Biologická ochrana zeleniny proti mšicím ve skleníku

06. 12. 2023 Ing. Václav Psota, Ph.D.; Farma Bezdínek s.r.o. Škůdci Zobrazeno 966x

Mšice patří mezi kosmopolitně rozšířenou skupinu hmyzu. Nejhojněji se vyskytují v mírném pásmu, ale známé jsou výskyty také z oblastí za polárním kruhem. Celkově je popsáno asi 5 000 druhů, přičemž několik stovek z nich patří mezi zásadní škůdce zemědělských plodin.

Popis

Jejich tělo je velmi málo sklerotizované a velikost dle druhu kolísá od 0,2 do 8 mm. Hlava nasedá široce na hruď a je velmi málo pohyblivá, někdy je s hrudí naprosto srostlá. Tykadla mají 3–6 článků. Po stranách 5. nebo 6. článku zadečku jsou vytvořeny trubičkové útvary zvané sifunkuli. Jejich epidermální žlázy vytváří vosk, který pokrývá tělo mšice v tenké vrstvě. Mšice mívají dvě formy. Okřídlené, ty mají oči plně vyvinuté, a také tři jednoduchá očka. Druhá forma bezkřídlé mají oči někdy redukované.

Mšice rodu Myzus

Škodlivost ve skleníku

Ve skleníku jsou mšice druhově nejbohatší skupinou škůdců. Kvůli složitým vývojovým cyklům, střídání hostitelských rostlin, migracím, polyfágii, a v neposlední řadě i kvůli rezistenci vůči insekticidům představují pro řadu pěstitelů obávaný problém.

Škodlivost spočívá v sání rostlinných šťáv a tvorbě lepkavé sladké medovice. Četné kolonie mšic mohou medovicí, která ulpí na plodech znehodnotit produkci zeleniny ve skleníku. Medovice bývá také vhodný substrát pro saprofytické černě. Vlivem silného napadení může docházet také k deformacím listů a výhonů nebo retardaci růstu. Mimo tuto primární škodlivost patří mšice mezi významné vektory závažných rostlinných viróz.

Za ideálních podmínek mají mšice tendenci navýšit svoji četnost z několika jedinců na kolonie čítající stovky během malého počtu dní. Většina škodlivých druhů mšic má v průběhu sezony několik generací viviparních, to znamená že samičky jsou živorodé. Jedna samice dokáže takto během několika málo dní porodit vyšší desítky dalších jedinců.

Kolonie mšic na mladém listu papriky

Které druhy škodí?

Ve skleníku může škodit několik druhů mšic, přičemž všechny patří do čeledi mšicovití (Aphididae). Jejich invaze nastává až s výskytem a rozvojem populací na vegetaci v blízkosti skleníku. Dovnitř se dostávají okřídlené samice přes ventilační okna.

Mezi velmi běžné druhy patří mšice broskvoňová (Myzus persicae), která škodí především na okurkách, paprikách, rajčatech, lilku, a salátu. Tělo má tento druh 1,4–2,5 mm dlouhé, zbarvení bývá variabilní. Tykadla má kratší než tělo. Zřetelné jsou čelní hrbolky na hlavě. Sifunkuli jsou tenké a dlouhé, ve druhé třetině mírně zduřelé.

Vyskytnout se mohou také některé druhy z rodu kyjatka. Často to bývá kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae) dosahuje velikosti 2,5–3,8 mm, je zelená, někdy načervenalá s podélným, tmavěji zbarveným pruhem na hřbetní straně těla, matná (nymfy ojíněné), protáhlá. Tykadla jsou o něco málo delší než tělo, sifunkuli dlouhé a štíhlé, světlé a s tmavším síťováním na konci. Napadá listy včetně řapíků, květy a soukvětí. Škodí zejména na rajčatech, paprikách, okurkách, lilku, zelí, salátu.

Další druh kyjatka zemáková (Aulacorthum solani) je velká 1,8–2,9 mm, jasně zelená až žlutozelená, povrch těla zpravidla lesklý. Tykadla delší než tělo, sifunkuli dlouhé a štíhlé, na konci s tmavým prstencem. U báze sifunkul 2 okrouhlé tmavě zelené skvrny, především u nymf. Napadají listy a u některých rostlin (okurky) i květy. Je polyfágní a škodí především na salátu, rajčatech, okurkách a paprice.

Mšice bavlníková (Aphis gossypii) je menší 1,0–1,8 mm, kultury osidlují tmavě zelené až černé okřídlené samičky rodící špinavě žluté nymfy. Další generace tvoří směs žlutě, olivově zeleně a hnědozeleně zbarvených jedinců. Tykadla dosahují jen poloviny délky těla, sifunkuli krátké, tmavé, nohy krátké. Napadá zprvu spodní listy, okřídlené samice napadají vzrostné vrcholy. Listy se krabatí, deformované vrcholy nerostou, zakrňují a rostliny usychají. Silně znečišťuje rostliny medovicí, na které se uchycují černě. Ve sklenících buď trvale nebo od dubna, maximální škody způsobuje v letních měsících. Velice rychle se množí. Je nebezpečným škůdcem na okurkách, melounech a paprikách.

