Užitečné organizmy (11) Lumkovití - Ichneumoninae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 545x

Podčeleď Ichneumoninae zahrnuje většinou velké (1–2 cm) a barevně nápadné druhy, ale patří sem i drobné druhy (velikost 5–6 mm) parazitující malé druhy motýlů. S 371 druhy ve 100 rodech je naší druhově nejbohatší podčeledí lumků (po rozdělení Cryptinae). V Evropě se vyskytuje 1 030 druhů ve 125 rodech. Jsou podobní na Cryptinae a Phygadeuontinae, od kterých se liší umístěním průduchů na 1. článku zadečku, přítomností jamek (gastrocoely) na 2. článku zadečku a zpravidla širším klepeem - viz 9. díl seriálu o podčeledi Cryptinae.

Ichneumoninae se specializují na motýly, které parazitují ve stadiu larvy (koinobionti) nebo kukly (idiobionti). Dospělci se líhnou ve většině případů až z kukly hostitele. Larva se vyvíjí vždy uvnitř těla hostitele. Většina druhů má jen jednu generaci ročně. Samice některých druhů zimují v jeskyních, sklepeních, pařezech nebo pod kůrou stromů a dají se sbírat i v zimním období. Zimující druhy parazitují housenky/kukly v časném jaru. Ostatní druhy přezimují nejčastěji jako larvy v kuklách hostitelů.

Přes značnou druhovou rozmanitost je z pohledu ochrany rostlin význam podčeledi nízký. Velké velikosti většiny lumků musí odpovídat i přiměřená velikost hostitele, proto jsou častými hostiteli denní motýli, lišaji, bourovci, bekyně, můry apod., kteří na zemědělských kulturách buď neškodí (preferují jiné rostliny), nebo jsou vysoce citliví k používaným insekticidům na jiné škůdce a v intenzivní produkci se neprosadí. Např. bekyně zlatořitná, která způsobuje více než deset let holožíry na neošetřovaných jabloních okolo silnic, se v jabloňových sadech najde vzácně.

Do této podčeledi patří nápadný lumek ozbrojený (Amblyteles armatorius), o kterém byla řeč v šestém čísle loňského Agromanuálu v článku: Nepřímý monitoring škůdců. Tento druh parazituje v housenkách osenic žijících v půdě. V roce 2019 se hojně vyskytoval v některých vinicích v okolí Mikulova, což může indikovat problém s housenkami v této oblasti na jaře 2020.

Ve stejném článku jsou i informace o příbuzném druhu Diphyus quadripunctorius, který parazituje též v housenkách škodících/ukrývajících se v půdě.

Callajoppa - naše 2 druhy, s délkou těla až 3 cm, patří mezi největší lumky. Jsou nápadní i pestrým, žlutočervenočerným zbarvením a ztmavělými křídly. Líhnou se z kukel velkých druhů motýlů, např. lišajů nebo bekyně velkohlavé. V současné době jsou oba druhy vzácné.

Diadromus collaris - patří mezi nejčastěji líhnutý druh z rodu Diadromus parazitující v kuklách zápředníčka polního. Méně často je uváděn jako parazitoid obaleče mramorovaného. Patří mezi menší druhy podčeledi řazené do tribu Phaeogenini. Zbarvení těla nápadně červenočerné. Na první pohled nezaměnitelný s dalším lumkem parazitujícím zápředníčka (Diadegma semiclausum), který má barvu těla převážně černou a zadeček smáčknut z boku. U nás na polích s brukvovitou zeleninou vzácný, bez významného vlivu na populaci škůdců. Introdukován na další kontinenty k biologické ochraně proti zápředníčku.

Lumci - indikátoři zachovalosti životního prostředí

Ichneumoninae byli pro svoji barevnost a velikost častým objektem zájmu entomologů, kteří ač nespecialisté na tuto skupinu si občas chytili pár estetických kousků pro obohacení sbírky hmyzu. Díky tomu máme dobré porovnání, jak to vypadalo s některými lumky před 100 lety a nyní. A jak takové porovnání dopadne? Podobně jako u dalších čeledí hmyzu - došlo k rapidnímu úbytku početnosti většiny druhů, což souvisí s poklesem výskytu hostitelů - motýlů (spojité nádoby). Pro nedostatek údajů nelze stanovit, kolik druhů je k dnešnímu dni již v ČR vyhynulých a kolik patří do kategorie kriticky ohrožených.

Monofágní a oligofágní parazitoidi jsou limitováni početností hostelů více než polyfágové, kteří mohou přeskakovat z hostitele na hostitele podle potřeby. Pokud počet hostitelů na lokalitě klesne pod kritickou mez, samice lumka nedokáže najít a parazitovat dostatek hostitelů a populace lokálně vyhyne, i když hostitel může na lokalitě přežívat v minimálních počtech další desetiletí, než i on podlehne změnám prostředí. Obdobná situace může nastat na území celé naší republiky - hostitelský druh nebo druhy motýla se u nás ještě vzácně vyskytují v jedné nebo více fragmentovaných populacích, ale jejich parazitoid už vyhynul na celém území. Zda se dokáže znovu vrátit po zlepšení podmínek pro hostitele a jeho namnožení, ukáže teprve čas.

Neotypus - délka těla okolo 1 cm, zbarvení čevenočerné s bílou kresbou. U nás 3 druhy, parazitují v housenkách modrásků rodu Maculinea a Cupido. Možno využít k monitoringu zachovalosti lučních biotopů s výskytem chráněných modrásků rodu Maculinea (modrásek bahenní, modrásek očkovaný a modrásek černoskvrnný). Neotypus melanocephalus je příkladem vyhynutí parazitoida na lokalitě, kde je přítomen hostitel (modrásek bahenní) v nízkém počtu. Jednu takovou lokalitu sleduji na Českomoravské vrchovině více než 20 let. Modráska občas zahlédnu, ale lumka jsem za celou dobu neviděl žádného, i když jsem na lokalitě minimálně 2× týdně.

Jedince rodu Callajoppa nelze pro jejich velikost a zbarvení přehlédnout

Dosud neurčený materiál podčeledě Ichneumoninae ze 40.–50. let minulého století ve sbírce VÚRV; nasbírat stejný počet kusů v současnosti by dalo pořádnou fušku

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.