Integrovaná ochrana luskovin proti houbovým chorobám

27. 07. 2020 Mgr. Eliška Ondráčková; Agritec Plant Research s.r.o., Šumperk Choroby Zobrazeno 3598x

Všeobecně je integrovaná ochrana rostlin (IOR) součástí správné praxe v ochraně rostlin. Podle platných předpisů o rostlinolékařské praxi (zákon č. 326/2004 Sb., Vyhláška č. 205/2012 Sb.) je definována jako „souhrn opatření, která udržují používání přípravků a ostatních dostupných metod ochrany rostlin na úrovních, které lze z hospodářského a ekologického hlediska odůvodnit, přičemž je kladen důraz na růst zdravých rostlin při co nejmenším narušení zemědělských a lesních ekosystémů.“

Obecné zásady IOR

Profesionální uživatelé přípravků jsou v současné době povinni upřednostňovat obecné zásady IOR, které představují nejnižší ohrožení konzumentů a základních složek životního prostředí s tím, že není vyloučeno používání přípravků na ochranu rostlin.

IOR nezahrnuje pouze jeden jednotný postup, který by se bez výjimky používal na všechny rostliny a škodlivé organizmy. Obecné zásady upravuje vyhláška č. 205/2012 Sb. a spočívají v uplatňování nepřímých metod ochrany rostlin (střídání plodin, vhodné pěstitelské postupy, používání certifikovaného osiva a sadby včetně odolných nebo tolerantních odrůd ke škodlivým organizmům, vyvážené hnojení, vápnění a vodní režim, hygienická opatření omezující šíření škodlivých organizmů, ochrana a podpora užitečných organizmů), monitoringu výskytu škodlivých organizmů, výběru a provádění ochranných opatření, upřednostňování nechemických prostředků a metod, využívání přípravků nebo metod, které jsou co nejvíce specifické pro dotčený škodlivý organizmus, využívání přípravků nebo metod ochrany rostlin v nezbytném rozsahu v režimu správné praxe, uplatňování antirezistentní strategie (střídání přípravků s různým mechanizmem účinku) a v ověřování úspěšnosti použitých opatření na ochranu rostlin.

Celý tento výčet obecných zásad lze shrnout do několika kroků. Prvním a nejdůležitějším krokem je vždy prevence, tedy snaha předcházet a potlačit výskyt škodlivých organizmů. Dalším krokem je identifikace škodlivého organizmu a zjištění, zda bude vhodné IOR použít. Třetím krokem je monitoring škodlivých organizmů a posledním krokem je výběr vhodného způsobu ochrany. V rámci IOR se klasické pesticidy volí jako krajní možnost ochrany a ne jako první možnost.

Luskoviny v ČR

Luskoviny jsou důležitou součástí rotace plodin. K nejvýznamnějším přednostem patří jejich meliorační a zúrodňující dopad na půdu. Významnou vlastností je schopnost vázat vzdušný dusík pomocí hlízkových bakterií, čímž se jednak snižuje spotřeba dusíkatých hnojiv, a jednak se zvyšuje dostupnost dusíku pro následné plodiny. V České republice se z luskovin pěstuje především hrách, sója a lupina. Ostatní druhy jako bob, vikve, fazol a jiné dříve pěstované luskoviny se pěstují jen na velmi malých plochách, nebo se už nepěstují vůbec.

Choroby, škůdci a plevele patří k nejdůležitějším biotickým faktorům, které jsou příčinou snižování výnosů luskovin. Virové a houbové choroby se na nestabilitě výnosů podílejí významnou měrou, protože mohou napadat všechny části rostlin ve všech vývojových stádiích a za různých povětrnostních podmínek. Nestabilita výnosů poté vede k nezájmu o zařazování luskovin do osevních sledů.

Registrované přípravky do luskovin

V registru přípravků na ochranu rostlin je v současné době do luskovin registrováno celkem 37 fungicidních přípravků s 20 účinnými látkami (tab. 1).

Pět účinných látek je na bázi mikroorganizmů, jedná se tedy o biologické přípravky, které je možné upřednostnit v rámci IOR luskovin. Přípravek s účinnou složkou Bacillus subtilis kmen QST 713 je určen pro regulaci plísně šedé (Botrytis cinerea) a bílé hniloby (Sclerotinia sclerotiorum) u hrachu, fazolu, sóje, bobu, lupiny a pelušky, přípravek na bázi Bacillus pumilus QST 2808 je určen k regulaci padlí u luskovin, přípravky obsahující kmeny hub Coniothyrium minitans kmen CON/M/91-08 a Trichoderma asperellum kmen T34 jsou registrovány proti bílé hnilobě u luskovin nebo u sóje a přípravky na bázi houby Pythium oligandrum M1jsou registrovány proti různým houbovým chorobám hrachu, lupiny a sóje, a to především proti antraknózám (Colletotrichum lupini, Ascochyta pisi, Mycosphaerella pinodes) a bílé hnilobě.

Přípravky na bázi síry patří také mezi přípravky s nízkým rizikem vůči životnímu prostředí a jsou určeny k regulaci padlí u hrachu. Výběr vhodného přípravku může, kromě vyhledávání přímo v registru přípravků, usnadnit také vyhledávání na Rostlinolékařském portálu na stránkách ÚKZÚZ, ve kterém je možné dle jednotlivých plodin, škodlivých organizmů, biologické funkce a dalších zvolených parametrů vyfiltrovat vhodné přípravky. U jednotlivých přípravků je navíc zobrazena i jejich škodlivost dle tzv. semaforu, tudíž je možné snadno vybrat přípravky s nižší škodlivostí pro životní prostředí apod.

Důležitými faktory ovlivňujícími výskyt chorob jsou kvalita osiva, kvalita půdy, hloubka setí, hustota porostu, hnojení a agrotechnika.

Mnoho původců chorob luskovin se přenáší osivem. Patří k nim původci strupovitostí a skvrnitostí (zástupci rodů Ascochyta, Mycosphaerella, Botrytis), antraknóz (zástupci rodu Colletotrichum) nebo plísní (zástupci rodu Peronospora). Setí zdravého certifikovaného osiva spolu s výběrem vhodné pokud možno tolerantní odrůdy je tedy nejdůležitějším ochranným prvkem v rámci IOR.

Tab. 1: Přehled registrovaných fungicidních přípravků v luskovinách v roce 2020

Antraknóza lupiny

Příkladem obzvláště závažné choroby, jejíž původce se přenáší osivem, je antraknóza lupiny. Původcem je houba Colletotrichum lupini. I velmi nízké procento napadených semen v osivu může mít za následek silný výskyt choroby v porostu. Některé zdroje uvádějí, že přítomnost 0,1 % napadených semen v osivu může vést k výnosovým ztrátám nad 50 %, v jiných je limitujícím množstvím pouhých 0,01 % napadených semen v osivu citlivé odrůdy. Náchylnější k této chorobě jsou především odrůdy lupiny bílé (například Amiga, Dieta).

Důsledky napadení semen a ochrana mořením biologickými nebo chemickými přípravky je demonstrována v nádobovém pokusu, který byl v roce 2019 založen na pracovišti Agritec Plant Research s.r.o. Testovala se účinnost biologických přípravků na bázi mykoparazitických hub (Gliorex, Clonoplus, Polydresser) aplikovaných na osivo ve srovnání s účinností fungicidního přípravku Maxim XL. Zdravé osivo lupiny bílé (Amiga) bylo před výsevem uměle infikováno sporami fytopatogenní houby C. lupini. Infikované osivo bylo v jedné variantě namořeno přípravkem Maxim XL 035 FS (1,0 l/t) a v dalších třech variantách byly na toto osivo aplikovány biologické přípravky v dávkách 10 kg/t u přípravků Gliorex a Clonoplus a 2 kg/t u přípravku Polydresser, což byla dvojnásobná množství, než je doporučeno.

