Co se děje během skladování řepy a jak průběh optimalizovat

20. 11. 2023 Ing. Klára Pavlů, Ing. Jan Sedláček Skladování Zobrazeno 1472x

V poslední řepné kampani 2022/23 jsme se potýkali s významným problémem při skladování řepy. V první polovině prosince přišly silné mrazy a řepa na hromadách namrzla. V druhé polovině měsíce kolem Vánoc následovalo extrémní oteplení - téměř ke 20°C. Tyto dvě události pak společně s vyšším podílem zahlinění na ukládkách vedly k pohromě. Nahnilá řepa se rychle kazila. Loňský ročník nevynikal vysokou cukernatostí a na ukládkách se pak cukernatost snižovala ještě víc. Řepa se potom stávala pro cukrovar obtížně zpracovatelnou a pro pěstitele i cukrovar znamenal tento průběh skladování velkou ztrátu. Do budoucna je třeba soustředit se na kvalitu skladované řepy, a také na průběh samotného skladování.

Ztráty při skladování

Pokusy se skladováním cukrové řepy a zjišťováním výše ztrát jsme v Řepařském institutu Semčice realizovali řadu let. Ztráty hmotnosti se v průměru pohybovaly kolem 1,5 %. Významnější byly ztráty cukernatosti, jejichž výše byla v průměru kolem 1 % (absol.). V relativním poměru to představuje asi 4 % z celkové cukernatosti.

Zkoušeli jsme dva systémy ochrany ukládky - zafoukání slámou a překrytí netkanou textilií. Druhý systém se dlouhodobě jevil jako mírně účinnější, ale rozdíl nebyl příliš významný. Lze říci, že při jakémkoliv dobře provedeném zakrytí hromad došlo k prokazatelnému snížení ztrát. V případě hmotnosti to bylo jen mírně, ale snížení ztrát v cukernatosti bylo více než o polovinu (graf 1). Skladování probíhalo od 40 do 70 dnů za velmi proměnlivých povětrnostních podmínek jednotlivých ročníků. Pokusy jsme realizovali v průběhu let 2012 až 2020. Vstupní cukernatost se pohybovala v rozmezí od 17,3 % do 19,6 % (absol.).

Výše ztrát při skladování cukrovky je ovlivněna celou řadou vedlejších faktorů. Základem je kvalita skladované cukrovky. Jestliže je řepa již při sklizni nahnilá, velmi negativně se to projeví na výsledné cukernatosti. Pokusili jsme se tuto situaci nasimulovat ve sledovaných ukládkách. Do rašlových pytlů jsme dali vždy 18 zdravých a 2 nahnilé řepy. Pytle jsme umístili doprostřed hromady. Skladování probíhalo pak zhruba 50 dní. Při odvozu hromady jsme pytle vyjmuli a zaznamenali stav řep. Hniloba se šířila v poškozených řepách, ale nerozšířila se na zdravé bulvy. To je jistě pozitivní informace, ale pokus byl jen velmi orientační. Jak by to dopadlo při delším skladování případně při jiných povětrnostních podmínkách či při vyšším zahlinění, nelze s jistotou říct. Nicméně obsah nahnilých řep snížil cukernatost testovaných vzorků zhruba o 2 % (absol.). Tady je asi důležité takto poškozenou řepu včas odhalit a uspíšit její odvoz do cukrovaru. Nahnilá řepa není pro skladování vhodná.

Dalším rizikem skladované řepy je nevhodný seřez. Tento problém je spíše patrný při dlouhodobějším skladování. V zásadě lze seřez rozdělit do 3 kategorií - příliš hluboký seřez, topping či microtopping a odlistění (často spíše nedostatečný seřez se zbytky chrástu). Christa Hoffmann z německého řepařského institutu v Göttingenu uvádí, že odlistěná (defoliovaná) řepa vykazovala během skladování mírně vyšší ztráty cukernatosti oproti řepě seříznuté systémem topping. Přičítá tyto vyšší ztráty tomu, že řepa ve venkovních podmínkách a teplotách nad 8 °C může tvořit zárodky nových listů tzv. obráží (obr. 1). Největší ztráty cukernatosti ovšem zjistila u řep s příliš hlubokým seřezem. Zde poraněná řepná hlava zcela jistě byla bránou k infekci. Přítomnost řady plísní potom vedla ke zvýšené tvorbě invertního cukru, a tím k výraznému snížení kvality skladované řepy. Výrobci sklízecích strojů se tomuto tématu poměrně věnují a moderní sklízeče jsou vybavené velmi sofistikovaným systémem seřezu. Důležité je ale pohlídat si správné seřízení stroje přímo při sklizni.

