Vliv různého organického hnojení na výnosy obilnin

02. 01. 2020 Ing. Blanka Procházková, CSc. a kol. Hnojení Zobrazeno 4036x

Se změnami ekonomických podmínek se v našem zemědělství mění struktura rostlinné i živočišné výroby. Dochází ke zjednodušování skladby plodin, zvyšuje se zejména zastoupení obilnin a olejnin. Přibývá podniků hospodařících bez živočišné výroby, respektive s živočišnou výrobou bez potřeby slámy. Z výše uvedených důvodů se v zemědělské praxi stále častěji setkáváme s přímým hnojením slámou.

Sláma

Kvalita slámy je z výživářského hlediska dána především poměrem uhlíku a dusíku. Sláma obilnin má tento poměr široký (80–90:1), kvalitnější je sláma řepky a kukuřice (60–80:1), nejkvalitnější je sláma luskovin (20–30:1). Za optimální pro organické hnojení je považován poměr C:N 30:1.

Při zapravování slámy, v případě, že je v půdě nedostatečné množství mikroflórou bezprostředně využitelného dusíku, je potřeba dusík dodat v minerálních nebo organických hnojivech. Půdní mikroflóra při rozkladu využívá dusík především v amonné formě. Vhodné je aplikovat vyrovnávací dávku dusíku v minerálních hnojivech s amonnou formou, v kejdě a močůvce. Stájová organická hnojiva jsou zdrojem nejen potřebného dusíku, ale i dalších makro a mikroprvků, lehce metabolizovatelného uhlíku a dalších organických látek, které působí příznivě na biologickou aktivitu půdy a na růst rostlin. Vzhledem k malému obsahu fosforu ve slámě je účelné na půdách středně a málo zásobených fosforem dodat ke slámě i vyrovnávací dávku fosforu.

Množství dusíku aplikovaného ve vyrovnávací dávce závisí na celém souboru faktorů. Především na obsahu reziduálního minerálního dusíku v půdě, na množství slámy, na stavu půdního prostředí a průběhu počasí. V intenzivních systémech hospodaření s používáním vyšších dávek dusíku v minerálních hnojivech k pěstovaným plodinám a v osevních postupech s víceletými pícninami lze vyrovnávací dávku dusíku vypustit. Tato situace nastává především, pokud bylo sucho v průběhu vegetace a dusík nebyl využitý pro tvorbu výnosu pěstované plodiny. Vyrovnávací dávku dusíku na slámu před pěstováním ozimých plodin lze aplikovat (spojit) se základní dávkou hnojení k pěstované plodině.

Polní pokus s organickým hnojením

Vliv různého organického hnojení (se zaměřením na možnosti využití slámy obilnin a meziplodin na zelené hnojení) na výnosy ozimé pšenice a jarního ječmene pěstovaných v dlouhodobé monokultuře byl sledován v polním pokusu vedeném v letech 1977–2018 na pokusné stanici Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ivanovicích na Hané.

U ozimé pšenice i jarního ječmene bylo hodnoceno celkem šest variant organického hnojení: 1 - sklizeň slámy, 2 - sklizeň slámy + meziplodina (svazenka vratičolistá), 3 - zaorávání slámy, 4 - zaorávání slámy + meziplodina (svazenka vratičolistá), 5 - pálení slámy, 6 - hnojení chlévským hnojem v dávce 10 t/ha.

Hnojení minerálními hnojivy k ozimé pšenici i jarnímu ječmeni bylo u všech variant pokusu jednotné. Aplikované dávky čistých živin v kg na hektar byly u ozimé pšenice: N - 125, P - 40, K - 100 a u jarního ječmene: N - 50, P - 40, K - 100.

Pokusná lokalita se nachází v katastrálním území obce Ivanovice na Hané v nadmořské výšce 225 m, v podmínkách řepařské výrobní oblasti (Ř1), na 49°19´ severní šířky a 17°05´ východní délky. Stanoviště patří do klimatického regionu T2 - teplý, mírně suchý. Půdní podmínky na stanovišti pokusu: půdní typ je černozem luvická, půdní druh hlinitá půda. Hloubka humusového horizontu se pohybuje v rozmezí 0,40–0,50 m. Obsah živin v půdě (P, K, Ca, Mg) je dobrý, půdní reakce neutrální a obsah humusu je 2,6 %.

Výsledky

Výsledky sledování jsou u ozimé pšenice i jarního ječmene uvedeny ve čtyřech dekádách a za celou dobu trvání pokusu v tabulkách 1 a 2.

Vliv různého organického hnojení na výnosy ozimé pšenice byl výrazný. Zřejmé je především statisticky průkazné snížení výnosů na variantách se zapravováním slámy do půdy (na variantě 3 se zaorávkou slámy a na variantě 4 se zaorávkou slámy v kombinaci se zeleným hnojením). Nižší průměrné výnosy na variantách se zapravováním slámy do půdy byly zaznamenány ve všech čtyřech obdobích sledování (s výjimkou varianty 3 v letech 2007–2018). V průměru za celou dobu trvání pokusu byly dosaženy nejvyšší výnosy na variantě 5 s pálením slámy a na variantě 2 se sklizní slámy a zeleným hnojením. Výnosy na variantě 6 s hnojením chlévským hnojem a na variantě 1 se sklizní slámy zaujímaly střední postavení. V extrémně suchých letech (zejména v roce 2017 a 2018) se kromě hnojení slámou projevoval i negativní vliv hnojení chlévským hnojem a zeleného hnojení na výnosy ozimé pšenice.

Vliv různého organického hnojení na výnosy jarního ječmene pěstovaného v monokultuře byl rovněž statisticky průkazný. V průměru za celou dobu trvání pokusu byly dosaženy nejvyšší výnosy na variantě 5 s pálením slámy a na variantě 6 s hnojením chlévským hnojem. Obdobně jako u ozimé pšenice, byly u jarního ječmene v průměru za celou dobu sledování dosaženy nejnižší výnosy na variantách se zapravováním slámy do půdy. Nižší výnos také vykazovala varianta 1 se sklizní slámy. Varianta 2 se zeleným hnojením zde zaujímala střední postavení.

Tab. 1: Vliv organického hnojení na výnosy ozimé pšenice (t/ha)

Tab. 2: Vliv organického hnojení na výnosy jarního ječmene (t/ha)

Vliv slámy na následné plodiny

Při hospodaření bez živočišné výroby a s tím související větší zastoupení plodin ponechávajících slámu na poli, může docházet k nadměrnému přísunu organických látek do půdy. Jak nedostatečný, tak i nadměrný přísun organických látek do půdy může mít negativní důsledky pro pěstované plodiny i kvalitu půdního prostředí. Zejména opakované hnojení slámou může v suchých podmínkách vést ke hromadění nerozložené slámy v půdě.

Zvláště sláma, která zůstává na povrchu půdy nebo je jen mělce zapravena do půdy, se velmi pomalu rozkládá. V průběhu takového rozkladu vznikají látky fenolické povahy, které působí fytotoxicky při vzcházení rostlin (nejvíce u slámy ječmene), oslabují jejich odolnost a ty jsou pak náchylnější k rozvoji a šíření některých houbových patogenů. Při používání půdoochranných technologií je proto nutné dbát na to, aby ponechávaná sláma byla co nejjemněji rozdrcena a rovnoměrně rozptýlena po povrchu půdy.

Obecně nepříznivé dopady hnojení slámou na následné plodiny se projevují více v suchých podmínkách. Problémy se vyskytují zejména u ozimých plodin, u nichž není dostatečně dlouhá doba mezi zapravením slámy do půdy a setím a při mělkém zpracování půdy. Příčiny nepříznivých dopadů hnojení slámou na následné plodiny je možné hledat ve vzniku konkurenčního vztahu o vodu a živiny mezi mikroflórou rozkládající slámu a pěstovanou plodinou, ve zhoršení podmínek pro kvalitní uložení osiva, ve fytopatologické oblasti, a také v již výše uvedeném fytotoxickém působení látek uvolňovaných ze slámy nebo vznikajících při jejím rozkladu.

Předpokladem pro efektivní využití slámy jako organického hnojiva je zajištění vhodných podmínek pro urychlení a zkvalitnění jejího rozkladu a to především úpravou poměru uhlíku a dusíku a co nejrychlejším zapravením slámy do půdy. Po promísení slámy s půdou začnou okamžitě probíhat rozkladné procesy. Včas provedená podmítka navíc omezuje neproduktivní výpar vody z půdy, a tím vytváří vhodné podmínky pro urychlení rozkladu slámy.

Meziplodiny

Velký potenciál v systémech hospodaření na půdě mají meziplodiny a jejich vyprodukovaná biomasa (zelené hnojení) jako alternativní zdroj kvalitní organické hmoty. Meziplodiny jsou nejen zdrojem organických látek, podporují biologickou činnost půdy, zlepšují strukturní stav půdy, zabraňují vyplavování dusíku, potlačují plevele a redukují půdní erozi. Snahou musí být jejich výsev co nejdříve po sklizni, aby jejich porost zakryl půdu a omezil nadměrné přehřívání půdy, jehož důsledkem jsou významné ztráty vody výparem. S tímto přístupem má pěstování meziplodin pozitivní roli, a to i v suchých oblastech při obavách z odčerpání vody z půdy potřebné pro produkci jejich biomasy. Důležitý je také výběr vhodných druhů.

Ing. Blanka Procházková, CSc., Doc. Ing. Vladimír Smutný, Ph.D., Ing. Lubomír Neudert, Ph.D., Ing. Tamara Dryšlová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně
Ing. Pavel Hledík; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.