Biologická ochrana proti sviluškám ve skleníkové produkci plodové zeleniny

16. 10. 2023 Ing. Václav Psota, Ph.D.; Farma Bezdínek s.r.o. Škůdci Zobrazeno 1258x

Se škodlivostí svilušek se kvůli jejich široké polyfagií setkáme napříč zemědělskými plodinami. Škody způsobují na ovocných dřevinách, zelenině, polních plodinách, okrasných rostlinách i bylinkách.

Sviluška chmelová - bionomie a škodlivost

Ve skleníku se na plodové zelenině nejčastěji vyskytuje sviluška chmelová. Svilušky jsou drobní členovci, které řadíme do řádu roztoči. Velikost těla je v rozpětí desetin milimetrů a dospělci mohou mít až 1 mm. Z tohoto důvodu unikají pozornosti a jejich výskyt je zjištěn často až v době, kdy lze pozorovat příznaky poškození na rostlinách. Součástí ústního ústrojí jsou jehlicovité bodce (stylety), pomocí kterých sviluška nabodává pletiva mezofylu, která následně vysává. Poškozovány jsou především pletiva listů, přičemž během jedné minuty může být zničeno až 20 buněk (Liesering, 1960).

Sviluška chmelová - vlevo dospělec jarní až letní generace; vpravo dospělec diapauzní přezimující generace (Gilles San Martin)

Na listech ale v některých případech i plodech se následně objevují chlorotické skvrny. Zároveň bylo prokázáno, že sliny svilušek obsahují proteiny, které potlačují obrané reakce rostliny především na bázi kyseliny jasmonové a salicylové (Villarroel a kol., 2016). To v důsledku vede k rychlejšímu množení. Když je hustota jedinců na napadené rostlině příliš vysoká a dochází k vyčerpání potravních zdrojů reaguje na situaci sviluška chmelová typickým projevem. Velké množství jedinců se přesouvá do vrcholových částí rostlin, kde tvoří komplexní sítě z jemného vlákna. Působením větru se tyto sítě plné svilušek šíří na další hostitelské rostliny. Velmi silně postižené rostliny či jejich části mohou v některých případech chřadnout a krnět.

Různé příznaky napadení sviluškou chmelovou - a) počáteční napadení na svrchní straně listu v podobě skupiny chlorotických tečkovitých skvrn;
b) spodní strana listů s viditelným hustým výskytem dospělců svilušky;
c) silné napadení s typickou tvorbou sítě z přediv; d) velmi silné napadení
vedoucí k nekróze napadené části rostliny

Park a Lee (2005) zjistili, že k výrazným ekonomickým ztrátám na výnosu skleníkových okurek může dojít už 4 týdny po iniciálním napadení 4 svilušek na 10 cm² listové plochy. Na rajčatech bylo zjištěno, že škody sviluškami se mohou pohybovat rozpětí od 10 % do 50 %. Nejde jen o samotné snížení výnosu, ale poškození plodů negativně ovlivňuje jejich tržní hodnotu.

Ve venkovním prostředí je vývoj přerušen diapauzou a přezimuje oranžově zbarvené oplozená samička ukrytá v opadaném listí při zemi nebo v prasklinách kůry. Samička s tím jak přijímá potravu začne klást vajíčka. V té době ztrácí oranžové zbavení a na bocích (nejčastěji) či středu těla se ji objevují tmavé skvrny. Kladení vajíček může trvat při teplotách okolo 15 °C až 40 dní a zkracuje se na 10 dní při 34 °C. Jedna samička může naklást až 100 vajíček. Z vajíčka se líhne stadium larvy, které má 3 páry končetin. Následují stadia protonymfy a deutonymfa, které již mají 4 končetiny. Kompletní vývoj zakončený dospělcem při průměrné teplotě 20 °C trvá 15 dní a se zvyšující se teplotou se ještě zkracuje. Venku dokončí sviluška chmelová až 8 generací. V srpnu a září se objevují diapauzní oranžové samičky, které hledají úkryty k přezimování. Ve skleníku díky stabilně vyhovujícím podmínkám (světlo, vlhkost, teplo) nedochází k diapauze a může se vyvinout výrazně více generací.

Životní cyklus svilušky (Biobest)

Identifikovat počáteční zdroj napadení rostlin sviluškami ve skleníku je s jistotou velmi obtížné. Na podzim a v zimně může být velmi pravděpodobným zdrojem zavlečení nakoupená a dovezená sadba. Nelze však ani vyloučit, že některé svilušky mohou přežít ve skleníku z předchozího pěstebního cyklu. Po oteplení na jaře a v průběhu léta je možný poměrně snadný přenos svilušek přes ventilační okna prostřednictvím vzdušných proudů z okolní vegetace.

Monitoring

Výskyt svilušek ve skleníku lze zjistit pouze vizuální kontrolou porostu. Prakticky k odhalení jejich výskytu slouží prvotní příznaky poškození. Ty se projeví jako skupina drobných (tečkovitých) chlorotických skvrn na vrchní straně listů obvykle ve vrcholové části porostu. Tyto skvrny se mohou opticky slívat do větších ploch. Pro definitivní potvrzení přítomnosti svilušky chmelové je třeba zkontrolovat za pomocí lupy spodní stranu listů. Zde je možné (dospělce i pouhým okem) pozorovat různá stadia svilušek včetně vajíček.

Ohniska prvního výskytu se často ve skleníku vyskytují v místech, které mají vhodné mikroklima. Zpravidla to bývají krajní rostliny u chodníky nebo naopak u skla. Na druhou stranu kvůli venkovním směrům větru a následnému vlivu ventilátorů na proudění vzduchu uvnitř skleníků může dojít k rozvoji ohniska na jakémkoliv místě porostu. Proto je ideální, aby v rámci pravidelného monitoringu skleníku byla jím pokryta co největší plocha. Stejně tak je žádoucí proškolit všechny zaměstnance, kteří v porostu pracují, na rozpoznání příznaků výskytu svilušky. Tím se zvyšuje šance, že k odhalení jejího výskytu dojde ve velmi ranné fázi, což je dobrý předpoklad pro následnou ochranu.

Možnosti biologické ochrany

Sviluška chmelová je druh známý svojí schopností rychlého vzniku rezistence vůči chemickým akaricidům. V České republice jsou dle registru k dispozici účinné látky abamectin, bifenazate a hexythiazox. Vůči abamectinu, který byl vyvinut na konci 60. let minulého století, jsou známé rezistentní populace svilušek ze všech hlavních pěstitelských oblastí na světe. V případě mladších látek bifenazate a hexythiazox není těchto případů ještě tolik, ale přesto jsou známé, a to i z Evropy. I z těchto důvodů se metody biologické ochrany proti sviluškám ve skleníku jeví jako primárně lepší řešení.

Dravý roztoč Phytoseiulus persimils

Zajímavé je, že biologická ochrana proti svilušce chmelové ve skleníku má již také poměrně dlouhou historií. V roce 1958 byl dravý roztoč Phytoseiulus persimils náhodně zavlečen z Čile do Německa (Dosse, 1958) a následně se rozšířil v celé Evropě. V bývalém Československu byl poprvé popsán v roce 1974 (Laštůvka a Šefrová, 2005). V 60. letech byla v případě tohoto roztoče postupně objevována schopnost potlačit škodlivou svilušku chmelovou na řadě plodin. Někdy na konci tohoto desetiletí také došlo k prvním komerčním aplikacím druhu P. persimilis proti sviluškám. Pro zajímavost v bývalém Československu byly metody ochrany pomocí tohoto druhu ověřovány v 80. letech.

Dravý roztoč Phytoseiulus persimilis

Druh Phytoseiulus persimilis (česky: savečka oranžová) patří do čeledi Phytoseidae ze které se rekrutuje široká skupina dravých roztočů, kteří se používají v ochraně rostlin. Phytoseiulus persimilis vyniká velmi dobrou schopností rychlého pohybu po povrchů listů, kde aktivně vyhledává kořist. Tento dravec je slepý a k lokalizaci svilušek mu pomáhají volatilní látky, které rostliny uvolňují v důsledku herbivorního napadení. Dospělci i nymfy se vysáváním živí všemi vývojovými stadií svilušek, avšak preferuje vajíčka a larvy. Uvádí se, že denně zkonzumuje P. persimilis 5 až 20 kusů kořisti. Některé studie uvádí, že samice může zkonzumovat více než 300 vajíček svilušky chmelové za celý svůj život.

Optimální podmínky pro vývoj a fungování dravého roztoče P. persimilis je teplota 20–27 °C a relativní vlhkost vzduchu 70–⁠80 %. Komerčně pro účely biologické ochrany se obvykle dodává v inertním substrátu dřevních pilin. Největší koncentrace dravých roztočů se obvykle nachází v horní partii, a proto je třeba láhev se substrátem před aplikací protřepat. Díky tomu pak dojde k rovnoměrné distribuci roztočů do porostu. Samotná aplikace se provádí buď rozsypáním do porostu napadeného sviluškami přímo z přepravního obalu, nebo je možné využít některé aplikátory pro biologickou ochranu.

Na rozdíl od jiných dravých roztočů není P. persimilis schopen přežívat na alternativní potravě (pyl) a potřebuje kořist. Proto se k aplikaci přistupuje až ve chvíli, kdy se zjistí výskyt svilušek v porostu. Udává se, že na 10 svilušek je třeba alespoň 1 dravý roztoč. V místech počátečního či nižšího napadení postačí 4–6 jedinců na 1 m², do ohnisek s vysokým výskytem svilušky se doporučuje dávku zvýšit až na 20 jedinců/m². K úspěšnému potlačení svilušek je obvykle potřeba několik opakovaných aplikací. Druh P. persimilis je vhodný k biologické ochraně proti sviluškám v krytých plochách na rajčeti, okurce, paprice, lilku a mimo zeleninu na jahodách a okrasných rostlinách.

Dravý roztoč Neoseiulus californicus

Na paprice a lilku (v rámci ovoce jahodách) lze doplňkově nebo zcela samostatně použít dravého roztoče druhu Neoseiulus californicus. Na rozdíl od P. persimilis má tento druh širší teplotní valenci a snáší už teploty okolo 8 °C. Proto je možné aplikovat ho také v nevytápěných sklenících či fóliovnících. Zároveň je N. californicus schopen přežívat alternativně také na pylu a díky tomu může po aplikaci v porostu vydržet i bez přítomnosti kořisti. Uvádí si, že dospělec zkonzumuje až 5 dospělých svilušek denně.

Obdobně jako P. persimilis se dodává N. californicus v inertním substrátu, který se aplikuje rozsypáním do porostu. Preventivní dávka je 25 jedinců/m². Silně napadená míst je možná ošetřit dávkou až 200 jedinců/m². Mimo rozsypání jedinců adjustovaných v inertním substrátu je možné aplikovat roztoče N. californicus formou introdukčních sáčků spolu s kořistí. Princip spočívá v tom, že v prodyšném sáčku jsou otruby, na kterých žijí skladištní roztoči druhu Tyrophagus putrescentiae nebo Acarus siro. Tito roztoči jsou pak potravou pro dravého roztoče N. californicus. Díky tomu po dobu až 4–6 týdnů vylézají (až 1 000 jedinců) z introdukčního sáčku dospělci dravého roztoče N. californicus do ošetřeného porostu. Introdukční sáček, který postačí na ochranu přibližně 2,5 m² plochy se zavěšuje na řapíky listů do cílového porostu zeleniny.

Bejlomorka Feltiella acarisuga

I přes aplikaci dravých roztočů se mohou v porostech objevit rostliny, které jsou sviluškami silně napadené. Často jsou to lokální ohniska, kde jsou velmi příznivé podmínky pro rychlý rozvoj svilušky. Může to být díky mikroklimatu, ale také oslabením rostlin atp.

Na takových místech je vhodné posílit biologickou ochranu na bázi dravých roztočů bejlomorkou druhu Feltiella acarisuga. Dospělec je drobný, dvoukřídlí komár. Samička za svůj život naklade okolo 30 vajíček do míst s vysokým výskytem svilušek. Následně se líhne larva, která vyhledává na povrchu svilušky a konzumuje je. Denně je schopná takto zahubit až 30 jedinců svilušky různého vývojového stadia a za celý život několik set svilušek. Z tohoto pohledu je výrazně lepší predátor než předchozí uvedené druhy roztočů. Lépe snáší také chladné a tmavé počasí na podzim a časně na jaře.

Nižší kurativní dávka při prvních zjištěných ohniscích svilušek je 0,25 jedinců/m², v případě silnějšího napadení je možné dávku zvýšit až na 10 jedinců/m². Bejlomorka F. acarisuga se dodává ve stadiu kukel. Otevřený přepravní obal, který tyto kukly obsahuje stačí položit na zastíněné místo přímo do zasaženého porostu. Dospělci se postupně líhnou a samičky po oplození kladou vajíčka.

Komerční balení druhu Feltiella acarisuga

Larva druhu Feltiella acarisuga požírá svilušku

Entomopatogenní houba Beauveria bassiana

Nad rámec uvedených bioagens lze proti sviluškám ve skleníku použít přípravek na bázi entomopatogenní houby Beauveria bassiana. Jedná se původem o houbu žijící v půdním prostředí a účinnost foliární aplikace je silně závislá na optimálních podmínkách, a proto může být velmi variabilní. Obecně je vhodné aplikovat přípravky, které ji obsahují, večer či přes noc za vyšší až vysoké relativní vlhkosti.

Tab.: Základní bionomické údaje o škůdci svilušce chmelové a dostupných bioagens

Další možnosti regulace svilušek

Svilušky lze potlačit také některými kontaktními přípravky s fyzikálním účinkem na bázi olejů, mýdel, terpenů atp. Účinná látka hexythiazox nevykazuje vůči dravým roztočům toxicitu a jen mírné vedlejší účinky na bejlomorku F. acarisuga. Přípravky, které ji obsahují, jsou tak vhodné pro synergické kombinace s bioagens v rámci systému integrované ochrany rostlin.