Organická hnojiva a zaplevelení kukuřice

09. 03. 2026 Ing. Jan Winkler, Ph.D. a kol. Hnojení Zobrazeno 529x

Organická hnojiva představují tradiční zdroj živin a organické hmoty, využívaný v zemědělství po staletí. V současnosti však nabývají nového významu a plní i další funkce, zejména v kontextu principů cirkulární ekonomiky. Cirkulární produkce v zemědělství má přispívat nejen k udržitelnosti, ale i k regeneraci agroekosystémů a ochraně přilehlých přírodních ekosystémů.

Organická hnojiva představují také důležitý nástroj ke zvýšení ekonomické efektivity zemědělské výroby. Cirkulární přístup může pomoci snížit negativní dopady na životní prostředí, především prostřednictvím omezení vstupů externích zdrojů a snížením objemu odpadů, které nelze využít. Tyto aspekty podporují rostoucí zájem o implementaci strategií cirkulární ekonomiky v zemědělských podnicích.

Je však nezbytné, aby byla organická hnojiva správně skladována a aplikována, protože v opačném případě se mohou stát významným zdrojem znečištění ovzduší a vody. Mezi hlavní environmentální rizika patří vyplavování živin, zejména dusíku a fosforu, odpar amoniaku, kontaminace patogeny a emise skleníkových plynů. Živočišná produkce se na těchto emisích podílí významně - odhadem až 18 % celkových emisí vyjádřených v ekvivalentu CO₂.

Chlévský hnůj

Mezi tradiční organická hnojiva patří chlévský hnůj, definovaný jako směs tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat smíšených s podestýlkou, která prošla fermentací, neboli zráním. Jeho složení závisí na druhu chovaného zvířete, na krmné dávce, způsobu ustájení, typu podestýlky a způsobu následného zpracování. Klíčovým faktorem kvality hnoje je doba a způsob zrání, která je minimálně 3 měsíce, optimálně však přibližně 6 měsíců.

Aplikační dávky se řídí zásadami správné zemědělské praxe s ohledem na celkový obsah dusíku. V běžné praxi se aplikuje přibližně 40 t/ha. Nejvhodnějším termínem aplikace je podzim, zejména na středních a těžších půdách. Na lehkých půdách se doporučuje jarní aplikace. Na úrodných půdách může dávka 40 t/ha pokrýt celou potřebu živin pro kukuřici, zatímco na méně úrodných půdách významně zvyšuje výnos. Statková hnojiva jsou prospěšná zejména tam, kde je nízká přirozená úrodnost.

Jarní aplikace má však svá rizika - zejména negativní dopad na půdní vláhu, protože rozklad organické hmoty mikroorganizmy spotřebovává vodu. Při aplikaci je nutné dbát na rovnoměrné rozprostření hnoje po pozemku a jeho rychlé zapravení do půdy, čímž se omezí ztráty dusíku.

Digestát

Digestát je organické hnojivo, které se svými vlastnostmi, zejména rychlým účinkem, částečně podobá hnojivům minerálním. Vzniká při anaerobní fermentaci biomasy v bioplynových stanicích, které představují moderní technologii výroby energie z obnovitelných zdrojů. Vstupními surovinami jsou nejčastěji energetické plodiny, zemědělské odpady, komunální bioodpad, průmyslové organické zbytky, čistírenské kaly a živočišné exkrementy.

Při fermentaci mikroorganizmy rozkládají organický materiál, přičemž vzniká bioplyn (zejména metan) a vedlejší produkt - digestát, který je de facto stabilizovaným, zfermentovaným zbytkem. Jeho složení se liší v závislosti na použitých surovinách a fermentačním procesu. Např. drůbeží a prasečí trus obsahuje více amoniakálního dusíku než kukuřičná siláž nebo hnůj skotu. Digestát zpravidla obsahuje 38–75 % organické hmoty, poměr C:N se pohybuje v rozmezí 6–25:1. Fermentace stabilizuje organickou hmotu, snižuje obsah organického uhlíku (o 20–95 %), viskozitu a poměr C:N, zatímco obsah minerálního dusíku, zejména v amonné formě, vzrůstá (tvoří průměrně 58–64 % z celkového dusíku).

