Nechemické metody hubení a monitorování hlodavců ve skladech
05. 08. 2020 Skladování Zobrazeno 3514x
Zemědělci se často potýkají s problémy, které jim způsobuje celá řada druhů hlodavců. Ti škodí jednak přímo na polích, ale také následně po sklizni během skladování.
Na polích patří mezi nejvýznamnější škůdce hraboš polní (Microtus arvalis), který v důsledku cyklických (a někdy až kalamitních) přemnožení těžce poškozuje porosty širokého spektra polních plodin. Škody vznikají převáženě během vegetační sezony.
Ve skladech a jiných budovách se vyskytují a škodí další druhy hlodavců, zejména to jsou: myš domácí (Mus musculus), potkan obecný (Rattus norvegicus) a v posledních letech stále častěji krysa obecná (Rattus rattus). V budovách jsou hlodavci chráněni před nepřízní počasí a predátory, a tak se mohou rozmnožovat a působit škody prakticky celoročně. Synantropní hlodavci se vyznačují velmi dobrou schopností šíření, výraznou potravní přizpůsobivostí, a také vysokou reprodukční schopností. V místech s dostatkem potravy a úkrytů, což zemědělské provozy bezpochyby poskytují, jsou schopni se velmi rychle namnožit a přežívat ve vysokých populačních hustotách.
Škody působené hlodavci
Hlodavci působí zemědělcům škody nejen samotným okusem a žírem skladovaných obilovin a krmiv, ale také jejich poškozováním. Rozkousávají a poškozují obalové materiály a potravu, ke které se dostanou. Mnohdy ji pouze nakoušou a nechají na místě, čímž ji znehodnotí pro další použití.
Dalším zdrojem škod jsou kontaminanty hlodavců - trus, moč a chlupy. Hlodavci vylučují velké množství trusu a často močí, proto bývají znehodnoceny všechny produkty a obaly, kde se hlodavci objeví. Potenciál kontaminace prostředí trusem je obrovský, neboť každý hlodavec vyprodukuje až několik desítek kusů trusu denně. Chlupy se do skladovaných substrátů dostávají buď přirozeným procesem línání srsti nebo tím, že jsou obsaženy v trusu. Hlodavci si pravidelně čistí srst olizováním a část jí, po konzumaci, prochází zažívacím traktem.
Také působí nezanedbatelné škody na stavebním a materiálovém vybavení budov a technologiích - rozkousávají izolační materiály, překousávají dráty, kabely atp.
V neposlední řadě je přítomnost hlodavců nežádoucí ze zdravotního hlediska - hlodavci jsou přenašeči mnoha druhů patogenů (parazité, bakterie, viry), které mohou být nebezpečné pro člověka nebo hospodářská zvířata, např. toxoplazmóza, salmonelóza, leptospiróza. Patogeny jsou buď přítomné přímo v prostředí nebo jsou přenášeny prostřednictvím kontaminovaných surovin/produktů trusem a močí hlodavců.
Specifika při boji se synantropními hlodavci
Likvidace hlodavců v provozech patří v porovnání s ostatními skupinami škůdců mezi obtížněji řešitelné úkoly. Skladištní škůdce ze skupiny členovců (hmyz a roztoči) lze přímo detekovat pomocí vzorkování nebo záchytu do lapačů; následně aplikovat chemické nebo nechemické metody likvidace, které při správné metodě a technologii vykazují vysokou účinnost.
Přítomnost hlodavců v provozech bývá detekována nejčastěji nepřímo. Nejčastěji se tak děje prostřednictvím známek jejich činnosti; např. přítomného rozkousaného materiálu, trusu či typického zápachu („myšiny“). Jelikož se hlodavci vyznačují převážně soumračnou a noční aktivitou, není běžné je během dne zahlédnout. Pokud jsou hlodavci pozorováni během dne, zpravidla to znamená, že jejich populace je již velmi početná. Další možností detekce hlodavců je použití různých přímých monitorovacích metod (např. pastí). Jejich úspěšnost přímo závisí na tom, zda se hlodavec v daném monitorovacím místě přímo vyskytne a jak se poté zachová. To znamená, zda se přiblíží a chytne do pasti nebo zda se rozhodne zkonzumovat monitorovací návnadu atp.
