Povrchová aplikace stabilního kompostu na půdu bez zapravení jako návrat k přirozenému postupu a prostředku regenerace půd

31. 12. 2025 Ing. Petr Dvořák, Ph.D. a kol. Výživa a stimulace Zobrazeno 499x

Technologie se mění rychle, ale ochota měnit naše zaběhané postupy je často velmi pomalá. Kompost je vhodným prostředkem jak pro rychlou, tak i postupnou regeneraci a udržování půdní úrodnosti. Změna v systému zpracování půdy či pěstování často přichází jako následek špatného či nevyhovujícího stavu půdy a prostředí. Řada z vás se velmi často potýká se špatnými fyzikálními vlastnostmi půdy, sníženým obsahem vzduchu, utužením půdy či pomalejší mineralizací a nízkou biologickou aktivitou půd. Tyto negativní faktory se pak v kombinaci s dalšími často propisují do výsledné produkce, jak z pohledu její výše, tak i kvality. Tyto projevy a problémy jsou často individuálního a lokálního charakteru, a proto pro ně nelze doporučit ani jednoduché univerzální řešení.

Aplikace stabilního kompostu během vegetace do porostu obilnin

Kompost a jeho úloha

Nejpravděpodobnější výhodou aplikace kompostu je zvýšení obsahu organické hmoty v půdě. Ten se u většiny našich půd pohybuje od 2 % do 4 %, přičemž organická hmota nemá pouze zadržovat živiny a vodu. Kompost je zdrojem nejen hlavních živin (dusíku, síry a fosforu), ale rovněž ovlivňuje přístupnost všech živin, ať jsou již dodávány do půdy jako hnojivo nebo mineralizací z matečného substrátu. Další klíčovou roli hraje organická hmota při formování a stabilizaci struktury půdy a její zpracovatelnosti, propustnosti pro vodu a odolnosti vůči erozi. Podporuje zdraví půdního ekosystému, stimuluje organismy, které zde mají své místo v koloběhu uhlíku a chrání rostliny před chorobami a dalšími patogeny rostlin.

Kompost má vysoký obsah organické hmoty, která je vysoce humifikována a její poměr C:N je obdobný jako u půdního humusu. Z tohoto důvodu má kompost vysokou hodnotu z hlediska reprodukce humusu (u středně těžkých půd v mírných klimatických podmínkách jsou střední dávky kompostu 6–7 t/ha v sušině/rok) obvykle dostačující pro udržení hladiny půdního humusu.

Kvalitní kompost a moderní rozmetadlo zajistí rovnoměrnou distribuci a stabilní aplikační dávku kompostu

Jedním z efektivních a přírodou ověřených postupů dodávky organické hmoty je výroba a použití kompostů. Ty jsou díky své povaze i ideálním startovacím prostředkem například pro cílenou změnu na počátku konverze na ekologické zemědělství či v rámci přechodného období k regenerativnímu zemědělství. Kvalitní kompost je spolu s cíleným a systematickým využíváním posklizňových zbytků a biomasy meziplodin také ideálním prostředkem pro podporu a rozvoj diverzity půdních mikroorganismů. Ty lze také v půdách nacházet často jen s nízkou aktivitou, i právě v důsledku nízkého obsahu organické hmoty a vzduchu.

Absenci půdního mikrobiomu (bakterií, a především mykorhizních hub) nelze podceňovat, neboť jeho úloha je nesporná a je nevyhnutelnou součástí každé zdravé půdy. Bakterie kromě zásadní a dobře známé úlohy fixace vzdušného dusíku mají řadu dalších, zatím ne moc doceňovaných vlastností, jako je mikrobiální rozklad semen plevelů či zárodků chorob nebo dokonce škůdců.