Na pole by měl být aplikován výhradně stabilizovaný digestát, vzniklý za správných technologických podmínek. Při dodržení zásad správné zemědělské praxe přispívá digestát k harmonické výživě rostlin a dosažení kvalitních výnosů. Podzimní aplikace se provádí na pozemcích po sklizni silážní nebo zrnové kukuřice. Na jaře se používá především na půdách určených pro zakládání porostů kukuřice - zpravidla ve 2. polovině května–začátkem června, kdy se hnojivo zapravuje do širokořádkových plodin, zejména do porostů kukuřice ve vývojové fázi kolem fáze 6. listu. Letní aplikace, od 2. poloviny července do konce srpna, následuje po sklizni obilnin a řepky a často probíhá současně se zapravením slámy. Termín použití by měl být vždy volen s ohledem na kvalitu digestátu.

Digestát dlouhodobě ovlivňuje mikrobiální společenstva v půdě. Podporuje pomalu se vyvíjející mikroorganizmy na úkor rychlejších a mění i poměr bakterií a hub. Dalším pozitivem je zlepšení půdní struktury - spojování agregátů podporuje vsakování vody, provzdušnění, pórovitost i vodní kapacitu a přispívá k omezení vodní eroze. Na druhou stranu může mít jeho aplikace negativní dopad na utužení půdy, zejména kvůli vysoké hmotnosti aplikační techniky. Riziko se zvyšuje při nevhodné půdní vlhkosti, kdy dochází ke zhoršení fyzikálních vlastností půdy.

Kejda

Kejda je směs tuhých výkalů a moči hospodářských zvířat s různým obsahem technologické vody a možnými příměsemi (např. zbytky krmiv). Vzniká v provozech bez použití podestýlky. Její složení je proměnlivé a výrazně ho ovlivňuje obsah sušiny, který klesá s rostoucím podílem vody. Pro hnojení je u skotu doporučován obsah sušiny kolem 7,6 % (v praxi i od 3 %), u prasat přibližně 7,3 %. Při skladování dochází k částečné detoxikaci (např. kyseliny močové), ale zároveň ke ztrátám organických látek a dusíku - během 1 měsíce až o 10 %. Kejda také obsahuje auxiny, biologicky aktivní látky ovlivňující růst rostlin.

Před aplikací je nutné kejdu homogenizovat, protože se v nádržích usazují těžší částice u dna a na hladině se může vytvořit tzv. koláč, který sice brání úniku živin, ale ztěžuje rovnoměrnou aplikaci. Homogenizací se zajišťuje rovnoměrné rozdělení organických látek a živin, zejména fosforu. Kejdu lze také separovat na kapalný a tuhý podíl. Tuhá frakce může být kompostována, sušena nebo přímo využita k hnojení; kapalná frakce slouží k přímému hnojení nebo dalšímu zpracování.

Aplikace kejdy musí probíhat v souladu se zásadami správné zemědělské praxe, aby se minimalizovaly ztráty živin a maximalizoval jejich účinek. Je třeba ji provádět tehdy, kdy mohou rostliny živiny okamžitě využít, a vždy dbát na omezení emisí amoniaku - nejlépe pomocí vhodné aplikační techniky nebo rychlým zapravením do půdy. Aplikace je zakázána, pokud je půda přesycena vodou, zmrzlá nebo pokrytá sněhem. Současně je nutné sledovat bilanci organické hmoty v půdě. Pokud zůstává negativní i po aplikaci kejdy, je vhodné ji doplnit zeleným hnojením nebo zapravením slámy. U plodin citlivých na obsah dusičnanů (NO₃^⁻) je třeba provádět pravidelné kontroly a případně upravit dávky kejdy. Kukuřice reaguje na hnojení kejdou velmi pozitivně. Doporučené dávky jsou: 60–80 t/ha kejdy skotu, 50–60 t/ha kejdy prasat a 20–25 t/ha drůbeží kejdy.

