Choroby chřestu

10. 06. 2022 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 1351x

Chřest obecný (Asparagus officinalis L., Asparagaceae) je v současné době známý především jako lahůdková zelenina, ale po tisíciletí byl ceněný jako léčivá rostlina. Před více než 5 000 lety byl v Číně chřest (příbuzný současného chřestu) využíván při léčení kašle, problémů s močovým měchýřem a vředy.

Podobně ho používali i Egypťané, Řekové a Římané, kteří ho navíc považovali za pochoutku, a také afrodiziakum. Vzhledem k vysoké ceně byl „královskou“ zeleninou, dříve vyhrazenou pouze šlechticům. Chřest je a zůstane nákladnou plodinou, protože jeho pěstování je nejen náročné časově, ale i na spotřebu vody. V současné době se pěstuje jako zelenina v mírných klimatických oblastech v Evropě, Asii a severní Africe.

Chřest se vyznačuje vysokým obsahem vlákniny, poskytuje cenné minerály, zejména draslík, vitamíny (A, B1, B2, C, E a kyselinu listovou), aminokyseliny (např. kyselinu asparagovou) aj. Léčivá síla chřestu se dnes používá hlavně v naturopatii ve formě „proplachovací terapie“ pro zánětlivá onemocnění močových cest a jako preventivní opatření proti ledvinovému písku a kamenům. V homeopatii se využívá např. při potížích s ledvinovými kameny či srdeční slabosti. Po konzumaci chřestu je nápadný nepříjemný zápach po metylmerkaptanu, kterého si mnoho lidí všimne při močení, je způsoben sloučeninami síry (asparagin) obsaženými v zelenině.

Houbové choroby

Mladé rostliny chřestu mohou být poškozeny nejen agresivními půdními patogeny (např. rod Fusarium, Rhizoctonia, Phytophthora či Zopfia rhizophila) ale i slabými, např. Penicillium, Botrytis aj.

Celosvětově jsou limitujícím faktorem pěstování chřestu houby rodu Fusarium a pěstitelé se jich velmi obávají. První příznaky se projevují opožděným rašením a potlačením růstu. Tzv. fuzáriové vadnutí se projevuje žloutnutím, předčasným vadnutím a odumíráním výhonů, na kořenech se tvoří červenohnědé nekrózy. V pokročilém stadiu onemocnění je kořenový parenchym zcela rozrušený a na průřezu kořenového krčku je viditelné zbarvené vnitřní pletivo. Napadený chřest lze snadno vyjmout z půdy. K napadení rostlin může dojít v kterékoliv růstové fázi a první symptomy se mohou projevit již při klíčení, tzv. padání klíčních rostlin. Na bázi stonků a na dužnatých kořenech se tvoří hnědé oválné léze, v pokročilém stadiu dochází k bazální hnilobě.

F. oxysporum f. sp. asparagi přežívá v půdě až 25 let. Na napadení se podílí více druhů fuzárií, dominantními jsou F. oxysporum f. sp. asparagi a F. proliferatum, občas jsou zaznamenány i F. solani, F. culmorum a F. subglutinans, ale jejich význam zdaleka nedosahuje úrovně dominantních druhů. Při napadení chřestu F. culmorum stonky žloutnou a vadnou a dají se snadno vytáhnout z půdy. Na bázi stonků se na povrchu tvoří šedohnědé skvrny, uvnitř stonku růžověfialová ložiska spor. Zdrojem infekce je infikované osivo a posklizňové zbytky.

Méně často, obvykle po déle trvajících deštích, jsou kořeny napadeny fytoftorami (Phytophthora spp.). Fytoftory napadají a rozkládají kořeny, vodnaté léze se mohou objevit i na nadzemních částech stonku blízko povrchu půdy.

Kořeny chřestu mohou kromě uvedených patogenů napadat i houby rodu Phoma či Sclerotinia.

K obávaným patogenům nadzemních částí patří rez jednobytná makrocyklická Puccinia asparagi a původce purpurové skvrnitosti Stemphylium vesicarium, způsobující hnědé skvrny s karmínovým lemem na stonku, výhonech i fylokladiích. Oba patogeny způsobují silný opad „lístků“, zatímco ostatní části rostliny žloutnou nebo hnědnou. Napadené výhony bývají často následně osídleny Botrytis cinerea, případně saprofytickými druhy rodu Alternaria. Výskyt S. vasicarium podporuje teplé vlhké počasí. B. cinerea způsobuje předčasný opad a odumírání výhonů.

Rez Puccinia asparagi infikuje chřest již na jaře, kdy se tvoří na stoncích oválné světle zelené léze se spermogonii a za 1–2 týdny se objevují oranžová aecia s aeciosporami. Přibližně za další 2–3 týdny se objeví první polštářky s rezavými letními sporami zajišťujícími rychlé šíření rzi v porostu. Koncem sezony se tvoří v ložiscích letní spor i zimní černé silnostěnné spory, kterými rez přezimuje.

Na chřestu byly zaznamenány další houby, např původci skvrnitostí Phomopsis asparagi a Cercospora asparagi. Na stoncích je Phomopsis asparagi původcem oválných 0,5 až 5 cm velkých skvrn, které jsou nejprve světle hnědé a postupně tmavě rezavě hnědé a od středu vybělují. Na odumřelém pletivu se tvoří četné rozmnožovací orgány, pyknidy. Při silném napadení může docházet k defoliaci a odumírání stonků. Houba přežívá v infikovaných zbytcích. Cercospora asparagi je převážně původcem zanedbatelných škod, způsobuje malé oválné skvrny s červeným lemem, při silnějším výskytu může docházet k předčasnému opadu fylokladií a celkovému oslabení rostliny.

Virové a bakteriální choroby

Chřest může být napaden i viry (např. Asparagus virus I–III, Cucumber mosaic virus či Tobacco streak virus) či bakteriemi rodu Pseudomonas, Pectobacterium aj. Přítomnost virů se projevuje různými symptomy, např. růstovými anomáliemi, deformacemi výhonů, zesílenou tvorbou postranních výhonů, chlorotickým či nekrotickým zbarvením postranních výhonů.

Nekrotické léze na kořenu chřestu - rod Fusarium

Pokročilé stadium poškození kořenů chřestu houbami rodu Fusarium

Rzivost chřestu - letní spory Puccinia asparagi

Rzivost chřestu - zimní spory Puccinia asparagi