Hnojení ozimé řepky a pšenice po různém zpracování půdy

03. 11. 2024 Ing. Helena Kusá, Ph.D. a kol. Hnojení Zobrazeno 433x

Dřívější sklizeň předplodin před setím ozimů má v letošním roce příznivý vliv na zakládání porostů ozimé řepky i pšenice. Zejména po časné orbě nebo hlubokém kypření (podrývání) se uvolní z půdní zásoby a posklizňových zbytků (např. po luskovinách) více živin než při pozdější sklizni. Aerace půdy podporuje mineralizační procesy, při kterých se intenzivněji rozkládá organická hmota, a kromě zvýšení obsahu dusíku a dalších živin v půdě dochází k vyšším ztrátám uhlíku ve formě emisí CO2. To bychom měli zohlednit v bilanci Corg v půdě větší návratností organických látek obsažených ve statkových a organických hnojivech včetně pěstování meziplodin, ponecháním výdrolu apod. Také při stanovení dávek minerálních hnojiv a jejich aplikaci je nutné vycházet ze způsobu zpracování půdy.

Vliv zpracování půdy na uvolňování živin z půdní zásoby

Větší část živin včetně dusíku přijímají rostliny z půdní zásoby, a ne z aplikovaných minerálních hnojiv, a proto je třeba věnovat velkou pozornost kvalitě půdy a půdní úrodnosti.

Čím hlouběji a intenzivněji půdu před setím ozimů kypříme (orba, hluboké kypření, podrývání apod.) a provzdušňujeme, tím více zpravidla podporujeme mineralizaci dusíku a dalších živin z organických látek v půdě, které jsou následně k dispozici rostlinám. Mineralizaci podporuje kromě provzdušnění půdy a vyšších teplot také střídání suššího a vlhčího počasí či teplé noci. Proto při dostatku srážek řepka i další ozimy po intenzivnějším zpracování půdy v podzimním období lépe rostou a přijímají více živin zpřístupněných z půdní zásoby. Přitom si neuvědomujeme, že je to často na úkor organických látek v půdě, kterých bychom měli více vracet do půdy v kvalitních statkových a organických hnojivech. Mezi tato hnojiva patří i řepková sláma (při výběru odrůdy a krácení porostů je třeba postupovat uváženě), dále kompost, hnůj, separát, zelené hnojení apod. Ztráty uhlíku z půdy zvýšením emisí CO₂ po jejím intenzivnějším kypření je možné omezit pomocí půdních pěchů, což přispívá také ke vzcházení výdrolu po předplodině.

Vzhledem k omezení ztrát vody, nitrátů, uhlíku a snížení emisí CO₂ by měla být půda v letním období po sklizni plodin co nejvíce konzervována a pokryta rostlinnými zbytky nebo pěstovanými plodinami včetně meziplodin. Při probíhající klimatické změně a v návaznosti na požadavky SZP 23+ bude v příštích letech zakládání porostů ozimů ve větší míře prováděno do mulče nebo u řepky do úzkých zpracovaných pásků.

Vliv zpracování půdy na rozložení živin v půdě

Zpracování půdy má významný vliv také na rozložení živin v půdním profilu.

Po víceletém bezorebném zpracování půdy bez obracení dochází k akumulaci draslíku, fosforu a dalších měně pohyblivých živin v povrchové vrstvě půdy. Zatímco u orby je obsah těchto živin v různých vrstvách ornice vyrovnaný, u minimalizace, a zejména u půdy bez zpracování (přímé setí do mulče), je významně vyšší v povrchové vrstvě než ve spodních vrstvách půdy. Naopak obsah dobře pohyblivého vápníku, popř. hořčíku se v povrchové vrstvě snižuje, což, zejména při vyšším obsahu draslíku, nepříznivě ovlivňuje povrchovou strukturu půdy a infiltraci vody ze srážek. To může být příčinou rozplavení povrchu půdy a nevyrovnaného vzcházení porostu po setí řepky do „brázdiček“ (obr. 1) nebo uválení po zasetí.

U bezorebných technologií zpracování půdy jsou živiny z hnojiv aplikovaných na povrch půdy nebo do povrchové vrstvy transportovány po srážkách do spodních vrstev vytvořenými biopóry po makroedafonu (obr. 2 a 3), které sehrávají významnou roli také při provzdušnění půdy a zadržení vody ze srážek. Při orbě nebo hlubokém kypření či podrývání dochází k poškození nebo likvidaci těchto makropórů.

Obr. 1: Nevyrovnané vzcházení řepky při rozplavení půdy v brázdičkách po srážkách

Obr. 2 a 3: Biopóry v půdě po minimalizaci do 0,1 m (vlevo) a orbě do 0,2 m (vpravo)

Hnojení ozimů při setí

Při hnojení ozimů je třeba vycházet ze zásoby přijatelných živin v půdě a způsobu zpracování půdy. Větší pozornost je třeba věnovat pozdě setým porostům a konzervačním způsobům zpracování půdy (minimalizace do 0,1 m, strip-till, no-till apod.), u kterých se uvolňuje menší množství živin z půdní zásoby. Na grafu 1 je znázorněn obsah nitrátů v půdě do hloubky 0,2 m při různém zpracování po ozimé pšenici.

Pod povrch půdy je třeba před nebo při setí zapravit především málo pohyblivé živiny jako P a K, přičemž při dobré a vyšší zásobě živin v půdě, stanovených metodou Mehlich 3, aplikujeme jen nízkou startovací dávku nebo nehnojíme vůbec. K doporučení hnojení na základě obsahu živin v půdě je vhodné použít inovovanou metodiku (Mühlbachová, G. a kol.: Použití diagnostických metod pro hodnocení přijatelných živin v půdě, VÚRV 2023), kde je porovnána metoda Mehlich 3 s KVK-UF a stanovením v CaCl₂ včetně doporučení pro praxi.

Při podpovrchové lokální nebo zonální aplikaci hnojiv je třeba zjistit chemické a biologické vlastnosti půdy (zejména u fosforu) v místě uložení hnojiv, aby živiny byly přijatelné rostlinami (např. vliv nepříznivého pH). Aplikace hnojiv do větší hloubky (např. 0,2–0,3 m) dláty, radličkami apod. u bezorebných technologií zpravidla narušuje nebo zcela likviduje vytvořené biopóry (obr. 2 a 3) po makroedafonu v půdním profilu. Ty mají mimo jiné drenážní funkci a u konzervačního zpracování půdy sehrávají významnou roli také při infiltraci vody ze srážek, transportu živin z povrchově aplikovaných hnojiv do hlubších vrstev, provzdušnění půdy a její biologické aktivitě (největší v okolí biopórů).

Při hnojení ozimů dusíkem, popř. sírou, je třeba vycházet z rozborů půd. Na grafu 2 je znázorněn obsah N_min v půdě do hloubky 0,6 m pod ozimou pšenicí po různých předplodinách. Uvedené hodnoty byly získány z monitoringu obsahu minerálního dusíku v půdách zemědělských podniků v podzimním období roku 2023. Po intenzivním zpracování půdy (orba, hluboké kypření) není většinou potřeba hnojit, protože se dostatek dusíku uvolní mineralizací z půdní zásoby (graf 1). Naopak větší množství dusíku podporuje přerůstání rostlin v podzimním období a snižuje jejich odolnost mrazům během zimy a na začátku jarní vegetace. Například u ozimé pšenice není podzimní hnojení dusíkem opodstatněné, pokud nenásleduje po obilnině a je lepší tento dusík přesunout na jarní období. Odběr dusíku z půdy během podzimního období, a případně i zimy, je u většiny porostů do 25 kg N/ha.

Graf 1: Obsah nitrátů v půdě do hloubky 0,2 m při různém zpracování půdy po ozimé pšenici (Ruzyně 2023)

Graf 2: Obsah N_min v půdě pod ozimou pšenicí po různých předplodinách (podzim 2023)

Graf 3: Výnos semen ozimé řepky při různém hnojení dusíkem (Ruzyně, 2023)

Přihnojení ozimé řepky dusíkem během podzimního růstu

Na rozdíl od ozimé pšenice dokáže ozimá řepka během podzimního růstu odebrat 40–100 kg N/ha i více. Předplodinou jsou většinou obilniny, po kterých zůstává po sklizni v půdě zpravidla malé množství zbytkového dusíku. Při hnojení dusíkem během podzimního růstu můžeme na rozdíl od hnojení před setím přímo reagovat na skutečný stav porostu a zbytečně nepodporovat růst rostlin, který je pak následně třeba řešit aplikací regulátorů růstu. Při projevech nedostatku N (žloutnutí spodních listů až fialové zabarvení porostu) je třeba řepku přihnojit co nejdříve dobře rozpustným hnojivem s pohyblivou formou dusíku v půdě (nitrátová nebo močovinová), aby se dusík po srážkách dostal co nejdříve ke kořenům rostlin.

Velmi vhodná jsou hnojiva na bázi močoviny s inhibitorem ureázy (např. Urea^stabil ) a naopak méně vhodná pro většinu půd jsou pomaleji působící hnojiva s amonnou formou dusíku nebo s inhibitory nitrifikace. Podzimní přihnojení v dávce 25–40 kg N/ha ve druhé polovině září až během měsíce října po likvidaci výdrolu stabilizuje výnosy semen řepky, a to zejména při stále častějších jarních přísušcích.

Přihnojení dusíkem přináší největší efekt u později setých porostů, při používání bezorebných způsobů zpracování půdy nebo při zapravení většího množství slámy do povrchové vrstvy. Kromě dusíku je třeba, především při větším nárůstu nadzemní biomasy, přihnojit řepku na list bórem a případně také sírou i dalšími živinami.

Z výnosových výsledků znázorněných na grafu 3 vyplývá, že na sušším stanovišti v Praze-Ruzyni (řepařská výrobní oblast, 340 m n. m., roční úhrn srážek 472 mm, průměrná roční teplota 7,9 °C, hnědozem na spraši) byla zjištěna u všech použitých dusíkatých hnojiv tendence vyšších výnosů semen řepky u variant pokusu s podzimním přihnojením. Rozdíly mezi jednotlivými hnojivy byly malé a výrazněji se neprojevilo ani zvýšení dávky dusíku o 30 kg N/ha na 190 kg N/ha (var. Us+). Dosažené výnosy semen ozimé řepky potvrzují opodstatněnost přihnojení řepky během podzimního růstu (30 kg N/ha), což přispívá ke stabilitě výnosů v jednotlivých letech, a to zejména při nevhodných podmínkách pro časnou jarní aplikaci nebo nižším využití dusíku z aplikovaných hnojiv rostlinami v důsledku jarních přísušků jako v letech 2018 a 2024. Popis variant hnojení na grafu 3 je rozepsán v tab. 1.

Tab. 1: Varianty hnojení ozimé řepky dusíkem uvedené v grafu 3

Publikace byla vytvořena za finanční podpory projektů MZe ČR RO0423 a QL 24020149.

Ing. Helena Kusá, Ph.D., Ing. Pavel Růžek, CSc., Ing. Radek Vavera, Ph.D., Ing. Gabriela Mühlbachová, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně