Vinná réva

Většina původců chřadnutí a odumírání révy je v různé míře polyfágní. Mezi široce polyfágní náleží především Fomitiporia punctata a Stereum hirsutum, které napadají celou řadu druhů listnatých dřevin. Polyfágní jsou také houby rodu Phaeoacremonium (např. P. aleophylum napadá révu, aktinidii a olivovník), houby rodů Cylindrocarpon a Botryosphaeria i Fomitiporia mediterranea. Na révu, jako hostitele, je vázán druh Phaeomoniella chlamydospora.
Za nejnáchylnější k chřadnutí a odumírání révy (Esca) je považována odrůda ´Semillon´ a za nejméně náchylnou odrůda ´Chardonnay´. V našich podmínkách se s výskytem setkáváme nejčastěji u odrůd ´Muškát Moravský´ a ´Modrý Portugal´. Určité rozdíly v náchylnosti byly experimentálně prokázány také u podnoží, rozdíly však nekorespondují se skutečným napadením ve vinicích.
Pokud jde o projev onemocnění, jsou rozhodující stanovištní podmínky, resp. stresové situace. Byl prokázán zvýšený výskyt ve vinicích na extrémně suchých stanovištích s nedostatečnou výživou. Příznaky napadení na listech a hroznech se projeví až několik let po infekci. K hynutí napadených keřů dochází zpravidla v období teplých suchých letních period, kdy se kriticky projeví destrukce vodivých svazků xylému.
V rámci komplexu chřadnutí a odumírání révy je nutno popsat samostatně typické příznaky na plodných, zejména starších keřích révy (Esca) a příznaky na mladých keřích révy (chřadnutí mladých keřů révy - Petriho choroba). Chřadnutí a odumírání révy (Esca) se projevuje příznaky na listech, hroznech a ve dřevě napadených částí keřů (především kmínků).
Na starších listech vznikají v průběhu léta zpočátku žlutozelené až žlutobílé (bílé odrůdy) nebo červenofialové (modré odrůdy) různě velké nepravidelné skvrny. Skvrny se zvětšují a splývají, postupně mění barvu velké plochy mezi hlavními nervy a často i okraje listů. Postižená pletiva od středu nekrotizují, mezi hlavními žilkami vznikají široké nekrózy ohraničené u bílých odrůd žlutým a u modrých odrůd červenofialovým lemem (tygrovitost listů). Současně dochází k nekrózám okrajů listů. Silně postižené listy mohou usychat a opadnout. Na bobulích vznikají nápadné, různě utvářené, nepravidelně nebo v proužcích uspořádané a různě velké fialově černé skvrny. Hrozny jsou menší, špatně se vyvíjejí, nestejnoměrně zrají, nedozrávají a předčasně usychají.
Typické příznaky na listech a hroznech jsou reakcí na přítomnost fytotoxických metabolitů hub produkovaných v napadených dřevních pletivech. Letorosty mohou být kratší a hůře vyzrávají.
Chronické příznaky se během jednotlivých let mění. Příznaky chronického napadení se projevují postupně v období od konce května do počátku září. U silně napadených keřů jednotlivé tažně a postupně i celé keře v důsledku poškození vodivých svazků dřeva chřadnou a odumírají. Na příčném řezu dřevními částmi (hlavou, kmínkem, nebo ramenem) poškozených keřů lze pozorovat v okolí poranění různě rozsáhlé poškození dřevních pletiv, např. hnědé nebo černé tečky nebo skvrny, které nekrotizují a později dochází od středu k bílému rozkladu (trouchnivění) jádrového dřeva. Rozkládající se části dřeva jsou často ohraničeny jednou nebo i více tmavými liniemi. Na podélném řezu lze pozorovat podélné tmavé proužky.
Při akutním onemocnění (apoplexie) keře normálně vyraší a jsou zcela bez příznaků do cca začátku července, kdy náhle odumírají ramena nebo celé silněji postižené keře a na nich vadnou, scvrkávají se a rychle usychají jednotlivé bobule a celé hrozny. Zdravé listy se náhle zbarvují světle šedě nebo šedozeleně a rychle usychají. Při příčném řezu kmínkem je patrná suchá, odumřelá část dřeva. Postižený keř odumře během jednoho vegetačního období.

Původci přetrvávají v napadených rostlinných částech někteří i v půdě. Zdrojem jsou napadené a zejména odumřelé keře nebo jejich části, zbytky po řezu ve vinicích a v okolí vinic a u polyfágních patogenů také výskyty na listnatých dřevinách v okolí vinic. K infekci dochází sporami (podle původce bazidiospory, askospory, konidie nebo chlamydospory) uvolňujícími se z napadených keřů především přes čerstvá poranění na tříletém a starším dřevě. Nekróza zpravidla začíná od místa většího poranění (místo infekce) a patogen postupně kolonizuje a poškozuje zdravá pletiva. Stopkovýtrusé houby mohou infikovat i starší poranění, odkud houba postupně kolonizuje a poškozuje zdravá dřevní pletiva.
Největší nebezpečí infekce je v období pozdního podzimu, za teplých zimních period a v předjaří. Rizikové jsou zejména situace, kdy po časně provedeném řezu následuje teplejší a deštivé počasí.
Většina původců vytváří reprodukční orgány již za nízkých teplot (např. houby rodu Fomitiporia od 5° C, Phaeomoniella chlamydospora od 12° C a Eutypa lata již od 1° C). Doba vnímavosti poranění k infekci je nejdelší při časném zimním řezu (např. Phaeomoniella chlamydospora 9–12 týdnů, na jaře pouze 2 týdny). U houby Phaeomoniella chlamydospora byla zjištěna pomocí lapačů spor přítomnost konidií v průběhu celé vegetace i teplých zimních období. Většina původců (mimo stopkovýtrusé houby) se může šířit také výsadbovým materiálem (sazenice). Napaden může být již rozmnožovací materiál (očka, řízky) nebo dochází k infekci v průběhu produkce sazenic. Obzvláště vysoké riziko infekce je při namáčení podnožových řízků a oček, při štěpování (poranění) a při stratifikaci. Na výsadbovém materiálu jsou zjišťovány nejčastěji Phaeomoniella chlamydospora, a dále houby rodů Phaeoacremonium, Cylindrocarpon a Botryosphaeria.

Ochrana proti chřadnutí a odumírání révy spočívá v uplatnění komplexu preventivních opatření, která zahrnují především zajištění optimálních stanovištních podmínek a plné vitality keřů (vyloučení stresových situací), omezení zdrojů infekce, omezení šíření výsadbovým materiálem (především zabránit infekcím v průběhu produkce sazenic) a omezení napadení z půdy.

V současné době se proti houbovým chorobám révy používají převážně široce působící fungicidy (DMI fungicidy, dithiokarbamáty, ftalimidy, strobiluriny), které současně omezují i původce chřadnutí a odumírání révy. V laboratorních i polních zkouškách vykázaly dobrou účinnost proti původcům chřadnutí a odumírání keřů révy DMI fungicidy (tebuconazol, flusilazol).