Pohled na pěstitelský ročník 2022/23

29. 12. 2023 Ing. Antonín Šandera; Rudka Ochrana obecně Zobrazeno 945x

Sklizňový rok 2023 svým průběhem s rozdílným vývojem vláhových poměrů podle oblastí přinesl cenné poznatky pro možné a žádoucí změny v přístupu k pěstitelským technologiím, osevním postupům i řešení škůdců. Vše procházelo i pod vlivem legislativy jak platné, tak s uvažovanými změnami. Zatím to bylo v rovině experimentů s cílem vyrovnat se s budoucími požadavky vázanými na uhlíkovou politiku.

Významná část zjištění vykazuje silnou vazbu na regiony, právě s ohledem na průběh počasí a co je důležité, zásadně ovlivněnou historií pozemku a osevním sledem. Tedy základními faktory, které se v poslední době vytrácejí z reálného zájmu.

Řepka ozimá

Založení porostů

Způsob a termín založení porostů stejně jako v minulých letech mělo významný vliv nejen na časté erozní poškození pozemků osetých řepkou, a to na podstatně větší ploše v rámci ČR, ale též i na výnosy.

Výnosy extrémně kolísaly. Analýza technologických - agrotechnických kroků potvrdila jejich podstatný vliv na výnos. Některé z těchto kroků vstupují do dalších silných vazeb, a to především s průběhem počasí v daném roce a nedávnou historií pozemku.

Nejsilnější vazbou bylo obdobně jako v minulých letech časné setí řepky v kombinaci s poměrně silně redukovaným výsevkem. Daná kombinace byla při dodržení dalších podmínek jak pozitivním řešením při výkyvech srážek v průběhu vegetace, tak některých dalších jevů vázaných k počasí.

Výrazným pozitivem byl pak i značný vliv na redukci škod dřepčíkem olejkovým, který je zásadním škůdcem nejen posledních ročníků. Porosty založené v počátku srpna 2022 (ale i posledních dnů července) s výsevkem kolem 0,5 VJ/ha s cílovou hustotou 20 rostlin na 1 m², v širších řádcích minimálně 35 cm, vykazovaly silný vývin bočních větví již na podzim. Parametrem s velkým vlivem na omezení škodlivosti dřepčíka olejkového byl větší nárůst biomasy listů, která přispívá k omezení migrace larev dřepčíka olejkového do terminálů rostlin během podzimu až jara. Čím menší byla hmota řapíků listů a menší účinnost insekticidů proti dřepčíku olejkovému, tím časnější a vyšší byl podíl larev migrujících do centrální části rostliny. Typické pak bylo „vynášení“ larev dřepčíka růstem stonků do jejich vyšších partií, přičemž se stále jednalo zejména o jedince z podzimního kladení. Nejpodstatnějším efektem větších listů na omezení škodlivosti je ale opad fyziologicky starších listů v předjaří, a to před finálním přesunem larev do terminálů (obr. 1).

Výrazně řidší porosty vykázaly opakovaně vzhledem k charakteru nakvétání odolnost vůči pozdním jarním mrazíkům, silných především v terénních depresích. Podstatou zmíněného jevu, je dlouhé kvetení masivně větvících rostlin, kdy nebyly výjimkou porosty poskytující výnos nad 4 t/ha při hustotě porostu 10–15 rostlin/m². Rostliny v těchto porostech, při dodržení dalších podmínek, kvetly 4–6 týdnů. Několikadenní periody mrazů spojené s opadem květů či malých šešulí vlivem mrazu (obr. 2), tak byly rostliny schopny efektivně kompenzovat díky celkově většímu počtu větví postupně nakvétajících v delším časovém úseku.

V kontrastu s takto definovanými porosty byly opožděně založené porosty, zpravidla až po periodických deštích v srpnu, s hustotou rostlin nad 30 nebo dokonce s 50 rostlinami/m². Takto založené porosty, pokud byly v hlavní periodě kvetení konfrontovány s periodou mrazů, měly jen omezenou kompenzační schopnost dalšího kvetení a především ve zmíněných terénních depresích vykázaly dramatický propad výnosu. Dlužno dodat, že v terénních depresích se na poklesu výnosů podílela i vyšší škodlivost dřepčíka olejkového, podobně jako v předchozích letech s vazbou na pomalejší podzimní vývoj rostlin s výše popsanými souvislostmi.

Podstatnými spolupůsobícími vlivy pro efektivitu řidších porostů řepek jsou vyšší dávka dusíku již na podzim, a to již k setí, dále aplikace hnojiv se sírou již na podzim i v průběhu podzimu.

Zásadním opatřením je pak vyloučení nebo výrazné oddálení aplikace regulátorů růstu v jarním období. Aplikace regulátorů růstu na řídce založené porosty je výrazně negativní, vede k omezení větvení rostlin a dalším negativním jevům daným zcela odlišným hormonálním stavem rostlin.

Zásadní je i zodpovědná aplikace herbicidů do předplodin včetně aplikací reziduálních sulfonylmočovin v aridních oblastech a zejména na vápenitých pozemcích (obr. 3).

Obr. 1: Opad listů s dřepčíkem olejkovým při časné setí řepky v řídkém sponu

Obr. 2: Poškození mrazem i deficitem síry

Obr. 3: Vliv reziduí sulfonylmočovin na řepku

Dřepčík olejkový

Tento škůdce je problematický nejen z pohledu na vývoj porostů, ale i výběru účinných insekticidů. Známá je ještě z doby registrace neonikotinoidních mořidel jeho odolnost/resistence jak vůči mořidlům, tak i foliárně aplikovaným přípravkům na bázi neonikotinoidů.

Stále účinné jsou pyretroidy s velmi vhodnou úpravou pH postřikové kapaliny. Ovšem rozšiřují se případy jejich horší účinnosti v některých případech s možnou vazbou na nevhodné TM s listovými hnojivy.

Mšice

Mšice se jako škůdce řepky projevovaly jako v podobných letech. Tedy především na porostech oslabených, strádajících nedostatkem vody nebo dalšími vlivy.

Častou příčinou slabých rostlin řepky byly chyby ve výběru herbicidů u předplodin, které se mohou projevovat různě silnou retardací rostlin řepky s následnou vyšší škodlivostí nejen mšic (obr. 4). Typické jsou souvraťové partie s výrazně lepší kondicí rostlin, jev daný často intenzivnější kultivací souvratí motivovaný odstraněním zhutnělých horizontů půdního profilu. Výsledkem je ostře ohraničená část pozemku s odlišnými parametry půdního profilu, a tím i míry působení zbytků herbicidů. Řešením je zodpovědný výběr herbicidů do předplodin, a to i z důvodu více a více se rozšiřujících inovativních způsobů zakládání porostů řepky, zejména s odkazem na lepší řešení eroze. Tedy s omezeným obracením profilu půdy, založené na páskovém zpracování půdy nebo nejlépe při podrývání půdního profilu.

Vlivem na omezení škodlivosti mšic má i dostupnost draslíku v podzimní vegetaci, pravděpodobně se uplatňující skrze lepší vodní režim rostlin. Mšice jsou škůdci především porostů retardovaných, trpících vodním deficitem nebo jinými vlivy.

Škodlivost mšic i v uplynulém ročníku, více než aplikace insekticidů, byla ukončena nárůstem napadení kolonií mšic, zejména entomopatogenními houbami ale i parazitoidy.

Obr. 4: Retardované rostliny řepky s následným vyšším výskytem škůdců

Květilka zelná

Problematickým škůdcem řepky se stává květilka zelná, s možnou větší vazbou právě na časněji seté řepky. Imaga aktivně vyhledávají větší, více vyvinuté rostliny ke kladení (obr. 5). Napadení kořenů larvami může dosahovat poměrně dramatické výše. Ochrana je však problematická vzhledem k délce a intenzitě výskytu imag v porostu. Často jsou pozorována již v průběhu odkvétání řepky včetně jejich silného napadení entomopatogenními houbami (obr. 6).

