Zásoba dusíku v půdě a přihnojení řepky během podzimního růstu

30. 01. 2021 Ing. Pavel Růžek, CSc. a kol. Hnojení Zobrazeno 1714x

Na rozdíl od předcházejících dvou sušších let je v letošním roce po předplodinách ozimé řepky většinou nižší zásoba minerálního dusíku v půdě vzhledem k častějším srážkám (květen, červen) po aplikaci hnojiv a lepšímu využití N rostlinami.

Kromě vyšších výnosů zrna obilnin bylo také větší množství slámy, po jejímž zapravení může docházet k dalšímu snížení obsahu N_min v půdě za podmínek vhodných pro její rozklad. Proto je třeba v letošním roce věnovat větší pozornost výživnému stavu porostů řepky, žloutnutí spodních listů, případně pozdějšímu fialovému zabarvení a tyto porosty na konci září až v říjnu přihnojit dusíkem. Podzimní přihnojení stabilizuje výnosy semen řepky, a to zejména při stále častějších jarních přísušcích.

Vliv zpracování půdy na uvolňování živin z půdní zásoby

Čím hlouběji a intenzivněji půdu před setím řepky kypříme (orba, podrývání apod.) a provzdušňujeme, tím více zpravidla podporujeme mineralizaci dusíku a dalších živin z organických látek v půdě, které jsou následně k dispozici rostlinám. Proto při dostatku srážek řepka i jiné polní plodiny po intenzivnějším zpracování půdy většinou v podzimním období lépe rostou a přijímají více živin zpřístupněných z půdní zásoby. Přitom si neuvědomujeme, že je to na úkor organických látek v půdě, kterých bychom pak měli více vracet do půdy v kvalitních statkových a organických hnojivech. Mezi tato hnojiva patří i řepková sláma (proto při krácení porostů postupovat s rozumem), dále kompost, hnůj, separát, zelené hnojení apod.

Na grafu 1 jsou znázorněny rozdíly v tvorbě nitrátů v půdě a v emisích CO₂ související s rozkladem organických látek v půdě zjištěné 3–4 dny po hlubší (10–12 cm) a mělčí (5–6 cm) podmítce a po mulčování (vše provedeno 7. 8. 2020). Obdobně jako v předcházejících letech byla po hlubší podmítce se zapravením větší části posklizňových zbytků zjištěna nejnižší vlhkost půdy a nejvyšší teplota v hloubce 5 cm, která byla v horkých dnech vyšší až o 5 °C než u mělké podmítky a až o 7 °C než u mulče. Mineralizaci organických látek podporuje kromě provzdušnění půdy a vyšších teplot také střídání suššího a vlhčího počasí a teplé noci.

Na vyrovnané vzcházení řepky a její podzimní růst má kromě výživy rostlin významný vliv dostatek vody v půdě, což ovlivňujeme mimo jiné její zpracováním. Na grafu 2 je zachycena vlhkost půdy v povrchové vrstvě před setím řepky po orbě a minimalizaci (podmítka radličkami do 10–12 cm). Na zadržení vody v půdě po orbě nebo hlubokém kypření dláty má pozitivní vliv válení nebo pěchování povrchu půdy, které také omezuje oxidaci organických látek (obr. 1).

Graf 1: Obsah nitrátů v půdě a emise CO2 po různém zpracování půdy (Ruzyně, 2020)

Graf 2: Vlhkost půdy do hloubky 12 cm po různém zpracování (Ruzyně 2020)

Obr. 1: Orba s půdními pěchy

Přihnojení řepky dusíkem během podzimního růstu

Pro přihnojení řepky na podporu podzimního růstu je nutné, aby se dusík z hnojiva po srážkách dostal co nejdříve ke kořenům rostlin a nezůstával na povrchu půdy. Tento požadavek splňuje nitrátová forma N a nepřeměněná močovina, které se dobře pohybují v půdě. Naopak nejsou vhodná hnojiva s amonnou formou dusíku nebo s inhibitory nitrifikace s pomalejším působením dusíku.

