Chemap Agro s.r.o.

Pěstování luskovin (2): Sója - Glycine

20. 06. 2019 Ing. Miroslav Houba, CSc.; Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin, z.s. Technologie pěstování Zobrazeno 328x

Sóji jsme v APZL věnovali už desítky příspěvků a vydali jsme pěstitelskou metodiku. Sója je součástí našich třech vydaných publikací o luskovinách, probírána byla na mnoha seminářích i polních dnech. Této stále významnější kultuře patří i mnoho desítek příspěvků v zemědělském tisku a tematických akcí dalších autorů či organizátorů. Přesto se k sóji opět vracíme.

Agronutrition

Důvodem je naděje i přesvědčení, že se sója může stát jednou z významných zemědělských plodin. Nabízí se srovnání s kukuřicí. Kdysi za éry Nikity Chruščova to byla téměř zázračná plodina, která se u nás nuceně vysévala i v drsných a svažitých podhorských polohách. Jednalo se samozřejmě o pěstování na zeleno. Postupný vývoj během desítek let dospěl ale k tomu, že byla kukuřice úspěšně silážována ve středních polohách a s příchodem nových ranějších odrůd a při intenzivním světovém šlechtění je dnes zcela běžné pěstovat kukuřici jako speciální a stále se rozšiřující obilninu pěstovanou na zrno. Proč by takový vývoj nemohl postihnout i sóju?

Ještě v 70.–80. letech byla sója na zrno pěstována jen v nejteplejších polohách Československa na plochách nepřesahujících 2 tis. ha. Dnes díky introdukci kanadských a později i odrůd z jiných příznivých oblastí je sója s úspěchem pěstována i ve středních polohách, kde při dobré agrotechnice a péči je dosahována sklizňová zralost s odpovídajícími parametry výnosu i jakosti. Během posledních let se dostala pěstitelská plocha v České republice na cca 15 tis. ha. Vzbuzuje to snad reálné představy, že díky dále popisovaným vlastnostem tohoto druhu, by se sója mohla dostat na několikanásobně vyšší plochy. To vyžaduje samozřejmě i souběžné řešení problematiky většího odbytu a rozsáhlých možností využití. Přirozeně, že významné rozšíření ploch jednoho druhu se neobejde bez úměrné redukce jiných kultur a přehodnocení současné struktury osevních ploch ČR, kde jsou převažující druhy orientované jen na tři základní skupiny v neprospěch řady ekologických i agronomických hledisek.

Botanické zařazení a morfologické vlastnosti

Sója luštinatá (Glycine max. L) je všemi svými znaky typická luskovina (resp. luštěnina při pěstování na zrno). Je jednoletá, samosprašná, kleistogamická, s kůlovým a větvícím se kořenem, na němž se tvoří hlízkové bakterie se známým vlivem na poutání vzdušného dusíku přeměňovaného na formu přijatelnou rostlinou. Většina odrůd má 60–90 cm dlouhé vzpřímené lodyhy charakteristicky ochlupené včetně dalších nadzemních částí. V příznivých podmínkách, např. podél toku Dunaje, jsou rostliny podstatně vyššího vzrůstu. Květenství je hrozen, barva květů motýlokvětého typu je bílá, žlutá až fialová. Rostliny kvetou obvykle kolem 20 dnů. Listy, jejich velikost, květy, tvar a velikost lusků, různě zbarvená semena a jejich vlastnosti včetně rozdílné HTS (40–250 g); to vše jsou znaky charakterizující další vlastnosti i využití. Významnou a pěstitelsky využívanou vlastností je výška nasazení prvního lusku (ovlivňuje způsob sklizně a snížení ztrát).

Historie pěstování a užití

Sója je světě nejrozšířenější luskovinou a je jednou z nejstarších kulturních rostlin světa - po kukuřici, pšenici a rýži. Pravděpodobně pochází z Číny. Plochy ve světě jsou udávány přes 120 mil. ha a produkce je přes 300 mil. tun, při stále rostoucím objemu. Největší plochy sóji jsou v Brazílii, USA, Argentině, Číně, a také v Indii a Kanadě. Z evropských zemí je to zejména Itálie, Francie, Maďarsko, Srbsko, Chorvatsko a další.

Využití sóji

Sója má mnohostranný význam v zásadě členěný do tří oblastí:

1) Půdotvorný a meliorační účinek působící na zvyšování kvality a produkce následných plodin. Významné je působení přerušovače osevních sledů s vedlejším účinkem na snižování intenzity hnojení i používání pesticidů. V celkovém dopadu je to faktor pro zvyšování půdní úrodnosti, včetně významu ekologického.