Každá změna systému je provázena problémy a je dobré vědět, které mohou nastat. V případě využití kompostů je třeba vždy apelovat na precizní výrobu a využívání kvalitních kompostů. Na to navazuje i navrhovaná a projednávaná změna v legislativě, která vychází z výzkumných závěrů projektu NAZV QK22020032 „Analýza a úpravy aplikačních schémat kompostů směřujících k posílení systému ochrany půdy v rámci stabilizace produkční schopnosti“. Tento ukončený projekt přináší první zjištění a z nich plynoucí doporučení jak na úpravy k vlastnímu procesu kompostování, tak i na výsledné kvalitativní požadavky kompostu. Akceptování těchto parametrů umožní oddělit a garantovat komposty, které jsou kvalitní, stabilní a vhodné pro aplikaci i bez zapravení. Tyto výsledky a závěry lze nalézt také v certifikované metodice „Zhodnocení vlivu povrchové aplikace stabilního kompostu jako mulče na půdní systém“, která je dostupná online.

Částečné samozapravení kompostu v kolejovém řádku - před sklizní jsou na povrchu patrné jen větší dřevité komponenty

Legislativní stav a navrhované změny

Oblast nakládání s odpady, jejich skládkování a třídění, včetně komunálních bioodpadů upravuje současná platná evropská legislativa - směrnice Rady (ES) č. 199/31 a nařízení Evropského parlamentu a Rady 2019/1009, kterým se dále stanovují pravidla pro dodání hnojivých výrobků EU na trh.

Toto evropské nařízení vyvolalo změnu i na národní úrovni, kdy původní zákon o hnojivech č. 156/1998 Sb. byl novelizován Zákonem č. 299/2021 Sb. Na to navazovala i Vyhláška č. 474/2000 Sb. a v neposlední řadě je tu Vyhláška č. 377/2013 Sb. o skladování a způsobu použití hnojiv.

Pro záměr využívat stabilní kompost pro aplikaci bez zapravení je nutné revidovat zmíněnou Vyhlášku č. 474/2000 Sb. o stanovení požadavků na hnojiva a Vyhlášku č. 377/2013 Sb. Předložený a projednávaný požadavek na úpravu legislativy týkající se kompostování a aplikace kompostu má tyto cíle:

1. Redefinici kvalitativních parametrů kompostu (soulad požadavků na parametry a kvalitu kompostu jako v ostatních zemích EU) s cílem navíc zajistit minimalizaci emisí skleníkových plynů jak při jeho výrobě, tak po aplikaci na pole.

2. Nastavení pravidel pro možnost aplikace kompostu bez zapravení, která bude odpovídat i novým požadavkům kvality na tyto „komposty bez zapravení“.

Současná platná legislativa kompost řadí mezi organická hnojiva se sušinou nad 13 % (toto zařazení se následně promítá i do dalších již výše uvedených legislativních požadavků Zákona o hnojivech a Zákona o odpadech). Návrhem se cílí na zpřesnění a na definici „kompostu bez zapravení“, jako hnojiva se specifickými vlastnostmi, které umožní jeho bezpečnou aplikaci bez zapravení. Tento „stabilní kompost bez zapravení“ prošel procesem kompostování, ve kterém je základním předpokladem stabilizace živin, organické hmoty a dalších parametrů uvedených v tabulce č. 1.

Tab. 1: Parametry a hodnoty pro definici stabilního organického hnojiva (kompost) bez zapravení

Parametry a hodnoty pro zajištění bezpečné povrchové aplikace kompostu bez zapravení

Projekt definoval dva nejdůležitější faktory:

• dodržet základní standardy procesu kompostování, který je podmíněn optimální surovinovou skladbou zakládky (poměr C:N 30:1, vlhkost 40–65 %, struktura 30–40 %) a dodržením aerobních a vlhkostních podmínek po celou dobu procesu až po aplikaci.
• splnit parametry stabilního a zralého kompostu, které spolu velmi úzce souvisí. Stabilita je používána více v souvislosti s možností materiálu se rozkládat, přeměňovat a uvolňovat zápachové látky (stabilita udává podíl již rozložené organické substance a výši aktivity mikroorganismů); zralost je více chápána v souvislosti s možnou fytotoxicitou (rostlinnou nesnášenlivostí kompostu).

Na základě změny těchto právních předpisů, bude možné specifikovat kompost jako typové hnojivo s jasnou definicí parametrů stability a zralosti, a v návaznosti na to upravit i možnosti aplikace (tj. kompost nezapravovat na orné půdě).