Při následném zásahu se používají metody, které jsou také založeny na „aktivním přístupu hlodavce“, neboť se většinou jedná o konzumaci toxické potravní nástrahy a použití pastí. V praxi to znamená, že v ideálním případě musí nástrahu zkonzumovat nebo se chytit do pasti všichni jedinci v populaci. Dosažení tohoto cíle významně komplikuje neofobické (= vyhýbavé) chování, které je pro synantropní hlodavce, především potkany a krysy, typické. Jsou „nedůvěřiví“ vůči nové neznámé potravě (monitorovací návnada, toxická nástraha) i vůči novým neznámým předmětům (pasti, deratizační staničky), které se objeví v prostředí, kde žijí. Právě neofobické chování patří mezi největší komplikace, se kterými se pracovníci deratizačních firem potýkají. Pokud se při zásahu vyhubí pouze část populace, je jen otázkou času, kdy dojde k jejímu opětovnému namnožení.
Problém neofobie a aktivního přístupu hlodavce k deratizační metodě odpadá v případě použití metody fumigace (plynování) celých budov, kdy dojde k efektivnímu vyhubení všech jedinců, kteří se v prostorách vyskytují. Tato metoda je však v současné době z důvodů technické a ekonomické náročnosti používána na likvidaci hlodavců jen velmi zřídka.
Dalším problémem likvidace škodlivých hlodavců je to, že jsou schopni snadno se pohybovat na větší vzdálenosti. Do zemědělských provozů se mohou chodit jen krmit, ale nemusí tam žít permanentně (na rozdíl od hmyzu a roztočů). Hnízda hlodavců mohou být od napadených skladů a jiných budov vzdálena i několik desítek až stovek metrů. Schopnost šíření jim také umožňuje snadno se přemístit na jiné místo, což znamená, že i při úspěšném deratizačním zásahu (tj. likvidace celé populace) musíme počítat s tím, že situace je pouze dočasná - pokud je v provozech dostatečný zdroj potravy, je vysoké riziko, že se hlodavci dříve nebo později opět objeví.
Integrovaná ochrana proti hlodavcům
Profesionální kontrolu škodlivých hlodavců provádějí speciálně vyškolení pracovníci odborných DDD firem. Tato kontrola vychází ze systému integrované ochrany, tzv. IPM (z anglického Integrated Pest Management), kdy je kladen důraz na kombinaci různých přístupů, které mají za cíl potlačit populace škůdců a omezit nadměrné použití chemických přípravků (rodenticidů). Jedná se o komplexní systém preventivních a represivních opatření, která vedou ke snížení/likvidaci populace škodlivých hlodavců a zamezení jejich opětovnému výskytu. Mezi tato opatření patří důkladná prohlídka místa, určení druhu hlodavce, stanovení míry zamoření (monitoring), návrh a provedení nápravných opatření (kde pouze jedním z nich je použití rodenticidních přípravků) a vyhodnocení účinnosti provedených opatření.
Mezi preventivní opatření, která vedou k omezení přístupu hlodavců a jejich množení, patří:
- drobné stavební úpravy a opravy, které pomohou zamezit pronikání hlodavců do objektů (zakrytí štěrbin pod dveřmi, otvorů a trhlin; utěsnění mezer v místech vstupu potrubí, kabelů a jiného vedení; důkladná inspekce i sklepních a suterénních prostor);
- omezení snadno dostupných úkrytů, ve kterých hlodavci budují svá hnízda/nory a rozmnožují se tam (úklid nepotřebných nebo nefunkčních předmětů, materiálů a technologií uvnitř budov i v jejich blízkém okolí);
- omezení dostupných zdrojů potravy (skladování rostlinných materiálů v uzavřených nádobách, které jsou odolné proti prokousání; důsledné odstraňování zbytků a odpadů).
Represivní opatření zahrnují fyzickou likvidaci hlodavců, kterou je možné provést chemickými nebo nechemickými metodami. Těmto opatřením předchází vždy monitoring hlodavců, kterým se získá jednak odhad rozsahu napadení místa, a také se dá následně použít ke stanovení účinnosti deratizačního zásahu.
Monitoring je vhodné provádět i jako dlouhodobé preventivní opatření, které slouží k včasné detekci přítomnosti hlodavců při novém napadení. Navíc je monitoring škůdců nedílnou součástí systému HACCP (= analýza rizik a kritických kontrolních bodů), který je na základě legislativy povinný ve výrobě potravin a postupně se zavádí i v zemědělské prvovýrobě.
Monitoring hlodavců pomocí netoxických návnad
Jak již bylo uvedeno, každý správně provedený deratizační zásah by měl začít důkladnou prohlídkou objektu, a to nejen vnitřních prostor, ale i přilehlého okolí. Získané informace pomohou určit riziková místa, kudy se hlodavci dostávají do objektu, a také určit jejich potenciální úkryty. Při těchto prohlídkách jsou klíčové nepřímé známky aktivity hlodavců - trus, typický zápach, stopy v prachu, rozkousaná potrava, poškozené obalové materiály a rozsypaný obsah, prokousané/vyhloubené otvory, atp.
Následný monitoring se provádí nejčastěji vyložením netoxických potravních návnad, které detekují aktivitu hlodavce na základě úbytku návnady (váhový úbytek, známka okusu), který se sleduje v pravidelných intervalech. Návnady je možné umístit přímo do deratizačních staniček, které představují bezpečné krmící místo pro hlodavce a mohou se rovnou dále využít pro následnou aplikaci rodenticidních přípravků. Monitorovací návnady je nutné rozmístit po celém sledovaném prostoru, neboť pouze tak získáme komplexní informaci o využívání prostoru hlodavci.
Jako monitorovací návnadu je možné použít směs cereálií (obilnin) nebo existují speciální potravní návnady, které bývají vyrobeny ze stejných/podobných surovin jako rodenticidní nástrahy (cereálie, tuky, příchutě), aby byla zajištěna jejich palatabilita (= chutnost). Někteří výrobci rodenticidů vyrábí přímo komplementární produkty monitorovací návnady a rodenticidní nástrahy, které se liší pouze absencí/přítomností účinné látky, např. tuzemský produkt Hubex monitor (obr. 1). Aplikace netoxické monitorovací návnady slouží zároveň jako předvnadění a přechod na toxickou nástrahu proběhne plynule bez vyvolání možné neofobické reakce (viz výše).
Dále jsou na trhu monitorovací návnady, které obsahují fluorescenční barvivo (např. Harmonix pasta, Detex; obr. 2). Po pozření této návnady a jejím průchodem trávicím traktem produkuje hlodavec fluorescenčně zbarvený trus (obr. 3), který je možné velmi snadno detekovat ve tmě pomocí speciální kapesní svítilny s UV zářením. Takto osvícený trus jasně září a je snadno viditelný i na vzdálenost několika metrů. Aktivitu hlodavce tedy sledujeme jednak na základě úbytku návnady a dále podle vyhledávání trusu. Stopování fluorescenčně zbarveného trusu navíc pomáhá najít místa průniku hlodavců do objektů nebo zkontrolovat tmavé nepřístupné prostory.
Dalším trendem, který nabývá na významu hlavně v místech se zvýšenými nároky na hygienu a při dalším zpracování rostlinných substrátů pro potravinářské účely, je výskyt alergenů v prostředí. Jelikož jsou monitorovací návnady standardně vyráběny ze surovin, které jsou pro hlodavce atraktivní (cereálie, ořechy, aj.), rozmístěné návnady představují potenciální zdroj alergenů v prostředí. Výrobci rodenticidů reagují i na tento zdravotnicky významný fenomén a uvádějí na trh návnady se sníženým obsahem alergenů (např. výše uvedená Harmonix pasta deklaruje absenci 8 významných alergenů) nebo dokonce úplně bezalergenní plastové návnady, které by měly hlodavce lákat pouze k okusování.
Obr. 1: Monitorovací návnada Hubex monitor
Obr. 2: Návnadové bloky Detex s fluorescenčním barvivem: (a) v běžném světle, (b) za tmy po osvícení UV baterkou
Obr. 3: Trus krysy obecné pod světlem UV baterky: obyčejný trus a fluorescenčně zbarvený trus (3. řada)
Nechemické metody likvidace hlodavců
Tam, kde z důvodu ekologického systému hospodaření nebo na základě zvýšených hygienických nároků při dalším zpracování surovin není možné k likvidaci hlodavců používat chemické přípravky (rodenticidy), je nutné využít nechemických nástrojů deratizace. Patří sem mechanické metody odchytu hlodavců do pastí. Pro tyto účely existují živolovné nebo smrtící pasti, které se vyrábějí ve dvou velikostech pro malé (myš) a velké (potkan, krysa) hlodavce (obr. 4). Bývají zhotoveny z různých materiálů - dřevěné, plastové, plechové, drátěné (obr. 5).
Živolovné pasti slouží pro odchyt živých hlodavců, které je nutné následně humánním způsobem utratit. Pasti jsou určeny buď pro odchyt jednoho, nebo více jedinců najednou a je nutné je pravidelně kontrolovat. Zde je dobré upozornit na zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, který uvádí zakázané metody usmrcování zvířat, mezi které patří například utopení, ubití, usmrcení v důsledku nedostatku potravy nebo tekutin, a také použití lepových pastí.
Druhým typem jsou smrtící pasti (sklapovací a elektrické), které hlodavce v okamžiku chycení do pasti rychle usmrtí. Sklopné smrtící pasti jsou opatřeny silným pérem (pružinou), které v okamžiku sklapnutí přerazí hlodavci vaz a způsobí rychlou smrt. Pasti pro myši a potkany/krysy se liší nejen ve velikosti, ale také v síle sklopného péra. Sklopné pasti mohou být oddělené od okolního prostředí ochranným krytem, který zajišťuje dodržení hygienických požadavků nebo plní estetickou funkci (obr. 6). Pasti bez zakrytí mohou být aplikovány pouze v místech, kde nehrozí přítomnost jiných druhů živočichů, kteří by se mohli do pasti chytit a být usmrceni nebo zraněni. Pasti je možné nechat na místě nějakou dobu nenatažené, pouze doplněné netoxickou potravní návnadou. To může pomoci, především u potkanů a krys, překonat počáteční neofobii. Když je zaznamenána aktivita hlodavců (úbytek návnady), může být past natažena.
Na trhu jsou také dostupné elektrické pasti, které usmrtí hlodavce při vstupu do pasti silným zásahem elektrického proudu. Absencí mechanického zásahu zde odpadá následná manipulace s hlodavcem při vyprošťování.
Oba typy pastí - živolovné a smrtící - mají v zemědělských provozech své využití a vykazují různou míru úspěšnosti v závislosti na typu prostředí a konkrétní populaci škodlivých hlodavců. Nevýhoda jejich použití je, že se musí často kontrolovat a zajistit likvidace chycených hlodavců, což s sebou přináší i vyšší ekonomické nároky.
Obr. 4: Sklopné pasti pro odchyt hlodavců
Obr. 5: Přehled živolovných pastí vyrobených z různých materiálů: A - dřevěná; B - plastová; C -– plechová; D - drátěná
Obr. 6: Umístění sklopných pastí do průhledného plastového krytu z důvodu zajištění hygienických požadavků
Závěr
I přes důkladně naplánované a správně provedené vyložení monitorovacích návnad nebo odchytových pastí můžeme v důsledku chování hlodavců zaznamenat nulový nebo minimální úspěch (absence konzumace předložené návnady nebo prázdné pasti). Tento stav znamená, že hlodavci se nabízené potravě nebo pastem aktivně vyhýbají (neofobie) nebo pro ně potrava není dostatečně atraktivní.
Snížení početnosti populace škodlivých hlodavců či jejich úplná likvidace bývá tak často během na dlouhou trať, při kterém je třeba vyzkoušet větší množství různých přístupů nebo návnad. To samé platí i v případě použití toxických rodenticidních nástrah.
Zkrátka neexistuje žádná univerzální metoda ani přípravek, které by se daly aplikovat se zárukou vysoké účinnosti v každé populaci hlodavců. Obzvláště potkani a krysy jsou nesmírně opatrní, nedůvěřiví a mají schopnost učit se, což činí jejich kontrolu velmi obtížnou.
Příspěvek vznikl za podpory MZe (institucionální podpora MZE-RO0418) a projektu MV (VH20182021038).
RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D., Ing. Václav Stejskal, Ph.D., Ing. Radek Aulický, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně
foto: V. Stejskal - 1–4, R. Aulický - 5–6
Další články v kategorii Skladování
RSS
RSS