Volba termínu aplikace závisí na půdních podmínkách. Na středních a těžkých půdách je vhodná podzimní aplikace (často společně se zapravením slámy), zatímco na lehčích půdách se doporučuje jarní aplikace, která může zajistit vyšší účinnost. Kejda patří mezi hnojiva s velmi proměnlivým složením, což výrazně ovlivňuje její účinnost i výnos a výživu plodin.

Polní pokus

Polní pokusy byly realizovány na pozemcích Školního zemědělského podniku Nový Jičín Veterinární univerzity Brno. Podnik se nachází v Moravskoslezském kraji a hospodaří především v okrese Nový Jičín. Na pokusném pozemku se vyskytuje půdní typ pseudoglej, nacházející se na částečné nebo absolutní rovině se všestrannou expozicí a celkovým obsahem skeletu do 10 %. Jedná se o půdy hluboké. Pozemek se nachází v mírně teplé oblasti, přecházející do teplého a vlhkého klimatického regionu. Na základě bodové výnosnosti (56) je tento pozemek hodnocen jako málo produkční.

Na podzim roku 2021 po sklizni předplodiny (ozimé pšenice) byla provedena mělká podmítka do hloubky 8 cm a hluboká podzimní orba do hloubky 25 cm bez následného ošetření, během níž došlo k zapravení vzešlých plevelů a posklizňových zbytků. Na jaře proběhla aplikace zmíněných organických hnojiv a jejich zapravení do půdy. Před setím kukuřice byla provedena příprava půdy do hloubky 8 cm pomocí kombinovaného kypřiče a následně proběhlo setí přesným secím strojem Väderstad Tempo.

Na jaře v roce 2022 byly založeny pokusy s jednotlivými variantami hnojení. Byly připraveny následující varianty:

• hnojení chlévským hnojem skotu: aplikace vyzrálého hnoje skotu v dávce 50 t/ha,
• hnojení kejdou: aplikace kejdu skotu v dávce 50 m³/ha,
• hnojení digestátem: aplikace digestátu ze zemědělské bioplynové stanice, rovněž v dávce 50 m³/ha,
• bez hnojení organickými hnojivy: kontrolní (srovnávací) varianta, u které nebylo použito žádné organické hnojivo.

Tuhá hnojiva (hnůj) byla na pozemek aplikována ve 2. polovině března pomocí rozmetadel tuhých statkových hnojiv. Bezprostředně po aplikaci následovalo jejich zapravení talířovým podmítačem Horsch Joker. Kapalná hnojiva (digestát, kejda) byla aplikována samojízdným aplikátorem Holmer Terra Variant 600 Eco ve spojení s neseným kotoučovým podmítačem Amazone Catros.

Hodnocení zaplevelení bylo provedeno před aplikací herbicidů na přesně vymezené ploše 1 m². U každé pokusné varianty bylo vybráno 15 míst, na nichž byly zaznamenány všechny plevelné druhy včetně jejich početnosti a botanického určení, které se na daných plochách vyskytovaly.

Hnojení a plevele

Během hodnocení polního pokusu bylo v porostech kukuřice zaznamenáno celkem 30 druhů plevelů. Graf 1 vyjadřuje vztah mezi jejich počtem a jednotlivými variantami hnojení organickými hnojivy. Zastoupení konkrétních plevelných druhů na variantách s aplikací chlévského hnoje, s aplikací kejdy, s aplikací digestátu a kontrolní variantě bez hnojení je dále znázorněno samostatně v grafu 2.

