Biologická ochrana proti vrtalkám ve skleníkové produkci plodové zeleniny

25. 09. 2023 Ing. Václav Psota, Ph.D.; Farma Bezdínek s.r.o. Škůdci Zobrazeno 961x

Při produkci skleníkové zeleniny se může v porostech vyskytovat několik druhů minujících škůdců. Je pro ně specifické to, že se živí listovým mezofylem a pletiva epidermis zůstávají nepoškozená. Vzniká tak poškození, které se definuje jako mina. Mezi minující škůdce vyskytující se ve skleníku řadíme skupinu druhů z rodu vrtalka (Liriomyza; dvoukřídlí: Diptera). Vlivem žíru jejich larev se na listech tvoří miny v podobě chodbiček. Plody však nijak nepoškozují, a proto nelze jejich vliv na výnos často jednoznačně posoudit. Nicméně při silném napadení může být poškozena významná část asimilačního aparátu, což se následně může projevit ve snížení výnosů.

Původ vrtalek

Vrtalky se do produkčních skleníků dostávají často spolu s dovozem sadbových rostlin původem z Nizozemí. V rámci rodu Liriomyza se mohou vyskytovat druhy: vrtalka rajčatová L. bryoniae (Kaltenbach, 1858), L. trifolii (Burgess, 1880), L. strigata (Meigen, 1830) a vrtalka jihoamerická L. huidobrensis (Blanchard, 1926). V Evropě jsou původní pouze druhy vrtalka rajčatová a L. strigata. Pravděpodobný původ druhu L. trifolii je Severní Amerika, u nás se poprvé objevil v roce 1981. V případě druhu vrtalka jihoamerická je původem Argentina a první výskyt na našem území je z roku 1983 (Šefrová a Laštůvka, 2005). Typickým znakem pro všechny tyto druhy je žlutý štítek na hrudi dospělce. Jejich jednotlivé rozlišení je poměrně obtížné. Mimo všechny druhy u nás pěstované plodové zeleniny se tyto vrtalky mohou vyskytovat na desítkách dalších hospodářsky významných druzích rostlin.

Dospělec vrtalky (Liriomyza)

Dospělec vrtalky (Liriomyza) - Biobest Group N.V.

Vývojový cyklus vrtalek

Vývojový cyklus vrtalek probíhá přes proměnu dokonalou, a tedy zahrnuje stadium vajíčka, larvy (celkem 3 larvální instary), kukly a dospělce.

Samice klade v závislosti na druhu, vnějších podmínkách a hostitelské rostlině několik desítek až stovek vajíček jednotlivě do listů. Kladélkem samice způsobuje drobné vpichy v listech. Do menší části těchto vpichů naklade samice vajíčka a skvrna je pak oválného tvaru, tzv. egg spot a je špatně viditelná. Ve většině případů se samice živí rostlinou šťávou, která po perforaci kladélkem z listu unikne a vytváří se skupina bílých teček, tzv. feeding spots.

Po vylíhnutí z vajíčka se larvy živí listovým mezofylem a vzniká tak typická mina v podobě chodbičky. V délce celé miny zanechává larva černý trus. Vzrůstající teplota má pozitivní trend na rychlost vývoje jednotlivých stadií. Poté, co larva dokončí vývoj 3. instaru, prokouše v listu otvor, kterým následně proniká na povrch listu. Většina larev poté padá na zem a zavrtává se do země, kde se kuklí v hloubce do 5 cm.

Ve skleníku dochází ke kuklení v záhybech krycí folie nebo mezi zbytky rostlinného materiálu na zemi. Menší část larev se kuklí přímo na listu. Obě pohlaví jsou obvykle rovnoměrně zastoupena v rámci populace dospělců. K páření dochází za jeden až dva dny po vylíhnutí z kukly. Dospělci se mohou kromě rostlinných šťáv živit také nektarem a medovicí.

Kukly vrtalky na povrchu listu

List rajčete se skupinou tzv. feeding spots způsobených vrtalkou

Při celoroční produkci ve vytápěných pěstebních prostorách mohou vrtalky ve skleníku vytvořit několik generací. V okolí skleníku mohou bez problému přezimovat ve stadiu kukly původní evropské druhy. Naproti tomu vrtalka jihoamerická a L. trifolii v našich podmínkách přečkat zimu nedokážou (Vlk, 1999).

Tab.: Souhrnné bionomické údaje v závislosti na teplotě

Škodlivost vrtalek

Škodlivost spočívá v tom, že larva svým žírem a tvorbou min snižuje asimilační plochu listu. Poměrně významné ekonomické škody mohou vrtalky způsobit na velmi mladých rostlinách při produkci sadby. Na vzrostlých a plodících rostlinách ze skupiny plodové zeleniny je škodlivost často zanedbatelná a přímý vliv na výslednou produkci zde nebývá.

Samotný práh škodlivosti je závislý na mnoha faktorech (stáří porostu, roční období, druh atp.). Relativně malé množství dostupných studií poskytuje poměrně rozdílné informace. Wakil a kol. (2018) uvádějí, že vlivem snížení asimilačního aparátu mohou vrtalky při velmi silném napadení na rajčatech způsobit až 20% pokles na výnosu. Prahem pro ošetření je výskyt 1 živé larvy na 3 složené listy. Naopak dle mého názoru se realitě v praxi blíží spíše Ledieu a Helyer (1985), kteří konstatují, že k 10% ztrátě na výnosu dochází až při výskytu 30 min na jeden složený list, který sousedí s trsem s plody ve fázi 50% velikosti. K takto silnému napadení, je-li uplatňována vhodná ochrana, nedochází. Je také známo, že na starších listech je poškození mnohem méně významné.

Listy rajčete poškozené minou vrtalky

Monitoring výskytu vrtalek

Základem monitoringu ve skleníku je pravidelná vizuální kontrola porostu. Skupina bílých teček (feeding spots) obvykle ve vrchních částech rostliny je první známkou výskytu vrtalek. Vhodné je ještě před samotnou výsadbou zkontrolovat reprezentativní množství sadbových rostlin, kde se již může potvrdit výskyt vrtalek v podobě typických min. Je žádoucí zaznamenávat také výskyt min na listech a jeho intenzitu.

Dospělce vrtalek lze monitorovat na žlutých lepových deskách, které se umístí v horizontální poloze několik centimetrů nad zemí v počtu cca 2–3 ks/ha. K tomu lze využít stejné desky, které jsou obvykle určené ve skleníku k monitoringu molic. Často se první příznaky napadení vrtalkami objevují v místech u manipulačních chodníků nebo na okrajích porostu.

Žlutá lepová deska umístěna v horizontální poloze pod pěstebním žlabem

Zachycený dospělec vrtalky na lepové desce

Pokud je pěstováno více odrůd, je vhodné provádět monitoring v každé zvlášť. Je to proto, že některé odrůdy bývají k napadení vrtalkami více náchylné. Z vlastního pozorování mohu potvrdit, že k rychlému rozvoji populace i napadení dochází na některých odrůdách cherry rajčat v porovnání s velkoplodými odrůdami. Webb a Smith (1969) rozdílnou náchylnost potvrzují s tím, že odrůdy rajčat, jejichž listy obsahují menší podíl šťáv (vlhkosti), jsou více odolné vůči napadení vrtalkami.

Preventivní opatření

Z pohledu prevence lze považovat za nejúčinnější opatření likvidaci rostlinných zbytků z předchozího pěstebního cyklu. Důsledně by se měly odstranit také plevelné rostliny, které obvykle rostou po okrajích skleníku nebo v mezerách mezi krycími foliemi.

Zpočátku je možné zastavit nárůst populace vrtalek odstraňováním napadených listů či jen jejich částí. Jde o pracnou metodu, ke které se musí přistoupit před tím, než larva dokončí vývoj a vytvoří kuklu. Takto odstraněné napadené části je nutné z pěstebních prostor vynést.

Populaci dospělců škodlivých vrtalek lze snížit také metodou masového vychytávání „mass trapping“. K tomu se využívá instalace kartonů polepených žlutou lepovou folií, které se umísťují na zem pod pěstební žlab.

Kartonové desky pokryté žlutou lepovou folií k masovému vychytávání dospělců vrtalek

Biologická ochrana

K cílené biologické ochraně proti vrtalkám se používají dva druhy parazitoidů z řádu blanokřídlí (Hymenoptera).

Prvním je endoparazitický lumčík druhu Dacnusa sibirica. Ten vyniká velmi dobrou schopností vyhledávat kořist. Hodí se tak již při prvotním výskytu vrtalek, kdy je napadení ještě velmi nízké a zároveň také v období nižších průměrných teplot ve skleníku (září–duben). Nejvhodnější jsou teploty v rozmezí od 15 do 20 °C, kdy je samice během asi 20 dnů schopná naklást 94–225 vajíček. Při vyšších teplotách výrazně klesá plodnost i délka života. (Minkenberg, 1990). Samička vyhledává hostitelskou larvu vrtalky podle pachu trusu. Pomocí kladélka naklade do minující larvy vajíčko. Larva, do níž naklade vajíčko, dále pokračuje ve vývoji až do zakuklení.

Parazitovanou a zdravou larvu vrtalky nelze rozlišit a stejně tak je to i ve stadiu kukly. Podíl parazitace lze zjisti sesbíráním reprezentativního vzorku kukel vrtalek a následným umístěním do Petriho misky. Poté je možné sledovat kolik se vylíhne lumčíků D. sibirica a kolik dospělců vrtalek.

V momentě, kdy se vyskytuje více jak 1 larva vrtalky na 10 rostlin je vhodné aplikovat chalcidku Diglyphus isaea. Tento druh je také vhodnější při vyšších teplotách v pozdnějším jaru a v průběhu léta. Hostitelskou larvu vyhledává poklepáváním tykadly na povrch listu. Při lokalizaci se také řídí pachem, který larva vrtalky uvolňuje. Když samička najde vhodnou hostitelskou larvu 2. až 3. instaru, trvale ji paralyzuje bodnutím kladélkem. Posléze vedle ní naklade vajíčko (za celý život 100–200 vajíček). Po vylíhnutí larva chalcidky D. isae požírá larvu vrtalky z vnějšku a do jejího těla neproniká. Poté sbírá okolo trus vrtalek, ze kterého si buduje opěry pro kuklu. Kuklí se v chodbičce po žíru vrtalky. Kuklu je možné v listu při pohledu proti světlu poměrně dobře rozeznat a díky tomu posoudit úroveň parazitace. Dospělec proniká z listu, ve kterém byla kukla, výletovým otvorem v epidermis. Poměrné významné množství larev 1. a 2. instaru zahubí D. isaea díky vyvinuté vlastnosti „host feeding“. Larvy pouze nabodne kladélkem a živí se jejich tělními tekutinami, které samice potřebuje pro vývoj vajíček.

Bioagens proti vrtalkám - lumčík Dacnusa sibirica

Bioagens - chalcidka Diglyphus isaea

Kukla chalcidky D. isaea s typickými oporami z trusu vrtalky v podobě černých teček podél kukly

Pokud teplotní podmínky či napadení nejsou zcela jednoznačné, je možné použít směs obou výše u vedených parazitoidů.

Částečně požírá larvy vrtalek také dravá ploštice Macrolophus pygmaeus, která se v rámci biologické ochrany ve sklenících používá proti molicím.

Literatura je k dispozici u autora.

Použitá literatura:

Vlk, Robert, 1999: Distribution of quarantine leafminers Liriomyza spp. in the Czech Republic, especially their occurrence and overwintering outside glasshouses. Bulletin OEPP/EPPO. OEPP/EPPO, roč. 29, s. 85–89.

Šefrová, Hana & Laštůvka, Zdeněk, 2005: Catalogue of alien animal species in the Czech Republic. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun.. 53.

Van Der Ent, S., M. Knapp, J. Klapwijk, E. Moerman, J. Van Schelt, S. Weert, A. Dik a F. Schulthess, 2017: Knowing and recognizing, The biology of pests, diseases and their natural solutions. 3. Berkel en Rodenrijs: Koppert Biological Systems, 443 s. ISBN 978-90-827567-0-8.

Alberto Lanzoni, Giovanni G. Bazzocchi, Giovanni Burgio, Maria Rosa Fiacconi, 2002: Comparative Life History of Liriomyza trifolii and Liriomyza huidobrensis (Diptera: Agromyzidae) on Beans: Effect of Temperature on Development, Environmental Entomology, Volume 31, Issue 5, 1 October, Pages 797–803, https://doi.org/10.1603/0046-225X-31.5.797

Mujica N; Cisneros F, 1997: Developing IPM components for leafminer fly in the Canete Valley of Peru. Program Report 1995–96. Lima, Peru: International Potato Center (CIP), 177–184.

Wakil, W., Brust, G.E., Perring, T.M., 2018: Sustainable Management of Arthropod Pests of Tomato. Elsevier, London. 353 s. ISBN: 978-0-12-802441-6

Ledieu, M.S., Helyer, N.L., 1985: Observations on the economic importance of tomato leaf miner (Lirimoyza bryoniae) (Agromyzidae). Agriculture, Ecosystems and Envrionment, 13. 103–109.

Parrella, M.P., Costamagna, T.P. and Kaspi, R., 2007: The addition of Potassium Silicate to the Fertilizer mix to suppress Liriomyza Leafminers attacking Chrysanthemums. Acta Hortic. 747, 365–370 DOI: 10.17660/ActaHortic.2007.747.45

Minkenberg, O. P. J. M., 1990: Reproduction of Dacnusa sibirica (Hymenoptera: Braconidae), an Endoparasitoid of Leafminer Liriomyza bryoniae (Diptera: Agromyzidae) on Tomatoes, at Constant Temperatures. Environmental Entomology, 19(3), 625–629. doi:10.1093/ee/19.3.625