Užitečné organizmy (46): Mšicomaři (I)

12. 09. 2023 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 658x

Mšicomaři patří mezi známější parazitoidy díky své schopnosti přeměnit napadené mšice v nápadné mumie, které jsou v kolonii zdravých mšic nepřehlédnutelné. Některé druhy se množí a vysazují do skleníků k ochraně porostů proti mšicím.

V současnosti jsou mšicomaři (Aphidiinae) podčeledí lumčíků, dříve byli samostatnou čeledí a i dnes někteří autoři spekulují o znovu povýšení na úroveň čeledi. Od ostatních lumčíků se odlišují morfologicky i biologií. Nemají srostlý 2. a 3 tergit, který je pohyblivý a specializují se na parazitování mšic. Dosud bylo popsáno 52 rodů a více než 500 druhů. Naše území patří mezi nejlépe prozkoumané, díky dlouholeté práci Dr. Petra Starého, který zde popsal i nové druhy pro vědu. V České republice bylo zjištěno 25 rodů a 132 druhů. V Evropě je shodný počet rodů a 213 druhů. Deset rodů je monotypických – jsou u nás i v Evropě zastoupeny pouze jedním druhem.

Dospělci jsou drobní, štíhlí, délka těla (1–4 mm) je limitována malou velikostí hostitelů. Zbarvení je od černé a hnědé po světle žlutou, tělo je zpravidla tmavší a nohy světlé, častá je kombinace různých odstínů hnědé a žluté barvy. U většiny druhů není v tykadlech více než 20 článků. Křídla s redukovanou žilnatinou, většinou plně vyvinutá, pouze u samic Diaeretellus ephippium zcela chybějí. U rodu Paralipsis, který parazituje u mšic vyvíjejících se na kořenech v půdě, jsou konce křídel často zkrácena kusadly mravenců strážících mšice (na fotografiích i kresbách není roztřepení patrné, vypadají, že jsou brachypterní). Kladélko samic vyčnívá jen kousek za zadeček, nikdy není nápadně dlouhé, často je ohnuto nahoru. Podle nesrostlých tergitů zadečku, žilnatiny a počtu článků tykadel se snadno odliší od podobných druhů, pro malé rozměry je nutné použít lupu s dostačeným zvětšením. Na rostlinách se dospělci mšicomarů snadno zamění s jinými drobnými parazitoidy, včetně „škodlivých“ hyperparazitoidů.

Biologie

Všichni mšicomaři jsou vnitřní parazitoidi mšic. Samice většiny druhů parazitují nymfy 2.–3. instaru, méně často 1. a 4. instaru a okřídlené i bezkřídlé dospělce. Většina druhů stojí při kladení ke mšici hlavou, ohne zadeček dolů mezi nohy a pohybem vpřed vpraví kladélkem pod kůži jedno vajíčko. Patří mezi koinobionty, po vykladení vajíčka se mšice dále vyvíjí, parazitace se projeví až v pozdější fázi, kdy se začne měnit barva a pokožka nafukovat do zvětšeného, soudečkového tvaru, zvaného mumie. Tento termín se používá ve více jazycích. Parazitované nymfy přecházejí do vyšších instarů a jsou většinou zabity krátce před přeměnou v dospělce mšice. Měně často parazitovaní dospělci migrují mezi porosty (jeden ze způsobů šíření mšicomarů) a dokonce mohou krátce produkovat i potomstvo.

Uvnitř mšice se vyvíjí pouze jedna larva, která se kuklí uvnitř těla nebo u tribu Praini larva prokouše pokožku a sepřede si kokon pod tělem mšice. Dospělci opouštějí mšici nebo kokon kruhovým otvorem. Zbarvení mumií je závislé na druhu mšicomara, od světlé po černou, v průběhu vývoje dochází k postupnému ztmavování. Podle druhu mšice nebo místa sání na rostlině, zbarvení mumie, umístění výletového otvoru a tvaru kokonu pod mumií lze mšicomary určit do rodu nebo druhových skupin.

Většina druhů jsou oligofágové či polyfágové, specializace se vyvinula v závislosti na způsobu života mšic (v hálkách, na kořenech, na stromech aj.). Vývoj jedné generace trvá zhruba 2 týdny v závislosti na teplotě. Při dostatku potravy (medovice, nektar) žijí dospělci 2–3 týdny, výjimečně i déle a samice může parazitovat až několik set mšic. Nedostatek potravy a vody délku života i množství vykladených vajíček úměrně snižuje. Většina druhů má samce i samice, partenogeneze je méně častá.

Dospělci jsou aktivní za teplých, slunných dní, více jich potkáte v odpoledních hodinách. Na delší vzdálenosti se šíří pomocí vzdušných proudů, stejně jako mšice, na kratší vzdálenosti aktivně letem nebo lezením po rostlinách. Běžné je šíření převozem rostlin v parazitovaných mšicích.

Význam mšicomarů

V našich podmínkách jsou většinou pouze doplňkoví regulátoři mšic. Vyšší početnost může být v letech s menším výskytem slunéček a pestřenek (např. v letošním a loňském roce v některých porostech polní zeleniny). Parazitované mšice zůstávají delší dobu přichyceny k rostlině, což může vést k nadhodnocení účinnosti mšicomarů. Naopak některé druhy mšicomarů manipulují chování mšice krátce před jejich zabitím. Donutí ji odejít z kolonie do úkrytu, kde je mumie chráněná před poškozením, což při letmém pohled snižuje účinnost parazitace.

Porovnání velikosti mšicomara s dřepčíkem rodu Phyllotreta na kedlubně

Tři mumie v kolonii kyjatky hrachové mají podobné zbarvení jako seschlé kyjatky napadené entomopatogenní houbou

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.