Chemap Agro s.r.o.

Konzervace biomasy (siláže)

18. 09. 2019 Ing. Václav Jambor, CSc., Blažena Vosynková; NutriVet, s.r.o., Pohořelice Skladování Zobrazeno 444x

Výživa zvířat resp. přežvýkavců představuje požadavek (bachor, jako malý temperovaný fermentor o velikosti cca 150 až 200 l), kdy krmivo musí být chutné, aby zvíře bylo schopno předloženou siláž přijmout v maximálně míře podle aktuálního obsahu bachoru. Siláž nesmí obsahovat jedovaté sekundární metabolity, které negativně ovlivňují příjem sušiny u zvířat a zatěžují organizmus detoxikací těchto jedovatých látek. Vlastní objem bachoru je také závislý na tělesném rámci daného plemene.

Agronutrition

Konzervace pícnin

Účelem konzervace pícnin je sklizeň dané pícniny v optimální fenofázi jak z hlediska kvantitativních ukazatelů (výnos sušiny pícniny z ha), tak také kvalitativních ukazatelů (podíl škrobu, stravitelnost vlákniny resp. NDF) a následně inhibovat všechny rozkladné procesy biomasy během fermentačního procesu siláží. Účelem je vytvoření kyseliny mléčné ze zkvasitelných cukrů (uhlohydrátů), vytvořením optimálního pH siláže pod 4, tím dochází k inhibici rozkladných mikroorganizmů a hydrolytických enzymů a následné stabilizaci biomasy během skladování v silážních žlabech.

Výhodné pro proces výživy zvířat i pro výrobu bioplynu je ta skutečnost, že sklízená biomasa je skladována v silážním prostoru, kdy dochází k stabilizaci biomasy během skladování a následnému postupnému zkrmování zvířatům. V poslední době byla vyvinuta technologie sklizně, která vytvoří délku řezanky v rozmezí 20 až 30 mm a díky rýhovaným válcům dochází k podélnému rozvláknění biomasy (spreading - rozetření), což zabezpečí dostatečnou stlačitelnost řezanky (vytěsnění vzduchu ze siláže), a tím také dochází k dostatečné produkci fermentačních kyselin, určených ke konzervaci siláže. Jakmile je na sklízecích řezačkách vyrobena řezanka, současně dochází na sklízecích strojích k aplikaci konzervačních přípravků, které jsou přímo nastřikovány na řezanku. Současně dochází k rovnoměrnému zapravení konzervačních přípravků do řezanky.

V poslední době jsou na trhu nabízeny přídavná zařízení tzv. NIRs technologie, která během sklizně sledují kvalitu výsledné řezanky a na základě těchto výsledků je možné hodnotit jednotlivá pole, dále je možné vybírat nejlepší hybridy kukuřice, ale také regulovat dávku konzervačních přípravků v závislosti na zjištěné sušině řezanky. Při regulovaném dávkování dochází k úspoře až 20 % konzervačních přípravků. Výsledná řezanka biomasy je navážena do silážního prostoru, kde je uskladněna a dusána. Následně je udusaná biomasa zakrývána plastovými plachtami pro vytvoření anaerobních podmínek skladování.

Od letošního roku nabízíme systém Agritec silage Safe, kdy pomocí plastových tkaných pásů je siláž stažená. Díky stažení silážní hmoty nedochází k vnikání vzduchu do siláže a nedochází k rozkladu siláže. U systému Farmtec silage safe (viz video na YouTube) dochází k hermetickému zakrytí plachtou bez použití pneumatik. V porovnání s klasickým způsobem zakrývání siláže dochází ke snížení fermentačních ztrát o 10 % sušiny. Tento systém lze použít po dobu min. 10 let.

Fermentační proces

Pícnina sklízená v optimální fenofázi má určité vlastnosti, které jsou vhodné nebo nevhodné k úspěšnému fermentačnímu procesu. Např. kukuřičná siláž je pícnina lehce silážovatelná s nízkým obsahem N-látek a vysokým obsahem cukrů (uhlohydrátů), které mikrobiální činností jsou přeměňovány na fermentační kyseliny. Jakmile však sušina stoupne nad 37 % dostává se rostlina do fenofáze, kdy obsah cukrů klesne na minimum a potom je kukuřice středně těžce silážovatelná. U takové siláže vzniká nebezpečí, že je nestabilní, hlavně během letního období, kdy teplota je vyšší než 20 °C. Aby byl fermentační proces úspěšný, je nutné v prvé řadě vytvořit anaerobní prostředí bez vzduchu. Vytvořit optimální prostředí pro produkci kyseliny mléčné. Naskladněná biomasa však obsahuje epifitní mikroflóru. Obvykle počty mléčných bakterií jsou nejnižší ze všech mikroorganizmů. Z tohoto důvodu se používají k inokulaci biologické konzervační přípravky na bázi mléčných bakterií.

Podle klimatických podmínek před a během sklizně a způsobu sklizně (zahlinění po dešti, během obracení) silážovaná hmota obsahuje nežádoucí mikroorganizmy, jako plísně, kvasinky, klostridie, enterobakterie atd. Tyto nežádoucí bakterie tvoří konkurenci pro mléčné bakterie (ve většině případů mléčné bakterie tvoří minoritní podíl z celého profilu epifitní mikroflóry), které vytváří z cukrů kyselinu mléčnou. V prvé řadě při špatném nastavení řezacího ústrojí na sklízecí řezačce nelze dostatečně siláže udusat a v siláži zůstává kyslík, který podporuje nežádoucí rozkladné mikroorganizmy a inhibuje tvorbu kyseliny mléčné. Mléčné bakterie vytváří kyselinu mléčné pouze za anerobního prostředí bez přístupu vzduchu. Nežádoucí mikroorganizmy tvoří nejen jedovaté sekundární metabolity, ale zároveň rozkládají organickou hmotu na již zmiňovaný CO2, teplo a H2O. Dochází ke zvýšení teploty v siláži a k enormnímu zvýšení fermentačních ztrát sušiny, které mohou dosáhnou 20 až 40 % ztrát sušiny a více podle podmínek fermentačního procesu. To znamená, že ve žlabu zůstane pouze 60 až 80 % a méně sušiny z naskladněné hmoty a jedna pětina naskladněné hmoty se přemění na již zmíněné teplo (přechází do ovzduší), oxid uhličitý (také přechází do ovzduší a tvoří skleníkové plyny) a vodu, která snižuje obsah sušiny siláže, hlavně pokud nejsou dodržovány správné technologické zásady při sklizni. Pokud je do siláže přimíchána hlína, ať už se jedná o hlínu na rostlinách po deštích nebo mechanizačními prostředky během sklizně, snižuje se úspěšnost požadovaného fermentačního procesu siláží.

Možnosti ovlivnění fermentačního procesu

Dostáváme se do situace, jakým způsobem je možné ovlivnit fermentační proces. Pokud vytvoříme anerobní prostředí, minimalizujeme nežádoucí mikroorganizmy a díky dostatečnému obsahu cukrů v kukuřičné siláži je možné vytvořit úspěšný fermentační proces.

V poslední době se velmi osvědčily konzervační přípravky na bázi mléčných bakterií - hlavně je to kmen Lactobacilus plantarum. Tento kmen je také na rostlinách, avšak podle povětrnostních a dalších již zmíněných podmínek bylo zjištěno, že počty těchto žádoucích mikroorganizmů jsou většinou nízké. Dochází k tomu, že jejich rozvoj, resp. rozmnožování je pomalé a tudíž mají šanci využívat dostupné cukry i nežádoucí mikroorganizmy, které z cukrů nevyrábí kyselinu mléčnou, ale nežádoucí již zmíněné rozkladné látky (CO2, teplo a H2O). V případě, kdy jsou k silážované hmotě dodány bakterie mléčného kvašení ve formě živých kulturních kmenů mléčných bakterií, tak dochází k urychlení tvorby kyseliny mléčné a snížení potřeby uhlohydrátů, které zůstávají v siláži jako reziduální cukry. Tyto cukry mají velký význam pro výživu zvířat. U siláží, které byly ošetřeny mléčnými bakteriemi se snižuje podíl kyseliny octové, která je sice důležitá pro stabilitu siláže, avšak její tvorba v siláži znamená i zvýšení ztrát organické hmoty, ještě v době, kdy je biomasa skladována ve žlabu. Používáním heterofermentativních mléčných bakterií Lactobacillus Buchneri, jak již z názvu vyplývá heterofermentativní bakterie se tvoří kyselina octová a oxid uhličitý.

Následující údaje dokumentují vliv biologických konzervačních přípravků na bázi homofermentativních bakterií (Lactobacillus plantarum) a heterofermentativních bakteriíí (Lactobacillus Buchneri) na potenciál kyseliny octové na tvorbu emisí při výrobě siláží, kterou publikoval Danner at al. 2003 a D. Davies 2010. Kromě těchto ztrát vznikají ztráty i tím, že Lactobacillus Buchneri tvoří alkoholy, zejména etanol, 1,2 propandiol a 2,3 butandiol. Avšak tyto rozbory se běžně v laboratořích neprovádí kvůli jejich ceně. Také se běžně neanalyzují siláže na obsah mykotoxinů (sekundární metabolity plísní) a jedovaté biogenní aminy, které produkují klostridie a jsou součástí tvorby kyseliny máselné.

