Jakým rizikům se vyhnout při výrobě kukuřičné siláže
26. 02. 2020 Skladování Zobrazeno 4017x
Bylo již napsáno všechno o problematice silážování kukuřice? Zná každý agronom všechna úskalí se silážováním spojená? Umí si poradit v krizových situacích? Věříme, že ano, přesto se pokusíme napsat pár řádků na toto téma, snad i užitečných.
Objemná krmiva tvoří polovinu nákladů na 1 litr mléka, přičemž kukuřičnou siláž pořídíme podle ekonomických propočtů asi za dvě třetiny ceny senáže. Ve srovnání s ostatními objemnými krmivy patří kukuřičná siláž k objemným krmivům s vysokým podílem škrobu a s vysokou koncentrací energie. Její kvalitě je třeba věnovat náležitou pozornost, je-li kvalita a chutnost nižší, klesá příjem sušiny dojnicemi a snižuje se tak užitkovost.
Agrotechnika základem
Vše začíná na poli, výběrem vhodného pozemku pro pěstování a zpracováním půdy. Pokud byla na poli v předešlém roce pšenice, máme postaráno o zásobu hub rodu Fusarium, hlavního patogena, který kukuřici napadá. Ještě horší situace nastane, byla-li předplodinou kukuřice. Tam číhají v posklizňových zbytcích nejen fuzária, ale v patách stébel přezimující larvy zavíječe kukuřičného a v půdě ještě vajíčka bázlivce kukuřičného. Oba tito škůdci působí nejen přímé škody na rostlinách, ale svými požerky tvoří vstupní bránu infekce pro houbové patogeny. V současné době, kdy na poli zoufale chybí úplné osevní postupy se zastoupením pícnin, je vhodná každá předplodina, která nepochází z čeledi Poaceae.
Orbou se dnes šetří nejen z hlediska ekonomického, i sucho je pádným důvodem, proč neorat a nepřipravit se o zbytky vláhy v půdě, která už tak malým podílem organické hmoty mnoho vody nezadrží. Pokud máme nevhodnou předplodinu, zaoráním posklizňových zbytků s případným přihnojením docílíme jejich rychlého rozkladu a přezimujícím škůdcům a patogenům nedovolíme se rozmnožit.
Hybridy
Následuje výběr vhodného hybridu, nejen dle čísla FAO. V kurzu jsou vysoce plastické hybridy, odolné k suchu, s rovnoměrným dozráváním a vysokým obsahem škrobu. Není proto divu, že se tyto znaky staly hlavním šlechtitelským cílem v posledních letech.
Osivo je možné namořit proti škůdcům požírajícím mladé kořínky a chorobám, jež způsobují padání klíčních rostlin.
Další faktory úspěšného pěstování jsou zejména na přírodě. Agronom bude udržovat porost kukuřice v bezplevelném stavu a bez škůdců, a to je tak všechno, co může udělat. Ochrana proti houbovým chorobám je u kukuřice stále problematická. Postrachem bývá napadení houbami rodu Fusarium a následný výskyt mykotoxinů. Stěžejní roli tu hraje počasí. Suchý teplý rok nevytváří vhodné podmínky pro rozvoj těchto patogenů.
Sklizeň
Sklizeň v optimální zralosti si vyžaduje neustálé vzorkování a sledování předpovědi počasí. Optimální sušina pro sklizeň na siláž je 32–35 %.
Správná délka řezanky je jedním z důležitých faktorů procesu správné fermentace. Mnozí zemědělci využívají technologii shredlage, při níž pomocí speciálních válců dojde k podélnému narušení stonku, části vřeten a rozdrcení zrn. Délka řezanky zůstane beze změny. Jen nesmí sušina sklízené kukuřice klesnout pod 32 %, to potom hrozí větší únik silážních šťáv. U řezanky takto upravené dochází k lepší fermentaci, využití škrobu a u skotu dochází k efektivnějšímu trávení vlákniny a škrobu v bachoru a celkovému zlepšení zdravotního stavu.
Silážování
Dalším krokem je co nejlepší udusání řezanky a zakrytí plachtou a zatížení. V praxi se stále setkáváme se starými dobrými ojetými pneumatikami, ale je možné použít i pytle naplněné štěrkem.
Kukuřičná siláž obsahuje dostatek rychle zkvasitelných cukrů a má všechny předpoklady pro rychlé snížení pH. I tak přidává řada zemědělců do silážované hmoty inokulum. Jistota je jistota. Žádoucí rychlé okyselení mají na svědomí bakterie mléčného kvašení, které se přirozeně vyskytují na povrchu zelených rostlin. Bývají také součástí silážního inokula. Patří mezi ně různé Lactobacily, Pediococcus, Lactococcus, Leuconostoc. Tyto bakterie fermentují glukosu, fruktózu a další cukry především na žádoucí kyselinu mléčnou, některé potom na kyselinu octovou, jejíž určité množství v siláži podporuje její aerobní stabilitu. Silážní inokula obsahují kromě bakterií mléčného kvašení ještě enzymy a někdy i chemické složky, fungující jako konzervanty.
Pokud se v siláži pomnoží kvasinky (Candida, Torulopsis, Saccharomyces, a další), dochází za anaerobních podmínek k alkoholovému kvašení, jehož výsledkem jsou kromě tvorby etanolu ztráty v podobě úniku oxidu uhličitého. Podobně nepříznivý vliv mají nežádoucí bakterie. Působí sekundární kvašení (Clostridium, Escherichia coli, Enterobacter), Salmonela, Campylobacter a Listeria představují hygienické riziko po krmená zvířata i člověka. Mnohé bakterie produkuji endotoxiny. Již zmíněné klostridie působí pozdní nadouvání tvrdých sýrů. Z tohoto hlediska jsou ovšem nebezpečnější travní a jetelotravní siláže a senáže, kde je větší riziko kontaminace řezanky zeminou.