V pokusu byly dvě kontrolní neošetřené varianty, jedna s neinfikovaným osivem a druhá s infikovaným osivem. Osivo z každé varianty bylo vyseto do nádob naplněných zahradnickým substrátem. První příznaky napadení se objevily ve fázi 2 až 3 pravých listů (BBCH 12–13), a to ve všech variantách, kromě fungicidně mořené varianty a kontrolní neinfikované varianty (obr. 1a). Ve fázi 6 pravých listů (BBCH 16) se slabé příznaky napadení objevily i u několika rostlin ve variantě mořené přípravkem Maxim XL 035 FS a v ostatních variantách napadení rostlin dále narůstalo (obr. 1b). Bez napadení zůstávala pouze kontrolní varianta s neinfikovaným osivem. V době tvorby prvních květních pupenů (BBCH 50–51) se již ve všech variantách projevovaly příznaky napadení - ohýbání a kroucení rostlin, odumření rostlin, a to i ze sekundární infekce (obr. 1c). Většina rostlin poté nevytvořila žádné lusky a postupně odumřela. Na konci vegetace bylo z celého pokusu sklizeno asi 30 semen, jež nesly příznaky napadení antraknózou.

Výsledky pokusu ukazují, že pouze chemický přípravek významně potlačil primární infekci. Biologické přípravky použité v tomto pokusu sice potlačují výskyt především půdních fytopatogenních hub, např. Rhizoctonia solani nebo Sclerotinia sclerotiorum, což ukazují jiné výzkumné studie, nicméně regulovat tohoto agresivního osivem přenosného patogena lupiny nestačily do té míry, aby se zabránilo primární infekci v době vzcházení (graf 1). Všeobecnou charakteristikou biologických přípravků na bázi mykoparazitických hub je, že na rozdíl od chemických přípravků potřebují více času k tomu, aby se v půdním prostření nejdříve aklimatizovaly, namnožily a poté účinně redukovaly patogeny.

Graf 1: Srovnání účinnosti biologických přípravků a chemického mořidla Maxim XL 035 FS na výskyt primární a sekundární infekce lupiny bílé antraknózou (Colletotrichum lupini) v nádobovém pokusu 2019

Obr. 1: Nádobový pokus - vliv biologických přípravků aplikovaných na uměle infikované osivo lupiny bílé (Amiga) na výskyt antraknózy (Colletotrichum lupini) ve srovnání s chemicky mořeným osivem (Maxim XL 035 FS) - a) v růstové fázi BBCH 12–13; - b) v růstové fázi BBCH 16; - c) v růstové fázi BBCH 50–51

Strupovitost u luskovin

Strupovitosti (Ascochyta pisi, A. fabae, Mycosphaerella pinodes, Phoma pinodella) jsou závažnými a obtížně redukovatelnými chorobami hrachu a bobu. Protože primární infekce pochází z napadeného osiva, je nejdůležitější ochranou setí osiva nenapadeného. Na kvalitu osiva se vztahují limity výskytu napadení semen, které jsou uvedeny v příloze č. 3 k vyhlášce č. 129/2012 Sb., o podrobnostech uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu. Podle této vyhlášky může osivo bobu nebo hrachu kategorie C obsahovat maximálně 7 % semen napadených strupovitostí, aniž by muselo být fungicidně mořeno. Osivo s vyšším podílem napadených semen musí být účinně namořeno, přičemž hraniční hodnota napadených semen v osivu je 15 %.

Moření osiva je do určité míry přínosem, nicméně u silněji poškozeného osiva je málo účinné, protože patogen zasahuje pod osemení, kam fungicidní přípravek nedosáhne. V rámci nádobového pokusu byla testována účinnost mořícího přípravku na bázi účinné látky fludioxonil (součást přípravku Maxim XL 035 FS) na primární infekci strupovitosti u hrachu (A. pisi) a dalších původců kořenových a krčkových chorob. Do pokusu bylo použito přirozené infikované osivo hrachu, které obsahovalo 20 % semen s příznaky strupovitosti (A. pisi). Kořeny hrachu se hodnotily v růstové fázi BBCH 15 (5 vyvinutých listů, resp. úponků). Účinnost mořidla dosahovala cca 70 %.

Účinnost foliární aplikace proti strupovitosti bobu (A. fabae) byla v roce 2019 na našem pracovišti testována u dvou fungicidních přípravků s účinnými látkami azoxystrobin - 1,0 l/ha a boskalid v kombinaci s pyraklostrobinem - 1,5 kg/ha. V průběhu vegetace byly provedeny dvě aplikace přípravků, první v době prvního výskytu choroby (BBCH 51) a druhá při dokvétání (BBCH 67). První příznaky strupovitosti se vyskytovaly většinou na jednom až dvou spodních listech na napadené rostlině. V období kvetení až do zelené zralosti udržovaly oba přípravky nižší podíl napadených rostlin ve srovnání s neošetřenou kontrolou, nicméně po sklizni byl ve všech variantách zjištěn poměrně vysoký podíl napadených semen (11,1–14,5 %) bez významného rozdílu mezi variantami. Vhodnou alternativou pro dosažení nižšího napadení rostlin strupovitostí může být pěstování luskovin ve směsích s obilninami.

Kořenové a krčkové choroby luskovin

Další významnou skupinou chorob luskovin, zejména hrachu, jsou kořenové a krčkové choroby. Podílejí se na nich převážné fytopatogenní houby přítomné v půdě, které mohou napadat rostliny v průběhu celé vegetace v závislosti na povětrnostních podmínkách.

Fytopatogenní houby Fusarium oxysporum, Rhizoctonia solani a Pythium spp. se nejvíce podílejí na redukci počtu vzcházejících rostlin. Dalšími zástupci komplexu hub napadajících kořeny luskovin jsou houby Fusarium spp., Phoma spp., Aphanomyces euteiches nebo Thielaviopsis basicola. V důsledku poškození kořenů dochází k redukci kořenových hlízek a růstové a výnosové depresi. Kořeny, krčky a báze rostlin jsou hnědočerně zbarvené a podléhají suché nebo mokré hnilobě, rostliny žloutnou, předčasně dozrávají nebo mohou i odumírat. Původci často dlouhodobě zamořují půdu (4–5 let, některé i více než 10 let - Aphanomyces euteiches). Choroby podporuje deštivé počasí.

V ochraně proti nim se uplatňují především zásady správné praxe, jako jsou pěstitelské metody a agrotechnická opatření zahrnující výběr vhodného stanoviště, výběr odrůdy, příprava půdy, osevní postup a střídání plodin nebo vyrovnaná výživa. Zde se mohou úspěšně uplatnit biologické přípravky na bázi mykoparazitických hub, které zlepšují supresivitu půdy. V době vzcházení je rovněž účinné moření osiva.

Padlí hrachu

Padlí může způsobovat významnější škody především u hrachu, u kterého se téměř každoročně vyskytuje s různou intenzitou, a to v závislosti na povětrnostních podmínkách. Původcem je houba Erysiphe pisi. Napadení se projevuje bílým moučnatým povlakem na povrchu zelených částí rostlin. Tato choroba se v našich podmínkách v porostech objevuje nejčastěji v druhé polovině července. Na rozdíl od většiny houbových chorob výskyt padlí podporuje teplé a suché klima za vysoké relativní vlhkosti (vlhkost kolem rostliny; rosa). Častější a vydatnější srážky výskyt padlí snižují. Příznivé podmínky naopak vedou k velmi rychlému rozvoji choroby. Ekonomická škodlivost padlí závisí na odrůdové citlivosti a době napadení. Čím dříve se v porostu uchytí, tím vyšší jsou výnosové ztráty.

Proti padlí hrachu je nejúčinnější ochranou pěstování rezistentních odrůd. V současné době jsou v pěstitelské praxi dostupné rezistentní odrůdy Twinset a Abarth.

Foliární aplikace by při prognóze výskytu vhodných podmínek pro rozvoj choroby měla následovat ihned při prvních příznacích napadení. K foliární aplikaci jsou registrovány přípravky na bázi síry (tab. 1). Postřik sirnými přípravky je možné provést v závislosti na infekčním tlaku maximálně 3× za sezonu. Nově je v registru také biologický přípravek Sonata, který je možné aplikovat prakticky v každé vývojové fázi rostlin (BBCH12–89), a to maximálně 4× za sezonu v intervalu 5–7 dnů. Všechny tyto přípravky registrované proti padlí jsou vhodné pro použití v rámci IOR, jsou šetrné k životnímu prostředí i ke zdraví lidí a zvířat. Ošetření přípravkem s účinnou látkou azoxystrobin má rovněž vedlejší účinnost i proti padlí hrachu.