Jako problematické s vyšším výskytem květilky se ukázaly porosty na lokalitách s vyšší koncentrací řepky a porosty zakládané do meziplodin.

Obr. 5: Květilka zelná - imago

Obr. 6: Květilka zelná napadená entomopatogenní houbou

Hraboš polní

Výrazným škůdcem podzimního období zůstává hraboš, i vzhledem ke zkracující se periodě jeho kalamitních výskytů, ale i vlivem nárůstu neřešených refugií v podobě úhorů a dalších neprodukčních ploch, včetně FVE atd.

Drátovci a ponravy

Drátovci, larvy kovaříků, jako škůdci vázaní na nerozloženou organickou hmotu zažívají renezanci ve škodlivosti i v plodině, jakou je řepka.

Stále častěji se lze setkat se škodlivostí ponrav chroustů, a to nejen chrousta maďalového kolem alejí.

Krytonosci stonkoví

Stonkoví krytonosci v posledních letech vykazují dvojí inverzi kdysi platných období výskytu. První změnou je výměna na pozici prvně se vyskytujícího druhu, kdy krytonosce řepkového vystřídal krytonosec čtyřzubý. Již zavedenou skutečností jsou první nálety na přelomu února a března s tím, že pro spolehlivou kontrolu zejména krytonosce řepkového je zachycení zejména první vlny před vykladením samic (k vykladení stačí jedno teplé odpoledne i v relativně chladných dnech). Podcenit nelze ani další periody náletu na přelomu března a dubna.

Druhým inverzním jevem, plynoucím i z dat monitoringu ÚKZÚZ, je časnější výskyt ve vyšších polohách (okrajové části Vysočiny) nežli v polohách nižších. Důvodem mohou být lepší teplotní podmínky v předjaří na záhřevnějších, teplotní inverzí zvýhodněných podmínkách vrchoviny.

Ustáleným jevem je sledování pobytových stop krytonosců v porostech namísto detekce žlutými miskami. I v roce 2023 byly v předjaří spíše pravidlem porosty bez detekce brouků v miskách s výraznými požerky po úživném žíru, včetně probíhajícího kladení, za úplné nebo částečné absence záchytu ve žlutých miskách (obr. 7).

Je nutné dodat, že první výskyty samců krytonosce čtyřzubého jsou v posledních letech pozorovány již v průběhu listopadu a prosince.

Charakter napadení rostlin krytonosci je pak často kombinován s napadením larvami dřepčíka olejkového, a to i v horních partiích rostlin, způsobených vynášením růstem rostlin.

Obr. 7: Vpichy po kladení krytonosců, žluté misky byly prázdné

Bejlomorka kapustová

Nálet bejlomorky kapustové byl rozvleklý, přerušovaný a regionálně i mikroregionálně výrazně odlišný. Podstatným bylo zachycení první vlny náletu na prvních šešulích, zakládající mnohem větší škodlivost druhé generace (obr. 8).

Návrat diskuse o škodlivosti pravých plísní na šešulích je ve skutečnosti opakováním chyby vynecháním ochrany proti první náletové vlně bejlomorky, kdy po opuštění šešulí jsou léze po sání škůdcem kolem středového nervu napadány jinak infekčně slabými patogeny, včetně bakterií.

Obr. 8: Šešule po napadení bejlomorkou

Blýskáček řepkový

V letošní roce to byl opomíjený, ale významný škůdce v přehuštěných, krátce kvetoucích porostů řepky. Kombinace hustého porostu v mrazové lokalitě s podceněním výskytu blýskáčka byla jedním z nejsilnějších důvodů propadu výnosu semen řepky. Obdobně jako periody mrazu se výrazně více projevil právě na porostech s menší kompenzační stabilitou, tedy na porostech hustě setých s krátkou dobou kvetení.

Hlízenka obecná

Vzhledem k odlišnému průběhu počasí byla hlízenka často přehlížena, přesto významně škodila. Její opožděný nástup škodlivosti daný zdržením optimálních vlhkostních podmínek způsobil poněkud odlišný charakter napadení rostlin. Především nedocházelo k masivní tvorbě sklerocií uvnitř stonků, ale k tvorbě mikrosklerocií na povrchu rostlin, stejně jako například v roce 2012 (obr. 9). Výrazně více byly napadeny horní partie rostlin, větve a šešule, což potvrdila i vysoká efektivita dvojí fungicidní ochrany na začátku květu a na úplném konci kvetení.

Zmíněný fakt nevylučuje celou řadu porostů napadených naopak velmi brzy ještě před kvetením nebo na samém počátku kvetení s vazbou na praskání rostlin vlivem mrazu. Dlužno dodat, že to bylo i v souvislosti s velmi časným hnojením porostů, bez něhož nelze zejména v aridních oblastech pomýšlet na zachování výnosové stability.

Obr. 9: Mikrosklerocia hlízenky na povrchu stonku

Hnojení řepky

Významným prvkem výnosové stability v podmínkách nevyrovnaných srážek je zmiňovaná zásadní změna ve strategii hnojení porostů řepky s posunem dávky dusíku již k setí, dále na podzim a v časných únorových aplikacích. Celková suma dusíku pak v aridních oblastech musí být aplikována kolem poloviny března, a to i podle půdních podmínek.

Zajímavosti

Často jsou k identifikaci předkládané kolonie organizmů vytvářející povlaky na časně odumírajících listech z časných výsevů. Tyto nepatogenní organizmy - vápenatka převislá - patří z většiny do taxonu hlenek (obr. 10). Nejsou pro řepku patogeny, naopak se podílejí na likvidaci bakterií nebo různých druhů hub.

Rovněž larvy bejlomorek v myceliu primárních infekcí způsobených hlízenkou, nejsou bejlomorkou kapustovou (obr. 11), ale samostatným druhem.

Obr. 10: Vápenitka převislá není patogenní

Obr. 11: Larvy bejlomorky v myceliu primárního napadení hlízenkou

Inovace

Změny v technologických postupech pěstování řepky ozimé mohou přispět k omezení škodlivosti například dřepčíka olejkového. Stejně tak určité způsoby založení porostů na principech vertikálního zpracování půdy mohou přispět k výraznému oddálení termínu aplikací herbicidů proti dvouděložným plevelům, redukovat splach herbicidů do inundací a zachovat standardní degradačních schémata přípravků na ochranu rostlin, nejen herbicidů, ale i dalších přípravků na ochranu rostlin bez rizika jejich posunu v rámci pozemku nebo mimo něj.

Jestliže dřívějším trendem byla desikace porostů, urychlení dozrávání údolnic s odkazem na vyrovnání termínu sklizně různě dozrávajících částí pozemků, dnešní tendencí je maximální prodloužení vegetace silně vyvinutých rostlin v řídkém sponu, pro maximální získání hmotnosti tisíce semen.

Pšenice ozimá

Jestliže výnosy dosažené v letošním ročníku byly často nadprůměrné a v některých oblastech i rekordní, pak kvalita pšenice byla problémem. Nízké obsahy dusíkatých látek souvisely především s průběhem ročníku, rozložením srážek a bez odpovídajících změn ve strategii hnojení.

Na ročníku jako byl 2022/23 lze s velkou mírou spolehlivosti dokumentovat nutnost změn v technologickém postupu pěstování pšenice ozimé ve více bodech, než jen v zúženém pohledu na formu dusíkatých hnojiv a jejich použití.

Rez plevová

Typickou, periodicky se vyskytující chorobou, byla rez plevová. První výskyty z časného jara byly v případě časného zásahu dobře kontrolovány. Odkládané první zásahy na BBCH 49 u citlivých odrůd ale znamenaly citelné snížení výnosů.

Choroby pat stébel

Nepříjemným překvapením, i přes relativně suchý počátek jarní vegetace, byly silné výskyty chorob pat stébel. Často specificky na určitých odrůdách, které pak výnosově zklamaly. Určitá souvislost se nabízí se silnými jarními mrazíky, kdy také některé odrůdy tritikale pěstované pro GPS namrznutí některých odnoží s tím, že některé porosty pak výnosově v parametru sklizené zelené hmoty na senáž propadly.

