Tmavka švestková - tvrdá realita

04. 03. 2019 RNDr. Oldřich Pultar, CSc.; Chelčice Škůdci Zobrazeno 8920x

V roce 2015 se čtenáři tohoto časopisu mohli seznámit s tehdy novým invazním škůdcem peckovin, tmavkou švestkovou (Eurytoma schreineri). Uběhly tři roky, a je načase zhodnotit, co za tu dobu dokázala tmavka, a co my. Realita je tvrdá.

Šíření se nezastavilo

Tmavka se dále šíří, k našim hostitelským rostlinám kromě švestek, mirabelek, myrobalánů, trnek a mandloní, přibyly meruňky. Zvyšuje se škodlivost, a co je nejhorší, bylo zjištěno i neobyčejně vysoké napadení česaných plodů, s kterými se může šířit prostřednictvím trhu s ovocem nebo s přispěním turistických aktivit. Plošná nebo lokální neúroda v minulých dvou letech, způsobená jarními mrazy, vice ublížila švestkařům a zahrádkářům, než tmavce. Přežila na náhradních hostitelských rostlinách nebo prostě využila své schopnosti prolongované diapauzy, a obnovila své populace na letošní hojné úrodě ze zásob larev přežívajících v peckách opadaných plodů z roku 2015 a 2016.

Co se týče našeho příspěvku k problematice, musím konstatovat, že spíše přešlapujeme na jednom místě, přestože na „zahálku” si stěžovat nemůžeme. Veřejnost byla prostřednictvím tisku i přednášek informována o škůdci a jeho nebezpečí, pokračuje sledování šíření a rozšíření, jsou upřesňovány poznatky z bionomie a mechanizmu šíření, zdrojích a rizicích pro komerční „peckaře”, byly provedeny laboratorní testy některých insekcitidů, a sledován efekt uplatnění rutinní chemické ochrany registrovanými přípravky při registrované indikaci ošetření, a nakonec byly investovány finanční prostředky z veřejných zdrojů do výzkumného projektu MZe ČR QK1710200, který má tmavku jako jeden z hlavních předmětů řešení, s metodickým výstupem v roce 2022.

Šíření a rozšíření tmavky švestkové

Mapování rozšíření v letech 2012–2017 mě vedlo k závěru, že výskyt tmavky koreluje s přítomností pálenic a lihovarů v blízkosti. Byl jsem si vědom toho, že jsem „vypustil džina z láhve”. Musím přiznat, že dokud termín „koreluje”, nepodložím hodnotou korelačního koeficientu statistického vyhodnocení, je to spekulace, za kterou půjdu do entomologického a vědeckého pekla.

Mapa: Rozšíření tmavky na konci roku 2017 s lokalizací pálenic a ovocných lihovarů.

Obr. 1: Louskání pecek a mumifikovaných plodů je zatím nejspolehlivější, časově náročnou metodou - v detailu larva tmavky v pecce s vyžraným jádrem

Pálenice

Nastala mravenčí práce s mapováním pěstitelských i komerčních pálenic a lihovarů. Když byla mapa hotova (ale patrně nezahrnuje úplně všechny lokality, protože mapa vychází jen z veřejných zdrojů, nikoli z „jámy lvové” - na informace o lihu skoupých celních úřadů), pohled na mapu mi napověděl, že to nebude tak jednoduché. Na jižní Moravě a ve Slezsku se snad nepálí jen na hřbitovech a nejvyšších horách. Kdyby rovnice „pálenice = tmavka” byla jednoduchá, pak v tomto geografickém celku by byl škůdce všude. V oblasti Bílých Karpat, kde slivovice je „mateřským mlékem”, to platí. Jinde ne. Půjde o rovnici o mnoha neznámých, která vyžaduje filtraci dat. Pěstitelské pálenice jsou dominantní, a jako houby po dešti „vyrostly” po roce 1990. V převážné většině zpracovávají jen místní ovoce (pokud je respektován „lihový zákon”) a jsou schopny posilovat jen existující místní ohniska škůdce. Vyšší potenciál mají komerční pálenice s výrobou vlastních destilátů, pro které zpravidla surovinu take dovážejí, většinou z tuzemských zdrojů. Nejvyšší potenciál mají lihovary s výrobou ovocných destilátů. Mnohé z nich kontinuálně pálí přes 20–30 let, pravidelně surovinu svážejí ze širokého okolí, dovážejí z tuzemska, a není-li nebo je-li to ekonomicky výhodnější, pak i ze zahraničí. To je však jen špička ledovce. Jen málo švestek se odpeckovává před kvašením. A přežije-li kvašení, co teplota při pálení? Vezmeme to od konce. Na jedné slovenské pastvině jsem našel pecky, ohořelé při vypalování suché trávy. Larvy v nich byly živé!. Izolační schopnost dřeva pecky, a vzduchová bublina v místě vyžraného jádra, patrně mohou umožnit larvám přežití i za vysokých teplot. K vypalování scvrklých švestek jsem se však ani nedostal. Doc. Ing. Josef Sus, CSc. z České univerzity v Praze letos napadené švestky nechal vykvasit, a bylo po záhadě. Žádná larva nepřežila. Celá hypotéza o šíření tmavky se surovinou na kvas je chybná? Zatím ji nelze zamítnout. Toto zjištění nám jen poskytlo správný filtr. Škůdce se nemůže šířit přes palírny, které pouze zpracovávají kvas a sami jej nepřipravují nebo ty, které na kvas přijímají vytříděnou surovinu, a nakonec ty, které ani část vytříděné suroviny pro kvas neodpeckovávají.

Poslední podmínka filtru má svoje opodstatnění. I ve vytříděné surovině může být tmavka přítomná. Údaje z literárních pramenů hovoří o max. 3% napadení sklízených plodů. Podobné výsledky mám já z odrůd, které se u nás běžně pěstují. V letošním roce doc. Sus dospěl k nečekanému, překvapivému a děsivému zjištění. Na žluté odrůdě Tipala našel nejen 100 % opadaných plodů s larvou, ale bylo napadeno také 80 %(!) sklizených švestek. Pokud z takového materiálu budeme chtít vyrobit jemnou, „bezocasou” slivovici odpeckováním části plodů, hrajeme si s ohněm. Takové pecky musí být do následujícího jara spáleny, rozdrceny nebo zapraveny hluboko do půdy. Těch pecek mohou být velké hromady, které nezůstávají na pozemcích palíren. Jsou odvezeny na skládky a na komposty, odkud, pokud nejsou překryty jiným materiálem, na jaře vyletují imaga škůdce. Někdo je přidá k hnoji rozmetanému po polích, ale pokud není zaorán, je na jaře pole jak „tmavkový Václavák”. Je jen nezodpovězenou otázkou, jak rychle, a jak daleko z něho jsou schopny tmavky doletět k prvním atraktivním peckovinám. Pecky jsou výborným a levným topivem, a kolem palíren najdete na nejedné zahrádce jejich hromadu. Pokud není třeskutá zima, nejsou spotřebovány, a na zahrádce (třeba pod švestkou) ponechány na příští, horší časy. Ale ty už nastaly. I kdyby příští zima byla mírná, pro některé může být „krutá”, bez slivovice (ze svých švestek na zahrádce).

Po odfiltrování perspektivních palíren se tedy mapa může zúžit na významná ohniska, na které se ve svém dalším mapování soustřeďuji. Práce jak na kostele. Vzorky z blízkosti palírny, z blízkého okolí, vzdáleného okolí a kontrola z oblastí, kde žádná palírna není. Předtím se ale musí zjistit, která z nich splňuje podmínky filtru.

Povidlárny, sušárny, čerstvé ovoce

Jak jsem se začal zabývat švestkami a meruňkami nejen z hlediska rostlinolékařského, ale začaly mě zajímat jako surovina, objevila se další otázka. Povidla, marmelády, džemy. Při jejich výrobě se plody téměř vždy odpeckují před vařením. Zajímalo vás někdy, odkud se berou vaničky, kelímky a kýblíčky s povidly na regálech obchodů? Mě ano. Je několik tuzemských velkovýrobců (největším je Hama v Podivíně), kteří svážejí surovinu z velkých vzdáleností, včetně zahraničí při neúrodě u nás. Pak je nespočet „malovýrobců”. Jejich největší koncentrace je na Hané, kde např. na Přerovsku mnoho pěstitelských moštáren a pálenic, nese take přívlastek „a povidlárna”. Na rozdíl od pěstitelských pálenic, kde je zdroj suroviny regulován zákonem na úrodu z vlastních pozemků, u povidel žádná regulace není. Na ty si zahrádkář může dovézt švestky odkud chce, např. z ohnisek výskytu tmavky. Tak vytvářím další mapu. Komerčních i pěstitelských povidláren určitě bude méně, než palíren, ale o to horší je, že slivovici si těžko uvaří doma kdejaká hospodyně, zatímco povidla ano. K sebezásobení povidly na pražském sídlišti stačí sporák, hrnec a bedýnka švestek z Vlčnova, Strání nebo jiných ohnisek tmavky. Kam putují pecky? Ve městech asi do koše, pak kontejneru a nakonec na zaváženou skládku. A co na vesnicích, a kam putují od velkovýrobců?

Jak ukázala odrůda Tipala, pronikavě stouplo riziko šíření tmavky s tržním ovocem. Zmapovat zdroje švestek, blům a meruněk pro regály obchodů nebo tržnice, je téměř nemožné. Který cykloturista by odolal modravé silniční aleji, a nenatrhal si švestek alespoň do kapes. Švestky pojídá za jízdy, a pecky vyplivuje do příkopů. Línější turisté zastaví v aleji s autem, a naplní ne kapsy, ale košíčky. A tmavka se pak může projet co celé republice. Švestky skončí v knedlících, buchtách, na koláčích nebo v povidlech, a pecky s trmavkou …?

Příklad ohořelých pecek ze slovenské pastviny dokazuje, že potenciálním zdrojem tmavky mohou být také sušené švestky. Sušením na slunci larvy netrpí vůbec. Pod švestkami v létě běžně dosahuje teplota sluncem osvícených plodů 50–60°C. Při správné technologii sušení v sušárnách by neměla teplota přesáhnout 60 °C, sušení se několikrát přerušuje, a trvá přibližně 8 hod. V podstatě stejné podmínky, jaké mají tmavky v přírodě. Domácích sušáren jsou plné obchody a švestky nejdostupnějším a nejtradičnějším ovocem pro toto zpracování. Zmapovat riziko šíření touto cestou je nemožné, zato hodně pravděpodobné, a v budoucnu jedno z největších.

Ohniska výskytu

Mapka ukazuje jednoznačně, kde leží hlavní současné ohnisko škůdce.

Bílé Karpaty jsou pro ní rájem nejen pro to, že slivovice se tu nepálí jen na těch hřitovech, ale protože jsou v režimu CHKO, jedné z nejvýznamějších u nás, kde nejsou peckoviny ošetřovány proti škůdcům. Zvýšené riziko napadení neošetřovaných porostů už se mi prokázat podařilo. Navíc zde nalezneme největší koncentraci volně rostoucích švestek, divoce se křížících na bezpočet nepopsaných odrůd, s různou atraktivitou pro hmyzáky, střídajících se s porosty mirabelek a myrobalánů. Jsou také místem s nejvyšší hustotou silného napadení, a další silná ohniska leží v blízkosti Bílých Karpat. Tam patrně došlo k první aklimatizaci škůdce. Vyjádření doměnky je namístě.

Tři velice silná ohniska leží ve východních Čechách (Kamenice u Hořic, Skalský & Ouředníčková z VŠÚO Holovousy), v Praze (Trója, SuS) a na Horním Ponitří. Jak taková silná, izolovaná ohniska vznikla? Logika říká, že buďto jednorázovým nebo kontinuálním zásobováním napadenými peckami, nebo postupným vývojem z malého náhodného ohniska, což vyžaduje čas.

Slovenské ohnisko je dost logické. Hned za plotem sadu je velký lihovar se svým malým švestkovým sadem.

Východočeské ohnisko spíše odpovídá postupnému vývoji, ale původ je nejasný, avšak patrně stejný jako ostatní, daleko slabší ohniska v této oblasti.

Nejzáhadnější je to pražské. Doc. Sus louská pecky již řadu let, ale napadení tmavkou zjistil až letos, a hned natolik silné, že zaskočilo nejen jeho, ale i mě. Dal si tu práci, a prohledal okolí sadu, ale nenašel žádný vhodný zdroj. Jako osmá rána boží, seslaná ne na Egypt, a ne jako sarančata, ale na Prahu (resp naše ovocnáře) v podobě tmavek. Není mi nic známo o tom, že by se tento druh přemisťoval v hejnech, a navíc, nejsou to žádní zdatní letci, spíše jen přeletují na krátké vzdálenosti, podobně jako vrtule (ale i ty se navzdory této nedokonalosti dokáží šířit rychle na velké vzdálenosti). Domnívám se, že v pozadí problému stojí člověk, a možná v tomto konkrétním případě vařením povidel v hrnci na plotně, s odhozením pecek na kompost.

