoký obsah amonné formy N u hnojiv s amonným N v průměru let 2021–25. Nejnižší obsah amonné formy N v povrchové vrstvě půdy byl po 5–6 týdnech od hnojení zjištěn u hnojiva Urea Stabil (močovina s inhibitorem ureázy) a na stanovišti v Lukavci také u močoviny se sírou. Naopak nejvyšší obsah byl zjištěn na stanovišti v Ruzyni (hnědozem na spraši, hlinitá) po aplikaci hnojiv síran amonný, DASA a Ensin a na stanovišti v Lukavci (kambizem, písčitohlinitá) u hnojiv síran amonný, Ensin a Alzon neo-N, u kterých byl i nižší odběr N rostlinami na začátku jarního růstu ozimé pšenice do začátku sloupkování, kdy byly rostliny odebrány. Uvedené poznatky je třeba brát v úvahu při hnojení N po letošní zimě, kdy zejména slabší, málo odnožené porosty bude nutné hnojit rychle působícími hnojivy.

Na půdách s vyšším obsahem amonného N v povrchové vrstvičce půdy není vhodné následně používat biopřípravky na bázi Azotobakteru apod., které podporují fixaci vzdušného N, ale za uvedených podmínek jsou málo účinné.

Graf 3: Obsah NH4-N v půdní vrstvě 0–2 cm, 5–6 týdnů po aplikaci minerálních N hnojiv - 80 kg N/ha (průměr let 2021–25)

Graf 4: Odběr dusíku rostlinami ozimé pšenice do fáze sloupkování (regenerační dávka 60 kg N/ha)

Odběr dusíku z různých hnojiv rostlinami ozimé pšenice

V polních pokusech s ozimou pšenicí na stanovišti v Ruzyni (hnědozem na spraši, teplejší a sušší stanoviště v ŘVO) a v Lukavci u Pacova (kambizem, chladnější a vlhčí stanoviště v BVO) byla porovnávána hnojiva na bázi ledku (LAV) a močoviny s přídavky inhibitorů ureázy příp. nitrifikace. Na obou stanovištích bylo použito hnojivo Urea Stabil (Us) = močovina s inhibitorem ureázy s účinnou látkou NBPT (N-(n‐butyl)thiofosforečnantriamid). Na stanovišti v Ruzyni bylo jeho působení porovnáváno s hnojivem Stabur, což je hnojivo s inhibitorem ureázy obsahujícím 2 účinné látky NBPT a NPPT (N-propylthiofosforečnantriamid) v poměru 3:1 a v Lukavci s hnojivem ALZON neo-N = močovina s inhibitorem ureázy 2-NPT (N-nitrofenylfosforečnantriamid) a inhibitorem nitrifikace MPA (mykofenolová kyselina). Uvedená hnojiva byla aplikována při regeneračním hnojení po zimě v dávce 60 kg N/ha a rostliny byly odebírány na začátku sloupkování (BBCH 30–31).

Z víceletých výsledků znázorněných v grafech 4 a 5 vyplývá, že v Ruzyni byl největší odběr N rostlinami na začátku jarní vegetace zjištěn po přihnojení Urea Stabil a v Lukavci po přihnojení LAV a Urea Stabil, který byl vyšší než po přihnojení ALZON neo-N s pozvolnějším účinkem, určeným zejména do vlhčích oblastí s častými srážkami. Na stanovišti v Ruzyni se u hnojiva Stabur neprojevila v průměru tří let příznivěji kombinace dvou inhibitorů ureázy NBPT a NPPT ve srovnání s hnojivem Urea Stabil s jedním inhibitorem NBPT, ale u obou hnojiv s inhibitory ureázy byl zjištěn vyšší odběr N rostlinami než u LAV.

Tato publikace byla vytvořena s využitím výsledků projektu RO0425 s finanční podporou MZe ČR.

Ing. Pavel Růžek, CSc., Ing. Helena Kusá, Ph.D., Ing. Gabriela Mühlbachová, Ph.D., Ing. Radek Vavera, Ph.D.
Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně