Užitečné organizmy (27): Vejřitkovití

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 432x

Vejřitkovití (Proctotrupidae) patří mezi malé až středně velké (2–10 mm) druhy parazitoidů. Zbarvení těla je většinou černé, kombinované s hnědočervenou kresbou. Nohy a tykadla bývají světlejší. Plamka v předním křídle je velká, nápadná, plamkové pole je naopak malé, uzavřené, často menší než plamka, ostatní žilnatina je redukována. U samic jsou vzácně křídla zkrácená nebo úplně chybí. Podle velké plamky a malého plamkového pole se dají odlišit od většiny druhů z jiných čeledí.

Z dalších znaků jsou důležitá nelomená tykadla s 13 články (pedicellus je někdy vsunut do scapusu, pak se zdá, že tykadla mají pouze 12 článků). Kusadla mají většinou jen jeden zub. Tělo je silně sklerotizované, tergit a sternit prvního článku zadečku jsou srostlé, tergity ostatních článků přesahují přes sternity. Konec válcovitě vejčitého zadečku je u samic ohnut dolů, s vyčnívajícím kladélkem, někdy velmi dlouhým a silným. U nás 28 druhů, v Evropě 59 druhů ve 14 rodech.

Dospělci jsou nejpočetnější v pozdním létě a na podzim. Některé druhy jsou velmi hojné (na lokalitě lze nasmýkat za krátký čas desítky jedinců). Larva vejřitky se vyvíjí uvnitř těla hostitele, prochází většinou 4 instary a krátkým prepupálním stadiem. V jednom hostiteli se mohou vyvíjet až desítky larev. Většina druhů preferuje stinné a vlhké biotopy, ale některé druhy se vyskytují na xerotermních stepích.

Druhy se známou biologií parazitují v larvách brouků a dvoukřídlých, kteří se vyvíjejí nejčastěji v půdě nebo v plodnicích hub. Méně často žijí hostitelé vejřitek v mraveništích či na nadzemních částech rostlin (např. larvy slunéček). Údaj o parazitaci stonožek druhem Phaneroserphus calcar je považován za chybný.

Z pohledu zemědělství je prospěšných pouze několik druhů, které parazitují drátovce a blýskáčky. Mezi škodlivé je možné zařadit druhy parazitující střevlíky, drabčíky a slunéčka, ale o jejich vlivu na početnost predátorů není mnoho informací. Některé druhy parazitující střevlíky jsou velmi hojné (u nich lze předpokládat významný vliv), naopak druhy parazitující slunéčka jsou málo významné (parazitují u slunéček, které se podílejí na regulaci škůdců pouze okrajově). Za kontroverzní lze považovat druh Proctotrupes brachypterus, jehož samice mají občas zkrácená křídla a který parazituje střevlíky. Pokud napadá hrbáče osenního, je užitečný, ale když se vyvíjí u kvapníků, je škůdcem.

Brachyserphus parvulus - tělo je většinou celé černé, ale u některých jedinců může být zadeček až červenohnědý, nohy jsou světlé, kladélko samic široké, kratší než zadeček. Parazituje v larvách blýskáčka řepkového. Vzhledem k masovému výskytu blýskáčků je regulace komplexem parazitoidů nedostatečná. Význam užitečných organizmů spočívá v redukci přeživších (potenciálně rezistentních) jedinců.

Vejřitka kovaříková (Paracodrus apterogynus) - tělo drobné (2,3–3,8 mm), bedra hladká, bez podélného kýlu. Samice jsou bezkřídlé, červenohnědě zbarvené, u samců jsou tykadlo, hlava a hruď tmavé. Gregarický parazitoid drátovců rodu Agriotes a Athous. Dosud vychována pouze z kovaříka locikového a kovaříka tmavého, ale předpokládá se, že parazituje i u dalších škodlivých druhů z rodu Agriotes. Larvy žijí uvnitř těla drátovce, na konci vývoje opustí tělo hostitele a kuklí se v jeho těsné blízkosti. V jedné larvě se vyvíjí 14–52 vejřitek. Dospělci se vyskytují od léta do podzimu. Parazitace je velmi nízká (méně než 1 %), často pod hranicí pozorovatelnosti. To koreluje s nízkou početností dospělců, kteří se moc často nechytají. V drátovcích parazituje i příbuzný Parthenocodrus elongatus.

Proctotrupes gravidator ­- s velikostí těla 5–10 mm patří mezi naše největší a současně i nejhojnější vejřitky. Hlava a hruď jsou černé, nohy a zadeček červenohnědé, kladélko dlouhé. Parazituje v larvách střevlíků. Od velmi podobné P. brachypterus se pozná podle rovné vřetenní žilky v předním křídle a kladélka ohnutého dolů až krátce před koncem.

Obr. 1: Vejřitka kovaříková

Obr. 2: Proctotrupes gravidator

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.