Škodlivost a rizikovost tmavky švestkové

Ze zpracovaných 157 vzorků jich tmavku obsahovalo 46 %, a napadení v nich se pohybovalo od 0,6 % do 100 % (graf 1). Slabá napadení byla zjištěna po okrajích ohnisek a v nových ohniscích, což napovídá tomu, že škůdce se dále rozšiřuje. Abychon si udělali představu o riziku začínajících ohnisek, provedl jsem podle základních bionomických parametrů tmavky odhad, jak by z malého ohniska nerušeně proběhl vývoj v následujících letech, komentovaný dále a zobrazený v grafu 2.

Po deseti letech nerušeného vývoje by teoreticky mohlo čítat potomstvo tmavek, vylíhlých z hrsti středně velkých švestek nebo pološvestek (10 plodů o hmotnosti 35 g), napadených tak jako Tipala v Tróji, až 1,18 bilionů larev. K výraznému vzestupu dochází v 9. roce po introdukci škůdce do porostu a v 10. roce dochází doslovně k populační explozi (červené kruhy v grafu 2). To by mohlo vysvětlovat „trójský případ“ náhlého vysokého napadení kultury. Ale pozor! Nevysvětluje. Ten exponenciální skok v 10. roce totiž maskuje vysokou početnost již v předchozích letech. Porost švestek s 550 stromy na hektar a výnosem 16,5 t/ha by již ve 4. roce mohl být napaden z 50 % a v následujícím roce 100 %. Při 1 100 stromech na hektar a výnosu 33 t/ha by mohlo být ve 4. roce napadeno 25 % plodů, ale 100% ztrátu by opět přinesl již následující rok. V obou případech by v 5. roce skončila „navěky“ plodnost kultury. Při výpočtech nebyly brány v úvahu limutující faktory prostředí, přirozená mortalita a další faktory, které ovlivňují růstovou křivku. Nejde tedy o modelovanou prognózu, ale hrubý teoretický odhad. Nicméně už bylo nalezeno několik ohnisek, kde se reálná škodlivost přiblížila k té teoretické, a např, ve Vlčnově u Uherského Brodu Durancie sice plodí, ale již po několik let dochází během léta k úplnému opadu plodů.

Graf 1: Zastoupení skupin napadení opadaných plodů larvami tmavky švestkové (157 vzorků)

Graf 2: Teoretický růst populace tmavky švestkové v deseti letech od introdukce, neomezený a s přihlédnutím na zmrznutí květů

Vliv zmrznutí květů na početnost škůdce

Graf 2 ale obsahuje další informaci, pro kterou jsem jej vytvořil, a proč jsem prováděl ty hrubé teoterické výpočty. Vliv zmrznutí květů (a upozorňuji, že všechny níže uvedené příklady předpokládají 100% zmrznutí) na růst populace tmavky z „hrsti trójské Tipaly“, odhozené do sadu slivoní, s výnosem 16,5 t/ha. V grafu 2 v roce zmrznutí chybí nad číslem roku kroužek příslušné barvy.

Pokud v prvních čtyřech letech po introdukci tmavky do porostu květy nezmrznou, přestanou stromy od 5. roku plodit. Pokud dojde v prvních šesti letech k jedinému zmrznutí (a nezáleží na tom, v kterém roce), přestanou plodit stromy v 7. roce. Každé další mrazové jaro, následované rokem plodným, již neovlivní maximální škodlivost tmavek. Bez ohledu na to, v kterém roce došlo ke zmrznutí květů, pokud k němu dojde jedinkrát v průřezu 10 let, dosáhne populace škůdce v 10. roce (šedé kroužky v grafu), téměř stejné početnosti, která je 102× nižší, než když ke zmrznutí nedojde vůbec (červené kruhy v grafu).

Pokud dojde za 10 let ke zmrznutí dvakrát, ale odděleně jedním nebo více plodnými roky, a k prvnímu zmrznutí dojde do 5 let, a druhému do 7. roku od introdukce škůdce, přestávají stromy plodit v 8. roce. Nezmrznou-li podruhé květy do 7. roku, dosáhne tmavka maximální škodlivosti již od 7. roku. Bez ohledu na to, v kterých letech došlo ke zmrznutí květů, pokud k němu dojde za uvedených podmínek dvakrát v průřezu 10 let, dosáhne populace škůdce v 10. roce (žluté kroužky v grafu), téměř stejné početnosti, která je řádově 10 000× nižší, než když ke zmrznutí nedojde vůbec.

Pokud v průběhu 10 let dojde ke zmrznutí dvakrát za sebou nejpozději v 5. a 6. roce, přestává sad plodit od 8. roku, pokud však k dvojímu zmrznutí dojde až od 6. roku, dosáhne škůdce maximálního potenciálu škodlivosti již od 5. roku. Opět bez ohledu na to, ve kterých letech ke zmrznutí za uvedené podmínky dojde, v 10. roce dosáhne početnost téměř stejné hodnoty (zelené kroužky v grafu), řádově 6 000× nižší, než bez zmrznutí. Tato varianta, kterou jsme prakticky zažili např. v letech 2016–2017, je z hlediska škodlivosti a rizikovosti tmavky horší, než předchozí.

Konečně, není neobvyklé, aby v průběhu 10 let zmrzly slivoně třikrát i vícekrát. Existuje více kombinací. Např. ke zmrznutí dojde ve dvou následujících letech a k třetímu po roce plodném (v grafu jako 2× + 1×, modré kroužky). Pokud k první (dvouleté) sérii zmrznutí dojde do 5. až 6. roku, a následující, oddělené minimálně jedním plodným rokem do 8. roku, dojde k totálnímu napadání kultury od 10. roku, ale přijdou-li první mrazy až v 6. roce, pak už od 5. roku další mrazy nezabrání totálnímu napadení. A stejně je to v případě, že po jednom zmrzlém roce a min. jednom plodném, přijdou dvě zmrzlá jara za sebou (varianta 1× + 2×, kterou jsem už pro nepřehlednost z grafu vymazal). V obou případech v 10. roce dosahuje početnost larev téměř stejné hodnoty, více než 600 000× nižší, než na nemrznoucí kultuře.

Zajímavým případem je nepravidelné zmrznutí, při kterém se střídají zmrzlé s nezmrzlými, a zmrzlými dvakrát za sebou (fialové a růžové kruhy v grafu). Podmínkou je, že květy nesmí zmrznout 3× bezprostředně za sebou. Když za 10 let zmznou květy 4×, k totální destrukci úrody tmavkou může docházet od 12. roku po introdukci, při 5 mrazových letech, kde dvouletá zmrznutí převažují nad jednoletými, k tomu dojde od 13. roku, převažují-li jednoletá zmrznutí, pak od 14. roku (ale již v 13. roce může být napadeno přes 85 % plodů), a při 6 mrazových letech v libovolné kombinaci (2× + 2× + 2× nebo 2× +1× +2× + 1× a pod.), ztratíme úrodu „navěky“ od 15. roku po introdukci škůdce. Po takovém nepravidelném vymrzání slivoní, se v 10. roce tmavka vyskytuje v početnosti 36 345 000× až 385 847 596 000× nižší (krajní hodnoty po 4 a 6 mrazech, vyjádřené v grafu růžovými kroužky, a střední hodnota po 5 mrazech fialovými), než na nemznoucí kultuře. Důležité na těchto neuvěřitelných číslech je to, že v plodných letech se napadení plodů pohybuje od téměř nulového, po max. 6,7 %.

Při životnosti slivoňového sadu 18–25 let se při pravidelném vymrzání každý druhý rok (oranžové kroužky v grafu) tmavky obávat nemusíme. Do konce životnosti sadu škodlivost „z hrsti trójské Tipaly“ nepřekročí 1,14 % napadených plodů, jestliže k prvnímu zmrznutí dojde hned v roce, kdy se z pecek líhnou první iaga. Pokud k prvnímu zmrznutí dojde až následující rok, dosáhne napadení plodů 2 % až do 18. roku od introdukce, potom se během 7 let může zvýšit až na 10 %. Přestože takové pravidelné, absolutní vymrzání celé kultury je ještě méně pravděpodobné, než např. 6 vymrznutí v předchozím případě, jsou poslední dva příklady nejdůležitějším teoretickým podkladem pro zavedení úspěšné ochrany proti tmavce. Stejně jako 100% zmrznutí květů, může zasáhnout do vývoje populace úspěšná ochrana. V kombinaci s mrazovým narušením vývoje může být daleko úspěšnější a racionálnější.

Nakonec, zmrznutí 3× za sebou vede k úplné eliminaci škůdce ze sadu (malé černé kroužky v grafu).

Největším rizikem tohto škůdce je schopnost rychlé obnovy a vzrůstu populační hustoty, ke kterému přispívá jeho obligátně prolongovaná diapauza. Stejně jako v případech zmrznutí květů, které v daném roce znemožní vývoj tmavky, bude fungovat i ošetřování pesticidy, dosáhne-li účinnosti zmrznutí květů.

Monitoring

V uplynulých třech letech jsem provedl pokusy s monitorováním trmavky pomocí optických lapáků (lepových desek) a světelného lapače. Žluté, bílé ani zelené desky se neosvědčily. Ojedinělé úlovky byly spíše náhodné, neprokázaly atraktivitu žádné ze zkoušených barev. Ani ve světelném lapači nebyly zjištěny úlovky, ale příčinou mohly být příliš nízké večerní a noční teploty. Tmavka vyžaduje pro letovou aktivitu min. 16 °C, což je u nás po setmění v dubnu a květnu spíše výjimka. Tento fakt značně omezuje zařazení metody do standardních metod monitorování tohoto škůdce, nicméně v pokusech budu pokračovat.

Zatím nejosvědčenější metodou je louskání pecek a kontrola výletových otvorů na peckách. Umožňuje nejen zjištění populační hustoty, ale také podle fenologie kukel termín líhnutí, jako biofix pro využití distančních metod stanovení termínů ošetřování. Ty jsou momentálně předmětem zmíněného grantu, ale výsledky zatím nejsou ve stadiu pro zveřejnění.

Ochrana

Ochrana, jak se ukázalo, může být daleko větším problémem, než jsme předpokládali. Hlavním problémem je spektrum vhodných přípravků, a jejich povolení do peckovin.

Laboratorní testy prokázaly nejlepší účinnost u chlorpyrifos-metylu. Snahy o jeho navrácení do slivoní (v minulosti sem registrován byl) byly přerušeny, protože nad účinnou látkou „visí Damoklův meč“. EU právě zvažuje jeho vyjmutí z Annexu I, tedy úplnému zákazu. Na octomilku japonskou se podařilo procesem minoritních registrací dostat do téměř všeho ovoce účinnou látku biogenního původu, vhodnou a povolenou i do organických systémů, spinosin. I ten vykazuje dobré výsledky při testech na imaga tmavky. Na slivoně, meruňky a broskve se však získání povolení pro jeho menšinové použití nepodařilo.

Trpkým zklamáním byly výsledky ochrany neonikotinoidy provedené prakticky v sadech a na zahrádkách. V komerčních sadech byla ochrana jimi provedená uspokojivá tam, kde napadení bylo nízké. Při silném napadení jedno ošetření není dostatečné, při 2 ošetřeních byly výsledky uspokojivé i nedostatečné. Uspokojivé výsledky byly dosaženy 3 postřiky (thiacloprid + acetamiprid), ale zajistily ochranu pouze pro danou sezonu. Další vyhodnocení bylo nemožné pro zmrznutí sledovaných kultur. I tak zde narážíme na velký problém. Nad thiaclopridem, methoxyfenozidem a pirimicarbem opět „visí Damoklův meč“ Evropské unie. Bez nich nebude možná ochrana ani proti tmavce, ani proti mšicím a/nebo zobonoskám a/nebo obaleči švestkovému, protože nám zbyde jen acetamiprid, povolený do švestek jen 1× za sezonu (automaticky vypouštím pyrethroidy, protože problémy se sviluškami po jejich použití nestojí za to).

Na zahrádkách ochrana neonikotinoidy naprosto selhala. Příčiny se snažím analyzovat, ale ještě jsem nedospěl k jednoznačným závěrům. Každopádně jednou z hlavních je rozsah ošetření. V zamořených zahrádkářských koloniích a záhumenkách je těžké zajistit, aby ošetřili všichni, a ve stejný termín, a to ještě 3×. Ručními zádovými postřikovači také není zajištěna dobrá pokryvnost na vzrostlých švestkách.

Závěr

Na závěr jen mohu konstatovat, že z tmavky švestkové se postupně stává klíčový škůdce slivoní. Až se spřáhnou pilatky s tmavkami, budeme v dobrém vzpomínat na obaleče švestkového.