Mykotoxiny
O zdravotních rizicích siláže, či jiného krmiva, které obsahuje mykotoxiny, již byly popsány stohy papírů. Jejich vliv na zdraví zvířat a lidí je znám, je proto nutné přijmout všechna opatření, jež výskyt mykotoxinů v siláži eliminují. Mykotoxiny jsou produkované celou řadou hub, z nichž mnohé (zejména Fusarium) napadají především obilniny a kukuřici. K napadení dochází už v průběhu vegetace, to znamená, že v době sklizně a silážování jsou již kostky vrženy. Opatření, která minimalizují napadení, jsou známá: správná agrotechnika, výběr vhodného hybridu, správné silážování. Konečné slovo má ovšem průběh počasí. Nemusí vůbec spadnout velké množství srážek, nebezpečné jsou přeháňky, po kterých se drží v porostu dlouho vlhké mikroklima. To vytváří ideální podmínky pro rozvoj patogena a následnou tvorbu mykotoxinů. Nejčastěji sledovaným mykotoxinem je deoxynivalenol (DON). Jeho přítomnost předpokládá, že se v siláži vyskytují i další toxiny ze skupiny trichothécenů (nivalenol, T-2 toxin, HT-2 toxin), ale i zearalenon a fumonisiny. Siláž s vyšší hodnotou mykotoxinů není možné zkrmovat vnímavým jedincům, mezi něž rozhodně patří telata a březí samice.
Maximální limity mykotoxinů v potravinách a v krmivu upravuje nařízení Komise ES č. 1881/2006, dále doporučení k prevenci a snižování fuzáriových toxinů v obilninách a výrobcích z nich (2006/583/ES). Komise vydala i doporučení o přítomnosti deoxynvalenolu, zearalenonu, ochratoxinu A, T-2 toxinu, HT-2 toxinu a fumonisinů v produktech určených ke krmení zvířat (2006/576/ES), kde byla vydána výzva členským státům, aby prováděly intenzívní monitoring přítomnosti mykotoxinů. Posledním nařízením Komise ES, týkajících se fuzáriových toxinů v kukuřici a ve výrobcích z ní, se mění jejich maximální hodnoty (1126/2007/ES).
V posledních letech existuje na trhu celá řada firem, které nabízejí takzvané absorbenty mykotoxinů. Mají efektivně vyvazovat mykotoxiny, případně je degradovat na netoxické metabolity, jež odcházejí trávicím traktem z těla zvířat. Vyrábí se na bázi bentonitů, inaktivovaných kvasinek Saccharomyces cerevisiae, přidávají se k nim rostlinné extrakty jako ochrana před toxickými účinky mykotoxinů a různé látky, podporující imunitu. Než agronom přikročí k aplikaci těchto látek, měl by vždy mít v ruce mykotoxikologický rozbor siláže, na jehož základě se rozhodne, zda přípravek použije.
Zemědělec ovšem může účinně zabránit růstu dalších hub (plísní) pečlivým udusáním a následným zakrytím silážované hmoty. Houby sice preferují kyselé prostředí, které v siláži je, ovšem jsou to organizmy v podstatě aerobní a v dobře udusané a zakryté siláži prakticky nemohou růst, ačkoli jsou jejich spory v silážní hmotě přítomné. A to spory nejen těch polních hub, ale i tzv. skladištních, jimiž je možné kontaminovat siláž během procesu naskladňování, ale například i při odebírání hotové siláže. Spory těchto plísní jsou prakticky všudypřítomné a nelze se jim vyhnout. Tudíž se lze setkat v siláži s celou řadou rodů hub: Fusarium, Alternaria, Aspergillus, Mucor, Trichoderma, Byssochlamys, Penicillium. Kromě tvorby nebezpečných mykotoxinů působí přímé ztráty kažením siláže, metabolizují cukry a kyselinu mléčnou, tvoří se oxid uhličitý a voda, tím způsobují ztrátu živin a zhoršují chuťové vlastnosti siláže. Je známo, že dobytek velmi nerad přijímá plesnivé krmivo.
Letošní rozbory řezanek
V posledních minimálně dvou letech si zemědělci zvykli, že zřejmě vlivem průběhu počasí byly záchyty mykotoxinů v našich podmínkách na poměrně nízké úrovni. První mykotoxikologické rozbory řezanek z letošní kukuřice by ovšem mohly být varováním. Jak plyne z grafu, některé hodnoty deoxynivalenolu jsou na docela vysoké úrovni (940, 950 µg/kg). První vzorky siláží se dostanou do laboratoří až počátkem příštího roku. V silážích mohou být záchyty mykotoxinů ještě větší než u řezanky, přestože byly dodrženy všechny standardy správného silážování. Vlivem fermentačního procesu se mohou uvolnit takzvané maskované mykotoxiny, jež byly vázané v rostlinných vakuolách v konjugované formě. Takto uvolněné mykotoxiny jsou přístupné detekčním metodám. V tomto ohledu nás může rok 2019 ještě překvapit.
Závěr
Výroba kvalitní kukuřičné siláže je závislá na mnoha faktorech. Patří mezi ně příprava půdy, agrotechnika, průběh počasí, až po precizní kontrolu silážovacího procesu. Pokud se vše podaří, odměnou jsou pro zemědělce zdravá, spokojená a vysokoužitková zvířata.
Graf: Obsah DON v řezance kukuřice (2017–2019)
Další články v kategorii Skladování
RSS
RSS