Užitečné organizmy (51): Microgastrinae (I)

10. 04. 2024 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 247x

Lumčíci z podčeledi Microgastrinae se specializují na housenky motýlů a patří mezi důležité regulátory mnoha zemědělsky významných škůdců. Malí, většinou tmavě zbarvení jedinci se v přírodě snadno zamění s obdobnými skupinami drobných blanokřídlých. Naopak nápadné jsou jejich žlutě nebo bíle zbarvené shluky kokonů, které upomínají na vaječné kokony pavouků.

Microgastrinae jsou jednou z druhově nejpočetnějších podčeledí lumčíků. V posledním seznamu z roku 2020 je uvedeno 81 rodů a 2 999 druhů z celého světa, ale s ohledem na velké množství nepopsaných druhů v muzejních sbírkách se předpokládá 30–50 tis. druhů. U nás bylo dosud zjištěno 114 druhů v 15 rodech. V lépe prozkoumaném Německu mají 248 druhů a v Maďarsku dokonce 327 druhů, tj. u nás můžeme očekávat více než 200–300 druhů. Pokud bude i ve střední Evropě platit poměr 10 druhů motýlů na 1 druh lumčíka, může v našich 3 530 druzích motýlů parazitovat cca 353 druhů lumčíků této podčeledi.

Podčeleď dostala jméno podle rodu Microgaster, což znamená malý zadeček, který je v poměru k hrudi menší, než u většiny lumčíků a na první pohled napoví, že se může jednat o zástupce této podčeledi. První článek zadečku je široce přisedlý k hrudi, ale vlastní tergit je užší a do boku vybíhá blanitá část, která může být světle zbarvená. S výjimkou jednoho cizokrajného rodu mají všichni dospělci tykadla s 18 články (16 článků bičíku). Zbarvení hlavy, hrudi a tykadel je většinou tmavé, zadečku tmavé s různou světlou kresbou a nohy jsou často světlé. Délka těla je nejčastěji 3–5 mm. Složené oči jsou hustě ochlupené, středohruď je většinou bez výrazných parapsidálních rýh, které mohou být vzácně jemně naznačené. Kladélko je krátké i dlouhé, často zahnuté dolů, odstává od kolmo uťatého konce zadečku (konec zadečku nepřechází plynule v kladélko). Pochva kladélka je v poměru k délce široká, z boku zploštělá. Křídla jsou bez barevné kresby, průhledná, někdy tmavě zabarvená, plamka i žilnatina blíže k tělu výrazné, ve vnější třetině od plamky ke špičce křídla je naopak žilnatina nevýrazná. U části rodů je v křídle areola, kterou má pouze několik dalších podčeledí.

Specialisti na housenky motýlů

Určování do druhu je náročnější než u dalších skupin blanokřídlých, proto i údaje o hostitelích mají vyšší chybovost. V současné době se připravuje nový klíč rodů pro Evropu a postupně se ověřuje správnost publikovaných údajů o hostitelích, kterými jsou pouze motýli. Údaje o hostitelích z jiných řádů se považují za chybné, stejně jako údaje o parazitaci vývojově nestarších nadčeledí motýlů (chrostíkovníci, drobnokřídlíci, hrotnokřídleci a drobníčci), které jsou u nás zastoupené pěti čeleděmi. Zda opravdu Microgastrinae tuto fylogeneticky nejstarší skupinu motýlů neparazitují, nebo jen chybějí údaje, je nutné prokázat dalším výzkumem.

Microgastrinae patří mezi koinobionty. Samice parazituje mladé housenky, vzácně i vajíčka. Při kladení hostitele nezahubí, pouze do něj vstříkne látky snižující obrannou reakci těla, která by jinak cizorodý předmět (vajíčko, mladou larvičku) zapouzdřila a zničila. Housenka se dále vyvíjí, i když často pomaleji než neparazitované housenky. Larvy lumčíka žijí vždy uvnitř těla hostitele. U některých druhů larvy posledního instaru krátce po opuštění hostitele mohou ještě zkonzumovat zbytky jeho těla, kdy z housenky zbyde pouze chitinózní hlava. Zda je housenka téměř celá zkonzumována, odhozena na zem nebo zůstává vedle kokonů, závisí na skupině druhů lumčíků. Zbarvení kokonů je nejčastěji v různých odstínech žluté nebo bílé, méně často tmavé. Nápadné kokony umístěné volně na listech apod. neupoutají pouze zájemce o přírodu, proto není neobvyklé, že jsou vyklovány ptáky nebo vyžrány hmyzími predátory.

Lumčíci z podčeledi Microgastrinae jsou hojní v zemědělských kulturách i okolní krajině. Nejznámějším zástupcem podčeledi je lumčík žlutonohý (Cotesia glomerata), dříve uváděný pod rodem Apanteles, parazitující housenky běláska zelného, který byl představen v 29. dílu tohoto seriálu.

Nový druh Venanides carcinae byl popsán v roce 2020 z jedinců pocházejících z jižní Moravy z roku 2013. Je zemědělsky nevýznamný, ale je zajímavý šířením. Parazituje housenky plochušky dlouhorohé (Carcina quercana), které jsou hojné na listnatých stromech, zejména na dubech. V housence se vyvíjí jedna larva lumčíka, vzácně dvě. Larva zkonzumuje pouze část těla housenky, ale neusmrtí ji. Ta uhyne až po vylíhnutí dospělců z kokonu, které stráží před nepřáteli, ale již nepřijímá potravu. Bílý kokon je připevněn sítí vláken ke spodní straně listu a může být ukryt i pod zápředkem housenky. Tento druh je i prvním údajem o výskytu rodu Venanides v Evropě (další druhy jsou nejblíže na Blízkém východě). Kokon na listu je nápadný, a přesto v dřívějším období nebyl zaznamenán. Bude zajímavé sledovat, zda se jedná o nově se šířící druh Evropou, nebo tu byl již dříve v nízkých počtech a až v posledních 10 letech se stal hojným, např. v důsledku oteplování. Zodpovědět tuto otázku může pouze revize dříve sbíraných jedinců v muzejních sbírkách, které jsou pro entomology okénkem do historie.

Obr. 1: Dospělec na listu zelí

Obr. 2: Drobný zadeček a žilnatina křídel je pro podčeleď charakteristická

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423