Průběh počasí je jedním z faktorů, který nemůžeme sice přímo ovlivnit, ale jeho vliv můžeme částečně omezit zakrýváním. Z dlouhodobých pokusů vyplývá, že v zakryté hromadě řepy dochází k výrazně nižším výkyvům teplot. K největším ztrátám totiž dochází, jak se nám ostatně potvrdilo i v loňské kampani, právě při střídání velmi chladných period s velmi teplými. Mrazy poškodí pletiva ve skladovaných bulvách a při vysokých teplotách pak dojde k velmi rychlé degradaci rostlinného materiálu. Řepa má potenciál být skladována poměrně dlouho, jen je třeba ji dodat co nejlepší podmínky. V našich pokusech s dlouhodobým skladováním jsme potvrdili, že za dobrých podmínek je možné udržet poměrně vysokou kvalitu cukrovky i po 100 dnech (schéma 1).

Chemické ošetření je také jednou z možných variant při skladování řepy na hromadách. V minulosti se u nás používalo vápenné mléko. V pokusech jsme se snažili o ověření účinku této možnosti. Jednotlivé rašlové pytle naplněné řepou jsme postříkali roztokem vápenného mléka s modrou skalicí. Pokus byl založen ve spolupráci s VÚRV Praha-Ruzyně. Ti testovali ošetření řepy silicí z tymiánu a oregana. Pokus byl založen v roce 2019. Ročník byl teplotně velmi mírný a skladování probíhalo v celkem příznivých podmínkách. Ztráty během skladování byly velmi malé a nepodařilo se nám prokázat účinnost žádné z testovaných variant. Když se podíváme do zahraničí, tak ve Francii zkouší ošetření řep fungicidem při sklizni. Sklízeče musí být vybaveny speciálními aplikátory. Čelí tu ovšem mnohem většímu problému s hnilobami, než je tomu u nás.

Schéma 1: Vliv dlouhodobého skladování dobře zakryté řepy na ztráty (průměrné výsledky z let 2015–20)

Graf 1: Vliv způsobu skladování cukrovky na skladovací ztráty (průměr z pokusů 2012–21)

Obr. 1: Řepa skladovaná 90 dní (únor 2020)

Tvorba ukládky

Dalším velmi zásadním krokem při skladování je tvorba ukládky. Sklizená cukrová řepa musí být pro odvoz do cukrovaru vhodně naskladněna a umístěna tak, aby linky, které zajišťují nakládku a dovoz řepy, mohly řepu bez problémů naložit na nákladní auta pomocí nakladačů a překlepávačů. Překlepávače (klepačky) zbavují při nakládce řepu přebytečné ulpělé hlíny a rostlinných příměsí. Dle možností zemědělce je cukrová řepa ukládána buď na okraji pole u zpevněných cest, nebo převážena na zpevněná místa, tzv. plata.

Plánování a umístění skládky bývá vždy prokonzultováno s předstihem s agronomem cukrovaru. Při plánování skládek je třeba také pamatovat na dostatečný odstup od elektrického vedení či vzrostlých stromů. Skládka musí být dostupná a odvezitelná za každých povětrnostních podmínek.

Rozměry a tvar ukládek závisí především na nakládací technice jednotlivých linek. V podstatě lze říci, že máme tři typy polních ukládek.

Prvními dvěma typy jsou hromady, připravované pro samochodné lištové překlepávače typu Maus. Zde je rozhodujícím faktorem šířka sběrací lišty. Pro cukrovary Dobrovice a České Meziříčí pracují překlepávače se záběry 8 a 10 metrů. Hromada tedy musí být pro bezeztrátové naložení široká do těchto rozměrů. Vzdálenost hromady od silnice či cesty je závislá na délce nakládacího ramena stroje. S přesným typem a parametry nakládacího prostředku jsou pěstitelé s předstihem informováni.