Potenciál kyseliny octové na tvorbu emisí CO2 při výrobě siláží (D. Davies 2010):

  • Lactobacillus plantarum inokulant - 10 g/kg suš. kyseliny octové;
  • neošetřená siláž  - 27 g/kg suš. kyseliny octové;
  • 250 tun vyprodukuje navíc 3,1 tuny CO2;
  • Lactobacillus Buchneri inokulant v laboratorních studiích prokázal často vyšší tvorbu CO2 než u neošetřené siláže - Danner et al. 2003 uvádí 55,3 g/kg kyseliny octové!

Z uvedených hodnot je patrné, že nejvyšší produkce oxidu uhličitého byla zjištěna u varianty ošetřené heterofermentativními bakteriemi Lactobacillus Buchneri. U neošetřené kontrolní varianty byl potenciál tvorby emisí dokonce poloviční oproti siláži ošetřené Lactobacillus Buchneri. Při použití těchto bakterií dochází ke zvýšeným ztrátám organické hmoty. Současně tyto bakterie produkují alkoholy, které taktéž vytváří zdroj fermentačních ztrát. Bohužel analýza alkoholů v silážích není běžnou praxí, a tak uživatel se nedozví, zda v silážích je alkohol jako indikátor zvýšených fermentačních ztrát. U zvířat kvůli zvýšené produkci alkoholu v silážích při aplikaci heterofermentativních bakterií se i kvůli zvýšené populaci kvasinek dochází ke snížení příjmu sušiny kukuřičných siláží.

Kromě biologických konzervačních přípravků na bází mléčných bakterií, je možné použít také chemické konzervační přípravky na bázi organických kyselin a jejich solí (kyselina mravenčí, kyselina priopionová, kyselina octová, kyselina benzoová, kyselina sorbová, dusitan sodný) s různým zastoupením. Složení konzervačního přípravku je komerčně sestaveno tak, aby cena a účinek odpovídal danému účelu.

Kyselina octová se běžně do směsí konzervačních přípravků pro zvířata nepoužívá, protože zvýšený obsah kyseliny octové v siláži (nad 1,0 %) může snížit příjem sušiny u dojnic a následně i produkci mléka. V oblasti konzervace pro výrobu bioplynu je kyselina octová naopak žádoucí (i když pokud vzniká při fermentačním procesu způsobuje fermentační ztráty sušiny), protože tvoří prekurzor pro metanogenezi. V pokusech bylo zjištěno, že pokud použijeme kyselionu octovou exogenní, tedy ve formě konzervačního přípravku, tak tato kyselina octová inhibuje mikrobiální činnost, ale i tvorbu kyseliny octové během fermentačního procesu. To dokazuje tu skutečnost, že se snižuje podíl fermentačních ztrát v siláži. Tento způsob konzervace je významný v tom, že aplikací kyseliny octové na řezanku dochází k inhibici nežádoucí mikroflóry a tedy obsah této kyseliny se nezvyšuje. Jedná se o kyselinu, která byla do siláže přidána před fermentaci. Nejedná se o kyselinu, která by v siláži vznikla. Inhibicí nežádoucí mikroflóry dochází k tomu, že celkový obsah kyselin v siláži je podobný jako při přirozené fermentaci siláží bez konzervačních přípravků a ještě dochází ke snížení fermentačních ztrát sušiny, což je významné pro ekonomiku výroby siláže k produkci metanu. Náklady na výrobu 1 t siláže se výrazně snižují.

Ve schématu fermentačního procesu je vidět, že hlavním zdrojem energie pro tvorbu fermentačních kyselin jsou uhlohydráty ve formě cukrů. Dále ze schématu je patrné, že pokud vytvoříme anaerobní prostředí v siláži díky odpovídající délce řezanky a rychlému utlačení siláže, nemusí vždy dojít k úspěšné fermentaci a následné konzervaci živin. Je to způsobeno tím, že nežádoucí mikroorganizmy (plísně, kvasinky a klostridie) jsou také anaerobní, stejně jako mléčné bakterie. V případě, že epifitní mikroflóra obsahuje zvýšené množství kvasinek (vlhké počasí), klostridií (zahlinění při obracení) a plísně (výskyt houbových chorob na porostech), tak nepomůže přídavek mléčných bakterií, protože ty tvoří jen konkurenci ostatním nežádoucím mikroorganizmům v boji o cukry. V takovém případě, kdy obsah popelovin je zvýšen díky nesprávně nastavené technologii dochází k snížení produkce kyseliny mléčné, a taková siláž není dostatečně zakonzervována a brzy se kazí. Z tohoto důvodu se v poslední době používají chemické přípravky, které mají za úkol likvidaci nežádoucí mikroflory, a tím i likvidaci konkurence o cukry pro mléčné bakterie.

