Reakce ozimé řepky na hnojení

12. 10. 2024 Ing. Jindřich Černý, Ph.D. a kol. Hnojení Zobrazeno 2382x

Ozimá řepka je plodina náročná na živiny, avšak ne vždy je naplněno očekávání dobrého výnosu při dobré úrovni hnojení nebo zásobě živin v půdě. Vliv na výnos má totiž mnoho faktorů. Mohou však být některé živiny pro ozimou řepku skutečně limitující? A je možné některými postupy před výsevem řepky či během podzimního období přispět k předpokladu dosažení vyššího výnosu?

Nároky řepky na živiny

Výnosový potenciál ozimé řepky v polních podmínkách se v posledních letech dostává nad 5 t/ha. To potvrzují výsledky mnoha pokusů, ve kterých jsou dosahovány výnosy 5–7 t/ha. I v „běžné“ zemědělské praxi vykazují některé zemědělské podniky výnosy nad 5 t/ha. Většinou je však zatím za úspěšnou považována sklizeň alespoň na úrovni 4 t/ha. V průměru České republiky jsme se však tomuto výnosu za posledních 10 let přiblížili pouze v roce 2014. Ostatní roky není dosahováno ani 3,5 t/ha (graf 1).

Výnosový potenciál je ve značné míře ovlivněn genetickými vlastnostmi odrůdy, resp. výběrem vhodné odrůdy pro dané podmínky prostředí. Na tuto skutečnost se někdy zapomíná, ale s ohledem na rychlou obměnu odrůd řepky lze jen obtížněji ověřit, ve kterých podmínkách je určitý genotyp skutečně úspěšný. Obvykle jsou odrůdy ve zkouškách hodnoceny ve dvou úrovních agrotechniky, ale méně často jsou zohledňovány jiné půdní podmínky. Problematika výběru odrůd je častěji více spojována se šlechtěním (genetikou), než s výživou rostlin.

Obě vědní disciplíny však spolu úzce souvisí, neboť šlechtění nových odrůd je v posledních letech hodně zaměřeno na zvýšení efektivity využití dusíku. V této souvislosti je však důležité upozornit na skutečnost, že přeměny živin v půdě, a zejména dusíku, jsou také značně ovlivněny půdními podmínkami, agrotechnickými zásahy, obsahem či poměrem jiných živin. To jsou již parametry, které jsou úzce spojeny s „agrochemií“ a výživou rostlin. Pochopitelně další přeměny a využitelnost dusíku (a dalších živin) je také spojena s průběhem počasí, zejména teplotou, množstvím a rozložením srážek apod.

Na druhou stranu, různých pokusů s výživou a hnojením řepky je celá řada. I tak ale není jednoduché se v dané problematice orientovat. Určitou nevýhodou ozimé řepky je totiž poměrně „dlouhé“ období od založení porostů (obvykle v srpnu), přes podzimní/zimní vegetaci se značným nárůstem nadzemní i podzemní části rostlin (oproti jiným ozimům), období intenzivního příjmu živin během dlouživého růstu, kvetení, tvorby větví a šešulí až do období zrání a sklizně. Nesmíme opomenout specifika ozimé řepky, jakým je například zimní opad poškozených/omrzlých listů a zejména opad listů po kvetení řepky. S tím jsou spojeny změny v translokaci živin a jejich znovuvyužití při tvorbě generativních orgánů.

Postupy ve výživě a hnojení ozimé řepky by měly také reagovat na současné změny průběhu počasí, zejména z pohledu přístupnosti živin pro rostliny a jejich doplnění před založením porostu nebo v průběhu vegetace.

Z pohledu vlivu hnojení na výnos ozimé řepky v mnoha pokusech dominují dva „podzimní“ agrotechnické zásahy, které mají na výnos řepky nejvyšší vliv, a to vápnění a hnojení stájovými hnojivy.

