Užitečné organizmy (2) - Blanokřídlí parazitoidi

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 1228x

Většina parazitoidů zemědělských škůdců se řadí mezi blanokřídlý hmyz. Řád blanokřídlý je charakterizován kousacím ústním ústrojím a 2 páry blanitých křídel s charakteristickou žilnatinou, která je odliší od podobných řádů. Nejčastěji se zaměňují s dvoukřídlími (Diptera), kteří mají pouze 1 pár křídel a ústní ústrojí lízací nebo bodavě sací.

Většina druhů parazitoidů je řazena do kladélkatých (Parasitoida či Parasitica), menší část do žahadlových (Aculeata), u kterých bylo kladélko přeměněno v žihadlo. Parazitoidi se vyskytují i mezi širopasými (čeleď dřevulovití). Blanokřídlí se podle připojení zadečku k hrudi dělí na podřád širopasí (Symphyta) a štíhlopasí (Apocrita).

Širopasí mají připojen zadeček celou šíří k hrudi a bohatou žilnatinu křídel. Larvy (housenice) se živí rostlinnou potravou a jsou podobné housenkám, od kterých se odlišují 1 velkým okem na hlavě a 7 páry panožek (na každém zadečkovém článku - výjimečně může být i méně). Dřevulovití, kteří parazitují v larvách brouků a pilořitek vyvíjejících se ve dřevě, mají larvy podobné parazitoidům.

Štíhlopasí mají zadeček oddělen od hrudi stopkou (vosí pas). Správně by se měl u štíhlopasých používat pro hruď název mesosoma a pro zadeček metasoma, neboť zadní část hrudi - bedra (propodeum) jsou ve skutečnosti změněný 1. článek zadečku, ale pro potřeby praxe je vhodnější zůstat u zaběhnutého původního členění na hruď a zadeček, které je laikům srozumitelnější. U štíhlopasých je křídelní žilnatina více redukovaná, u některých skupin až neznatelná (např. jesenkovití). Křídla mohou být různě zkrácena (brachypterie) nebo chybět úplně (apterie). K redukci křídel dochází u samic, které věnují ušetřenou energii tvorbě vajíček. Přesun bezkřídlých samic z místa vylíhnutí do nových lokalit zajištují okřídlení samci, kteří přenášejí samice při páření. Larvy parazitoidů mají vyvinutou hlavu, nohy chybějí.

Dospělci z obou podčeledí se živí převážně nektarem a pylem rostlin, případně medovicí. Některé druhy jsou dravé. Buď požírají celý hmyz (např. pilatky rodu Tenthredo) nebo se živí vytékající krvomízou (hemolymfou) v místě vpichu kladélka do hostitele. Dostatek kvalitní potravy pro dospělce je klíčový pro zdatnost samic. Nedostatek potravy nebo nízká kvalita (např. monodieta na medovici) zkracuje délku života, počet vykladených vajíček, a tím i míru parazitace škůdců. Proto by měly být v doletu samic celoročně porosty kvetoucích rostlin. V porostu by měly být zastoupeny druhy z čeledi miříkovité (mrkev, kmín, kopr, aj.), které mají mělce uložená nektaria - hmyz se k nim snadno dostane.

V Evropě se vyskytuje přes 24 tisíc druhů blanokřídlých.

V České republice bylo dosud prokázáno přes 7 tisíc druhů, ale skutečný, odhadovaný počet je více než 10 tisíc druhů blanokřídlých. Přehled jednotlivých nadčeledí a čeledí je uveden v tabulce. Na našem území se vyskytují zástupci většiny evropských čeledí. Dosud nebyl potvrzen výskyt čeledi Vanhorniidae s jediným evropským druhem (Vanhornia leileri), výskyt ostatních čeledí (Agaonidae, Bradynobaenidae, Heterogynaidae, Sclerogibbidae) je málo pravděpodobný, neboť tyto čeledi jsou teplomilné a hranice rozšíření jsou daleko od hranic České republiky.

Tab.: Počet druhů blanokřídlých zjištěných v České republice a v Evropě

Dřevule cizopasná

Pestřenka (Dvoukřídlí) má pouze 1 pár křídel

Ukázka variability (velikost i barva) různých druhů blanokřídlých z různých čeledí ve vzorku z ovocného sadu: 1) lumci, 2) lumčíci, 3) Proctotrupidae, 4) plamčice, 5) vejcomaři, 6) Figitidae, 7) nadčeleď chalcidky, 8) vejřitky, 9) hbitěnky

Pilatka rodu Tenthredo požírající páteříčka

Housenice mají 1 velké oko a panožky na každém zadečkovém článku

Výskyt parazitoidů v plodinách

Druhové složení parazitoidů v jednotlivých plodinách závisí na mnoha faktorech: plodině, druhové diverzitě hmyzu (škůdců), druhové diverzitě rostlin (plevelů), intenzitě ochrany rostlin (selektivní zoocidy), okolních stanovištích (refugia), ročníku a mnoha dalších. Někdy je faktor lokality (krajiny) významnější než způsob obhospodařování - pak může být v konvenční monokultuře více parazitoidů, než na jiné lokalitě ve stejné plodině v režimu integrované nebo ekologické produkce. Méně parazitoidů je v monokulturách (polní plodiny), více v druhově bohatých rostlinných společenstvech (sady a vinice s bylinami v meziřadí).

V současných systémech pěstování je potenciál parazitoidů a predátorů na regulaci škůdců nevyužit a nahrazuje se zvýšeným používáním zoocidů. Kdo pěstuje ovoce nebo zeleninu na zahrádkách určitě vypozoroval, že vypěstovat stejně kvalitní produkt vyžaduje méně intenzivní ochranu a některé škůdce skoro ani ze zahrádky nezná. Zahrádky a další lokality s fungující autoregulací škůdců lze využít pro inspiraci, jak vylepšit současný systém pěstování.

Článek vznikl za podpory projektu MZE-RO0418.