Při přihnojení slabých porostů řepky v průběhu září jsou vhodná hnojiva s ledkovou formou dusíku (LAD, LAV apod.) v dávce 30–40 kg N/ha. Ostatní porosty v případě potřeby je vhodnější přihnojit až během měsíce října. Nejdříve hnojíme porosty, u nichž začínají žloutnout spodní listy. Pro přihnojení v říjnu se doporučuje použití močoviny před deštěm (do 2 dnů) nebo močoviny s inhibitorem ureázy (např. Urea^stabil ) při nejistých srážkách. Přitom je třeba, aby se nerozložená močovina dostala po srážkách ke kořenům rostlin. V dosud prohřáté půdě močovina rychle hydrolyzuje na amonnou formu dusíku, která je před zimou velmi dobrým zdrojem N pro rostliny (kromě velmi slabých porostů, popř. poškozených herbicidy), u kterých mimo jiné podporuje růst kořenů a sílu kořenového krčku. Část nepřijatého amonného dusíku zpravidla zůstane v okolí kořenů pro jarní regeneraci rostlin, kdy může být tato forma N u dobře přezimujících porostů přijímána již při nižších teplotách půdy.

Například v letošním roce porosty řepky přihnojené na podzim měly rychlejší start do jarní vegetace, než začal působit dusík z regeneračního hnojení, a lépe odolávaly pozdějšímu suchu v měsíci dubnu (obr. 2). Pro přihnojení je dostačující dávka 30–40 kg N/ha, která musí spolu s termínem aplikace odpovídat platným legislativním předpisům pro danou oblast. Největší efekt přihnojení je u slabších až středních řidších porostů řepky při následujícím pozdějším nástupu jara s nedostatkem srážek (např. 2018).

Obr. 2 : Porost řepky (vlevo bez přihnojení, vpravo přihnojeno 20. října 30 kg N v Urea^stabil)

Využití různých forem dusíku rostlinami

V maloparcelkovém polním pokusu s řepkou ozimou přihnojenou v říjnu různými dusíkatými hnojivy (dávka 40 kg N/ha, Lukavec u Pacova) značenými izotopem ¹⁵N na povrch půdy jsme zjistili rozdíly ve využití N rostlinami. Na grafu 3 je znázorněno využití různých forem dusíku z aplikovaných hnojiv: dusičnan amonný (DA) - značena nitrátová forma - N, síran amonný - značena amonná forma - A, močovina s inhibitorem ureázy (MOu). Obdobně jako v minulých letech byla nejrychleji přijímána rostlinami nitrátová forma N (66 %), následuje dusík z močoviny s inhibitorem ureázy (48 %) a nejpomaleji byla přijímána v půdě málo pohyblivá amonná forma N (34 %), která zůstává delší dobu na povrchu půdy a ke kořenům rostlin se dostává až později zpravidla ve formě nitrátů. V sušších letech klesá využití amonného dusíku na půdách s dobrou sorpční schopností (např. hnědozem v Ruzyni) často pod 10 %. Proto se v podzimním období nedoporučuje přihnojovat řepku na většině našich půd hnojivy s převažující amonnou formou dusíku nebo s inhibitory nitrifikace.

Graf 3: Využití různých forem N z podzimní dávky hnojiv rostlinami řepky (Lukavec 2019)

Shrnutí výsledků a doporučení pro praxi

• Přihnojení řepky v průběhu podzimního růstu přispívá ke stabilizaci výnosů semen.
• Na rozdíl od předcházejících dvou sušších let je v letošním roce po obilných předplodinách ozimé řepky nižší zásoba minerálního dusíku v půdě vzhledem k lepšímu využití N z hnojiv rostlinami po srážkách v květnu a v červnu.
• Větší množství dusíku bude spotřebováno také na podporu rozkladu slámy (vyšší výnosy) při jejím zapravení do půdy.
• V oblastech s častými jarními přísušky na nepromyvných půdách přihnojíme během října nepřerostlé porosty řepky i bez příznaků nedostatku dusíku.
• Pro přihnojení slabých porostů během měsíce září jsou vhodné ledky, při pozdějším hnojení v říjnu močovina před deštěm nebo při nejistých srážkách močovina s inhibitorem ureázy (např. UREA^stabil).
• Pro podzimní přihnojení řepky nejsou na většině našich půd vhodná dusíkatá hnojiva s amonnou formou N a s inhibitory nitrifikace (amonná forma zůstává na povrchu půdy).
• Doporučená dávka k přihnojení řepky je 30–40 kg N/ha, při zapravení slámy a podpoře jejího rozkladu 60 kg N/ha.
• Čím více hnojíme N a podpoříme podzimní růst rostlin, tím větší pozornost musíme věnovat také dalším živinám (S, Mg, B a další), a to zejména na začátku jarního intenzivního růstu.

Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory České technologické platformy pro zemědělství při MZe ČR s využitím výsledků projektu RO0418.

Ing. Pavel Růžek, CSc.; Ing. Helena Kusá, Ph.D., Ing. Radek Vavera, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně