Základy zpracování půdy (5): Orba (I.)

04. 08. 2021 Doc. Ing. Václav Brant; Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 14802x

Orba je jednou ze základních operací konvenčního zpracování půdy. Během orby dochází k nakypření půdy, čímž se zvyšuje pórovitost orničního profilu, zejména podíl nekapilárních pórů nepravidelných tvarů. Orba za optimální půdní vlhkosti přispívá k drobení půdy na menší půdní agregáty a ovlivňování agregátového uspořádání půdy. V důsledku orby je půda zároveň obracena.

Horní vrstva půdy poškozená působením povětrnostních činitelů a přejezdy mechanizace při provádění agrotechnických operací je ukládána na dno brázdy a spodní vrstva půdy je vynášena na povrch. K povrchu jsou vynášeny proplavené živiny a jemné koloidní částice. Obracením skývy dochází k zapravení posklizňových zbytků, slámy, fytomasy určené pro zelené hnojení a organických či minerálních hnojiv do půdy. Zaklopení plevelných rostlin do spodních vrstev půdy zajistí zničení nejen jednoletých a víceletých plevelů, ale přispívá i k oslabení vytrvalých plevelných druhů. Zároveň orba přispívá k regulaci chorob a škůdců. Zaorávané materiály jsou současně promíseny se zeminou.

Význam orby

Přestože se v posledních 50 letech vede v Evropě diskuse o významu a potřebnosti orby jako nejdůležitější operaci základního zpracování půdy, nelze její důležitou agrotechnickou roli historicky ani aktuálně popírat. Samozřejmě nelze v souvislosti s orbou diskutovat o potřebě omezení energetických vstupů do zemědělské výroby, či o jejím vlivu na ekologickou stabilitu krajiny v porovnání s ostatními technologiemi zpracování půdy, ve kterých je nahrazována jinými operacemi nebo je zcela vypouštěna. Její dosavadní trvalé spojení s ekologickými systémy hospodaření však význam orby podtrhuje.

Společensky význam orby dokumentuje je historie. Nejstarší doklady o snaze člověka zpracovat půdu primitivními oradly pocházejí ze 4. tisíciletí př. n. l. z Mezopotámie. V Evropě se „oradla“ objevují ve 2 tisíciletí př. n. l. (Tempír, 1977). Za vznik takzvaných „pravých pluhů“, které byly schopny dokonale obracet půdu, je považován rok 1783. V tomto roce James Small upravil stávající pluhy typu brabantského a flanderského a vytvořil pluh s trojúhelníkovitou radlicí, úzkým plazem a šroubovitou odhrnovačkou. Na obdobném principu poté vznikaly v Evropě a Americe další typy pluhů, jejichž konstrukce byla přizpůsobena půdním a klimatickým podmínkám dané oblasti.

V Čechách v letech 1824–1827 zkonstruovali bratranci Veverkové pluh s válcovitou odhrnovačkou, tzv. „ruchadlo“.

Samotné zpracování půdy pomocí oradel, ale především pomocí pluhů, lze z historického hlediska vnímat jako významný faktor ovlivňující hospodaření na půdě. Zdokonalování oradel vedlo k postupnému prohlubování ornice a zlepšování půdních vlastností (obr. 1). Možnost obracet půdu umožnila zapravovat organická hnojiva, intenzivněji regulovat plevele, omezovat choroby a škůdce, kvalitně připravit půdu pro setí atd., což v konečném důsledku vedlo, společně s dalšími faktory, ke zvýšení výnosů. A to v době, kdy možnost dodatkových energetických vstupů do zemědělství byla ve srovnání se současnými možnostmi omezená. Proto je potřebné si uvědomit, že většina zemědělské půdy je tímto procesem ovlivněna. Zároveň lze orbu z dlouhodobého vývoje považovat za jeden z nejvýznamnějších progresivních prvků ovlivňujících krajinný prostor (Kudrna, 1985).

Doba provedení orby

Z hlediska termínu provedení orby rozlišujeme orbu letní, seťovou, podzimní, zimní a jarní.

Letní orba (strnisková) je zpravidla prováděna po časně sklizených plodinách (ozimé meziplodiny a jednoleté ozimé pícniny, rané brambory, časně sklizená zelenina) za účelem přípravy půdy pro výsev meziplodin, případně druhé hlavni plodiny. Hloubka orby se zpravidla provádí do 0,18 m. Mělké zpracování půdy snižuje nebezpečí přeschnutí zpracované horní vrstvy ornice. Důležitou podmínkou pro následnou kvalitní přípravu půdy před setím je okamžité ošetření povrchu ornice. To lze zajistit přímo při orbě pomocí pěchovacích válců, které jsou součástí orební soupravy. U pluhů s měnitelným záběrem by měl být nastaven co nejmenší záběr orebního tělesa. Vyšší pojezdová rychlost soupravy zajistí malou hřebenitost. Letní orbu lze kvalitně provést také pomocí podmítacích pluhů. V současné době je letní orba prováděna rozdílnými typy kypřičů.

Úkolem seťové orby je zpracovat půdu pro ozimé plodiny (ozimé obilniny, ozimá řepka, ozimé luskoviny apod.). Provádí se dle povětrnostních a půdních podmínek maximálně do hloubky 0,25 m. Čím později provádíme seťovou orbu, tím se snižuje její hloubka. Nejdůležitějším kritériem při provádění seťové orby je dostatečný časový odstup od termínu setí. V období od provedení orby do setí musí dojít ke slehnutí půdy, které je důležité pro dobré vzcházení, zakořeňování a následný vývoj porostů (obr. 2). Optimální délka tohoto období je 4 až 5 týdnů. Využití pěchovacích válců umístěných na pluzích (obr. 3) nebo použití čelně nesených pěchů na traktoru při setí, jakož utužení půdy pomocí pěchovacích válců začleněných do secích kombinací umožňuje zkrácení této doby na 2 až 3 týdny.

Dalším požadavkem při seťové orbě je minimalizovat hřebenitost pozemku, zamezit tvorbě hrud a přeschnutí povrchu oranice. Snížení hřebenitosti zajistíme zmenšením záběru orebních těles a zvýšením rychlosti orby. Ošetření povrchu oranice lze provést pomocí půdních pěchů přímo při orbě. Použít lze samozřejmě i rozdílné konstrukce rovnacích desek, řezných nožů, hřebových desek a válců, pěchovacích kol apod. (obr. 4). Při setí do čerstvě provedené orby lze pro opětovné utužení půdy využít čelně nesené pěchy v kombinaci s vzadu umístěným nářadím pro zpracování půdy a setí (obr. 5). V současné době jsou pro seťovou orbu využívány rovněž pluhy s menším záběrem orebního tělesa.

Podzimní orba je základním agrotechnickým opatřením pro zpracování půdy pro jarní plodiny (jarní obilniny, luskoviny, olejniny, okopaniny ad.). Podzimní orba se provádí v průběhu podzimu až do zámrazu půdy. Půda se zpravidla oře na plný profil ornice ve vztahu k následné plodině, k zaorávce organických hnojiv nebo zeleného hnojení a k povětrnostním a půdním podmínkám. Při jejím provedení je snaha vytvořit hřebenitý povrch ornice, čímž dojde ke zvýšení záchytné plochy pro zachycení podzimních a zimních srážek. Ponechání pozemku v hrubé brázdě by mělo přispět k vytvoření zásoby vody v půdě, která bude následně využita porosty v jarním a letním období. Hodnota optimální hřebenitosti činí 1,2.

Mezi termínem provedení orby a začátkem jarních prací je dlouhý časový rozestup. Během této doby dojde v důsledku působení vody a mrazu k rozrušení skýv a hrud. Tento proces je velice důležitý pro tvorbu půdní struktury. Za normálního průběhu zimy lze na jaře půdu snadno připravit (obr. 6). V některých případech, jako je provedení podzimní orby k cukrové řepě a následná příprava seťového lože radličkovými kypřiči, je vhodné urovnat povrch pozemku již na podzim. Jinak může na jaře dojít k přeschnutí hřebenů brázd a po provedení předseťové přípravy nebudou z hlediska nerovnoměrné vzlínavosti vody zajištěny optimální podmínky pro vzcházení a následný vývoj cukrovky (obr. 7).

Opožděná podzimní orba bývá označována jako orba zimní. Zimní orba se provádí v případech, kdy nebylo možné včas provést orbu podzimní. Důvodem může být pozdní sklizeň některých plodin (např. pozdě sklizená kukuřice na zrno) nebo nevhodné půdní a povětrnostní podmínky, které znemožnily provedení podzimní orby. Z hlediska vlivu na strukturu půdy a zadržení zimní vláhy působí příznivěji než orba jarní.

Jarní orba je z hlediska svého působení na strukturu půdy, zachycení podzimní vláhy a schopnosti přispět k potlačení plevelů nejméně vhodnou. Při orbě vlhké půdy na jaře vznikají jednolité skývy nebo velké hroudy, které za slunečného počasí rychle vysychají a tvrdnou. Urovnání povrchu pozemku a rozdrobení hrud je poté velice obtížné. Většina mechanizačních prostředků určených pro předseťovou přípravu s pasivními pracovními orgány není schopna kvalitně půdu připravit ani při opakovaném zpracování půdy.

S opakováním každé pracovní operace v rámci předseťové přípravy rostou samozřejmě také náklady na pěstovanou plodinu. Kvalitnější předseťovou přípravu zajistí mechanizační prostředky s aktivně poháněnými pracovními orgány. Zde však hrozí nebezpečí poškození struktury půdy v důsledku drcení tvrdých a nerozpadavých skýv a hrud. Z důvodu ztráty půdní vláhy a zajištění slehnutí půdy ořeme na jaře mělce. Podstatné je při jarní orbě zamezit tvorbě velkých skýv a přeschnutí oranice. Lze-li měnit záběr pluhu, ořeme se staženým pluhem a pro urovnání povrchu oranice použijeme půdní pěchy přímo při orbě. Své opodstatnění má jarní orba při zaorávce ozimých meziplodin.

Obr. 1: Historie vývoje oradel a jejich působení na půdu (Schutz-Klinken, 1981)

Obr. 2: Po provedení orby do setí musí dojít ke slehnutí půdy, které je důležité pro dobré vzcházení, zakořeňování a následný vývoj porostů (V. Brant)

Obr. 3: Ošetření povrchu oranice lze provést pomocí půdních pěchů přímo při orbě

Obr. 4: Pro urovnání hrubé brázdy při orbě lze využít rozdílné technické konstrukce

Obr. 5: Při setí do čerstvě provedené orby lze pro opětovné utužení půdy využít čelně nesené pěchy v kombinaci s vzadu umístěným nářadím pro zpracování půdy a setí

Obr. 6: Během zimy dojde v důsledku působení vody a mrazu k rozrušení skýv a hrud

Obr. 7: Přeschnutí hřebenů brázd na jaře může vést po provedení předseťové přípravy k nerovnoměrné vzlínavosti vody k rostlinám (V. Brant)

Použitá literatura je k dispozici autora.

Literatura:
Tempír Z. (1977): Expozice a sbírka oradel Zemědělského muzea. Vědecká práce zemědělského muzea, č. 17, ÚVTIZ, Praha
Schutz-Klinken K.-R. (1981): Haken, Pflug und Ackerbau. August Lax Verlagsbuchhandlung, Hildesheim