Mikroplasty v půdě - skryté riziko, které začínáme teprve chápat

13. 05. 2026 Mgr. Klára Šmídová, Ph.D.; Masarykova univerzita v Brně Hnojení Zobrazeno 1005x

Dlouho se zdálo, že mikroplasty jsou především problémem oceánů. Přesvědčivé fotografie plastů plovoucích na hladině či uvízlých v tělech mořských živočichů formovaly představu veřejnosti o tom, kde leží hlavní ekologická hrozba. Nový evropský výzkum ale ukazuje, že skutečnost je mnohem komplexnější. Významná část mikroplastů se hromadí v půdě, tedy v prostředí, které je klíčové pro produkci potravin, kvalitu vody i stabilitu celých ekosystémů. Rozsah znečištění zemědělské půdy napříč Evropou mapoval projekt Papillons. Výsledky monitoringu mají velký význam, protože vědecké poznání půdy zatím výrazně zaostává za výzkumem vodního prostředí, ačkoliv půda představuje pro člověka zcela zásadní zdroj pro pěstování plodin.

Mikroplasty v půdě představují problém

Plasty v zemědělství nejsou výjimkou - mulčovací fólie, fóliovníky, krycí materiály či závlahové systémy se používají po celé Evropě. Časem se však opotřebovávají a rozpadají na drobné částice, které v půdě zůstávají. Kromě toho se mikroplasty do půdy dostávají dalšími cestami: prostřednictvím čistírenských kalů, kompostů a také atmosférickým spadem. Mikroplasty se totiž mohou šířit vzduchem na značné vzdálenosti.

Výzkum, na kterém podílela skupina Soil Environmental Chemistry and Toxicology (Soil ECT) v centru Recetox Masarykovy univerzity ukázal, že mikroplasty nejsou v půdě jen pasivní cizí objekty, ale že v ní mají měřitelné dopady jako je oslabení mikrobiální aktivity, toxicita pro půdní živočichy a zvýšení stresu rostlin.

Mikroorganizmy zajišťují rozklad organické hmoty i uvolňování živin. Už u environmentálně relevantních koncentrací mikroplastů však můžeme pozorovat omezení jejich aktivity, což ovlivňuje dostupnost dusíku a dalších prvků pro rostliny. U půdních bezobratlých, jako jsou roupice či hlístice, výzkum zaznamenal toxické účinky na reprodukci. Přitom právě tito živočichové provzdušňují půdu a udržují její strukturu. Některé druhy mikroplastů pak měly silnější účinky ve vícegeneračních testech, což se může propsat nejen do aktuálního stavu půdních organizmů, ale může mít vliv na celou populaci. Rostliny pěstované v kontaminované půdě také produkují více stresových hormonů. To může znamenat vyšší náchylnost k dalším stresům, jako je sucho, škůdci či teplotní výkyvy. Výsledkem může být nižší výnos či horší vitalita plodin.

Celkově tedy může zvýšená přítomnost mikroplastů v půdě zhoršovat její kvalitu a snižovat zemědělskou produktivitu i ekonomickou hodnotu krajiny.

Obr. 1: Testování vlivu mikroplastů na růst rostlin - počet a váha listů, délka kořenů, obsah chlorofylu, produkce stresových enzymů aj.

Lokality napříč Evropou a překvapivě vysoké hodnoty

Projekt Papillons analyzoval více než 70 lokalit v sedmi zemích Evropy - od Finska a Norska až po Španělsko, Itálii a Řecko. Součástí byl také odběr vzorků z deseti lokalit v České republice. Výsledky ukázaly, že koncentrace mikroplastů jsou v evropské zemědělské půdě mnohem vyšší, než se očekávalo. V některých případech dosahovaly až 0,1 % hmotnosti půdy, což znamená, že v 1 kg zeminy může být až 300 tis. plastových částic.

Takto rozsáhlé hodnoty byly překvapivé i pro samotné výzkumníky. Analýza mikroplastů v půdě je technicky náročná: vzorky je potřeba zpracovat, částice zachytit na filtru a poté každou jednotlivě identifikovat pomocí spektroskopie. Díky tomu lze určit nejen množství, velikost či tvar, ale také složení plastů a jejich možný původ.

Česko ve srovnání: dvě nejznečištěnější lokality v Evropě

Česká republika si v evropském srovnání nevedla výrazně odlišně, nicméně objevily se 2 lokality, které patřily mezi nejznečištěnější v celé Evropě. Paradoxem je, že jedno z míst byla kontrolní lokalita, tedy místo, kde se zemědělské plasty vůbec nepoužívají. V obou lokalitách, které byly od sebe vzdáleny 350 m, byly naměřeny extrémní koncentrace mikroplastů, zejména PVC. Na jedné z nich bylo zaznamenáno 339 200 částic/kg suché půdy, což je hodnota o několik řádů vyšší než u ostatních kontrolních míst.

Při podrobnějším zkoumání se ukázalo, že několik kilometrů od těchto lokalit se nachází provozovna na zpracování PVC. Výzkumníci tak pracují s hypotézou, že jde o kontaminaci způsobenou atmosférickým spadem. Je tedy pravděpodobné, že velká oblast kolem továrny je znečištěná, přesto tento typ znečištění zůstává v současné legislativě zcela opomenut.

Podobně vysoké koncentrace se objevily i v jiných evropských zemích. Například v jedné monitorované oblasti ve Finsku bylo naměřeno vysoké množství polystyrénových částic, které pravděpodobně pocházely z čistírenských kalů, které byly na půdu aplikovány. Do kalů se polystyren mohl dostat například splachem z rekonstrukcí či staveb budov, kde se polystyren často rozlétá po okolí. V jiné lokalitě v Itálii, kde byl aplikován kompost, bylo naměřeno 335 300 částic/kg suché půdy, z nichž 88 % bylo identifikováno jako polybutyrát-adipát-tereftalát (PBAT), což je biologicky odbouratelný plast, který se mimo jiné hojně využíval v zelených kompostovatelných taškách na nákup. Otázky tedy vyvstávají i kolem rychlosti degradace těchto materiálů.

Obr. 2: Nádobová studie provedená v rámci projektu Papillons v holandském Amsterdamu

Význam legislativy a edukace

Výzkum v rámci projektu Papillons neslouží jen ke zjištění rozsahu problému, ale také k tomu, aby na něj upozornil úředníky a politiky. Po celou dobu svého trvání spolupracovali vědci úzce s tvůrci legislativy a prosazovali zahrnutí mikroplastů a nanoplastů do monitoringu půdních kontaminantů. Nově schválená směrnice Evropského parlamentu a rady (EU 2025/2360) o monitorování půd a odolnosti půdy zavádí jednotný systém sledování půdy napříč EU a poskytne zemědělcům lepší podporu při zlepšování její kvality a odolnosti. Vznikne veřejný seznam potenciálně kontaminovaných půd a členské státy získají zjednodušené postupy, a to bez nových povinností pro zemědělce či lesníky. Součástí budou také podpůrná opatření: nezávislé poradenství, školení, budování kapacit či podpora výzkumu a inovací. Členské státy musí zároveň vyhodnotit finanční dopady na zemědělce a lesníky. Do 18 měsíců od vstupu směrnice v platnost bude připraven orientační seznam nově vznikajících látek, které mohou představovat riziko pro zdraví půdy. Odborníci doufají, že mikroplasty budou jednou z látek, jejichž monitorování se stane povinné. Stejně důležitá je ale i edukace zemědělců a veřejnosti. Nelze totiž spoléhat pouze na zákazy, cílem by mělo být rozumné a udržitelné používání plastů.

Některé plasty, například mulčovací fólie, mají pro zemědělství velké přínosy, protože pomáhají snižovat potřebu pesticidů. K důležitým vlastnostem zemědělských plastů z environmentálního hlediska patří jejich pevnost, obsah aditiv, či správně hodnocená biodegradovatelnost. Důležitý je také management nakládání s plasty a jejich důsledné odstraňování z půd. Nedořešené a nákladné je také nakládání s odpady zemědělských plastů. Klíčem je tedy především najít rovnováhu mezi užitkem a riziky.

Pozitivní ohlasy začínají přicházet z průmyslu. Výzkumníci z Německa již spolupracují na vývoji nových typů biologicky rozložitelných plastů, které by měly mít menší negativní dopad na půdu. Skupina Soil ECT v centru Recetox Masarykovy univerzity byla k tomuto projektu přizvána, aby zhodnotila ekotoxikologické vlivy nově vzniklých produktů na půdní organizmy a rostliny.

Obr. 3: Typická ukázka odběru vzorků půdy pro analýzu mikroplastů

Evropské projekty ukazují jasný trend

Projekt Papillons i jeho sesterský projekt Minagris přinášejí podobné výsledky: mikroplasty jsou v evropské půdě rozšířenější, než se očekávalo, a mají měřitelné dopady na její zdraví v environmentálně relevantních koncentracích. Oba projekty představují průkopnický krok, protože zemědělská půda byla dosud v této souvislosti velmi málo studována.

Výzkum také zdůrazňuje, že množství mikroplastů v půdě pravděpodobně dále poroste, pokud nepřijdou účinná opatření. Přestože jsme teprve na začátku poznání, výzkumy již ukazují, že i relativně malé koncentrace mohou vést ke změnám, které se v zemědělství projeví během několika let. To se může v budoucnu projevit nejen na kvalitě půdy, ale i na bezpečnosti potravin a udržitelnosti evropského zemědělství.

Řešení neleží pouze v zákazech a směrnicích, ale také ve správném designu a hodnocení zemědělských plastů, v jejich zodpovědném používání, v lepším nakládání s odpady a v systematickém monitoringu. Důležitou roli budou hrát i inovace v oblasti biologicky rozložitelných materiálů a přísnější kontrola kvality kompostů a kalů.

Obr. 4: Viditelné makroplasty odebrané z plochy 20×20 m povrchu jednoho českého pole