Monitoring

Pro biologickou ochranu je určující v jaké fázi se podaří mšice ve skleníku zachytit. Monitoring se provádí hlavně důkladnou vizuální kontrolou porostu. Mšice obvykle preferují mladé části rostliny, tedy v oblasti růstového terminálu (hlavě). Často začínají tvořit kolonie na spodních stranách mladých listů, ale také na řapících nebo stoncích. Samozřejmě platí, že čím dříve se podaří napadení odhalit, tím větší je šance na rychlé zvládnutí situace. Prostřednictvím biologické ochrany lze v případě mšic řešit také silnější napadení projevující se výskytem četnějších kolonií.

Částečně lze potenciální výskyt mšic zachytit také pomocí lepových desek. Na těch se mohou zachytit okřídlení jedinci. Nicméně ne všechny druhy mšic, které se takto dostanou do skleníku jsou potravně adaptovány na pěstovanou zeleninu ve skleníku. Proto se poměrně běžně stává, že dochází k záchytu okřídlených mšic na lepových deskách, ale škodlivost na porostu není pozorována.

Obecně lze říci, že z pohledu invaze mšic jsou nejkritičtějším obdobím jarní měsíce, ale mimo část podzimu a zimu se mohou do skleníku dostat kdykoliv. Platí také, že rajčata jsou pro mšice méně atraktivní než okurky či papriky.

Biologická ochrana - parazitoidi

Podaří-li se zjistit výskyt mšic v rané fázi, je možné v rámci biologické ochrany využít některé druhy parazitoidů. Ti svého hostitele usmrcují až na konci larválního vývoje a do té doby s ním žijí v ednoparazitoidním vztahu. Samice klade vajíčko do těla mšice a larva se následně vyvíjí uvnitř. Pro parazitoidy je typickým znakem velmi úzká preference hostitele. Obvykle se jeden druh živí na hostitelích v rámci jedné čeledi nebo rodu (oligofág), ale jsou i druhy monofágní, kdy jsou závislí pouze na jednom druhu kořisti. Platí to i v případě parazitoidů mšic, a proto je poměrně důležité správně určit druh škodlivé mšice a proti němu správně nasadit vhodné parazitoidy.

Proti mšicím se využívají druhy z čeledi lumčíkovitých (Braconidae). Druh mšicomar Aphidius colemani je vhodný jako bioagens na mšice z rodů Myzus a Aphis. Jako jediné bioagens je schopný regulovat mšici řešetlákovou (Aphis nasturtii) a mšici bavlníkovou (Aphis gossypii). Větší druhy mšic z rodů Macrosiphum a Aulacorthum parazituje druh Aphidius ervi. Druh Aphidius matricariae parazituje na druzích mšic z rodu Myzus, ale snáší nižší teploty než A. colemani. Do čeledi mšicovníkovití (Aphelinidae) patří mšicovník Aphelinus abdominalis, který se používá na regulaci mšic druhů kyjatka zemáková (Aulacorthum solani) a kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae).

Parazitoidi jsou schopni mimo jiné pomocí specifických volatilních látek nalézt mšice v porostu i při velmi nízké populační hustotě (feromony mšic pro ně fungují jako kairomony). Samičky kladou vždy jedno vajíčko do hostitelské mšice. Další vývojová stadia probíhají uvnitř parazitované mšice. Na konci vývoje vzniká takzvaná mumifikovaná mšice. Její tělo je nehybné, nafouklé a zbarvením hnědé či černé. V takto mumifikované mšici se parazitoidi kuklí a následně se dospělci vykousávají typickým kruhovitým otvorem na konci zadečku. Ve sklenících může negativně účinnost těchto druhů ovlivnit aplikace síry v podobě odparníků, které překryjí pach volatilních látek.

Jedna samice je schopna naklást několik desítek až stovek vajíček. To závisí na vnějších podmínkách (teplota, vlhkost, světlo atd.), a také na druhu hostitelské mšice. Například A. colemani je schopen naklást při teplotě okolo 22 °C 139 vajíček do druhu mšice bavlníková (Aphis gossypii), ale v případě druhu mšice broskvoňová (Myzus persicae) je to až 226 vajíček (Sampaio a kol., 2008). A. abdominalis pak dokáže za svůj život naklást i více než 270 vajíček (Wahab, 1985).

Parazitoidi jsou nejčastěji komerčně dodávání v podobně parazitovaných mumifikovaných mšic v substrátu z dřevních pilin. Aplikace se provádí rozsypáním na rostliny do míst, kde se mšice vyskytují. Při výskytu mšic je dávka dle doporučení dodavatele a druhu parazitoida cca 2–4 ks/m². V kritickém období, kdy je v okolí velký tlak mšic, je možné parazitoidy aplikovat také preventivně v nízké dávce (0,25–⁠1 ks/m²) v týdenních intervalech. K tomu je možné využít i směsný produkt, který kombinuje více druhů parazitoidů a pokryje se tak širší spektrum nejčastěji se vyskytujících mšic.

Aphidius colemani

Dospělec druhu Aphidius colemani

Aphidius ervi

Mšice mumifikovaná vlivem parazitoidem

Biologická ochrana - predátoři

Je-li napadení mšicemi odhaleno až ve fázi četnějších kolonií, je vhodné posílit účinnost parazitoidů pomocí introdukce dravé mšicomorky Aphidoletes aphidimyza (bejlomorkovití, Cecidomyiidae) připomíná vzhledem svého dospělce drobného komára. Její slepá larva je oligofágní predátor, který se živým širokým spektrem mšic. Je známo více jak 60 druhů mšic, na kterých se tato bejlomorka živí (Yukawa a kol., 1998), ale předpokládá se, že je schopna požírat všechny zástupce čeledi mšicovití (Aphididae) jako univerzální afidofág této čeledi. Dospělci jsou aktivní za soumraku, v noci a krátce před svítáním. Přes den zůstávají nehybně ukrytí v porostu. Při páření jsou samci a samice zavěšení za přední pár nohou za vlákna pavučin.

Mšicomorka A. aphidimyza se dodává ve stadiu kukel v sypkém substrátu (vermikulit). Tento substrát se vysype na vlhčí zastínění místo nebo se zavěsí v lahvičce přímo do porostu. Cílí se do ohnisek výskytu v dávce 0,5 až 4 jedinci/m². Samice po spáření klade vajíčka v těsné blízkosti kolonií mšic a někdy i přímo pod tělo mšice. Mladé larvy se někdy zpočátku živí medovicí a posléze přímo samotnými mšicemi. Mšice je nejprve paralyzována vstříknutým toxinem - obvykle přes kloub končetiny (toxin se také podílí na rozkladu tělního obsahu). Poté larva do několika minut kompletně zkonzumuje celý obsah mšice. Po 7–⁠10 dnech mají larvy velikost 2,5 mm a jsou již v kolonii mšic jasně zřetelné. Larva po dosažení potřebné konečné velikosti spadne z rostliny. Z půdy a písku si vytvoří kokon, ve kterém se zakuklí. Toto není možné ve sklenících, kde je půda zakryta nebo je umělý povrch a je nutné provádět opakované introdukce. Uvádí se, že během svého vývoje zahubí larva 10–⁠100 mšic, obvykle i více než je schopna zkonzumovat.

Mezi dostupné, ale méně často využívané bioagens patří dva druhy z řádu síťokřídlí.

První je zlatoočka obecná (Chrysopa carnea) jejíž larvy jsou dravé. Především larva 3. instaru dokáže za den zkonzumovat až 50 mšic. Komerčně se dodává ve stadiu larev a doporučené množství do silných ohnisek napadení je 40 jedinců/m². Zlatoočka obecná se do skleníku často dostává spontánně z okolí a na listy klade typická drobná vajíčka na dlouhé stopce.

Dalším zástupcem síťokřídlých je denivka Micromus angulatus. Na rozdíl od předchozí zlatoočky, je v případě tohoto druhu dravá larva i dospělec. Tento druh se dodává ve stadiu dospělce. Jelikož mají dospělci spíše noční aktivitu doporučuje se provádět aplikaci později odpoledne nebo v podvečer. Dávka je 20–50 jedinců/m² do silných ohnisek výskytu mšic a blízkého okolí. Případně je možná slabší kurativní dávka při nízkém výskytu v množství 0,2–⁠0,4 jedince/m² na celou plochu skleníku a opakovat v týdenním intervalu 2–⁠3 krát.

Posledním, méně často využívaným druhem, je pestřenka Eupeodes corollae. Jde o polyfágní druh, jehož larvy kromě mšic, požírají také molice, červce, třásněnky a svilušky. Dravé stadium je larva. Dodává se ve stadiu kukly, ze kterého se líhnou dospělci. Samice kladou vajíčka do míst s výskytem kořisti. Dospělci této pestřenky slouží někdy jako doplňkový opylovači ke čmelákům.

Dospělec Aphidoletes aphidimyza

Larva A. aphidimyza požírající mšici

Pestřenka Eupeodes corollae - dospělec

Larva druhu E. corollae požírá mšici

Larva Chrysopa cranea požírá mšici

Dospělec denivky Micromus angulatus loví mšici

Závěr

Výše uvedené druhy bioagens poskytují poměrně široké možnosti biologické ochrany proti mšicím. Jsou možné i jejich synergické kombinace. Zpravidla při prvních výskytech mšic je dobré využít správně zvolené druhy parazitoidů. Skupina dostupných predátorů se používá obvykle až při silnějších výskytech mšic nebo právě v kombinaci s parazitoidy.

Pro správnou volbu vhodného bioagens je důležité posoudit také vnější podmínky ve skleníku a vzít v potaz druh pěstované plodiny. V případě pochybností je vždy dobré obrátit se na poradenský servis firem, které biologickou ochranu dodávají.

Tab.: Vybrané údaje pro bioagens používané proti mšicím (převzato od firmy Biobest Group NV)