Žlabatka kaštanovníková

28. 04. 2024 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 191x

Nepůvodních druhů organizmů, šířených člověkem do nových oblastí, postupně přibývá. Z jižní a západní Evropy, které jsou nejčastější vstupní branou do Evropy, se postupně šíří až na naše území a mohou škodit i na plodinách, které bývaly bez hospodářsky významných škůdců.

Jedním z významných invazních druhů je žlabatka kaštanovníková (Dryocosmus kuriphilus), zavlečená okolo roku 2000 z Číny do Itálie, odkud se pasivně šíří školkařským materiálem do dalších částí Evropy. Aktivní šíření přeletem dospělců je méně významné, uplatňuje se na kratší vzdálenosti, u nás např. z vysazeného stromku na staré stromy v blízkém okolí parku nebo zahrad. V České republice byla nalezena v roce 2012 na dovezených stromcích, od té doby se jednotlivé výskyty objevují na stromcích z ciziny i starých stromech v intravilánech (zdrojem jsou vysazené stromky).

Taxonomicky je příbuzná s našimi žlabatkami z tribu Cinipini, jen místo dubů vytváří hálky pouze na kaštanovnících rodu Castanea. Z hospodářského hlediska je nejvýznamnějším hostitelem jedlý kaštan (kaštanovník setý), u kterého snižuje úrodu kaštanů a oslabuje růst. U nás široce rozšířený „koňský kaštan“ = jírovec maďal nenapadá.

Popis a bionomie

Dospělci žlabatky jsou drobní, tmavě zbarvení a s délkou těla 2,5–3,0 mm se snadno přehlédnou i na rostlinách kaštanovníku. Naopak hálky jsou nápadné, až 20 mm velké a nedají se zaměnit s žádným druhem. Samice kladou vajíčka v letním období do pupenů kaštanovníků, ve kterých přezimují. Vajíčka ani vpichy po kladélku nejsou bez důkladné kontroly pupenu pod stereomikroskopem viditelná. V této fázi dochází nejčastěji k neúmyslnému šíření ze školek do nových oblastí, včetně ČR.

Při rašení listů se na listech a řapících objevují nápadné hálky, které jsou většinou načervenale zbarvené a z dálky viditelné. Postupem času se zbarvení mění na zelené a hálky jsou méně nápadné. V místě hálky je omezený růst čepele listu, který je zkrabacený a zmenšený. Dřevní hálky zůstávají na větvích několik let po jejich vzniku, hálky na nervatuře opadávají spolu s listy. Podle dřevních hálek lze zjistit i napadení stromu v předchozích letech.

Škodlivost

U nás se kaštanovníky vysazují převážně jako okrasné stromy v parcích a zahradách, u kterých dochází vlivem zasychání pupenů k vyholování větví a vadě vzhledu. Při silném napadení může docházet k oslabování a chřadnutí stromů, rozpraskané hálky mohou být vstupní branou chorob dřeva.

Monitoring výskytu

Provádí se prohlídka listů a větví celého stromu a zjišťuje přítomnost pupenových a listových hálek. V průběhu vegetace může docházet k úbytku hálek způsobeném opadem listů s hálkami. Dřevní hálky se mohou hledat i v zimním období.

Nejvhodnější termín pro monitoring je v dubnu a květnu na mladých listech na začátku rašení (cca od 1/3 délky listu). V této době jsou hálky načervenalé a na svěže zelených listech nepřehlédnutelné. Termín lze orientačně odhadnout podle květu pampelišek.

Ochrana

Provádí se ihned po zjištění hálek od dubna do června před líhnutím dospělců žlabatek, které začíná v teplých letech již v červenci. Koncem srpna jsou hálky prázdné nebo v nich zůstávají parazitoidi žlabatky, kteří v hálkách zimují. Jejich zbytečné zničení by snížilo parazitaci v následujícím roce a podpořilo výskyt žlabatky.

Při slabším výskytu postačí otrhat a spálit všechny hálky žlabatek, u malých, silně napadených stromků se doporučuje spálit celý stromek a vysadit nový od jiného dodavatele. U vzrostlých stromů se ostříhají/ořežou napadené větve. Pokud se bude trhání hálek i řez provádět pečlivě a nebude zdroj v okolí, mělo by se do 2–3 let podařit žlabatku eradikovat.

V současné době probíhá mapování výskytu žlabatky kaštanovníkové. Zjišťujeme škodlivost, procento parazitace a schopnost přežívat zimy v našich klimatických podmínkách. Pokud se s ní setkáte, informujte autora článku (holy@vurv.cz).

Obr. 1: Mladé hálky mají většinou nápadné, načervenalé zbarvení

Obr. 2: Méně často jsou celé zelené

Obr. 3: Vpravo mladé, přisedlé hálky, které později zdřevnatí; vlevo loňské hálky s uschlými listy

Obr. 4: Zaschlé pupeny zničené žlabatkou v předchozím roce

Obr. 5: V červnu již hálky barevně splývají s listy

Článek vznikl za podpory projektu QK22020019.