Užitečné organizmy (13): Lumkovití - „neužiteční“

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 426x

Jak již bylo uvedeno v 1. dílu seriálu, s užitečností parazitoidů to není jednoznačné, tak jako u všeho v přírodě, co se snaží člověk zaškatulkovat. V dnešním dílu si představíme 3 podčeledi, kde převažují parazitoidi nebo hyperparazitoidi z pohledu zemědělství užitečných organizmů (predátorů nebo parazitoidů škůdců).

V polních podmínkách neexistují žádné použitelné postupy, jak vyselektovat pouze z pohledu zemědělství užitečné parazitoidy, proto dnešní díl berte jako poučení, že spousta parazitoidů létajících např. okolo kolonií mšic s larvami pestřenek, nemusí představovat výhru, ale může naopak znamenat, že se sem stahují jejich parazitoidi z podčeledi Diplazontinae, kteří jsou velice hojní jak na poli, tak v sadech a dalších kulturách.

Brachycyrtinae

V Evropě i u nás se vyskytuje pouze jeden druh z této podčeledi. Brachycyrtus ornatus - parazituje v kokonech zlatooček. Biologie není známa, ale jedná se nejspíše o idiobionta. Délka těla 6 mm, zbarvení hnědočervené se žlutou kresbou, kladélko samic přesahuje zadeček. Hruď kulovitá, uzpůsobená tvaru kokonu hostitele. V agrocenózách zpravidla nehojný - nízký vliv na populace zlatooček.

Diplazontinae

U nás jsou zastoupeni 15 rody a 45 druhy (v Evropě 17 rodů a 94 druhů). Od ostatních podčeledí lumků se odlišují zdvojeným vrchním zubem kusadel, takže se na první pohled zdá, že mají kusadla se 3 zuby. Modifikace kusadel slouží k snazšímu prokousání výletového otvoru do stěny puparia hostitele při líhnutí dospělců. První zadečkový článek většinou s paralelními okraji (vepředu stejně široký jako vzadu), často s vystouplými průduchy. U některých druhů zadeček stisknut z boku. Kladélko samic krátké, nevýrazné.

Diplazontinae se specializují na pestřenky (Syrphidae), především na druhy vyvíjející se v koloniích mšic (podčeleď Syrphinae). Samice lumků jsou lákány vůní mšic a na napadených rostlinách hledají vajíčko nebo larvu pestřenky. Lumek nechá pestřenku dokončit vývoj a zakuklit se, až poté ji zabije (koinobiont). Z puparia se prokouše kruhovým otvorem, na rozdíl od pestřenky, která se ven neprokousává (nemá kusadla), ale puparium „protrhne“. Podle toho je možné rozlišit parazitovaná a neparazitovaná puparia i po vylíhnutí dospělců.

Diplazon laetatorius - nejhojnější druh podčeledi, v agrocenózách i přírodních stanovištích je velice hojný. Tělo 5–6 mm, hlava a hruď černé se světlou kresbou, zadeček uprostřed červený. Nohy červené, zadní holeně černo-bílo-černo-červeně proužkované (diagnostický znak druhu). Celosvětově rozšířený, u nás se vyskytují pouze samice (rozmnožuje se partenogeneticky), samci dosud známy jen ze Severní Ameriky a Indie. Parazituje u pestřenek rodu Episyrphus, Metasyrphus, Sphaerophora aj. Je možno jej vychovat např. z larev nebo puparií pestřenky pruhované.

Mesochorinae

U nás je 5 rodů a 57 druhů (v Evropě 5 rodů a okolo 370 druhů). V současné době probíhá taxonomická revize nejpočetnějšího rodu Mesochorus a je předpoklad, že počty našich i evropských druhů porostou. Většina druhů má kosočtvercovou areolu v předním křídle, párové paramery samců jsou nápadně prodloužené (vyčnívají za zadeček), poslední sternit samic dlouhý, trojúhelníkový, pochvy kladélka široké, přesahují zadeček. Nasazení pochev je posunuto více ke středu zadečku, což je u lumků neobvyklé. Klypeus není oddělen od obličeje rýhou. Většina druhů jsou parazitoidi lumků, lumčíků, méně často kuklic. Z hostitelů převažují endoparazitoidi. Larva Mesochorinae se vyvíjí uvnitř těla hostitele, kterého zahubí až po sepředení kokonu, ve kterém se kuklí. Některé druhy mají noční aktivitu (přilétají na světlo), což značí, že hostitelé (např. housenky) jejich hostitelů mají také noční aktivitu.

Mesochorus - rod zahrnuje desítky druhů, velikost těla zpravidla do 1 cm. Určování druhů obtížné. Většina druhů jsou hyperparazitoidi. Některé druhy přilétají ke světlu.

Plectochorus iwatensis - zadeček je nápadně prodloužený, zboku zploštělý, nejspíše uzpůsobený k zasunutí do chodbičky s housenkou (kladélko je krátké). Délka těla 5–8 mm. Zbarvení žluto-okrové, s černou vrchní stranou hrudi a zadečku. Bedra nápadně prodloužena dozadu. Parazituje v housenkách invazního obaleče východního, do Evropy se rozšířil spolu s hostitelem (první výskyt obaleče východního u nás zjištěn v roce 1951). Dosud znám z Japonska, v Evropě pouze z Itálie a Finska. U nás velice vzácný, dosud známa 1 samice odchycená na jabloňovém stromořadí podél silnice u Velkých Bílovic. V Evropě se parazitací housenek nikdo nezabýval, v Japonsku dosahovala maximálně 4 %. Létá na světlo.

Samice Brachycyrtus ornatus

Diplazon laetatorius při parazitaci larvy pestřenky

Samec rodu Mesochorus s paramery na konci zadečku

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.