Přirození nepřátelé škůdců řepky a jejich význam

21. 09. 2018 Ing. Jaroslav Šafář, Ph.D., Ing. Marek Seidenglanz, Barbora Paternová Škůdci Zobrazeno 4690x

Předchůdci současných fytofágních druhů hmyzu, kteří se kdysi v dávné minulosti adaptovali na rostlinnou potravu, získali jistou konkurenční výhodu před svými příbuznými, kteří evolučně uvízli na úrovni masožravců. Objevili pro sebe dosud nikým nevyužívaný prostřený stůl plný potravy. Z některých současných býložravých druhů se pak již v docela nedávné minulosti z hlediska trvání přítomnosti hmyzu na Zemi stali škůdci, protože jejich živné rostliny se rozhodli využívat i lidé. Každý z druhů býložravého hmyzu má své nepřátele (antagonisty) přirozeně se vyskytující alespoň po část jejich vývoje ve stejném prostředí. To platí i pro řepkové škůdce.

Každého z nich, bez ohledu na to, jestli jde o blýskáčky, dřepčíky, krytonosce či bejlomorky může během jejich vývojového cyklu napadnout a zničit několik druhů parazitoidů a predátorů. Někteří z nich jsou v zemědělské krajině a v řepkových porostech relativně hojní a stojí za to se s nimi seznámit. Nebo si alespoň uvědomit jejich existenci. Možná, že jejich praktický význam vzroste dříve, než si je nyní kdokoliv z nás schopen představit.

Kdy řepkoví škůdci přichází do kontaktu se svými antagonisty?

Všichni důležití řepkoví škůdci (dřepčík olejkový, blýskáček řepkový, všechny druhy krytonosců, bejlomorka kapustová) mají ve svém vývoji vzhledem k možnému kontaktu s jejich antagonisty něco shodného. Jejich larvy, bez ohledu na to jestli jsou právě ony škodlivým stadiem, se vyvíjí na (v) rostlinách řepky až do období těsně před kuklením. V té době opouští rostliny, padají na zem s cílem zakuklit se v půdě. Po dobu jejich přítomnosti na rostlinách jsou prakticky pořád vystaveni útokům parazitoidů z řádu blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera). Prakticky významní parazitoidi se soustředí na larvy (popř. vajíčka), nikoliv na dospělce. Parazitoidi si své oběti najdou, i když jsou zdánlivě dobře chráněné (uvnitř stonků, řapíků, poupat, v květech, v šešulích). Po pádu dorostlých larev na zem (někdy padají nechtěně i larvy mladší) nastává další kritický okamžik. Larvám (je to odlišné podle druhů) nějaký čas trvá, než se dokážou zahrabat pod zem. Po tuto dobu jsou vystaveny nebezpečí hrozícího zejména od střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae). Tito až na výjimky napadají larvy jen na zemském povrchu (nelezou za nimi pod zem). Je zajímavé, že cílené pády larev i vyšší aktivitu střevlíků je možné v porostech zaznamenávat jen v nočních hodinách. Když se neparazitované larvě podaří dostat do země, je již relativně v bezpečí. Pokud tedy v sobě nenese larvu parazitoida.

Z našich pokusů vyplývá, že nezasahuje-li se do vývoje škůdců i jejich antagonistů v řepkových porostech insekticidy, dokončuje třeba v případě blýskáčků úspěšně vývoj jen okolo 20 % larev (50–80 % larev parazitovaných, dalších 10 až 20 % predovaných střevlíky). Naproti tomu v ošetřovaných porostech jsou hodnoty parazitace velmi nízké, zejména kvůli dopadům insekticidních postřiků na parazitoidy, predace střevlíky tak ovlivněna není. Hodně ale záleží na době aplikace, počtu aplikací a použitých insekticidech.

Jenomže toto není časopis pro biology, nýbrž pro zemědělce, a tak je potřeba ještě něco doříct. Těch výše zmíněných „ubohých“ 20 % larev blýskáčků, které úspěšně dokončí vývoj v insekticidně neošetřovaném porostu, může být reálně víc, než třeba i 100 % úspěšných larev v ošetřovaných porostech, vyjádří-li se to v absolutních počtech přeživších larev na 1 ha. A neošetřený porost bývá škůdci často vážně poškozen - výnosy někdy opravdu nestojí za nic. Je třeba také otevřeně říci, že parazitované larvy nejsou většinou (výjimku tvoří parazitované larvy krytonosce šešulového) ve svém vývoji přítomností parazitoida v jejich těle nijak ovlivněny po dobu celého larválního vývoje. Parazitované larvy obou druhů stonkových krytonosců, dřepčíka olejkového a víceméně i bejlomorky kapustové neškodí o nic méně než ty neparazitované. Stejně tak ani vývoj neškodlivých larev blýskáčků není jejich parazitoidy ovlivněn. Vetřelci v jejich těle je neruší v růstu ani ve vývoji - není to v jejich zájmu (jde o tak zvaný koinobiontní vývoj parazitoida). Potřebují, aby narostly a aby je dopravily tam, kde dojde ke kuklení. Tedy do půdy. Larva škůdce musí posloužit nejen jako vydatný zdroj potravy, ale i jako transportní systém. Teprve v půdě parazitoid larvu hostitele zničí a v komůrce, kterou ji ještě nechal vybudovat, se ve zbytcích její kutikuly zakuklí sám.

Dřepčík olejkový a jeho parazitoidi

Larvy dřepčíka olejkového jsou parazitovány třemi druhy lumků (Ichneumonidae), dvěma druhy lumčíků (Braconidae) a zřejmě jedním druhem chalcidek neboli pteromalidů (Pteromalidae). I dospělci mohou být parazitováni a to jedním druhem lumčíka, Microctonus melanopus (Braconidae). Tento druh může parazitovat i dospělce dvou druhů krytonosců, krytonosce čtyřzubého a krytonosce šešulového. O jeho bionomii ani významu se toho ale moc neví.

Z hlediska možného využití v rámci integrované ochrany hrají větší roli parazitoidé larev. Z nich je klíčový jeden druh: lumek Tersilochus microgaster (Ichneumonidae: Tersilochinae). Tento druh má svou životní aktivitu časově synchronizovanou s aktivitou škůdce. Dřepčíka olejkového vnímáme spíše jako škůdce podzimního. Ke kladení vajíček ale dochází jak na podzim, tak i v předjaří či brzy na jaře. Stejně tak larvy se líhnou buď již na podzim, nebo až na jaře (často velmi brzy). Samice parazitoida T. microgaster se objevují v porostech (k monitoringu se používají žluté misky) někdy již od počátku března. K zastižení jsou tam pak až do dubna. Kladou svá vajíčka do larev dřepčíků (preferují jen určitý instar), které jsou uvnitř rostlin. T. microgaster je v porostech značně ohrožen postřiky směřovanými proti stonkovým krytonoscům. Východiskem je maximální zpřesnění těchto postřiků (nestříkat, když to není potřeba - velký podíl postřiků je každoročně načasován špatně) a preference insekticidů s nižším negativním dopadem. Podle několika v Evropě uveřejněných prací mají vyšší negativní dopad na parazitoidy organofosfáty než třeba pyretroidy.

Poznámka autorů: Kdo zná práce na toto téma uveřejněné v Evropě před rokem 2000, by mohl být nyní zmaten, kam se ztratil druh Tersilochus tripartitus (Ichneumonidae: Tersilochinae). Jeho význam jako klíčového parazitoida larev dřepčíka olejkového popisuje např. i český entomolog J. Šedivý v pracích z osmdesátých let. T. tripartitus je nyní považován za synonymum pro T. microgaster.

Úrovně parazitace u larev dřepčíka olejkového se v Evropě pohybují v intervalu od 0–57 %. Pro naše podmínky odhadujeme interval od 0 do max. 11 % (tab. 1).

Stonkoví krytonosci a jejich parazitoidi

I když má mnoho studentů zemědělství (a později i někteří agronomové) problém s rozlišováním mezi jednotlivými druhy krytonosců, jejich parazitoidi si je rozhodně nepletou. Každý z obou hlavních druhů stonkových krytonosců, tedy krytonosec řepkový (C. napi) i krytonosec čtyřzubý (C. pallidactylus), má svého osobního nepřítele, tedy odlišného klíčového parazitoida.

Pro k. čtyřzubého je to lumek Tersilochus obscurator (Ichneumonidae: Tersilochinae; obr. 1), pro krytonosce řepkového je to jiný druh lumka T. fulvipes (Ichneumonidae: Tersilochinae). Jejich samičky kladou vajíčka do larev příslušných druhů krytonosců. Tyto larvy jsou v této době uvnitř pletiv. Parazitoidi jsou tedy schopní odlišit oba druhy, přesněji larvy obou druhů krytonosců od sebe, i když je nemohou přímo vidět (většina entomologů nedokáže larvy obou dotčených druhů krytonosců rozlišit, ani když je má přímo pod lupou). To je výkon, který vzešel z několika tisíc let tréninku (přesněji postupná speciace původně jednoho druhu do více nových s cílem nekonkurovat si při vytěžování určité niky).

V Polsku a v Německu (u nás jsme je dosud nezaznamenali) byl z larev krytonosce čtyřzubého odchován i pteromalid Trichomalus lucidus (Pteromalidae). Na rozdíl od všech ostatních parazitoidů krytonosce čtyřzubého, kteří jsou endoparaziti (vyvíjí se uvnitř těla hostitele) jde v tomto případě o ektoparazitoida.

Larvy, a také kukly krytonosce čtyřzubého mohou být též parazitované lumkem Stibeutes curvipsina (Ichneumonidae: Phygadeuontinae). Jak u larev, tak kukel dochází k parazitaci v tomto případě až v půdě (tento parazitoid tedy po svých obětech neslídí na rostlinách). Z našich polních sledování i z literárních zdrojů (doklady jeho výskytu jsou pouze z Německa) vyplývá, že tento parazitoid bude u nás zřejmě hodně vzácný.

Larvy krytonosce řepkového mohou být, zřejmě vzácně, parazitované (my to nemůžeme potvrdit, záznamy o tom jsou jen z Polska) i chalcidkou Stenomalina gracilis (Pteromalidae). Je to ektoparazitoid. Přesto bývají v řepkových porostech dospělci tohoto druhu poměrně hojní, neboť se jedná o klíčového parazitoida larev jiného krytonosce, krytonosce šešulového (C. obstrictus; viz níže).

Z praktického hlediska, tedy z hlediska využití v integrované ochraně rostlin, lze mezi druhy, které by mohly reálně přispět (a také přispívají) k dlouhodobému tlumení růstu populací obou druhů stonkových krytonosců, zařadit jen lumky Tersilochus obscurator a T. fulvipes. Zejména na tyto dva druhy je dobré brát ohled. V porostech řepky se objevují v dubnu. K zastižení jsou tam pak po celý květen. Vrchol jejich letové aktivity (opět zjišťováno pomocí žlutých misek) spadá na přelom měsíců dubna a května. V porostech nejsou dospělci dispergováni rovnoměrně a též ne náhodně. Jejich prostorová disperze je v asociaci s diperzí škůdce - hostitele. Rozhodně neplatí, že zůstávají jen při okrajích pozemků (obr. 2 a,b).

Oba druhy klíčových parazitoidů jsou značně ohrožené postřiky směřovanými zejména proti blýskáčkům. Z našich pokusů vyplývá, že v negativním vlivu existují podstatné rozdíly mezi použitelnými insekticidy. Nejlépe z tohoto hlediska vychází indoxacarb (přípravek Avaunt).

Úrovně parazitace u larev krytonosce čtyřzubého se v Evropě pohybují v intervalu od 10 do 60 %. V Německu a v Polsku, tedy v zemích okolo nás, to podle literárních zdrojů (projekt MASTER) bývá okolo 20 %. Pro naše podmínky odhadujeme interval od 0 do max. 15 %. U krytonosce řepkového to je podobné (tab. 1).

Obr. 1: Samice parazitoida Tersilochus obscurator klade svá vajíčka do larev krytonosce čtyřzubého

Obr. 2 a,b: Disperze krytonosce čtyřzubého (vlevo) a jeho parazitoida T. obscurator (vpravo) v insekticidně neošetřovaném pokusném porostu řepky ozimé v roce 2017; oba druhy jsou v určité prostorové asociaci - parazitoidi jsou více zastoupení tam, kde je větší výskyt jejich hostitele

Blýskáček a jeho přirození nepřátelé

V případě blýskáčků je situace s parazitoidy velmi zajímavá. Klíčových hráčů je zde totiž víc. A mají to rozdělené. Časově. A jak se zdá i jisté prostorové dělení niky se zde vyskytuje. Vajíčka nebo larvy blýskáčků jsou parazitovány nejméně 9 různými druhy blanokřídlých parazitoidů: čtyřmi druhy lumků (Ichneumonidae), třemi druhy lumčíků (Braconidae) a dvěma chalcidkami (jeden druh z čeledi Encyrtidae, druhý druh z čeledi Proctotrupidae).

Na ozimé řepce jsou klíčové tři druhy: Phradis intersitialis, Phradis morionellus a Tersilochus heterocerus (obr. 3), všichni patří do Ichneumonidae: Tersilochinae.

Na jarní řepce (nebo v případě zpoždění porostu i u ozimé řepky) hrají prim jiné druhy, které mají poněkud pozdnější letovou aktivitu. Jsou to lumčíci Diospilus capito (obr. 4) a podle našich pozorování i lumčík Blacus nigricornis (obr. 5), oba patří do Braconidae: Helconinae.

P. interstitialis se v porostech objevuje asi od poloviny dubna, dříve o jeden až dva týdny než P. morionellus a T. heterocerus. Fenologicky to spadá do doby, kdy má řepka ještě uzavřená poupata. P. interstitialis získává výhodu před konkurenty, má ale těžší podmínky (klade do vajíček popř. malých larev I. instaru v uzavřených poupatech). Další dva druhy se objevují na konci dubna až na začátku května a mohou též klást do larev v uzavřených poupatech ale i do větších larev (II. instar) již v otevřených květech. Ještě později (polovina května, konec května) a ve výrazně nižším počtu se dostavují do porostů ozimé řepky D. capito a B. nigricornis. Pro normálně se vyvíjející porost řepky ozimé jsou zřejmě bez významu, parazitují blýskáčky hlavně na řepce jarní. Pro parazitoidy blýskáčků jsou nebezpečné jakékoliv insekticidní aplikace prováděné od konce dubna do konce května. Jedná se především o postřiky kvetoucích porostů (postřik proti blýskáčkům, postřik proti bejlomorkám).

Míra parazitace u blýskáčků bývá mnohem vyšší než v případě ostatních škůdců. V neošetřovaných porostech může být až 90 % larev (v literatuře se uvádí i 97 %) parazitováno některým z výše zmíněných parazitoidů. V našich pokusech neklesla úroveň parazitace nikdy pod 50 % (obr. 6). Zcela jiné to může být v intenzivně ošetřovaných porostech. Zde hlavně z důvodu opakovaných zásahů a nevhodně vybraných insekticidů (mezi insekticidy jsou v tomto velké rozdíly) může úroveň parazitace rapidně klesnout téměř až k nule. Největší rozdíly v podílech parazitovaných larev, srovnají-li se porosty neošetřované a porosty ošetřované, jsou ze všech řepkových škůdců právě u blýskáčků. To lze také interpretovat tak, že právě v tomto případě je potřebné najít postup, který umožní kontrolovat škůdce a přitom bude mít minimální negativní dopad na výše zmíněné užitečné organizmy (tab. 1).

Na rozdíl od předcházejících skupin škůdců není znám u blýskáčků parazitoid dospělců.

Obr. 3: Tersilochus heterocerus, jeden z ze tří klíčových parazitoidů larev blýskáčků na ozimé řepce

Obr. 4: Diospilus capito, klíčový parazitoid larev blýskáčků na řepce jarní

Obr. 5: Blacus nigricornis, zřejmě důležitý parazitoid larev blýskáčků na řepce jarní; též na zpožděných porostech (dlouhou kvetoucích) řepky ozimé se relativně hojně vyskytuje

Obr. 6: Poznat parazitovanou larvu blýskáčka je často poměrně snadné - tmavý vetřelec se uvnitř bílých tkání prozradí sám; v případě některých druhů tomu tak ale není a je potřeba larvy obarvovat

Krytonosec šešulový a jeho přirození nepřátelé

Z 31 popsaných parazitoidů tohoto druhu (většinou zde jde na rozdíl od ostatních škůdců o larvální ektoparazitoidy) mají větší význam tři druhy: Trichomalus perfectus, Stenomalina gracilis a Mesopolobus morys (všechny tři druhy patří do čeledi Pteromalidae). Předpokládá se, že všechny tři druhy mají podobnou bionomii. Detailně je popsána však jen u T. perfectus. Samice parazitoida se v porostech objevují asi dva týdny po vrcholu letové aktivity krytonosce šešulového (obvykle tedy od půlky května). Po té, co lokalizují larvu hostitele uvnitř šešule, nakladou na ní vajíčko. Larva parazitoida se vylíhne za 1–4 dny a začne být hned aktivní (zde tedy není koinobiontní vývoj, ale tak zvaný idiobiontní vývoj). Ožírá larvu krytonosce zvenku (ektoparazitoid). Parazitovaná larva jde dobře poznat, ztmavne totiž. Larva hostitele je zničena za 7–10 dní (často po ní zůstane jen hlavová kapsule). Larva parazitoida se kuklí přímo v šešuli vedle zbytků hostitele. Po 8–15 dnech se líhne imago, to si vykouše malý otvor v šešuli a opustí rostlinu. Krátce po té se nově vylíhlí samci a samice páří. Zimují zřejmě jen samice. Mají jednu generaci v roce.

Úrovně parazitace larev krytonosce šešulového značně sezonně i místně kolísají. Polští autoři uvádějí obecně nižší hodnoty (3–11 %) než třeba němečtí (20–57 %) či britští (okolo 30 %). Naše výsledky získané na monitorovacím neošetřovaném poli v Šumperku v roce 2017 ukazují na přibližně 10 % parazitovaných larev krytonosce šešulového některým z výše tří zmíněných parazitoidů. V našem případě se na parazitaci zcela jistě podílely všechny tři klíčové druhy, T. perfectus nejvíce (tab. 1).

Dospělce krytonosce šešulového napadá (lokálně relativně hojný) lumčík Microctonus melanopus (Braconidae).

Bejlomorka kapustová a její přirození nepřátelé

Ve vědecké literatuře je popsáno asi 31 druhů parazitoidů tohoto škůdce, všichni napadají buď vajíčka, nebo larvy. Prakticky jsou významné zřejmě jenom dva druhy, Platygaster subuliformis (Platygastridae) a chalcidka Omphale clypealis (Eulophidae).

Dle literárních zdrojů je Platygaster subuliformis zřejmě tím nejdůležitějším parazitoidem (s určováním tohoto druhu jsou ale nemalé obtíže, hrozí záměny, zmatky atd.) bejlomorky kapustové. Samice kladou svá vajíčka do vajíček bejlomorek i malých larev uvnitř šešulí. Jde o endoparazita. V porostech se vyskytují ve stejnou dobu jako bejlomorky samotné, tedy prakticky od poloviny května až do června. Parazitované larvy se normálně vyvíjí, parazit je zničí až před kuklením (jde tedy o koinobiontní vývoj parazitoida).

I Omphale clypealis je endoparazitoid. Na rozdíl od předcházejícího druhu, její samice kladou do již větších larev. O bionomii tohoto druhu se moc neví. V našich pokusech byl však zastoupen více tento druh než P. subuliformis.

Úrovně parazitace se u bejlomorek stanovují velmi obtížně. Důvodem je, že mají více generací během roku a že pře-lehávají. Velice rychle se tak ztrácí přehled o podílech parazitovaných jedinců. Z literárních zdrojů je zřejmé, že hodnoty velmi kolísají od velmi nízkých podílů parazitovaných jedinců (4 %) až k velmi vysokým (až kolem 76 %), a to mezi jednotlivými sezonami i mezi jednotlivými poli ve stejném roce (tab. 1).

Tab. 1: Druhy blanokřídlých parazitoidů (Hymenoptera), které mohou výrazně přispět k dlouhodobé kontrole populační dynamiky důležitých řepkových škůdců - jinými slovy druhy, na které je vhodné brát v porostech ohled

Řepkoví škůdci a jejich hmyzí predátoři

Larvy všech důležitých řepkových škůdců bez výjimky se kuklí v zemi. Jednou musí rostlinu opustit a vydat se tam. Na této cestě je jeden kritický moment, období které jako vypadlé z rostlin stráví na povrchu půdy. Zde mohou být, dříve než se jim podaří skrýt pod povrch, což jim zabere několik minut až hodin, atakovány různými druhy střevlíků (Coleoptera: Carabidae) běžně se vyskytujících na povrchu půdy. To, že larvami řepkových škůdců nepohrdají, dokazují výsledky genetických analýz obsahů jejich žaludků. V řepkových porostech je možné najít řadu druhů střevlíků, z nichž někteří jsou značně početní (přibližně desítka druhů je zastoupena hojně). Porosty řepky v tomto vychází lépe něž třeba porosty obilnin i luskovin (to jen tak na okraj k diskuzi na téma, že řepka zcela ničí biodiverzitu). Zásadní pro početnost střevlíků v porostech řepky v době, kdy je tam potřebujeme (když vypadávají larvy škůdců) je celková struktura zemědělské krajiny. Většina druhů musí každé jaro kolonizovat agrocenózy zvenčí, z okolní neorné půdy, stálé narušovaní (sklizeň, obdělávání půdy) totiž nedokážou snášet, nejsou na to adaptovaní. Velmi tedy záleží na tom, co je v okolí polí. Diverzifikovanější krajina (s vyšším podílem luk, pastvin, biokoridorů) slouží jako bohatší zdroj střevlíků pro polní porosty než krajina tvořená jen poli a asfaltkami. To je prostě fakt. Konkrétně v případě řepky mohou hodně zkazit i samotní zemědělci. Doba migrace střevlíků do porostů začíná již v brzkém jaru, v této době nejsou ještě porosty plně zapojené a na povrchu se vyskytující střevlíci zde nejsou vůči postřikům v bezpečí. Předčasná aplikace na stonkové krytonosce není špatná jen v tom, že se míjí účinkem na škůdce samotné, ale i tím, že se projeví absencí střevlíků (a třeba i parazitoidů dřepčíka olejkového - ti také lítají brzo) v období, kdy je tam potřebujeme.

Střevlíci nejsou rozhodně tak specializovaní (obr. 7) jako blanokřídlí parazitoidi, přesto i oni mají své preference, což souvisí i se vzájemnými velikostními poměry predátora a larvy škůdce. Menší druhy střevlíků si spíše troufnou na menší larvy škůdců (larvy bejlomorek, blýskáčků - ty často padají neplánovaně i v I. instaru).

Přestože se zatím o těchto vztazích neví ještě příliš, zdá se, že např. druh Anchonemus dorsalis (jeden z nejběžnějších menších střevlíků na našich polích, obr. 8) preferuje larvy krytonosce čtyřzubého, krytonosce šešulového a larvy bejlomorek. Zdá se, že larvy bejlomorek vyhledává (tam, kde jich víc padá, tam je jich víc v porostech). Může tedy zasahovat dlouhodobě do jejich populační dynamiky – ovlivní to, kolik jich příští sezonu bude vylétat z následné plodiny.

V řepkách jsou obvykle početní zástupci několika druhů rodu Amara. Z nich Amara similata (obr. 9) v řadě studií projevila prostorovou asociaci s larvami blýskáčků – tedy vyhledávala je. Podobně se zřejmě chová již poněkud méně početný druh Nebria brevicornis.

Zástupci rodu Pterostichus - velmi hojní jsou zejména jedinci druhu Pterostichus melanarius (obr. 10) - dokážou zlikvidovat velké množství vajíček dřepčíka olejkového, který na sebe jako škůdce poslední dobou poněkud více upozorňuje.

Podobně ale slouží i další druhy střevlíků: Trechus quadristriatus a Asaphidion spp. V tomto případě se tedy nebavíme o jarním období, ale o roce zásevu, tedy o letním resp. časně podzimním období. Právě tyto druhy jsou ohroženy zákazem neonikotinoidních mořidel, který se v praxi projevuje spíše nárůstem počtu insekticidních postřiků prováděných v tomto období. Tyto jsou pro střevlíky (porosty jsou ne vždy ještě zapojené) devastační.

Agroekosystémy jsou druhově velmi chudé v porovnání s ekosystémy přirozenými, ale pořád ještě dost zajímavé na to, aby stálo za to je dále neochuzovat. Špatné je, když zemědělec vnímá tato společenství jen jako výrobní prostor pro nějakou produkci, stejně tak špatné ovšem je, když se environmentální snahy zaměří jen na jeden druh z tisíce (včela medonosná) a rezignují na schopnost uvažovat komplexně. Vždyť právě o toto v ekologii jde.

Obr. 7: Zřejmě nejpočetnější druh střevlíka v polních kulturách (Poecilus cupreus) se při svých toulkách zřejmě vyloženě nespecializuje na vyhledávání larev některého z řepkových škůdců, když však na některou z nich narazí, tak ji zabije

Obr. 8: Střevlíček ošlejškový (Anchonemus dorsalis) je příkladem střevlíka, který má pravděpodobně vyšší zálusk na larvy některých konkrétních škůdců než na jiné; likviduje zejména larvy bejlomorky kapustové, krytonosce čtyřzubého a krytonosce šešulového

Obr. 9: A. similata nebrouzdá po zemském povrchu v džungli řepkového porostu zřejmě jen tak bezcílně, soustředí se více na larvy blýskáčků

Obr. 10: Druhy rodu Pterostichus (na obrázku je Pterostichus melanarius) a několik dalších druhů střevlíkovitých vyhledává a požírá v porostech vajíčka dřepčíka olejkového

Závěr

Potenciál a praktické využití antagonistů řepkových škůdců nespočívá v tom, že zbaví člověka nutnosti používat insekticidy. To je v Evropě XXI. století iluze. Přesto mohou být člověku velmi prospěšní, když se jim to umožní. Mohou výrazně zasahovat do populačního vývoje škůdců v regionech a z dlouhodobého hlediska ovlivňovat početnost jejich populací.

Šikovným přístupem k ochraně a s jejich aktivním využitím je možné postupně dosáhnout nižší závislosti pěstebních technologií na insekticidech. Jen toto by mělo dalekosáhlé kladné důsledky. Nutné je přestat s destrukcemi jejich populací špatně načasovanými a zbytečně neselektivními postřiky.

Budoucnost je v hledání oken - tedy termínů vhodných pro účinný zásah proti škůdcům (jednomu či více najednou) a relativně neškodných pro jejich parazitoidy a predátory. Budoucnost je ale i v hledání jiného přístupu k zemědělské krajině.

Výsledky uvedené v tomto příspěvku byly získány při řešení projektu NAZV č. QJ1610217 a NAZV č. QK1820081. Při zpracovávání rukopisu byly též využity prostředky z MZE-RO1018.

Ing. Jaroslav Šafář, Ph.D.; Agritec Plant Research s.r.o.
Ing. Marek Seidenglanz, Barbora Paternová; AGRITEC výzkum, šlechtění a služby, s.r.o.