Choroby řepky z hlediska hospodářské významnosti

03. 06. 2022 Ing. Tomáš Fiala, Zkušební stanice Kluky Choroby Zobrazeno 1111x

Řepka ozimá je pro zemědělce v současné době jednou z mála plodin, jejíž pěstování je rentabilní a ziskové. I proto je po ozimé pšenici druhou nejpěstovanější ozimou plodinou (dle ČSU cca 350 tis. ha). Vysoký podíl jakékoliv plodiny v osevním postupu s sebou nese zvýšené riziko vyššího výskytu vyselektovaných plevelů, škůdců a houbových chorob. Maximální zastoupení řepky by v osevním postupu mělo dosahovat 12,5 %. V praxi se ale nezřídka setkáváme se zastoupením mnohem vyšším, výjimkou není ani 20 % řepky v osevním postupu. To ještě více zvýrazňuje problémy s výskytem chorob a škůdců.

Choroby a škůdci řepky

Technologie intenzivního pěstování ozimé řepky proto zahrnuje poměrně velké množství pesticidních zásahů pro eliminaci těchto škodlivých organizmů, respektive jejich udržení pod hranicí hospodářské škodlivosti. Asi každý pěstitel řepky počítá už před setím s konkrétními zásahy proti škůdcům, kteří se vyskytují v porostech pravidelně a bez jejichž redukce by došlo k větším ztrátám.

Podobné ztráty jsou v příznivých podmínkách schopny způsobit houbové choroby. V jejich případě však může být obtížnější jednak diagnostika, a také určení potenciální výše škody, které jsou schopny v porostech řepky způsobit. Rostliny řepky jsou napadány poměrně širokým spektrem houbových patogenů, které vyvolávají závažnější nebo méně významné choroby. S některými se setkáváme pravidelně, jiné jsou ročníkovou záležitostí, některé jsou plošné, další lokální. Některé choroby nalezneme v porostech pouze na jednotlivých oslabených jedincích, jiné se vyskytují téměř na každé rostlině v porostu.

Hlavním faktorem, který ovlivňuje výskyt houbových chorob, je průběh počasí v daném ročníku a zejména pak dostatečné množství srážek. Jak je patrné z tabulky 1, celkový roční úhrn srážek za posledních 17 let proti dlouhodobému normálu neklesá, naopak počet srážkově nadnormálních ročníků převažuje. Srážky se však přesunují do období, která jsou pro zemědělce méně výhodná (např. období sklizně) a naopak v obdobích vegetace a intenzivního růstu polních plodin se často vyskytují delší periody s nízkými či dokonce nulovými srážkami. To je vidět na druhé části tabulky, která ukazuje úhrn srážek v období března až června. Zde se poměr nadnormálních a podnormálních ročníků obrací ve prospěch srážkově slabších ročníků.

Výše bylo uvedeno, že houbové choroby potřebují ke svému vývoji dostatečné množství srážek a mohlo by se tedy zdát, že uvedené skutečnosti povedou k nižšímu napadení porostů. Je však třeba si uvědomit, že choroby nepotřebují ideální podmínky neustále. Jakmile jednou rostlinu infikují, jsou schopny přežít i méně příznivé podmínky a po nástupu vhodnějších podmínek opět pokračovat ve vývoji. Navíc, jak již bylo rovněž řečeno, spektrum chorob napadajících řepku je široké a nevhodné podmínky pro jeden patogen mohou být pro jiný vhodnější. Z toho vyplývá, že je velmi důležité správné vyhodnocení situace, které nám umožní vhodně reagovat (či nereagovat) fungicidním zásahem.

Zkušební stanice Kluky se kromě zakládání registračních a demonstračních pokusů zabývá již od roku 2006 plošným monitoringem chorob a škůdců v polních plodinách, který zahrnuje cca 70 stanovišť na celém území Čech. Díky tomu máme poměrně dobrý přehled o tom, které choroby se u nás vyskytují plošněji a jsou schopny způsobit výraznější hospodářské škody.

Tab. 1: Přehled srážek v jednotlivých letech a srovnání s normálem ČR (zdroj: ČHMÚ)

Bílá hniloba řepky - hlízenka obecná

Z hlediska potenciálu způsobit škody na výnosu je bílá hniloba řepky (Sclerotinia sclerotiorum) jednoznačně nejvýznamnější chorobou z celého širokého spektra chorob, které porosty řepky postihují. Zároveň je ale také chorobou, která se v porostech nevyskytuje po celou dobu vegetace a její výskyt je podmíněn vhodnými podmínkami v poměrně krátkém období v době kvetení řepky či přesněji v době, kdy dochází k opadu korunních květních plátků. Pokud je v tomto období, které většinou trvá 3–4 týdny, dostatečné množství srážek, je riziko sekundární infekce sporami hlízenky obecné velmi vysoké.

