Hořčík patří do systému hnojení luskovin

14. 05. 2020 Doc. Ing. Petr Škarpa Ph.D. a kol. Hnojení Zobrazeno 3271x

Luskoviny patří mezi tradiční plodiny pěstované v ČR. Bezesporu je řadíme mezi plodiny s přívlastkem „zlepšující“. Je to dáno obecně známým agronomickým významem luskovin souvisejícím s jejich schopností vázat vzdušný dusík prostřednictvím hlízkových bakterií, schopností vytvářet mohutný kořenový systém, který pozitivně ovlivňuje fyzikální parametry půdy a její strukturu. Zároveň umožňuje využívat živiny i z méně přístupných forem a větší hloubky a po odumření generuje kvalitní posklizňové zbytky ovlivňující obsah a kvalitu humusu. Pěstování luskovin vytváří rovněž vhodné podmínky pro potlačení zaplevelení.

Význam luskovin pěstovaných na zrno v podmínkách ČR deklaruje jejich výměra (graf 1), při dominantním zastoupení hrachu.

Při pěstování luskovin se v praxi poměrně často zaměřujeme především na ochranu rostlin. Výživa rostlin je u této skupiny plodin specifická a běžně kompenzována především startovací dávkou dusíku, která je při nízké zásobě minerálního dusíku nutná pro pokrytí požadavků rostlin na tuto živinu v tzv. „hladovém období“, popřípadě přihnojením fosforu před setím. V mnoha případech je však potřeba u porostů optimalizovat výživu i jinými biogenními živinami, jejichž deficit snižuje výkon rostlin a je důsledkem poklesu výnosu, popřípadě kvality.

Graf 1: Vývoj pěstebních ploch luskovin a hrachu pěstovaných na zrno (ČSÚ)

Výživa hořčíkem

V předloženém příspěvku se zaměřujeme na zjištění účinnosti hnojení hrachu a pelušky hořčíkem. Podle posledního zhodnoceného cyklu AZZP (2013–2018) vykazují orné půdy ČR průměrný obsah přístupné formy tohoto prvku na úrovni 196 mg/kg. Podíl výměry orných půd s nízkým obsahem u nás činí 13,8 %, plocha s jeho vysokou a velmi vysokou zásobou představuje 17,8 %. Největší podíl orných půd s nízkým obsahem Mg vykazuje kraj Středočeský (22,3 %) a Pardubický (20,9 %). Největší podíl vysoké a velmi vysoké zásoby tohoto prvku nacházíme v půdách kraje Jihomoravského (55,28 %) a Ústeckého (40,02 %).

Pěstované rostliny, nejen luskoviny, vyžadují rovnoměrný přísun hořčíku téměř během celé vegetace. Ten zasahuje do řady důležitých metabolických procesů. V rostlině se Mg účastní zejména stavby chlorofylu, dále se významně podílí na syntéze bílkoviny, což je pro luskoviny, tzv. proteinové plodiny, velmi důležité. U rostlin čeledi Fabaceae je hořčík důležitý při fixaci vzdušného dusíku, kde sehrává nezastupitelnou úlohu ve spojení s molekulami ATP na úrovni nitrogenázy. Hořčík je významným kofaktorem řady enzymatických procesů souvisejících s fosforylací a defosforylací a podílí se na stabilizaci nukleotidů. Deficience Mg se na rostlinách projevuje zvláště na kyselejších písčitých půdách s nízkým obsahem vápníku a hořčíku. Symptomem je chloróza listů mezi žilnatinou. Tzv. intervenální chloróza starších listů se postupně mění na nekrotické světle hnědé skvrny.

Požadavky luskovin na hořčík jsou srovnatelné s potřebou vápníku. To vyjadřuje složení zrna hrachu, které prezentuje tabulka 1. Skutečné hodnoty se však mohou lišit (± 30 % i více) vlivem rozmanitosti půdních podmínek, odrůdové skladby a průběhem povětrnosti. Pro stanovení potřeby živin na tvorbu výnosu (semen + slámy) je vhodnější respektovat odběrový normativ živin, které pro hrách prezentuje tabulka 2.

Pro přihnojení leguminóz hořčíkem lze využít více druhů hnojiv. V případě úpravy kyselosti půdy vápněním je vhodné aplikovat dolomitické vápence, případně dolomity (dolomitický vápenec 10–23 % MgCO₃, vápenatý dolomit 23–41 % MgCO₃ a dolomit 41–46 % MgCO₃). Optimalizaci půdní zásoby Mg před setím je možné provést přihnojením Kieseritu (25 % MgO, 20 % S), během vegetace pak mimokořenovou aplikaci hořčíku roztokem hořké soli (15 % MgO, 13 % S).

Tab. 1: Obsah živin v 1 t semen hrachu (GRDC 2009, Field Peas: The Ute Guide)

Tab. 2: Potřeba živin na tvorbu 1 t semen a slámy hrachu (Klír 2008, Rámcová metodika výživy rostlin a hnojení)

Půdní a listová aplikace hořčíku

Za účelem zjištění vlivu půdní a listové aplikace hořčíku na výnos hrachu a pelušky byl založen maloparcelkový pokus na lokalitách Vatín (2018 a 2019) a Rapotín (2019). Pokusná stanice Vatín se nachází v nadmořské výšce 540 m n. m. v regionu Českomoravské vrchoviny, 7 km jižně od Žďáru nad Sázavou. Půda je kambizem modální, mesobazická, písčitohlinitá s obsahem humusu 2,53 %. Lokalita Rapotín se nachází v nadmořské výšce 315 m n. m. v podhůří Jeseníků. Půda je písčitohlinitá s obsahem humusu 2,08 %. Pokusná lokalita je charakteristická mírně teplým klimatem, s průměrným ročním úhrnem srážek 693 mm, průměrnou roční teplotou 7,25 °C. Srážky jsou četností nejvíce rozděleny do měsíců červen, červenec a srpen.

Agrochemický rozbor půdy odebrané z pozemků experimentů před založením pokusů prezentuje tabulka 3.

Do pokusu byly zařazeny tři odrůdy hrachu (Eso, Protecta, Abarth) a jedna odrůda pelušky (Turnia). Hořčík byl aplikován na půdu po vzejití rostlin hnojivem Kieserit v dávkách 20 a 40 kg /ha Mg a mimokořenově během vegetace (výška porostu cca 25 cm) za využití hořké soli (15 kg /ha Mg), jak prezentuje tabulka 4.

Reakce testovaných odrůd na přihnojení hořčíkem byla v roce 2018 rozdílná (tab. 5). Zatímco významné navýšení výnosu semene vlivem půdní aplikace (kieserit v dávce 40 kg/ha Mg) bylo zjištěno u odrůdy hrachu Protecta (oproti kontrole o 22 %) a pelušky Turnie (o 20 %), u odrůdy Eso zvýšilo výnos zrna mimokořenové přihnojení hořkou solí během vegetace (v porovnání s variantou kontrolní o 10 %).

V roce 2019 byl na lokalitě Vatín polní pokus zopakován. V červnu 2019 byl porost významně poškozen kroupami, přesto lze ze sklizňových výsledků vyčíst pozitivní vliv aplikace Mg na produkci semen, která zvýšila výnos především u odrůdy Protecta (tab. 6). Nižší efekt přihnojení v tomto roce lze rovněž připsat zásobě Mg na pokusném pozemku, která se nacházela v kategorii dobrá (viz tab. 3).

Nejvýraznější efekt přihnojení hořčíkem se na produkci leguminóz prokázal v experimentu založeném v roce 2019 na lokalitě Rapotín (tab. 5). Podobně jako ve Vatíně reagovala nárůstem ve výnosu na půdní aplikaci Kieseritu odrůdy Protecta. Mimokořenové přihnojení hořkou solí v dávce 15 kg/ha Mg vedlo k průkaznému navýšení výnosu u všech testovaných odrůd hrachu (nejvýrazněji u odrůdy Eso) a jeví se jako vhodný doplněk výživy leguminóz, a to nejen jako zdroj Mg, ale i síry. Ta je nezbytná pro symbiotickou fixaci N₂ a výrazně ovlivňuje zabudování dusíku do proteinů (při deficitu síry je zvýšená akumualce neproteinového N na úkor tvorby bílkovin). Také produkce pelušky byla, podobně jako u hrachu, signifikantně ovlivněna především mimokořenovou aplikací hořkou solí, která zvýšila výnos semen oproti variantě kontrolní o více než 30 % (tab. 7).

Tab. 3: Agrochemické vlastnosti půdy před založením pokusu

Tab. 4: Varianty polního pokusu

Tab. 5: Vliv Mg na výnos semen hrachu (Protecta, Eso) a pelušky (Turnia) v roce 2018 (Vatín)

Tab. 6: Vliv Mg na výnos semen hrachu (Protecta, Eso) a pelušky (Turnia) v roce 2019 (Vatín)

Tab. 7: Vliv Mg na výnos semen hrachu (Abarth, Protecta, Eso) a pelušky (Turnia) v roce 2019 (Rapotín)

Závěr

Přihnojení luskovin (hrachu) hořčíkem se z podstaty jeho vlivu na metabolizmus rostlin, zejména pak proteinových plodin, mezi které luskoviny řadíme, jeví jako intenzifikační faktor s vlivem na produkci zrna. Určení jeho zásoby v půdě předchází racionálním úvahám o dávce Mg (20–40 kg/ha). Kromě využití půdní aplikace (vápnění MgCO₃ při úpravě pH, Kieserit, NMg hnojiva využitá při startovací dávce N) je možné a efektivní přihnojit hrách i mimokořenově (roztokem hořké soli). Testovaná hnojiva v polním experimentu se pro své složení (obsah S) jeví jako vhodný doplněk ve výživě leguminóz.

Tato práce vznikla za finanční podpory projektu číslo QK1810072.

Doc. Ing. Petr Škarpa Ph.D., Ing. Antošovský Jiří; Mendelova univerzita v Brně
Ing. Dostálová Radmila; Agritec Plant Research, s.r.o. Šumperk

Hrách

Peluška