Jak již bylo uvedeno, výsledná kvalita kompostu vždy závisí na dodržení všech procesních kroků správné kompostářská praxe. Klíčová živina dusík je díky řízenému a kontrolovanému procesu vázána v organických formách, a tím chráněna proti ztrátám (emisím). Z celkového hlediska pak kompost představuje komplexní hnojivo s mikrobiálně řízeným uvolňováním živin.

Stabilní a zralý kompost pro povrchovou aplikaci

U kompostu jako stabilního organického hnojiva je důležité pochopit zralost kompostu, protože ta ovlivňuje jeho vhodnost pro různé aplikace. Zralý kompost vykazuje nižší stupeň fytotoxicity a vyšší stupeň biologické stability.

Stabilita

Je fáze rozkladu vstupní suroviny během kompostovacího procesu a míra stability určuje odolnost kompostu vůči dalšímu rozkladu. Je určována různými metodami (např. zbytkovou biologickou aktivitou) a definuje ukončení kompostovacího procesu. Naopak surovina, která není stabilní se stále rozkládá a dává vzniknout nepříjemným zápachům, emisím a může obsahovat organické fytotoxiny (vyhl. č. 273/2021, § 51, odst. 2 o podrobnostech nakládání s odpady).

Zralost

Je široké a subjektivní posouzení, které popisuje vhodnost kompostu pro určité použití (kategorizace kompostu) a deklaruje správnost kompostovacího procesu (dostatek kyslíku a vlhkosti pro mikrobiální aktivity po celou dobu procesu kompostování). Je vymezena dynamikou či poměrem dusíku, tj. množstvím minerálního, tedy okamžitě dostupného dusíku po aplikaci a množstvím organicky vázaného dusíku, který se dle podmínek uvolňuje postupně v dalších letech (tab. 2).

Tab. 2: Vlastnosti kompostu dle zralosti

Efekt u stabilního kompostu bez zapravení do půdy:

• snížení rizika eroze (vodní, větrné) a zároveň podpora klíčení semen,
• podpora výměny vzduchu a zároveň snižování ztrát vody vypařováním,
• zvýšení vodní retence - celoplošné zadržování vody v půdě,
• zvýšená vodní kapacita chrání úrodu v suchých klimatech - priorita před obsahem živin v kompostu,
• zlepšení struktury půdy - stability půdních agregátů,
• může být pomaleji rozkládán mikroorganismy - pomalejší mineralizace organické hmoty,
• tmavá barva kompostu (zabarvení způsobuje přítomnost humusových látek) podporuje zahřívání půdy na jaře - prodlužuje vegetační období,
• vysoký obsah humusu umožňuje obdělávání vlhké půdy, aniž by došlo k jejímu zhutňování,
• při dodržování ekonomických podmínek dojde ke snížení nákladů na aplikaci kompostu, počtu pojezdů (utužení půdy), zlepšení vlhkostních poměrů a dalších půdních vlastností.

Rizika povrchové aplikace kompostu:

• kvalita kompostu a logistické řešení jeho aplikace je jedním z kritických bodů, který rozhoduje o efektivitě celého procesu z hlediska vylepšení půdních vlastností, výživy rostlin a ekonomiky,
• náchylnost na vysychání naaplikovaného kompostu bez pokryvu rostlin může vést k větrné erozi aplikovaného kompostu,
• některé živiny se mohou v případě vyšší teploty uvolňovat rychleji a nebudou tak pro rostliny k dispozici v delším časovém období.

Vhodné způsoby a možnosti využití kompostu

Zařazení a vytvoření pravidel pro aplikace stabilních kompostů je další podporou pro půdoochranné či konzervační technologie a adaptaci pěstebních technologií ke změnám klimatu.

Základním předpokladem pro další rozvoj půdoochranných technologií při hospodaření s půdou je vytvoření dalších variantních agrotechnických postupů pro zvyšování obsahu organické hmoty v půdě aplikací tuhých organických hnojiv bez následné povinnosti zapravení do půdy. Například využívat tento stabilní kompost v technologiích přímého setí (no-till), pásového zpracování půdy (strip-till) či v dalších systémech cílených na trvalý pokryv půdy, dále podporovat zvyšování úrodnosti půdy, zadržení vody v půdě a snižování eroze půdy či zavedení variabilního hnojení organickými hnojivy (i během vegetace).