Graf 1: Průměrný výnos semen ozimé řepky v ČR v posledních 11 letech (sestupně); zdroj dat ČSÚ

Vliv pH a vápníku v souvislostech

Ve vztahu k výnosu ozimé řepky obvykle vykazuje těsný vztah hodnota pH půdy, resp. obsah vápníku v půdě. Přestože se v publikacích obecně uvádí, že řepka může být pěstována v celkem širokém rozpětí hodnot pH (od půd kyselých s pH pod 5,5 až po půdy alkalické s hodnotami pH nad 7,5), je v mnoha výsledcích dokumentováno dosahování nejvyšších výnosů řepky při slabě kyselém až neutrálním pH, avšak při dostatečném obsahu Ca v půdě. V našich podmínkách (výsledky dle AZZP s využitím vyluhovadla Mehlich 3) by měl obsah vápníku skutečně dosahovat tzv. dobré úrovně zásobenosti (tab. 1).

Vyšší obsahy vápníku (tj. obsah vysoký a velmi vysoký) přímo řepce nevadí, ale na těchto půdách je obvykle vyšší pH a klesá dostupnost jiných prvků, zejména většiny mikroprvků a také fosforu či hořčíku.

Na tuto skutečnost by nemělo být zapomínáno při využití mimokořenové výživy během vegetace. Pro ozimou řepku je důležité hnojení zejména manganem a bórem. Nesmí nás ani zmást obvykle dobrý obsah bóru v půdě při vyšším pH. Bór se skutečně při vyšším pH dobře poutá na půdní částice (zejména ve formě boritanů, které umí Mehlich 3 uvolnit), ale u této formy bóru je při vyšším pH nízká mobilita v půdním roztoku a malá přeměna na nejlépe přijatelnou formu pro kořeny, tj. do podoby nedisociované kyseliny borité (H₃BO₃).

Ozimá řepka patří z pohledu nároků na vápník k nejnáročnějším polním plodinám. Jeho celkový (biologický) odběr je vyšší než 100 kg/ha (často i více než 150 kg/ha). Na půdách s dobrým obsahem vápníku je ho na první pohled pro rostliny dostatek. Pokud je však omezen transport k vrcholovým orgánům může docházet i na alkalických půdách ke skrytým (latentním) nedostatkům. Ty způsobují například horší opylování, menší pevnost pletiv apod. K omezení transportu vápníku v rostlinách dochází vlivem zpomalení transpirace vody, zejména při suchu a horku, chladu či poškození rostlin škůdci (obr. 1) apod. Proto i na alkalických půdách může být za těchto podmínek během vegetace vhodné doplnění mobilního vápníku přes listy mimokořenovou výživou v listových hnojivech s účinnou složkou chloridu vápenatého nebo lépe dusičnanu vápenatého (roztoky CaN).

To jsme již „přeběhli“ do jarní vegetace. Pojďme se vrátit opět do období před setím. Nejnižší výnosy obvykle řepka dosahuje na půdách s nižším pH. Touto problematikou se zabývá více studií, neboť kyselé půdy se často vyskytují v klimaticky příznivých podmínkách pro pěstování řepky. Kromě těsného vztahu mezi nižší hodnotou pH a nízkým obsahem Ca v půdě (což se pak projevuje celkově nižším příjmem vápníku rostlinami), je v těchto půdách vyšší obsah iontů hliníku v půdním roztoku či na sorpčním komplexu. V půdách s pH nad 6 je koncentrace iontů hliníku v jednotkách mg/kg, při pH 5,5 to jsou již desítky mg/kg a při pH pod 4,5 obsah hliníku stoupá exponenciálně až na stovky mg/kg.

Ozimá řepka (obdobně jako i jiné brukvovité plodiny) se přitom vyznačuje poměrně nízkou tolerancí k vyšší koncentraci iontů hliníku (Al) v půdě. Značně omezován je růst kořenů, zejména aktivní zóny kořenového vlášení a tím se snižuje příjem vody a živin z půdy. K inhibici růstu kořenů dochází již při jejich koncentraci iontů Al kolem 20–50 mg/kg, tj. při pH kolem 5,5. Průkazně se také snižuje schopnost kořenů vylučovat exsudáty a jimi příznivě ovlivňovat podmínky v rhizosféře (např. pro mikrobiální aktivitu, mineralizaci a uvolňování dusíku, rozpustnost fosforu apod.).