Spora zprvu krátce saprofyticky využívá květní plátky jako zdroj energie a následně proniká do pletiv rostlin řepky a infikuje je. Infekce se na rostlinách projevuje vodnatými lézemi, na kterých narůstá typické vatovité mycelium (obr .1). Působením patogenu uvnitř rostliny je pak postupné odumírání častí nebo celé rostliny a její předčasné dozrávání (obr. 2).

Od roku 2006 do roku 2020 jsme vyšší a plošnější napadení hlízenkou obecnou (intenzita 10 % a více) zaznamenali 4×. Bylo to v letech 2008, 2010, 2016 a 2017 (graf 1). Ani v ostatních ročnících však nemůžeme říci, že napadení bylo zanedbatelné. V daném ročníku sice škody způsobené touto chorobou nemusí být velké, je však nutno si uvědomit, že i napadení, např. kolem 5 %, znamená vytvoření nezanedbatelného množství sklerocií, která se dostanou do půdy a jsou zdrojem infekce pro další ročníky. Sklerocia jsou klidovým stadiem tohoto patogenu a zůstávají v půdě životaschopná až 8 let. V případě vhodných podmínek z nich pak vyrůstají plodnice a z těchto plodnic se uvolňují spory, které mohou infikovat rostliny řepky. V případě, že je na pozemku s velkou půdní zásobou sklerocií zaseta řepka, může docházet i k primární infekci, kdy přímo ze sklerocií vyrůstají hyfy, a ty přes kořeny pronikají přímo do rostlin.

Ideální ochranou proti této chorobě je tak kombinace několika zásahů. Jednak je to likvidace sklerocií v půdě pomocí biologických preparátů fungujících na základě mykoparazitických organizmů, jednak je to zásah fungicidním postřikem provedeným ve vhodnou dobu. V neposlední řadě je to nepřímé opatření v podobě vhodně sestaveného osevního postupu, který eliminuje příliš časté zařazení řepky na stejný pozemek.

Graf 1: Výskyt bílé hniloby řepky - hlízenky obecné v jednotlivých letech v Čechách

Obr. 1: Bílá hniloba řepky - vatovité mycelium hlízenky

Obr. 2: Bílá hniloba řepky - předčasné dozrávání rostlin

Fomové černání stonku řepky

Fomové černání stonku řepky (Leptoshaeria maculans, anam., Phoma lingam) je na rozdíl od bílé hniloby řepky chorobou, která se v porostech řepky nachází poměrně dlouhou dobu.

První příznaky se často vyskytují v raných fázích řepky. Zpočátku se projevuje především na listech v podobě nekrotických skvrn, ve kterých se později objevují černé tečky - pyknidy (obr. 3). Není-li choroba potlačena, přechází v dalších fázích vegetace na stonky a kořenové krčky a způsobuje na nich větší či menší škody v podobě narušení pletiv a zhoršení proudění živin cévními svazky.

Míra škod je v případě tohoto patogenu úměrná délce doby působení v rostlině a samozřejmě klimatickým podmínkám v průběhu vegetace. Při nevhodných podmínkách dochází ve vývoji ke stagnaci. V posledních letech to bývá typicky v prvních jarních měsících (březen a duben), které bývají srážkově méně bohaté. Příznaky choroby z listů mizí, staré listy odumírají a na nových se skvrny neobjevují. To může vyvolat dojem, že choroba z porostu zmizela a není potřeba ji dále sledovat a řešit. V průběhu vlhčích jarních měsíců (květen a červen) však infekce znovu nastupuje a projevuje se na zmiňovaných stoncích a krčcích (obr. 4). To však již může pozornosti agronoma uniknout, neboť porosty už bývají v tuto dobu špatně přístupné a proniknout do nich hlouběji bývá problematické.