Dalším typem ukládek jsou hromady připravené pro nakládku různými druhy nakladačů do překlepávačů. Čelní nakladače nebo bagry s drapáky jsou obecně schopné naložit o něco širší a vyšší hromady vršené řepy. Tato technika dokáže naložit i řepu ze zpevněných ploch ukládek, kde tvar a velikost hromad řepy není nijak omezena. Pouze zde musí být ponecháno místo na průjezd kamionových souprav a umístění překlepávače. Pro řepu sklízenou za mokra či v obtížných podmínkách je dobré využít vždy pevných skládek. To platí i pro řepu, jejíž odvoz je plánován v pozdějších termínech odvozu.

Zakrývání řepy

Kampaně cukrovarů se mnohdy můžou protáhnout i do druhé poloviny ledna. Potřeba skladování řepy se tedy může natáhnout až na dobu přes 60 dní. Po tuto dobu je nezbytné řepu ochránit před nepříznivými klimatickými vlivy a jimi způsobenými ztrátami na výnosu vážené hmotnosti i kvalitě bulev.

Pro zemědělce, kteří dodávají řepu pro cukrovary Tereos TTD, platí povinnost mít zakryté skládky řepy po 10. prosinci. Jsou k tomu motivováni peněžními příplatky za dodanou tunu zakryté řepy. Ovšem největším benefitem je řepa dodaná v optimální kvalitě, s co nejmenšími ztrátami. Dle dlouhodobých výsledků zakrytá řepa má o polovinu nižší ztráty.

Řepa je nyní ve většině případech zakrývána slámou. Zemědělec si s předstihem zajistí a uskladní slámu v dobré kvalitě, a po sklizni zakrývá řepu pomocí rozdružovače. Ideální je vrstva slámy nařezaná na cca 5 cm ve vrstvě 10 až 15 cm. Průměrná potřeba slámy je 650 až 750 kg slámy na 100 t řepy. Samozřejmě záleží na velikosti a tvaru figury ukládky. Ideálně by se řepa měla zakrýt v termínu od 10. 11. do 25. 11. Rovněž by měla být zakrývána řepa sklizená za dobrých podmínek. Extrémně zahliněná přikrytá řepa vykazuje vyšší ztráty a větší podíl nečistot.

Pro letošní kampaň TTD cukrovary spouští projekt zakrývání řepy plachtou pomocí služby. Je snaha, následovat západní země, které zakrývání toptexem provozují téměř na 100 % zakrývaných hromad. Správně využitá technologie zakrytí toptexem přináší stejné výsledky, jako zakrytí slámou. Toptex má ovšem několik benefitů. Ne každý pěstitel cukrové řepy je schopný si zajistit slámu. Navíc hodnota slámy stále roste a její případný nákup nepatří již k nejlevnějším. U zakrytí toptexem také odpadá riziko, že slámu z hromad rozfouká vítr do okolí. To způsobuje nedostatečné zakrytí, a tím pádem kle   sá efekt ošetření skládky. Dalším pozitivem je, že po nakládce nezůstávají příkopy a okraje cest plné odletující slámy z nakládacího ramene překlepávačů. I přes překlepání se dostává část slámy spolu s řepou na nákladní auta a je odvezena do cukrovaru. Zde sláma působí problémy při plavení a může se dostat až na řezačky, kde způsobuje větší opotřebení nožů. Technologie zakrývání toptexem vyžaduje vybavenou technologickou linku pro provádění této operace. Je třeba řepu zakrýt, před odvozem odkrýt, a také toptex během roku vhodně uskladnit. V minulosti se zakrývání toptexem v některých podnicích zkoušelo, ale problém byl právě s obtížnou manipulaci, a také uskladňováním plachty během roku.

Cukrovary Tereos TTD se proto rozhodli spustit pilotní projekt, ve kterém se bude testovat možnost využití smluvních firem na zakrytí hromad i uskladnění plachty mimo sezonu. Zakrytí by mělo probíhat plně automaticky pomocí speciálního ramene s navinutou plachtou (obr. 2, 3). Plachty se po sejmutí z hromad navinuté na upravené tyče uskladní ve speciálních kontejnerech. Pokud se tato technologie osvědčí, bude snahou tuto technologii rozšířit na co nejvíce možných ukládek určených pro pozdní odvozy.

Obr. 2: Zakrývání hromady toptexem

Obr. 3: Zahrnování plachty po zakrytí hromady

Ing. Klára Pavlů; Řepařský institut Semčice
Ing. Jan Sedláček; Cukrovar Tereos TTD
foto: 1 - K. Pavlů; 2, 3 - J. Sedláček