Černání pat stébel

V letošní roce se objevilo černání pat stébel způsobené patogenem Ophiobolus graminis. Typické, velmi brzy nouzově dozrávající rostliny (obr. 12) vykazovaly odrůdově netypické znaky, hlavně u klasu, který byl jehlancovitý a zpravidla hluchý. Častým znakem byl vyšší vzrůst rostlin. Možnou záměnu s napadením bodruškou nebo fuzárii na kořenech či jinými původci chorob pat stébel lze částečně odlišit přítomností sklerenchymatických obrub v místě přisedání kořene na bázi stébla (obr. 13).

Choroba je vázána na silné ročníkové zvraty ve vlhkostních a teplotních poměrech stanoviště, vápenité pozemky a vysoký podíl obilnin.

Obr. 12: Nouzově dozrávající rostliny pšenice - Ophiobolus graminis

Obr. 13: Černání pat stébel způsobené patogenem Ophiobolus graminis

Virózy

Přes obecně vysokou výnosovou úroveň nelze přehlédnout vyšší škodlivé výskyty virových zakrslostí vázané dominantně na technologie nízkých výsevků. Přes opakované insekticidní vstupy byly výskyty virových zakrslostí relativně vysoké přesto, že se projevovala především pozdní napadení s příznaky zaměnitelnými s nedostatkem fosforu. Odlišitelnost příčin spočívá ve výrazném ohniskovém výskytu projevů viróz. Jednou z příčin bylo podcenění etapovitého vzcházení porostů a absence insekticidní clony přes všechny etapy vzcházení a citlivé fáze obilniny (BBCH 11–13).

Fuzária v klasu

Vzhledem k nárůstu ploch odrůd pšenice ozimé s preferovaným znakem vysokého výnosového potenciálu adekvátně narostly i škodlivé výskyty fuzárií v klasu spojené s častou negativní korelací mezi výnosem a odolností fuzáriím.

Projevil se i návrat škodlivosti Microdochium nivale na listech citlivých odrůd (obr. 14), především u pozdních krmných odrůd pšenice.

Obr. 14: Microdochium nivale na listu citlivé odrůdy

Škůdci

Nárůst škodlivosti druhů vázaných na nerozloženou organickou hmotu je trendem posledních let. Narůstá škodlivost hrbáče osenního (obr. 15) a drátovců. Tento nárůst podle sledování v provozu souvisí nejen se změnami v osevních sledech, ale především s opakovaným vynecháváním aplikace dusíku na slámu nebo jeho aplikací v nevhodnou dobu.

Obr. 15: Larva hrbáče osenního

Plevele

Aplikace herbicidů a jejich účinnost je poplatná lokalitě, spektru plevelů a míře zodpovědnosti v aplikaci herbicidních látek v historii pozemku. Tento fakt se zásadně dotýká dvou problematických bodů v ochraně proti plevelům. Prvním je samotná účinnost a narůstající frekvence rezistentních populací chundelky metlice i dalších plevelů. Druhým, v souvislosti se změnami průběhu počasí a technologií, pak nárůst poškození následných plodin, především řepky, sóji, hrachu, a to nejen po neuvážených aplikacích v obilninách, ale i v kukuřici a řepce.

Kukuřice

Již v loňském roce předpovídané nevyrovnanosti výnosu kukuřice v dvouleté periodě sucha při rizikových technologických postupech se staly realitou a výnosy silážní kukuřice (v době přípravy příspěvku končící sklizně) vykazovaly kolísání i extrémní propady. Výnosové propady souvisí s více vlivy a jejich váha a účinnost se v daném ročníku sčítají až násobí. Mezi vlivy s největším dopadem lze zařadit:

• osevní sled;
• historie pozemku, především z pohledu vodní bilance;
• zásadní rozdíl v managementu meziplodin a délce jejich vegetace;
• časový odstup ukončení vegetace meziplodiny od setí kukuřice;
• termín vyrovnání vláhového deficitu v časné vegetaci kukuřice;
• rozložení kořenů kukuřice v půdním profilu dle použité technologie;
• opožděná regulace plevelů.

Mezi faktory s nejsilnějším vlivem patří v daném ročníku termín a množství odběru vody z profilu jak předplodinou, tak zejména meziplodinou a vývoj dostupnosti vody v půdě nad křivkou vláhové potřeby rostlin. Tedy soulad nebo nesoulad dostupné vláhy a potřeby vody k růstu rostlin kukuřice.

Zcela zásadním je fakt, že dlouze vegetující meziplodina s velkým nárůstem hmoty odebere z 1 m² na vybudování svojí hmoty 150 l (až 200 l) vody, tedy ekvivalent 200 mm srážek.

Množství kombinací mezi průběhem srážek a stavem půdní vláhy dává především v aridních oblastech inspiraci k tomu, jak v budoucnu čelit při pěstování plodin změnám v průběhu počasí, a především změnám v dosud regionálně příznačných postupech pěstování plodin, a to od technologií zpracování půdy až po způsoby a především termíny hnojení. Sledování dlouhodobých poměrů v reálných podmínkách jsou vhodným impulsem a podkladem pro nutné změny i v legislativě.

Právě na příkladu kukuřice v uplynulém ročníku lze říci, že trendem bude posun hnojení dusíkem do časnějších fází, zodpovědný přístup k technologiím pěstování meziplodin a změny v kultivaci půdy. Časová řada sledování reziduálního dusíku v půdě poměrně jasně dokládá nutnost posunu části dusíkatého hnojení do podzimních termínů, avšak s logickým vyloučením III. pásem, podle nitrátové směrnice, z této úvahy. Porosty hnojené z určité části na podzim a poté brzy na jaře vykazovaly stejně jako v podobných ročnících 2012, 2015, 2017 a 2019 nejen vyšší využití aplikovaného dusíku, tak v souvislosti s tím i podstatně nižší zbytkový dusík po sklizni, který je nejsilnějším zdrojem jeho proplavování do podzemních vod v meziporostním období. Výrazným problémem je samozřejmě i dusík ohrožený v důsledku erozních smyvů posunem do inundací, podzemních kolektorů nebo vodních toků.

Změny v osevním sledu jsou nejpodstatnější z těch faktorů, které lze ovlivnit bez dodatečných nákladů pro zlepšení výnosové jistoty krmné dávky založené na kukuřici.

Z praktického srovnání v obdobných podmínkách srážkového deficitu plyne, že výnosová úroveň kukuřice byla nejvyšší po řepce, tj. 5 měsíců na regeneraci vodní bilance při dodržení adekvátního managementu pokryvu půdy. Při použití předplodiny řepky jako srovnávacího etalonu byl výnos ve stejné lokalitě po předplodině cukrovce o 30 % nižší, po kukuřici o 15–20 % nižší a po dlouho vegetující meziplodině pak v průměru o 60 % nižší. Výjimkou nebyly pozemky nesklízené po meziplodině.

Zavíječ kukuřičný

Dlouhodobě se potvrzuje trend k časnějšímu posunu prvních náletů a nárůstu početnosti první náletové vlny, proti které se často stále vůbec nezasahuje a je jednou z příčin rozšiřování oblastí s výskytem druhé generace škůdce. V provozu je významné zjištění, že lépe jsou korigovány výskyty zavíječe na plochách s dvouletým pěstováním kukuřice, a to pravděpodobně i díky vedlejšímu účinku aplikovaného insekticidu Force do půdy proti bázlivci kukuřičnému.

Stálým jevem je posun škodlivosti škůdce i do nejvyšších partií Vysočiny až na úroveň 600 m n.m., kde vzhledem k podcenění situace a chybám v signalizaci byly běžným jevem porosty napadené plošně na úrovni 100 %.

Závěr

Pěstitelský ročník 2022/23 přinesl často rekordní výnosy některých plodin, především obilnin, ale i výsledky na kterých lze dokumentovat vliv změn v počasí na výskyt škůdců, využití vláhy a živin. Ale také zvýraznil nutnost změn v technologických postupech pro omezení negativních vlivů na výnos, především u kukuřice a řepky.