Na naší stanici máme téměř každoročně zadány pokusy, které jsou zaměřeny na sledování účinnosti fungicidů na fómovou hnilobu. Vyhodnocování probíhá přesně podle mezinárodních metodik EPPO a hlavní hodnocení je zde prováděno právě ve vyšších fázích vývoje řepky (BBCH 75–85). Díky tomu můžeme říct, že % napadených rostlin bývá na neošetřených kontrolách pravidelně poměrně vysoké a nezřídka přesahuje 50 %. Výše škody je pak závislá na intenzitě napadení, kterou ovlivňuje doba působení choroby ve vhodných podmínkách. Ve většině ročníků ale bývá nárůst výnosu v ošetřených variantách nejméně kolem 10 %.

Můžeme tedy konstatovat, že potlačení této choroby má v technologii pěstování řepky své opodstatnění. Nejefektivnější je zásah už v počátcích infekce. Buď už na podzim (např. s morforegulačním zásahem), nebo v případě suššího průběhu počasí v podzimních měsících brzy na jaře po obnovení vegetace (BBCH 30 - začátek dlouživého růstu). Úskalím vynechání podzimního zásahu může být průběh počasí v zimním období. V posledních letech jsou zimy s delší sněhovou pokrývkou a silnějšími mrazy spíše výjimkou. To má za následek prakticky nepřerušenou vegetaci nejen rostlin řepky, ale rovněž vývoj chorob, které se na nich vyskytují. Pokud je rostlina infikována fomovou hnilobou v průběhu listopadu a počasí v zimních měsících je vlhké a teplotně nadnormální, potom je choroba schopná prakticky nepřerušeného vývoje až do jara. Jarní fungicidní zásah pak nemusí být tak efektivní, jako by byl na počátku infekce.

Obr. 3: Fomové černání stonku řepky - pyknidy houby na listu

Obr. 4: Fomové černání stonku řepky - poškození krčků a stonků

Verticiliové vadnutí řepky

Verticiliové vadnutí řepky (Verticillium longisporum) je proti výše zmíněným chorobám méně známé, ovšem její rozšíření a tudíž i význam se zvyšuje. Diagnostika této choroby je v polních podmínkách dosti obtížná.

Její příznaky je možné v určitých fázích vývoje řepky zaměnit s příznaky fomové hniloby či hlízenky obecné. Zejména v počátečních fázích vývoje ji tak lze spolehlivě určit pouze laboratorními metodami (např. PCR). Nejtypičtějším, a také nejčasnějším příznakem této choroby je podélné žloutnutí nejstarších listů v době kvetení či počátku tvorby šešulí. Později dochází ke změně barvy stonku do šeda a tvorbě černých mikrosklerocií pod pokožkou stonků. Oslaben je rovněž kořenový systém rostliny. Kořeny jsou málo rozvětvené a v pozdějších fázích infekce lze rostlinu snadno vytáhnout z půdy. Rostoucí mycelium ucpává cévní svazky, přerušuje výživu rostliny, a tím dochází k předčasnému dozrávání podobně jako u hlízenky obecné.

Možnosti přímé, chemické ochrany zatím prakticky neexistují, a proto musí být hlavní důraz kladen na preventivní ochranná opatření. Podobně jako u hlízenky obecné je možností eliminace sklerocií působení přípravků na bázi mykoparazitických hub zapravených do půdy před setím řepky. Samozřejmostí by pak mělo být dodržování osevního postupu, agrotechnických termínů setí a volba odolnějších odrůd.

Jelikož výskyt a hlavně rozšíření této choroby u nás není zcela dobře prozkoumáno a zmapováno, provedli jsme v roce 2020 v rámci našeho monitoringu chorob a škůdců jednorázový průzkum na výskyt verticiliového vadnutí v řepce ozimé. Příznaky této choroby byly zaznamenány na 80 % pozorovacích stanovišť a průměrně bylo napadeno 11,8 % rostlin. Tyto údaje naznačují, že se už nejedná pouze o lokální výskyty, naopak to svědčí o plošném rozšíření a předmětem dalšího zkoumání by mělo být, zda se jednalo o pouze jednorázové širší rozšíření nebo jde o trvalý jev. Další otázkou je pak výše hospodářských škod, které tato choroba může působit.

Závěr

Jak bylo výše uvedeno, řepka ozimá je napadána celou řadou chorob. Stručný výčet a popis uvedených tří chorob jako hospodářsky nejvýznamnějších se může a téměř jistě bude v budoucnu měnit. Tak jako se dynamicky mění klima a vlastně celý svět kolem nás, bude se určitě měnit i spektrum chorob, se kterými se budeme setkávat a potýkat. Na nás všech pak bude, abychom je byli schopni zachytit a včas na ně účinně reagovat a hospodářské škody tím co nejvíce eliminovat.