Jarní aplikace kompostu před výsevem kukuřice a jeho částečné zapravení ve strip-till pásu (vpravo) a kontrolní plocha bez kompostu (vlevo)

Aktuálnost tohoto řešení je dána zejména tím, že podobné snahy o kategorizaci kompostů a úpravy jejich aplikačních technik a postupů probíhají i na jiných národních úrovních v EU, kde klíčem pro změnu této aplikace bude definice „stabilního kompostu“.

Zhodnocení změn půdních vlastností v krátkodobém měřítku a reakce pěstovaných plodin na povrchovou aplikaci kompostů bez zapravení

Bylo zjištěno, že některé fyzikální a chemické vlastnosti půdy byly zlepšeny nebo zachovány. Kompost bez zapravení měl funkci ochranného pokrytí povrchu půdy kolem rostlin, takže bylo zabráněno ztrátě vlhkosti, bylo dosaženo snížení zhutnění půdy ve svrchní vrstvě půdy a byla eliminována eroze půdy na svažitém pozemku. Významné rozdíly byly zjištěny u chemických vlastností půdy u hodnot pH (nižší u varianty bez kompostu - u 2 ze 3 lokalit). Hodnoty C_ox byly zjištěny vyšší na všech lokalitách u varianty s kompostem, i když ne statisticky průkazné. Po mikrobiální stránce aplikace kompostu nezhoršila testované biologické charakteristiky. Naopak v případě mineralizovatelného dusíku se zvýšil potenciál uložení dusíku v půdě a jeho následného dynamického uvolňování.

Co se týče výnosů, při zvolené aplikaci kompostu a jeho ponechání na povrchu bez zapravení nelze očekávat okamžitý hnojivý účinek na rostliny. Výživný stav rostlin se po této aplikaci výrazně neměnil nebo až v pozdějších fázích vegetace, kdy docházelo i k samozapravení kompostu. Proto již produkční parametry (výnosy) tento způsob aplikace k dané plodině významně neovlivní. Díky příznivějšímu stavu rostlin v pozdějších fázích vegetace byl zaznamenám příznivý efekt na zlepšení kvalitativních parametrů u potravinářské pšenice (na obou lokalitách kde byla pěstována a v obou letech), především k pozitivnímu navýšení obsahu N-látek a lepku. Důležitým zjištěním je, že kombinací aplikace kompostu a snížení odpovídajících dusíkatých hnojiv nebyla ovlivněna produkce - naopak. Celkově se dá vyhodnotit technologie aplikace kompostu na povrch půdy bez zapravení jako jedna z perspektivních možností do budoucna.

Závěr - zdůvodnění

Základním předpokladem nového schématu aplikace zralého kompostu bez zapravení je zajištění optimálních podmínek procesu kompostování (kvalita vstupu, dodržení optimálních teplotních, vlhkostních a aerobních podmínek).

Dodržení parametrů stability a zralosti kompostu při povrchové aplikaci kompostu bez následného zapravení nevede k zásadnímu nárůstu skleníkových plynů.

Významným efektem jsou fyzikální změny v povrchové vrstvě půdy, a tím snížení eroze, podpora infiltrace a využitelnosti živin i ve spodních vrstvách půdy (oblasti kořenů rostlin) a posílení biologické aktivity včetně činnosti žížal.

Stabilní kompost - organické hnojivo bez zapravení tak dává odůvodnitelný předpoklad využití do nových půdoochranných technologií, zaváděných způsobů bezorebného zpracování půdy, k aplikaci do porostů polních plodin či meziplodin během vegetace, k bilancování humusu s postupně se uvolňujícím dusíkem a dalšími živinami (včetně mikro prvků) a úpravou pH půdy.

Použitá literatura je k nahlédnutí u autorů článku.

Příspěvek vznikl za podpory MZe ČR projektu NAZV QK22020032 „Analýza a úpravy aplikačních schémat kompostů směřujících k posílení systému ochrany půdy v rámci stabilizace produkční schopnosti“.

Ing. Petr Dvořák, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Květuše Hejátková; ZERA - Zemědělská a ekologická regionální agentura
Ing. Barbora Badalíková; Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.
Prof. Ing. Patrik Burg, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně