Hnojenie repky na jar a ďalej vo vegetácii

08. 03. 2023 Prof. Ing. Ladislav Ducsay, Dr.; Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre Hnojení Zobrazeno 1180x

Dosiahnutá úroda semena repky ozimnej je výsledkom komplexnej interakcie medzi pôsobením genotypu, pôdy, počasia ako aj agronomických operácií počas vývojových štádií rastlín. Úrodu determinuje najmä počet rastlín na jednotku plochy, počet šešúľ na rastline, počet semien v šešuli a HTS. Repka ozimná patrí medzi poľnohospodárske plodiny, ktoré veľmi dobre reagujú na úroveň výživy a hnojenia.

Plantáže by měly být udržovány zelené co nejdéle, aby listy a šelaky mohly přispět k vylévání semen a skutečnému zvýšení výnosů. K dosažení tohoto cíle je obzvláště důležitá výživa dusíkem a hořčíkem, avšak jakýkoli nedostatek byť jen jedné živiny může snížit výnos a následné příjmy pěstitele. Proto je důležité, aby všechny živiny byly k dispozici rostlinám v požadovaném množství a v rovnováze, která je nezbytná pro vývoj porostu.

Dusík

Řepka ozimá absorbuje 25 až 30 % celkové spotřeby dusíku již v podzimním období. Při plánované sklizni osiva kolem 4 t/ha a více je nutné, aby se již v zimě vytvořila silná řepka, která do zimy bude trvat 40–100 kg N/ha podle pěstované odrůdy (ale mnohdy je to hodně nad 100 kg N/ha). Více než 3/4 dusíku absorbovaného na podzim je využíváno nadzemní fytomasou, zejména listy, zbytek zůstává v kořenech. Významný vliv má zejména stav rostlin před zimou, jejich následné přezimování a přísun živin v nepoškozených částech rostlin brzy na jaře významný vliv na regeneraci rostlin po zimě a růst na začátku jarní vegetace.

Řepka se vyznačuje výraznou dynamikou příjmu živin již od počátku jarní vegetace, přičemž maximální příjem všech živin je ve fázi květu. Konec vegetace je naopak charakterizován poklesem sběru hlavně dusíku, vápníku a síry. Nižší příjem dusíku z půdy řepkou po odkvětu může být také způsoben remobilizací dusíku z vegetativních orgánů do generativních. Remobilizace však není úplná a část dusíku tak zůstává v listech, takže řepka není považována za plodinu, která spotřebovává veškerý dusík co nejúčinněji. Listy pak často odpadávají před sklizní a mohou podléhat mineralizaci, což vede ke ztrátám dusíku. Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud je hnojivo aplikováno podle aktuálních potřeb plodiny a v množství odpovídajícím potřebě dusíku rostliny, riziko ztrát dusíku je rychle minimalizováno.

Při rozhodování o způsobu hnojení dusíkem v průběhu jarního období je nutné jej založit především na následujících faktorech:

• půdně-klimatické charakteristiky stanoviště, tj. vlhkostní režim půd;
• z půdních druhů, očekávaný průběh počasí v jarním období, datum nástupu jara;
• obsah minerálního (případně mineralizovaného) dusíku v ornici a podloží;
• biologická kontrola stavu porostu před zimou a po ní;
• znalost biologie pěstované odrůdy.

Jarní dávky dusíku jsou rozhodující pro sklizeň, přičemž nejlépe slouží systém rozdělených dávek.

První jarní dávka (regenerační) se provádí co nejdříve na jaře, jakmile to půdní a klimatické podmínky dovolí. V závislosti na roce se toto období obvykle vyskytuje již koncem února a začátkem března. U řepky je obsah anorganického, tj. minerálního dusíku, v ornici a podorvicích v tomto období obvykle nízký (často méně než 10 mg N_an/kg půdy). První jarní dávkou dusíku se snažíme podpořit regeneraci rostlin po zimě a zajistit dostatek dusíku v kořenové zóně rostlin na začátku růstu extenze. Podle obsahu N_{an v} půdě se dávka dusíku rafinuje (tabulka 1).

V závislosti na stavu porostu, stanovišti a začátku jarní vegetace lze při výběru hnojiv s různými formami dusíku doporučit následující postup.

1. Preference hnojiv s vápennou formou dusíku (LAV, LAD):

• pozdější a rychlejší nástup jara;
• Kromě konvenčních plantáží vhodná forma dusíku pro slabé a poškozené porosty.

2. Preference hnojiv s amidovou formou dusíku (močoviny):

• při aplikaci vyšších dávek dusíku na začátku jarní vegetace, zejména v oblastech s častými pozdějšími výhonky;
• s dřívějším nástupem jara a rizikem pozdějších mrazů;
• Společné výrůstky, s výjimkou velmi slabých a výrazněji poškozených po zimě.

3. Preference hnojiv s amonnou formou dusíku v kombinaci se sírou (např. síran amonný, DASA):

• nedostatek dostupné síry v zakořeněném půdním profilu (po mokré zimě, na lehce promytých půdách, při zemědělství bez živočišné výroby atd.);
• při dřívějším nástupu jara;
• obyčejné porosty, s výjimkou velmi slabých a poškozených po zimě.

Druhá jarní dávka dusíku je realizována v období tvorby nadzemní biomasy až na začátku růstu prodloužení. Za normálních podmínek je to v první dekádě dubna, přibližně 3 týdny po regenerativním hnojení. Normální dávka dusíku je 50–80 kg/ha. Velmi vhodným hnojivem pro toto období je DAM-390 v nezředěné formě, ke kterému můžeme také přidat insekticidy nebo listová hnojiva s bórem, hořčíkem, huminovými přípravky a růstovými stimulanty.

Síra

Kromě dusíku bychom při hnojení řepky samozřejmě neměli zapomínat na síru, protože účinné využití vysokých hladin dusíku závisí právě na dostatečném přísunu síry. Vysoké dávky dusíku mohou zvýšit nedostatek síry a naopak. Řepka ozimá je jedním z absolutně největších konzumentů této živiny. Při sklizni 3 t/ha odstraní řepka z půdy asi 54 kg síry. Téměř polovina síry odebrané z půdy je lokalizována v semenech, takže síra má okamžitý dopad na produkci řepky.

Řepka má největší nároky na síru v prvním měsíci intenzivního jarního růstu, kdy potřebuje přijmout asi 30–40 kg/ha S. Výživa s touto živinou by měla být dokončena nejpozději do prodloužení stonků, protože pozdější aplikace vedou ke snížení výnosů semen a snížení obsahu oleje. Vzhledem k přísnému interakčnímu vztahu mezi dusíkem a sírou musí být dávky dusíku a síry, aby se dosáhlo optimálních sklizně s dobrou kvalitou oleje, především vyvážené. Dostatečné hnojení sírou přispívá ke stabilizaci obsahu tuku v semenech řepky ozimé.

Faktory, které zvyšují požadavek na aplikaci síry v hnojivech:

• lehké půdy,
• půdy s nízkým obsahem organické hmoty,
• místa s vysokými výnosy osiva (nad 4 t/ha) a s dávkami dusíku na nejvyšších použitelných úrovních,
• půdy s problematickou strukturou,
• zpracování půdy s minimalizačními technologiemi.

Vhodnými N-S hnojivy jsou například DASA 26/13 s obsahem 13% síry a 26% dusíku, Agrosam, SAM a další.

Celkové dávky síry v jarním období by měly být 30–50 kg S/ha. Vysoké dávky hnojení sírou vedou k nadměrné akumulaci síry v rostlinných tkáních a následně ke zvýšené syntéze glukosinolátů v semenech. Asi 0,55 % S v sušině nadzemní hmoty lze považovat za dostatečný obsah síry ve fázi růstu prodloužení.

Hořčík

Hořčík je ústředním stavebním kamenem chlorofylu v listech, a proto je životně důležitý pro fotosyntézu. Potřeba hořčíku pro vrcholy řepky ve fázi nasazení skořápek a celková potřeba sklizně 4 t/ha se pohybuje kolem 40–60 kg MgO/ha. Řepkové skořápky hrají velmi důležitou roli při tvorbě oleje, a proto musí být těsně před jejich nanášením k dispozici dostatek hořčíku, aby se sluneční energie mohla účinně přeměnit na tuk.

Dodávka hořčíku rostlinám do značné míry závisí na druhu půdy. Těžké jílovité půdy a půdy v oblastech, kde je dolomit mateřským substrátem, mají vyšší obsah, zatímco lehčí půdy a vápenité půdy mají tendenci být chudší na hořčík. Ve většině případů jsou půdy Slovenska dobře zásobeny hořčíkem, ale to není případ půd v České republice. Poměrně často může být příjem hořčíku rostlinami narušen i na půdách s dobrou dodávkou.

Faktory, které mohou negativně ovlivnit potenciální příjem hořčíku rostlinami, jsou:

• použití hnojiv na bázi amoniaku (dusičnan amonný, močovina, hnůj),
• použití čistých hnojiv NPK bez hořčíku,
• křídové typy půd s vysokou hodnotou pH (alkalické půdy),
• stres z nepříznivých povětrnostních podmínek (zejména chladné, suché nebo podmáčené).

Rozpustnost ve vodě je nejdůležitějším kritériem pro výběr hořčíkového hnojiva. Kieserit nebo síran hořečnatý je dobře rozpustný ve vodě, a proto je spolehlivým a okamžitým zdrojem dostupného hořčíku pro řepku bez ohledu na pH nebo půdní podmínky.

Bór

Řepka má specifickou afinitu k boru a citlivě reaguje na jeho nedostatek. Základní potřeba bóru pro řepku je kolem 350–450 g B/ha. Bór je jednou z mikroživin, jejichž dodávku v půdě lze spolehlivě stanovit. Dávku bóru lze také korigovat podle obsahu bóru v listech řepky. Za optimální hodnotu se považuje obsah 50–60 mg B/kg sušiny. Obsah nižší než 30 mg/kg se považuje za nedostatečný.

Nedostatek bóru se projevuje slabším nasazením skořápek s menším počtem semen. S větším deficitem bóru umírají vegetační vrcholy rostlin.

Vhodným obdobím pro mimotělní výživu je fáze růstu prodloužení až do začátku kvetení. Na trhu existuje řada listových hnojiv, která lze kombinovat s kapalnými dusíkatými hnojivy, např. s již zmíněným DAM-390.

Shrnutí

Abychom však dosáhli kýžené sklizně, je nutné se řepkové plodině věnovat a investovat do ní v celé vegetaci, přičemž celkovou dávku dusíku rozdělit na několik částí. Základem je včasná regenerace dusíku, udržování silného a zdravého kořenového systému huminovými látkami, následné ošetření insekticidy a fungicidy s dostatečnou výživou stopovými prvky, zejména s ohledem na bór.

Tab. 1: Doporučená první jarní dávka dusíku_{podle obsahu} dusíku v půdě