Ze získaných výsledků je patrné, že všechna použitá organická hnojiva vedla ke zvýšení počtu plevelů v porostech kukuřice. Organická hnojiva tak představují potenciální zdroj zaplevelení. Nárůst zaplevelení lze vysvětlit především dvěma hlavními příčinami. První z nich souvisí se změnou obsahu živin a dalších látek v půdě po aplikaci hnojiv. Živiny v půdě mohou klíčení semen plevelů buď stimulovat nebo naopak inhibovat v závislosti na jejich koncentraci a druhu. Z výsledků vyplývá, že aplikace organických hnojiv stimuluje klíčení především nitrofilních druhů, jako jsou merlík bílý a ježatka kuří noha. Přesto nedochází k zásadní proměně druhového složení plevelného spektra.

Druhou příčinou zvýšené zaplevelenosti je přítomnost plodů a semen plevelů přímo v organických hnojivech. Ta se do hnojiv mohou dostat jako součást krmiva (především u přežvýkavců a koní), podestýlky nebo biomasy určené pro energetické využití. K obohacování organických hnojiv semeny plevelů může docházet i během procesu zrání a skladování, což je zvláště významné u chlévského hnoje. Dodání živin do půdy navíc nejen stimuluje hustotu zaplevelení, ale může také přispívat k zavlékání nových druhů. Příkladem je laskavec ohnutý, který se vyskytoval především u varianty s chlévským hnojem. Lze tedy předpokládat, že byl na pozemek zavlečen právě tímto hnojivem.

Změny v obsahu živin v půdě mohou zvýhodňovat druhy plevelů s vysokým konkurenčním potenciálem, a to nejen vůči pěstované plodině, ale i vůči ostatním plevelným druhům. V našem pokusu byl takovým dominantním druhem ježatka kuří noha. Klíčovým faktorem, který ovlivňuje její výskyt, je zejména dostupnost dusíku. Chceme-li omezit využívání dusíku plevely, je nezbytné organická hnojiva rovnoměrně zapravovat do půdy a zároveň podporovat konkurenceschopnost pěstovaných plodin.

Graf 1: Vliv variant hnojení na průměrný počet plevelů podle skupin

Graf 2: Druhové zastoupení plevelů při různých způsobech hnojení

Závěr

Organická hnojiva přinášejí řadu nesporně pozitivních účinků, zejména pokud jde o zlepšení půdních vlastností a výživu rostlin. Zároveň však mohou představovat riziko v podobě zvýšeného zaplevelení. Nejvyšší intenzita zaplevelení byla zaznamenána u varianty hnojené chlévským hnojem, následovala varianta s digestátem a kejdou. Nejnižší zaplevelení se vyskytovalo u kontrolní varianty bez aplikace organických hnojiv.

Z hlediska zaplevelení hraje u všech sledovaných typů hnojiv významnou roli nejen jejich chemické složení, ale také způsob produkce, délka a průběh zrání a podmínky skladování. Tyto faktory zásadním způsobem ovlivňují výskyt a životaschopnost semen plevelů v hnojivech.

Aplikací organických hnojiv vytváříme příznivější podmínky nejen pro růst pěstovaných plodin, ale i pro rozvoj plevelných druhů. Zvýšený obsah živin v půdě stimuluje klíčení plevelů z půdní semenné banky, a proto je třeba počítat s vyšší intenzitou zaplevelení a přizpůsobit tomu i další agrotechnická opatření.

Obr. 1: Porost kukuřice

Obr. 2: Pozdně jarní plevel ježatka kuří noha

Obr. 3: Pozdně jarní plevel merlík bílý

Obr. 4: Vytrvalý plevel pcháč oset

Obr. 5: Pcháč oset v porostu kukuřice

Obr. 6: Vytrvalý plevel svlačec rolní

Obr. 7: Klíční rostlina svlačce rolního

Obr. 8: Pozdně jarní plevel laskavec ohnutý

Obr. 9: Časně jarní plevel hořčice rolní

Obr. 10: Přezimující (ozimý) plevel penízek rolní

Ing. Jan Winkler, Ph.D.^1,2, Ing. Jakub Robenek¹, Ing. Igor Děkanovský^3
1Mendelova univerzita v Brně, ²Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego ve Varšavě, ³Fakultní nemocnice Brno