2) Použití pro krmení hospodářských zvířat:

  • ve formě zelené hmoty (přímé zkrmování a silážování);
  • ve formě sójových bobů pro následné šrotování a výrobu krmných směsí. S ohledem na chemické složení (mj. obsah antinutričních látek) musí být surovina ošetřena tepelně či dalšími způsoby (proces suchý - jen působení tepla; proces mokrý, kde spolu s teplem je dodávána i voda). Jde o poměrně náročné postupy vyžadující dodržování technologií a využití dostupných technických zařízení (extrudéry apod.). Výroba krmných směsí s využitím našeho sortimentu GM-prostých odrůd by mohla zajímavě rozšířit uplatnění sóji. Souvisí to ovšem s tlakem na nižší objem dovozu relativně levných šrotů, které ale jsou prakticky 100% vyráběny z odrůd GM původu.

3) Potravinářské využití:

  • běžné používání bobů (semen) pro přípravu pokrmů, včetně nezbytných úprav namáčením, vařením a dalšími postupy nutných pro hodnotu jídel;
  • výroba speciálních produktů ze sóji (např. sójový olej, sójový lecitin, nápoje, mouky, krupice, vločky a texturované sójové bílkoviny, např. sójové maso, tofu, tempeh, sójové omáčky, oříšky a řada dalších);
  • zvláštní kapitola patří zmíněnému sójovému oleji, jehož výroba je závislá na velkovýrobní přípravě (kapacity dříve existující, dnes zredukované).

Sója může sloužit i pro průmyslové účely (mazadla, mýdla, léčiva a další)

Obsah hlavních živin, zdravotní význam, rizika

Hlavní složkou sójových bobů jsou bílkoviny a lipidy. Bílkoviny nejsou plnohodnotné pro nepřítomnost některých aminokyselin, ale v souhrnu může sója obsahem bílkovin nahrazovat maso; k tomu přistupují i další pozitiva - obsah sacharidů, vysoký podíl tuků (lipidů), obsah vitaminů (B, E) a minerálních látek (Ca, P, Mg, Fe ad.). Nepříznivý je podíl oligosacharidů a některých jedovatých složek, které jsou ale bezezbytku odstranitelné tepelnou úpravou.

Odrůdy, množení a zdravotní stav

V měřítku světa jsou v oběhu stovky odrůd. Šlechtění je zaměřeno na výnos, kvalitativní parametry, odolnost chorobám a škůdcům i ve vazbě na používané pesticidy, odolnost vůči stresovým podmínkám a v neposlední řadě na změny biologického rytmu - urychlení vývoje dosažením vyšší ranosti. To vše ve vzájemných kombinacích a vysokém standardu udržení jakosti.

Nepochybně při využití metod genetického inženýrství a orientaci na GM mohou být dosahované znaky i související ekonomická výhodnost výrazně rychlejší i stabilní než při metodách klasického šlechtění. V evropském měřítku je ale stále udržován trend absence GM; souvisí to mimo jiné i s obchodní politikou. Odrůdy prosté GM jsou proto v ČR a dalších zemích nadále priorizovány a využívány na bázi zdravotních a dalších parametrů. Otázka ovšem je, jak dlouho se tento trend v globální světové konkurenci udrží. Krmné směsi dovážené výrazně levněji ze zemí Latinské Ameriky, USA atd., jimiž se živí tuzemská zvířata a vyrábějí následně masné výrobky, podíl GMO samozřejmě obsahují.

V ČR je dnes registrováno 16 odrůd, z toho 13 je uváděno v Seznamu doporučených odrůd (SDO) pro rok 2019. Výčet odrůd je v příslušných materiálech ÚKZÚZ a APZL na webových stránkách, příp. pro zájemce i v tištěné podobě, včetně manuálů odborných časopisů (Agromanuál, Úroda).

Množení

Sója je v ČR úspěšně množena. Plochy jsou na úrovni přes 1 tis. ha v počtu 23 odrůd. Jedná se o odrůdy uvedené jak v Seznamu odrůd ČR, tak registrované ve Společném katalogu zemí EU. Kritéria hodnocení množitelských porostů i osiva jsou obsažena ve Vyhlášce Mze č. 129/2012 Sb., o podrobnostech uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu, ve znění pozdějších předpisů.

U sóji je sledován zdravotní stav (výskyt plísně, padlí, virové mozaiky sóji, antraknózy, fómové skvrnitosti a komplexu kořenového vadnutí.). Hlavní kritéria u osiva jsou: vlhkost 15 %, čistota 98 % a klíčivost 80 %.

Kořen sóje s hlízkami
Kořen sóje s hlízkami

Odrůdový pokus
Odrůdový pokus

Pěstování a agrotechnika

V první řadě je třeba vybrat vhodný pozemek. Ideální jsou místa teplá až střední, nejen pokud možno rovinné polohy podél řek a vodních toků, ale i lokality ve středních nadmořských výškách kolem 300 m n. m. Jde-li o pozemky mírně svažité, je vždy nezbytné orientovat řádky v horizontálním směru v prospěch minimalizace vodní a půdní eroze. Sója je bohužel řazena mezi tzv. širokořádkové kultury, což přináší hendikep při posuzování dotací; ať je ale rozhodnutí kompetentních orgánů jakékoliv, je v zájmu pěstitele respektovat maximálně logickou ochranu půdy i zachování úrodnosti.

Půdy by měly být hluboké, černozemní nebo písčito-hlinité či hlinito-písčité, s dostatkem humusu, zásobené živinami a dostatkem vápníku, reakce neutrální až slabě kyselé s pH 6,5–7,0. Vyvarovat se půdám zamokřeným i výsušným, kyselým, zastíněným, utuženým a zapleveleným. S tím souvisí i příprava půdy; na jaře musí být půda kyprá nejméně do hloubky kolem 7 cm, volit postupy šetřící zimní vláhu.

Hnojení - pro optimální výnos kolem 3 t/ha se udává odběr živin 70–90 kg N, 12–20 kg P, 30–40 kg K, 20 kg Ca a 1 kg Mg na 1 ha. Případné přihnojení mikroelementy použitím vhodného NPK hnojiva lze doporučit. Pokud na pozemku sója dosud nebyla, je vždy vhodné osivo inokulovat, příp. použít startovací dávku N 20–30 kg/ha. Organické hnojení není vhodné, prodlužuje vegetační dobu. V příznivých podmínkách prokazují někteří pěstitelé, že se sója téměř obejde bez hnojení a týká se to i používání pesticidů (s výjimkou herbicidů).

Setí - při teplotě 8–10 °C, tj. asi ve třetí dekádě dubna, do hloubky 4–6 cm. Výsevek v závislosti na HTS je 0,6–0,8 mil. klíčivých semen, tj. asi 120–140 kg osiva/ha. Požadavky na vláhu jsou největší v době klíčení a od kvetení po nasazování lusků.

Ochrana rostlin - Hlavní orientace spočívá v aplikaci integrované ochrany s převahou opatření agrotechnických. Výskyt škodlivých organizmů odvisí především od průběhu počasí. Za nezbytné je třeba považovat využívání certifikovaného a pokud možno mořeného osiva a vyvarování se využívání osiv neznámého původu. Výčet chorob byl naznačen u množení. Zde jen shrňme: komplex kořenových a krčkových chorob, virózy, bakteriózy (bakter. skvrnitost), z mykóz zejména hlízenka tj. bílá plísňovitost sóji), dále plíseň sóji, fómová skvrnitost sóji, stonková nekróza ad. Škůdci ke sledování: sviluška chmelová, listopad čárkovaný a zavíječ sójový.

Sklizeň

Je jednou z nejdůležitějších operací pěstitelské technologie. Obvyklá vegetační doba v závislosti na odrůdě je kolem 120–140 dnů. Optimální vlhkost semene v lusku je 12–15 %, semeno v lusku chrastí. Ošetřování, dosoušení a čistění sklizeného osiva (na roštech, v silech apod.) se řídí obdobnými zásadami, jak je obvyklé u jiných morfologicky podobných druhů.

Tab.: Rámcový obsah hlavních složek v sóji

Složení sóji

Obsah v %

Bílkoviny

35–41 (příp. až 50)

Tuky

18–21 (až 24)

Sacharidy

20–35

Minerální látky

až 5

Související články

Jak zakládat a jak nezakládat travní porosty

19. 07. 2019 Ing. Zuzana Hrevušová, Ph.D., Doc. Ing. Josef Hakl, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 29x

Pěstování kukuřice s podplodinami a její stimulace v suchých ročníkách

08. 07. 2019 Ing. Jaroslav Tomášek, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 246x

Kukuřice až na prvním místě

25. 06. 2019 Ing. Antonín Kintl Technologie pěstování Zobrazeno 401x

Pěstování luskovin (3): Fazol - Phaseolus

12. 05. 2019 Ing. Miroslav Houba, CSc.; Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin, z.s. Technologie pěstování Zobrazeno 531x

Další články v kategorii Technologie pěstování

detail