Bílá hniloba a šedá plísňovitost

V přehoustlých porostech nebo při déletrvajícím deštivém počasí jsou luskoviny náchylné k napadení bílou hnilobu (Sclerotinia sclerotiorum) a šedou plísňovitostí (Botrytis cinerea). Jedná se o polyfágní fytopatogenní houby, které napadají všechny druhy luskovin, nejvíce však lupinu bílou a sóju. Původce bílé hniloby infikuje rostliny z půdy přes kořenovou soustavu nebo askosporami ze vzduchu.

V rámci IOR lze proti těmto chorobám volit šetrný způsob ochrany v podobě biologických přípravků (Contans WG, Polyversum, Serenade ASO, Xilon GR) nebo jsou dostupné chemické přípravky na bázi účinných látek boskalid, fluorpyram, azoxystrobin, azoxystrobin v kombinaci s cyprokonazolem nebo cyprodinil v kombinaci s fludioxonylem (tabulka 1). Chemické fungicidy by proti těmto původcům chorob měly být použity cíleně, a to v případě silného infekčního tlaku a na základě prognózy. V případě přetrvávajícího infekčního tlaku nebo za podmínek vhodných pro rozvoj choroby je u většiny registrovaných přípravků možno postřik aplikovat ještě jednou, tj. celkem 2× za sezonu. Je nutné dodržovat aplikační dávky a interval mezi dvěma aplikacemi, který je většinou 10–14 dnů.

Plíseň u luskovin

Za chladného a vlhkého počasí mohou být luskoviny, především hrách a sója, napadeny plísněmi rodu Peronospora. U hrachu se vyskytuje P. viciae f. sp. pisi, u sóje P. manshurica. Infekce může mít systémový nebo lokální charakter. Při systémové infekci jsou napadeny většinou celé vzcházející rostliny nebo později v sezoně vrcholy rostlin, které jsou zbrzděny v růstu. Tato infekce je spojena s významnými výnosovými ztrátami a přenosem na osivo. Lokální infekce se projevuje napadením listů a většinou nemá významný vliv na výnos.

K primární infekci dochází u hrachu oosporami z půdy, jejichž životaschopnost se uvádí u hrachu 10–15 let. V porostech se šíří pomocí konidií deštěm a větrem. Typickými příznaky jsou zpočátku žlutozelené skvrny na horní straně listů a šedý houbový povlak na spodní straně listů. Infikované lusky bývají zkroucené se žlutými lézemi a v luscích se tvoří redukovaný počet malých semen, která jsou křídovitého vzhledu. I když patogen přechází na osivo, nebyl zjištěn významný přenos primární infekce osivem. Hrách dřeňový a ozimé odrůdy hrachu jsou chorobou více poškozovány. V podmínkách ČR nebývají výnosové ztráty velké.

U sóje naopak dochází často k primární infekci z napadeného osiva nebo zbytků rostlin nesoucích oospory. Výnosové ztráty u náchylných odrůd sóje mohou při silném napadení dosáhnout až 20 %.

K hlavním ochranným opatřením se řadí výběr rezistentní nebo tolerantní odrůdy, výsev zdravého certifikovaného osiva a volba vhodného oosporami nezamořeného pozemku. Dalším opatřením je moření osiva a případný foliární postřik aplikovaný nejpozději při zjištění prvních příznaků. Z fungicidních přípravků je na plíseň hrachu registrován přípravek Ortiva, na plíseň sóje není registrován žádný přípravek.

Rzivost bobu

Bob bývá často napadán rzí (Uromyces viciae-fabae). V porostu se objevuje většinou v polovině léta, a i když tato choroba nebývá tak závažná jako jiné choroby bobu, silné napadení může způsobit defoliaci listů, a tím i předčasné dozrávání spojené s nižším výnosem. K vyšším výnosovým ztrátám dochází v kombinaci s hnědou skvrnitostí nebo strupovitostí bobu.

Pro ochranu proti rzivosti je registrován přípravek Riza 200 EC, u kterého je třeba počítat s 35denní ochrannou lhůtou. V pokusném testování přípravků na bázi azoxystrobinu a boskalidu v kombinaci s pyraklostrobinem, s cílem regulovat primárně strupovitost a hnědou skvrnitost bobu (Botrytis fabae), byla zjištěna významná redukce rzivosti především u přípravku s účinnou látkou azoxystrobin. Tyto přípravky však do bobu v současné době registrovány nejsou.

Příspěvek byl napsán za institucionální podpory DKRVO MZE-RO1018.