Přesličkovité - Equisetaceae

Vytrvalý hluboko kořenící plevel vytvářející oddénky.

v současnosti lokálně obtížným polním plevelem.

Obtížně hubitelný plevel.

Vytrvalá bylina (sporofyt je vytrvalý, nadzemní lodyhy jsou jednoleté, řidčeji vytrvalé). Kořen představuje dlouhý podzemní článkovitý oddenek z kterého vyrůstají v březnu a dubnu načervenalé nebo žlutavé, jednoduché článkované a rýhované lodyhy vysoké až 20 cm.

Listy úzké, čárkovité, přisedlé, opatřené jedním nervem, na lodyhách postavené v přeslenech, nejhornější listový přeslen pod výtrusovým kláskem je tvořen v podobě límečku na spodu klásku.

Klásek (šištice) složený ze šestihranných štítků, pod nimiž sedí výtrusnice. Tyto jarní, hnědě zbarvené, plodné lodyhy nesoucí výtrusy brzy povadnou a v létě vyrůstají z oddenku lodyhy letní, jalové, jež jsou zelené a tuhé, rýhované, duté, článkované a drsné, podélně brázdité až 40 cm vysoké. Na povrchu jsou mnohožebré. Ve článcích jsou přeslenitě rozvětveny. U jednotlivých článků lodyhy je 16 zubá blanitá pochva s kopinatými nebo šídlovitými zuby. U větví jsou obyčejně pochvy čtyřzubé. Prvoklíčky jsou dvoudomé.

Samčí prvoklíček je dvoudomý a na konci větví. Antheridia na samičím prvoklíčku postupně dozrávají, otevírají se na vrcholu ústím a postupně dozrávají polyciliální spermatozoidy.

Samičí prvoklíček je více větvený, má dužnaté tělo. Archegonia jsou u báze větví, v dužnatém těle prvoklíčků.

Drobné kulovité výtrusy

V.–IX.

Rozmnožuje se generativně i vegetativně. Na neobdělávaných půdách se rozmnožuje převážně pohlavně - výtrusy, jež jsou přenášeny vodou či větrem na velké vzdálenosti a pomocí hygroskopických pentlic vnikají do půdy, kde vyklíčí v nadzemní, zelené, dvoudomé prvoklíčky, nesoucí buď samčí nebo samičí pohlavní orgány. Oplození musí probíhat ve vlhkém počasí a z oplodněné samičí buňky vyrůstá mladá přeslička. Na obdělávaných půdách převládá rozmnožování vegetativními orgány (částmi oddenků či hlízkami), jež jsou spolu se zastoupenými výtrusy rozšiřovány půdou, komposty, nářadím aj.