Výsledky s používáním kombinace chemických přípravků na bázi solí kyselin a mléčných bakterií se vyznačují tím, že se výrazně sníží fermentační ztráty, což znamená, že v silážní jámě zůstane více sušiny siláže. Díky snížené fermentaci siláže potom mají nižší obsah fermentačních kyselin, avšak tyto siláže jsou stabilnější (jsou odolnější sekundární fermentaci), protože soli kyselin potlačí nežádoucí mikroflóru, tedy konkurenci mléčným bakteriím. To má velký význam v tom, že siláže obsahují vyšší procento reziduálních cukrů a zvířata přijímají mnohem menší obsah fermentačních kyselin. Výsledná siláž potom mnohem vyšší obsah stravitelné organické hmoty. Velký význam má nízký obsah sekundárních jedovatých metabolitů, které zvířata nemusí detoxikovat. Ušetřená energie je použita na výrobu masa nebo mléka.

Schéma fermentačního procesu u konzervovaných krmiv
Schéma fermentačního procesu u konzervovaných krmiv
Vysvětlivky: Carbohydrates - uhlohydráty krmiva (cukry, škrob, vláknina), Aerobic = with oxygen present - aerobní prostředí za přítomnosti kyslíku, Anerobic = without oxygen present - anaerobní prostředí bez přítomnosti kyslíku, Mould - plísně, Yeast - kvasinky, Enterobacteria - enterobakterie, Clostridia - klostridie, Sacharolytic Clostridia - sacharolytické klostridia, CO2 - oxid uhličitý, NH3 - čpavek, NO - oxid dusnatý, N2O - oxid dusný, NO3 - dusičnany, Mycotoxines - mykotoxiny, Toxines - jedovaté látky, Lactic acid bacteria - mléčné bakterie, Lacitic acid - kyselina mléčná, Propionic acid - kyselina propionová, Acetic acid bacteria - octové bakterie, Acetic acid - kyselina octová, Butyric acid - kyselina máselná, Ethanol - etanol, 2,3 Butandiol - 2,3 butandiol, Proteines - N-látky, Amino acids – aminokyseliny

Fermentační ztráty

Z hlediska výsledné ekonomiky výroby siláží a zavadlých siláží je nejdůležitějším faktorem snížení fermentačních ztrát. V provozních podmínkách je velmi obtížné tyto fermentační ztráty kvantifikovat, a proto doporučujeme při vyhodnocení počítat s průměrnými ztrátami v rozmezí 5 až 15 % v závislosti na technologické kázni (zahlinění při obracení), způsobu sklizně, ale také typu konzervačních přípravků. U chemických přípravků snížíte fermentační ztráty na 5 % a u biologických přípravků (záleží na podílu konkurenčních nežádoucích bakterií) můžeme počítat okolo 10 % fermentačních ztrát. Pokud si propočtete dopad ztrát na finanční hledisko, zjistíte, že náklady na konzervaci vám ušetří další finance.  Snížení fermentačních ztrát se sníží náklady na výrobu 1 t siláže, ale kromě toho ušetříme výsevní plochu pro pícniny. Na ušetřených hektarech následně můžeme vyprodukovat tržní plodinu.

Související články

Nechemická ochrana skladů a skladovaných substrátů před škůdci

02. 09. 2019 Ing. Václav Stejskal, Ph.D., Ing. Radek Aulický, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně Skladování Zobrazeno 266x

Přetrvávající chronické problémy se skladištními škůdci na farmách poškozují nejen farmáře

31. 07. 2019 Ing. Radek Aulický, Ph.D., Ing. Václav Stejskal, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně Skladování Zobrazeno 490x

Skladištní škůdci - aktuální problémy přípravy skladů obilovin na novou sklizeň

01. 07. 2018 Ing. Radek Aulický, Ph.D.; Ing. Václav Stejskal, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně Skladování Zobrazeno 1566x

Pouze technologie na skladištní škůdce nestačí

07. 07. 2017 Ing. Radek Aulický, Ph.D., Ing. Václav Stejskal, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně Skladování Zobrazeno 2104x

FruitSmart – dlouho čerstvé ovoce

08. 06. 2016 Ing. Petr Štěpánek, Ph.D.; Agromanuál Skladování Zobrazeno 2071x

Další články v kategorii Skladování

detail