Brukvovité - Brassicaceae

Jednoletý ozimý plevel.

Roste na polích, zahradách, rumištích, v pařeništích, sklenících, na kompostových navážkách, v ruderalizovaných trávnících, na okrajích cest a silnic, kolem lidských sídlišť aj. Na polích je nejvíce rozšířena v okopaninách, zelenině, víceletých pícninách, řepce, obilninách i kukuřici. Je trvalou součástí meziporostního období na polích a zahradách, kde během krátké doby dozraje a vysemení. Patří mezi méně nebezpečné plevele. Je hostitelem četných chorob a škůdců brukvovitých rostlin.

Kořen je vřetenovitý, silně větvený.

Lodyha je bohatě větvená, (2 -) 5 – 30 (- 40) cm vysoká a rostlina si vždy ponechává přízemní listovou růžici.

Listy v přízemí jsou řapíkaté, kracovitě peřenosečné až celokrajné. Lodyžní listy jsou přisedlé, objímavé, se střelovitě zakončenou bází.

Drobné, oboupohlavné květy jsou uspořádány v bohatých hroznovitých květenstvích. Květy mají bílé korunní lístky a odstávající lístky kališní.

Plody jsou zploštělé šešulky, trojúhelníkovitého tvaru, které obsahují až přes 20 drobných semen. Barva semen je žlutohnědá až červenohnědá, semena jsou 0,8 – 1 mm dlouhá, podlouhle elipsoidní, téměř hladká.

Plody jsou zploštělé šešulky, trojúhelníkovitého tvaru, které obsahují až přes 20 drobných semen. Barva semen je žlutohnědá až červenohnědá, semena jsou 0,8–1 mm dlouhá, podlouhle elipsoidní, téměř hladká.

II.– X.

Rozmnožuje se výhradně generativně. Rostliny kvetou od časného jara do pozdního podzimu a někdy i za mírné zimy. Na jedné rostlině se vytváří několik tisíc semen, která mají nepravidelně dlouhou dormanci a postupně klíčí a vzcházejí z povrchových vrstev půdy během celé vegetace. Mohou klíčit i při velmi nízkých teplotách.

Zralá semena snadno vypadávají a obohacují půdní zásobu semen na stanovišti. Dále se šíří statkovými hnojivy, komposty a pěstebními substráty.