Z výsledků studií vyplývá, že limitní hodnota pH je pro řepku většinou uváděna již okolo 5,8. Při poklesu pH pod tuto hodnotu je častěji uváděn pokles výnosu. To bývá spojeno i s jinými vzájemnými vztahy, zejména malou přístupností fosforu, hořčíku, síry, špatnou půdní strukturou, horší efektivitou využití dusíku a apod.

Vápnění před výsevem řepky nebo péče o pH půdy v průběhu celého osevního postupu je proto jedním z „hnojařských“ zásahů, na který bude ozimá řepka nejlépe reagovat.

Tab. 1: Kategorie obsahu Ca ve výluhu Mehlich 3 (AZZP)

Obr. 1: Omezení transportu vápníku v rostlinách vlivem zpomalení transpirace vody

Méně průkazný vliv hnojení (obsahu) draslíku a fosforu

Většina pokusů a studií potvrzuje, že vztah mezi obsahem draslíku v půdě, resp. hnojením draslíkem a výnosem ozimé řepky je dosahována jen velmi slabá závislost, a to i přes celkem vysokou potřebu draslíku během vegetace (150–250 kg/ha). Prokázán byl pouze vliv na zvýšení/udržení výnosu z důvodu (spolu) působení draslíku na zvýšení odolnosti proti nízkým teplotám, resp. zvýšení mrazuvzdornosti rostlin. V posledních letech se však díky teplým zimám riziko mrazového poškození rostlin snižuje, a proto se vliv draslíku výrazněji neprojevuje.

Nepřímé působení draslíku na tvorbu výnosu je spojováno s jeho fyziologickými funkcemi v rostlinách, především vlivem na transport asimilátů, hospodaření s vodou, dlouživý růst i zvýšenou odolnost proti houbovým chorobám. Těsná korelace mezi obsahem extrahovatelného draslíku v půdě (např. Mehlich 3 či podobnými roztoky) není zjišťována i z důvodů, že skutečná dostupnost draslíku pro rostliny je ovlivňována také sorpční schopností půd, resp. podílem draslíku, který se uvolní do půdního roztoku a rychlostí přísunu draslíku půdním roztokem ke kořenům v období jeho nejintenzivnějšího příjmu (tj. zejména během dlouživého růstu a kvetení). Rychlost přísunu draslíku je úzce spojena s pohybem půdního roztoku ke kořenům (tzv. hmotovým tokem) a je tedy úzce provázána s obsahem vody v půdě a podmínkami pro transpiraci vody rostlinami.

Ozimá řepka může celkem dobře také přijímat draslík z hlubších vrstev půdy, proto korelace mezi obsahem draslíku „pouze“ v ornici, výživným stavem rostlin a výnosem jsou poměrně slabé.

Téměř jednoznačně se však studie, polní pokusy i hodnocení v zemědělských podnicích shodují na skutečnosti, že k poklesu výnosu řepky dochází na půdách s nízkou úrovní zásoby draslíku v půdě (do 130–150 mg/kg „Mehlich 3“). Většinou se jedná o půdy s malou sorpční schopností a promyvným podorničím. Kde není draslík zadržován.

Obdobně jako v případě draslíku má na výnos ozimé řepky nespecifický vliv působení fosforu. Této živiny potřebuje řepka do 30 kg/ha, což je mnohem méně než dusíku, draslíku, vápníku či síry.

Řepka má celkem dobrou schopnost přijímat fosfor z půdy, pokud je dobře založený kořen a nedošlo k jeho poškození. Jelikož je příjem fosforu rovnoměrně rozložen během vegetace a má také dobrou mobilitu v pletivech rostlin, hnojení fosforem či jeho rozdílné obsahy v půdě se neprojevují na tvorbě výnosu. Z mnoha studií vyplývá, že vliv nedostatku P na výnos se projevuje až při poklesu obsahu pod 30 mg/kg (Mehlich 3). Pouze při nepříznivých podmínkách (např. nevhodném pH, poškození a omezeném růstu kořenů, suchu aj.) se fosfor může stát limitující živinou již při obsahu pod 50 mg/kg, tj. v kategorii „nízký obsah“ (dle AZZP).

U fosforu bychom neměli zapomenout na jeho bilanci, neboť je z pole nejvíce odvážen v generativních částech rostlin, tj. semenech (až přes 80 % z celkového odběru rostlinami). Zde je proto důležitá potřeba navracet/doplňovat fosfor do půdy v rámci osevního postupu. Nemusí to být jenom hnojení před řepku, jelikož poznatky o přeměnách fosforu dokumentují rychlou a pevnou vazbu jeho přijatelných forem na minerální podíl půdy. Proto je „nově“ doporučována aplikace minerálních hnojiv s fosforem co nejblíže k vegetaci dané plodiny, resp. k období hlavního odběru během nejvyššího nárůstu biomasy. To je však obtížné u ozimé řepky, která je vysévána již v letním období a hlavní odběr fosforu nastává až v dubnu a květnu.

Vědecké poznatky zároveň potvrzují obecně nízkou mobilitu přijatelných forem fosforu v půdách a potřebu zapravení hnojiv do půdního profilu. Přihnojení řepky na povrch půdy v období jarní vegetace hnojivy s fosforem je málo účinné a značně je ovlivněno dalšími faktory (hloubkou založení aktivní zóny kořenů, vlhkostí půdy, pH aj.). Jako nejúčinnější je zatím stále dokumentována lokální aplikace hnojiv s fosforem do půdy v blízkosti kořenů (hnojení pod patu a zonální aplikace), a to i z důvodu, že řepka nemá arbuskulární mykorhizu, která může zvyšovat využití fosforu z oblasti mimo rhizosféru. Některá hnojiva mohou díky svým povrchovým obalům, nebo komponentům hnojiv zpomalit uvolňování fosforu a jeho iontovou nebo chemickou vazbu v půdě, ale z důvodu celkem dlouhého období mezi aplikací hnojiva před/při setí a hlavním odběrem fosforu neočekávejme „zázraky“.

Hnojení stájovými a organickými hnojivy

V úvodu příspěvku bylo uvedeno, že hnojení stájovými hnojivy patří k agrotechnickým zásahům, které výnos ozimé řepky prokazatelněji zvyšují. Obdobně jako v případě vápnění, (resp. obecně vlivu pH) je působení stájových hnojiv (hnoje, kejdy) a digestátů komplexnější. Hnojivy dodáváme dusík a jiné živiny, zejména draslík, fosfor, mikroprvky, organické látky. Přestože působení draslíku a fosforu „samostatně“ (z půdy či minerálních hnojiv) má na výnos malý vliv, spolupůsobení s dusíkem a dalšími živinami ze stájových hnojiv má pravděpodobně větší efekt. V případě fosforu se může především jednat o jeho postupné uvolňování z organických vazeb, čímž je omezena jeho vazba na minerální podíl půdy. Příznivě také působí dodané složky primární organické hmoty na činnost mikroorganismů. Často je také potvrzen nižší výskyt některých původců chorob, ale vliv má v tomto případě spíše rotace plodin, resp. časový odstup řepky (brukvovitých) v osevním postupu či řešení posklizňových zbytků a výdrolu.

S ohledem na změny v průběhu počasí je důležité efektivněji hospodařit s dusíkem z uvedených hnojiv. Podzimní měsíce jsou mnohem teplejší, a proto při hnojení kejdou a digestáty bychom neměli vynechat přídavek inhibitoru nitrifikace, aby byla zpomalena přeměna převažujícího amonného dusíku na pohyblivé a vyplavitelné nitráty. Teoreticky je také vhodnější aplikovat menší dávku hnojiv (odpovídající maximálně podzimní a zimní potřebě dusíku řepkou, tj. do 60 kg/ha) a pokrýt hnojením větší plochu. Prakticky to však záleží na dostupnosti/ sjízdnosti pozemku a vzdálenosti od jímek s hnojivy.

U ozimé řepky je také prokázáno, že při hnojení stájovými hnojivy (zejména hnojem) či kompostem má velký význam věnovat se lokálně problematickým místům, mezi které patří např. erodované části svahů (obr. 2). V těchto místech často řepka vzchází pomalu, nerovnoměrně, etapovitě, méně se vytvářejí kořeny, rostliny tvoří slabší biomasu a hůře konkurují plevelům. Tato místa pak snižují průměrný výnos celého pozemku (půdního bloku). To je i jeden z důvodů, proč jsou v polních pokusech dosahovány vyšší výnosy, neboť na problematických částech pozemků obvykle nejsou pokusy zakládány.

Obr. 2: Problematická místa půdních bloků, na která je důležité zaměřit pozornost před pěstováním ozimé řepky

Hnojení dusíkem

Samotné hnojení dusíkem (v minerálních hnojivech) je na zváženou. V posledních letech jsme obvykle doporučovali hnojit maximálně 30 kg/ha, a to spíše až formou podzimního přihnojení, s ohledem na průběh počasí a vývoj porostů. Ozimá řepka, pokud dobře vzejde a nebude výrazněji poškozena škůdci, dokáže velmi dobře využívat dusík dostupný v půdě, tj. „reziduální“ minerální dusík po předplodinách, dusík uvolňovaný z rozkladu posklizňových zbytků předplodin, mineralizace půdní organické hmoty, případně vstupů ze stájových a organických hnojiv. Výše zmíněné teplé podzimní podmínky využitelnosti dusíku spíše „nahrávají“.

Pochopitelně nejpřesnější údaje o obsahu minerálních forem dusíku nám poskytnou rozbory půd na „N_min“ (např. před setím/hnojením), ale nesmíme zapomenout, že údaje uvádí pouze aktuální obsahy minerálních forem dusíku, nikoliv mineralizační potenciál půdy. Tento si můžeme orientačně dopočítat, například na základě bilance jeho vstupů a výstupů v posledním roce.

Pochopitelně do skutečné bilance dusíku také zasahují podmínky jeho přeměn v půdě a případných ztrát, které souvisejí s průběhem počasí v daném roce.

Ten letošní rok se na mnoha stanovištích zatím „moc nevydařil“ V dubnu bylo častěji sucho, čím se snižovaly podmínky pro příjem dusíku ozimými plodinami. Na přelomu května a června naopak přicházely intenzivní srážky, které mohly přispět k posunu dusíku do hlubších vrstev půdy. Pokud se rozhodnete pro rozbory na minerální dusík, doporučujeme z tohoto důvodu zanalyzovat i „podorničí“. I z hlubších vrstev umí řepka již na podzim dusík dobře využívat.

Pokud jste přesvědčeni, že chcete „raději“ hnojit před/při výsevu, jsou nejefektivnější nižší dávky lokálně aplikovaných hnojiv (např. pod patu, do řádků apod.), nejlépe jako vícesložková (NP, NPS, NPMgS apod.).

Pro podzimní období určitě dodejte řepce také síru, a to v dávce 8–10 kg/ha (čisté síry), tj. 24–30 kg SO₃/ha, resp. 32–40 kg SO₄/ha). Větší potřeba této živiny bude až na jaře, ale při vyšší dávce na podzim přes zimu v půdě nevydrží a snadno se může vyplavit.

Závěr

Hnojení ozimé řepky před setím nemusí mít sice přímý dopad na zvýšení výnosu, ale může k němu alespoň částečně přispět. Důležité je zohlednit půdní podmínky daného stanoviště, bilanci živin, případně průběh počasí. Je také důležité využívat nové poznatky specifického působení nových hnojiv, možností aplikační techniky či potenciálu šlechtění nových odrůd.

Použitá literatura je k dispozici u autorů.

Tento příspěvek byl připraven s využitím poznatků získaných při řešení Specifického výzkumu „S projekt“ MŠMT ČR - GA FAPPZ.

Ing. Jindřich Černý, Ph.D., Prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr. h. c., Ing. et Ing. Simona Procházková, Ing. Ondřej Sedlář, Ph.D., Doc. Ing. Martin Kulhánek, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze